Česká a slovenská psychiatrie

Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS

původní práce / original article

• AKTUÁLNÍ ČÍSLO
• ARCHIV
• VYHLEDÁVÁNÍ
• PERIODIKUM
• REDAKČNÍ RADA
• PŘEDPLATNÉ
• INZERCE
• AKTUALIZOVANÉ
  POKYNY
  PRO AUTORY

• ISSN 1212-0383

• © Česká a Slovenská psychiatrie 2024
• © Galén 2024

• Úvodní strana
• Webmaster
• Provozovatel
  webu

SEBESTIGMATIZACE U PSYCHIATRICKÝCH PACIENTŮ - STANDARDIZACE ŠKÁLY ISMI

SELF-STIGMA IN PSYCHIATRIE PATIENTS - STANDARDIZATION OF THE ISMI SCALE

---

ÚVOD

Stigmatizace je sociální proces, během něhož dochází k rozpoznání a  negativnímu hodnocení jedinců, kteří jsou v určitém směru odlišní od většinové společnosti. Kvůli této odlišnosti jsou společností znevažovaní a považovaní za méněcenné, morálně pokleslé nebo nebezpečné. Mezi tradiční příčiny stigmatizace patří příslušnost k odlišné rase, menšinovému etniku, národnosti, náboženské víře, minoritní sexuální orientaci nebo přítomnost psychické poruchy. Stigma přináší svému nositeli řadu negativních důsledků.^1,2

Psychiatričtí pacienti jsou v očích veřejnosti nespolehliví, nepředvídatelní a  nebezpeční^3-5 a stávají se oběťmi diskriminace.⁶ Kvůli předsudkům okolí bývají omezeni v životních příležitostech. Mívají méně možností nalézt zaměstnání, ubytování nebo budovat partnerské a přátelské vztahy. Negativní následky stigmatizace psychiatrických pacientů jsou natolik výrazné, že Finzen2 označuje stigma za druhou nemoc, která znásobuje utrpení způsobené psychickou poruchou. Nicméně ne každý psychiatrický pacient se setká se stigmatizací a ne každý z těch, kteří ji zažijí, si ji "připustí k tělu".⁷ Přesto mnoho psychiatrických pacientů stigmatizací značně trpí. Společenské předsudky nekriticky přijímají za své, souhlasí s nimi a aplikují je na sebe samé. Pak bývají přesvědčeni o své méněcennosti, "vadnosti" a nezvratnosti svého utrpení.^8,9 Tento jev je známý jako internalizace stigmatu (jinak také sebestigmatizace).

Diskriminace i sebestigmatizace vedou k sociální izolaci. Stigmatizovaní pacienti se tímto vyhýbavým chováním snaží předejít očekávanému zraňujícímu chování ze strany druhých.⁸ Vyhýbavé chování pak dále posiluje úzkost a může přejít v sociální fobii.¹⁰ Nadměrná vyhýbavost je také příčinou dalších omezení v životních příležitostech.^8,11 Sebestigmatizace vede ke snížení kvality života, poklesu sebedůvěry a nárůstu dysforických emocí a beznaděje.¹² Pacienti mnohdy ve snaze vyrovnat se se stigmatizací volí maladaptivní strategie zvládání stresu, např. zvýšenou spotřebu alkoholu nebo anxiolytik.¹³ Sebestigmatizace mění jejich vztah k sobě samému. Natolik se ztotožňují s předsudky společnosti, že se začínají chovat podle nich, a ostatní charakteristiky, které nejsou v souladu s předsudky o psychiatrických pacientech (např. já jako milující otec a manžel, pracovitý zaměstnanec, činorodý muž, který rád pobývá ve společnosti přátel), ustupují do pozadí.¹¹ V oblasti duševního zdraví se sebestigmatizace pojí s nižší spoluprací v léčbě, větší závažností příznaků a  horší prognózou.⁹

Zahraniční metody měřící stupeň internalizovaného stigmatu

Stevelinková et al.¹⁴ vypracovali roku 2012 studii hodnotící psychometrické vlastnosti psychodiagnostických metod zaměřených na problematiku internalizovaného stigmatu. Skrze databáze PubMed, PsycINFO a WorldCat a  rozhovory s odborníky na sebestigmatizaci identifikovali 21 škál, které se specializují na měření míry internalizovaného stigmatu u pacientů s HIV/AIDS, leprou, epilepsií, tuberkulózou, psychickými poruchami, nádorovými onemocněními, astmatem nebo obezitou. Autoři identifikovali šest škál měřících míru internalizovaného stigmatu u jedinců trpících psychickou poruchou:¹³

1. ISMI (The Internalized Stigma of Mental Illness Scale) - škála měří míru sebestigmatizace u jedinců s psychickou poruchou. Obsahuje 29 položek spadajících do 5 subškál - souhlasu se stereotypy o pacientech trpících psychickou poruchou, odcizení, vnímané diskriminace, stažení ze společnosti a  odolnosti vůči stigmatu.¹⁵

2. SSMIS (The Self Stigma of Mental Illness Scale) - metodu vytvořili Corrigan et al.¹⁶ Měří míru vnímané stigmatizace ze strany okolí a sebestigmatizace. Škála obsahuje 60 položek ve čtyřech subškálách - uvědomění si skutečnosti, že pacienta okolí stigmatizuje, souhlas se stereotypy o psychiatrických pacientech, aplikace stereotypů na sebe sama a negativní následky sebestigmatizace.

3. SSS-S (Self Stigma Scale, short version) - jedná se o devítipoložkovou škálu, která je určena pro osoby z minoritních etnik, které trpí duševními poruchami, AIDS/ HIV nebo jsou imigranty.¹⁷

4. DSSS (The Depression Self Stigma Scale) - 32položková škála slouží k měření míry sebestigmatizace u osob trpících depresí.¹⁸

5. Podobným nástrojem je i SSDS (Self Stigma of Depression Scale), která obsahuje 16 položek a je také určena pacientům s depresí.¹⁹

6. Self Stigma Scale - tato pětipoložková škála měří míru sebestigmatizace u  adolescentů s psychickými poruchami.²⁰

Podle Stevelinkové et al.¹⁴ je v současnosti nejkvalitnější metodou hodnotící míru sebestigmatizace u jedinců trpících psychickou poruchou škála ISMI od Jennifer Boydové et al.¹⁵

ISMI

Škálu ISMI vytvořili Jennifer Ritsherová (nyní Boydová) et al.¹⁵ na podkladě studia dostupné literatury a fokusové skupiny s psychiatrickými pacienty. Jedná se o sebehodnoticí metodu určenou k měření sebestigmatizace u jedinců s  psychickou poruchou. Tvoří ji 29 položek rozdělených do 5 subškál - odcizení (6 položek), souhlasu se stereotypy (7 položek), vnímané diskriminace (5 položek), stažení ze společnosti (6 položek) a odolnosti vůči stigmatu (5 položek).

Subškála odcizení hodnotí, zda a nakolik se pacient domnívá, že kvůli poruše, kterou trpí, není plnohodnotným členem společnosti a je z ní vyčleněný. Subškála souhlasu se stereotypy měří míru, v níž jedinec souhlasí s rozšířenými stereotypy o lidech s psychickou poruchou. Vnímaná diskriminace se zaměřuje na pacientovo hodnocení chování lidí z okolí vůči němu s předpokladem, že vědí o jeho psychické poruše. Subškála stažení ze společnosti byla inspirována výpověďmi pacientů z fokusové skupiny, kteří uváděli, že se vyhýbají kontaktům s druhými, aby je nezatěžovali svými psychickými problémy, nebo ze strachu z odmítnutí, pokud by se lidé z okolí dozvěděli o psychické poruše. Odolnost vůči stigmatu se zaměřuje na hodnocení stupně, v němž je pacient schopen nepodlehnout sebestigmatizaci.¹⁵ Probandi hodnotí každou položku pomocí čtyřstupňové Likertovy škály ("rozhodně nesouhlasím", "nesouhlasím", "souhlasím" a  "rozhodně souhlasím"). Škálu mohou pacienti vyplňovat samostatně, vzhledem k  citlivosti tématu je však vhodné, aby byla při vyplňování přítomna zadávající osoba, která může zodpovědět případné dotazy. Délka vyplnění škály se pohybuje mezi 5 a 10 minutami.

Ritsherová et al.¹⁵ ověřili základní psychometrické vlastnosti metody na vzorku 127 ambulantních pacientů trpících depresí nebo psychotickým onemocněním s možnou komorbidní depresí, úzkostnou poruchou, návykovou poruchou nebo poruchou osobnosti. Pacienti byli převážně muži (N = 117) s průměrným věkem 49,5 roku. Metoda vykázala velmi dobrou celkovou míru vnitřní konzistence i  korelaci při hodnocení reliability formou test-retest po 6 týdnech, kterého se zúčastnilo 16 pacientů. Hodnoty Cronbachovy alfy a korelace mezi prvním a  druhým měřením u celé škály i subškál uvádíme v tab. 1.

Míra vnitřní konzistence byla uspokojivá u všech subškál s výjimkou odolnosti vůči stigmatu. Výsledné hodnoty testu-retestu byly také velmi dobré. Výjimkou byla subškála odcizení, jejíž hodnota se pohybovala těsně pod hranicí přijatelnosti. Rovněž byla ověřena konstruktová validita. Autoři podle předpokladu zjistili signifikantní korelace mezi ISMI a škálami měřícími související konstrukty (Rosenbergova škála sebehodnocení, Perceived Devaluation and Discrimination Scale, Boston University Empowerment Scale, Personal Empowerment Scale, Recovery Assessment Scale). ISMI také středně silně korelovala se škálou depresivních příznaků CES-D (r = 0,53, p < 0,01). Autoři následně realizovali faktorovou analýzu škály ISMI. Z důvodu nižšího počtu probandů do analýzy zařadili pouze 4 subškály, nezačlenili odolnost vůči stigmatu. 13 z 24 položek spadalo do "správného" faktoru, zbylé nejvýrazněji sytily jiný. Druhý faktor, do něhož spadaly, však byl ten, do něhož původně měly patřit.¹⁵

CÍL VÝZKUMU

Internalizované stigma u psychiatrických pacientů představuje téma, kterému je potřebné věnovat výzkumnou i terapeutickou pozornost. K většímu poznání v této oblasti a zavádění účinných metod destigmatizace může napomoci převod škály měřící sebestigmatizaci do našeho prostředí. Škála byla přeložena do českého jazyka již v rámci výzkumu organizace GAMIAN týkající se sebestigmatizace u  pacientů s depresí nebo bipolární afektivní poruchou, nepodařilo se nám však získat od organizace překlad. Autoři studie navíc nerealizovali standardizaci svých překladů, pouze ověřovali jejich vnitřní konzistenci a některé oblasti validity, což se pro naše účely zdálo nedostatečné.²¹ Cílem této studie je proto převedení škály ISMI do českého prostředí, ověření jejích psychometrických vlastností a stanovení norem pro interpretaci výsledných skóre.

METODA

Výzkumný soubor

Výzkumný soubor tvořilo 369 pacientů, kteří docházeli do psychiatrické ambulance Kliniky psychiatrie Fakultní nemocnice v Olomouci nebo podstoupili hospitalizaci na psychoterapeutickém oddělení na téže klinice v období listopad 2012 - únor 2014. Z celkového počtu pacientů bylo 210 žen (56,6 %) a  159 mužů (43,1 %). Věk probandů se pohyboval v rozpětí 18-85 let, průměrný věk představoval 41,5 roku (SD = 13,3 roku). Nejvíce pacientů dosáhlo nejvyššího vzdělání středoškolského s maturitou (N = 139, tj. 37,7 %), následovali vyučení (N = 108, tj. 29,3 %), jedinci s vysokoškolským vzděláním (N = 83, tj. 22,5 %) a osoby se základním vzděláním (N = 39, tj. 10,5 %). Co se týče pozice na trhu práce, nejvíce pacientů bylo v době sběru dat zaměstnaných nebo se živili jako OSVČ (N = 171, tj. 46,3 %), další početnou skupinu představovali nezaměstnaní (N = 97, tj. 26,3 %), následováni osobami pobírajícími invalidní důchod z psychiatrické i nepsychiatrické indikace (N = 50, tj. 13,6 %), jedinci ve starobním důchodu (N = 30, tj. 8,1 %) a studenty (N = 16, tj. 4,3 %). U pěti osob (1,4%) se nepodařilo zjistit jejich postavení na pracovním trhu.

Pacienti byli diagnostikovaní v souladu s diagnostickými kritérii Mezinárodní klasifikace nemocí, 10. verze.22 Nejčastější diagnózou byly neurotické poruchy (N = 171, tj. 46,1 %), následovaly afektivní poruchy (N = 68, tj. 18,4 %), poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním psychoaktivních látek (N = 49, tj. 13,3 %), psychotické poruchy (N = 40, tj. 10,8 %), poruchy osobnosti (N = 35, tj. 9,5%) a organické poruchy (N = 6, tj. 1,6 %). V době sběru dat byl stav pacientů stabilizovaný, všichni probandi byli v remisi, nevyžadovali změnu medikaci či léčebného přístupu.

Výzkum proběhl v souladu s Helsinskou deklarací a Zásadami dobré praxe²³ a byl odsouhlasený místní etickou komisí.

Administrace ISMI

Probandi byli v úvodu psychiatrického vyšetření osloveni se žádostí o  spolupráci na výzkumu. Podepsali informovaný souhlas se studií a poté vyplnili sebeposuzovací dotazníky ISMI, BDI-II a subjektivní CGI. Škála ISMI byla administrována podle původní instrukce "Lidé se mohou stavět ke skutečnosti, že oni sami nebo někdo v jejich okolí vykazuje známky duševního onemocnění, různě. U každého tvrzení, prosím, označte, zda s ním rozhodně nesouhlasíte (1), nesouhlasíte (2), souhlasíte (3), nebo rozhodně souhlasíte (4)." Zkoumané osoby nebyly za účast na studii finančně odměněny. Jejich motivací byla především snaha pomoci výzkumu.

Námi realizovaný překlad do češtiny vytvořila magistra Lenka Dostálová. Druhý a zpětný překlad realizoval další překladatel - magistr Pavel Kurfürst - a  výsledné znění bylo zasláno ke schválení autorce škály, docentce Jennifer Boydové. Ta navrhla několik změn ve znění položek, škálu jsme znovu upravili a  vytvořili konečnou verzi.

BDI-II

Beckův inventář deprese obsahuje 21 položek, v nichž jedinec označuje vždy jednu ze čtyř možností v dané kategorii, která pro něj nejvíce platí. Metodu v  České republice standardizovali Preiss s Vacířem.²⁴

CGI

Jedná se o celkové hodnocení závažnosti psychopatologie (Clinical Global Impression). Použita byla subjektivní verze CGI (CGI-S), v níž pacient hodnotí svůj celkový psychický stav na stupnici 1-7, přičemž každý ze stupňů závažnosti má popsané charakteristiky.²⁵

VÝSLEDKY

Deskriptivní analýza

V tab. 2 uvádíme průměrné hodnoty škály ISMI a jejích subškál pro celý soubor a dílčí skupiny společně s ověřením významnosti rozdílů mezi nimi. Nebyly zaznamenány signifikantní rozdíly mezi pohlavím, vzděláním, ani mezi typy pozic na trhu práce. Celková míra sebestigmatizace a její dílčí složky také nekorelovaly s věkem. Pacienti rozdělení podle diagnostických skupin se navzájem statisticky významně lišili pouze v subškále odolnosti vůči stigmatu, kdy jsme pomocí post-hoc analýzy metodou Games-Howell zjistili, že existuje statisticky významný rozdíl v míře odolnosti vůči stigmatu mezi pacienty s  afektivní poruchou a jedinci s neurotickou poruchou (mean difference = -1,10; sig. 0,039). To znamená, že pacienti s afektivní poruchou (tj. depresí nebo bipolární afektivní poruchou) vykázali ze všech skupin pacientů nejnižší odolnost vůči stigmatizaci. Oproti tomu probandi s neurotickou poruchou dosáhli v průměru nejvyšší míry odolnosti vůči stigmatu. Již při pohledu na průměrné hodnoty u obou skupin (tab. 2) nebo závěr post-hoc analýzy je však zřejmé, že se jedná o zanedbatelný rozdíl. Tomu nasvědčuje i výsledek power analýzy, podle něhož je tento rozdíl malý (effect size f = 0,22).

---

---

Reliabilita ISMI

Reliabilitu škály jsme v prvé řadě zjišťovali pomocí analýzy vnitřní konzistence a identifikovali hodnotu Cronbachovy alfy pro celou škálu a  subškály (tab. 3). Poté jsme realizovali položkovou analýzu škály. Mezipoložkové korelace se pohybovaly v rozmezí 0,05-0,769. Čtyři položky snižovaly míru vnitřní konzistence škály. Jednalo se o položky číslo 7, 24, 26 a 27, které představují 4 z 5 položek subškály odolnosti vůči stigmatu. Při pohledu do tab. 3 je zřejmé, že právě tato subškála vykazuje nejnižší vnitřní konzistenci i stabilitu v čase. Při jejím vynechání by se vnitřní konzistence škály zvýšila na hodnotu 0,92. Ostatní hodnoty vnitřní konzistence jsou uspokojivé až vynikající. Zjišťovali jsme také stabilitu škály v čase. Druhé měření proběhlo 3 týdny od prvního a zúčastnilo se ho 17 pacientů. Následně jsme ověřovali reliabilitu pomocí metody split-half, kdy byly položky rozděleny na sudé a liché. Tato hodnota byla také vynikající (Spearmanův-Brownův koeficient: 0,93).

Faktorová analýza ISMI

Pomocí explorační faktorové analýzy jsme ověřovali strukturu škály. Stejně jako Ritsherová et al.¹⁵ jsme pro účel extrahování faktorů zvolili metodu maximum likelihood a rotaci varimax s Kaiserovou normalizací. Byly identifikovány 4 faktory, které vysvětlovaly 49,8 % rozptylu. Oproti předpokládanému rozložení se subškály odcizení a stažení ze společnosti sloučily do jednoho faktoru. Zbývající tři subškály tvořily vždy jeden faktor. Pokud pomineme sloučení dvou subškál do jednoho faktoru, z celkových 29 položek spadalo 22 položek do "správného" faktoru. Zbývajících sedm položek dominantně sytilo jiný faktor, než podle předpokladu měly. Jejich druhým nejvýraznějším faktorem však byl ten, do něhož původně měly spadat. Jednalo se o 3 položky subškály souhlasu se stereotypy a 4 položky subškály vnímané diskriminace.

Validita ISMI

V České republice dosud nebyla zavedena metoda podobná ISMI, pro účely ověření validity jsme proto srovnali ISMI alespoň se zavedenými psychiatrickými škálami BDI-II a CGI. Této části studie se zúčastnilo 109 jedinců z 369 pacientů účastnících se výzkumu. Výsledné hodnoty jsou uvedeny v tab. 4.

Podle předpokladu se ukázalo, že celková míra sebestigmatizace i její dílčí komponenty statisticky významně souvisí se stupněm depresivních příznaků. Potvrdili jsme tak totožné závěry zahraničních studií užívajících původní verzi ISMI.^15,26 Stejně tak jsme prokázali existenci středně silného pozitivního vztahu mezi celkovou mírou sebestigmatizace a subjektivně vnímanou závažností příznaků psychické poruchy. Statisticky významné korelace vykázaly i všechny subškály ISMI. Výsledek je v souladu se zjištěním Ritsherové a  Phelana⁹ o těsné souvislosti mezi závažností psychopatologie a mírou sebestigmatizace.

---

Normy

V posledním kroku jsme vytvořili normy pro škálu i subškály ISMI. Při tvorbě norem jsme přihlédli ke zjištěné neexistenci signifikantních rozdílů v  sebestigmatizaci mezi pohlavím, rozdílným věkem, kategorií psychické poruchy, vzděláním a zaměstnáním. Vzhledem k relativně širokému rozptylu možných hodnot škály jsme pro výsledná skóre celé škály zvolili normy založené na T-skóre (tab. 5). Platí, že hodnoty T-skóre v rozmezí 40-60 představují průměr. Hodnoty nižší než 40 a vyšší než 60 vypovídají o významně nižší nebo vyšší sebestigmatizaci.

I přes nesrovnalosti v reliabilitě a faktorové analýze jsme vytvořili normy pro všechny subškály. Protože mohou nabývat pouze malého rozptylu hodnot, jejich normy se zakládají na stenech (tab. 6).

Jako problematická se zdála být subškála odolnosti vůči stigmatu. Ponechali jsme na volbě uživatelů škály, zda ji budou interpretovat pomocí stenů, nebo od tohoto kroku upustí. Dalším potenciálním problémem bylo, že subškály stažení ze společnosti a odcizení se v našem překladu sloučily do jednoho faktoru. I přes nespornou podobnost obou subškál se domníváme, že tato skutečnost nebyla tvorbě norem pro každou z obou subškál překážkou. Průměrná hodnota subškál - sten - se pohybuje v pásmu 4-6, vyšší a nižší hodnoty svědčí pro významně odchylný výsledek pacienta ve srovnání s psychiatrickou populací.

Skórování

Při vyhodnocení ISMI se tedy počítá celkové skóre škály a dílčí skóre subškál. Postup je následovný:

Nejdříve je potřeba spočítat skóre subškál. Níže uvádíme subškály a čísla položek, které je sytí:

• - Odcizení - položky 1, 5, 8, 16, 17 a 21
• - Souhlas se stereotypy - položky 2, 6, 10, 18, 19, 23 a 29
• - Vnímaná diskriminace - položky 3, 15, 22, 25 a 28
• - Stažení ze společnosti - položky 4, 9, 11, 12, 13 a 20
• - Odolnost vůči stigmatu - položky 7, 14, 24, 26 a 27

U každé položky pacient v průběhu vyplňování zakroužkuje jedno ze čtyř možných čísel podle míry souhlasu s konkrétním tvrzením. Následně se sečtou skóre položek pro každou subškálu, čímž se získají hrubá skóre subškál. Ta mohou být převedena do standardizovaných skóre - stenů (tab. 6), pomocí nichž lze srovnat výsledek jedince s výsledky širší populace psychiatrických pacientů.

Poté se počítá celkové skóre ISMI. Odolnost vůči stigmatu je vůči zbylým subškálám inverzní, proto je nejdříve potřeba převést skóre u jednotlivých položek této subškály na inverzní. Lze to udělat podle tohoto klíče:

1. Pokud pacient zakroužkoval u položky odolnosti vůči stigmatu číslo 1, inverzní je mu 4. Stejně tak, pokud původně zakroužkoval 4, inverzní je 1.

2. Pokud pacient uvedl u některé položky odolnosti vůči stigmatu číslo 2, inverzní je číslo 3. Pokud zakroužkoval 3, inverzní je 2.

Invertují se všechny položky subškály odolnosti vůči stigmatu. Je potřeba zmínit, že se tato subškála invertuje pouze při počítání celkového skóre škály, ne při počítání skóre samotné subškály. Poté, co jsou invertována skóre všech položek odolnosti vůči stigmatu, jednoduše se sečtou se skóre ostatních subškál. Výsledkem je hrubé skóre ISMI, které může být pomocí tab. 5 převedeno na standardizovanou hodnotu - T-skóre.

Nakonec v tab. 7 uvádíme české znění Škály ISMI.

DISKUSE

Stigmatizace a sebestigmatizace psychiatrických pacientů je přetrvávajícím problémem soudobé psychiatrie a klinické psychologie. Kromě kvalitativních studií, které poskytují hluboký vhled do prožívání konkrétních jedinců a  utváření tohoto nepříznivého společenského jevu, je potřeba realizovat i  kvantitativní studie nabízející odlišný úhel pohledu. V našich zemích jsme dosud neměli možnost pracovat s nástrojem měřícím sebestigmatizaci, jehož psychometrické vlastnosti by byly ověřeny a u kterého by byly stanoveny normy, proto jsme se rozhodli realizovat převod v zahraničí již osvědčené škály ISMI.^14,15

Český překlad vytvořili magistra Lenka Dostálová a magistr Pavel Kurfürst, který také realizoval zpětný překlad do angličtiny. K výslednému znění škály se vyjádřila autorka původní verze, docentka Jennifer Boydová (dříve Ritsherová), která doporučila několik drobných změn a po jejich úpravě odsouhlasila publikaci překladu. Psychometrické vlastnosti českého překladu škály se ukázaly být uspokojivé a ve většině případů se vyrovnaly hodnotám původní verze metody nebo je předčily.

Jednou z psychometricky slabších složek je subškála odolnosti vůči stigmatu, která vykázala nedostatečnou stabilitu v čase i vnitřní konzistenci. Zvažovali jsme, zda ji ze škály nevyřadit. Rozhodli jsme se však ponechat na uvážení uživatele, jestli ji bude interpretovat. V podobném duchu jsme vytvořili normy pro celou škálu, nikoliv pouze pro 4 subškály, což byla možnost, která se také nabízela. Nutno poznamenat, že subškála odolnosti vůči stigmatu zřejmě vykazuje nedostatky již v samotné konstrukci, protože podobně sníženou reliabilitu zaznamenali i Ritsherová et al.¹⁵ Dalším nedostatkem byl závěr faktorové analýzy, kdy jsme zjistili, že se subškála stažení ze společnosti a subškála odcizení sloučily do jednoho faktoru. Zdá se, že se jedná o koncepčně velmi podobné jevy. Připomíná to situaci, kdy Corrigan et al.²⁷ zjistili, že v jejich metodě založené na 4 subškálách se dvě subškály sloučily do jednoho faktoru. Jednalo se o subškály aplikace vnímaných předsudků společnosti na sebe a negativní následky sebestigmatizace. Corrigan škálu nezměnil, proto jsme se i my rozhodli postupovat rigorózně a ponechat vyhodnocení obou subškál odděleně. Při faktorové analýze jsme také identifikovali 7 položek, které primárně nespadaly do "svého" faktoru. Ve výzkumu Ritsherové et al.¹⁵ se jednalo o 9 položek. Konstrukce škály tedy vykazuje určité nedostatky. Přesto škálu ISMI Stevelinková et al.¹⁴ doporučují jako v současnosti nejkvalitnější škálu na měření sebestigmatizace u psychiatrických pacientů.

Je také potřeba zmínit, že některých dílčích kroků ověřování psychometrických vlastností překladu se účastnila pouze část pacientů. V  případě hodnocení validity se jednalo o 109 pacientů, na testu-retestu se podílelo 17 jedinců, u nichž výsledné údaje odpovídaly Gaussově rozložení. Korelace mezi prvním a druhým měřením a mezi sebestigmatizací a závažností deprese také odpovídaly hodnotám naměřeným Ritsherovou et al.¹⁵ Zdá se tedy, že nižší počty pacientů v některých krocích nezkreslily výsledky analýz.

Výzkumu se zúčastnili pouze pacienti ambulantní, nebo hospitalizovaní na psychoterapeutickém oddělení. Je otázkou, zda by jiné skupiny pacientů neovlivnily normy nebo psychometrické vlastnosti škály. Při výběru skupin pacientů, jimž budeme škálu administrovat, jsme vycházeli z nezbytnosti schopnosti jejího validního vyplnění. To vyloučilo některé pacienty, např. akutně psychotické, nemotivované nebo výrazně kognitivně oslabené. Zobecnitelnost norem na celou populaci českých psychiatrických pacientů je tedy potřeba brát s určitou rezervou.

Přes dílčí nedostatky standardizace jsou celková reliabilita i validita metody uspokojivé. Nedostatky vyplývají především ze samotné konstrukce škály. Zmíněná úskalí by měla vést k obezřetnosti při použití škály u skupin pacientů, jejichž stav není stabilizovaný, a při interpretaci subškály odolnosti vůči stigmatizaci. Škála by měla být používána především ve výzkumu.

ZÁVĚR

Pacienti trpící psychickou poruchou jsou v naší společnosti stále stigmatizovaní. V očích veřejnosti bývají vnímáni jako nespolehliví, nepředvídatelní nebo přímo nebezpeční.³ Někteří jedinci s  psychickou poruchou přijímají společenské předsudky a vztahují je na sebe samé. Následně se potýkají s poklesem sebedůvěry, stahují se ze společnosti a  mívají sklony vyhýbat se nezbytné léčbě, nebo v ní nespolupracují.^{8,9, 12} Tento nepříznivý jev se označuje jako sebestigmatizace. Je tématem, jemuž je třeba věnovat pozornost. V České republice dosud nebyla zavedena standardizovaná metoda na měření sebestigmatizace u pacientů s psychickou poruchou, která by umožnila další rozvoj výzkumu a terapeutických možností v  této oblasti. Přeložili jsme proto škálu ISMI, ověřili její reliabilitu, vnitřní strukturu a validitu a stanovili normy. Škála by měla sloužit především pro výzkumné účely.

LITERATURA

• 1. Goffman E: Stigma. Notes on the management of spoiled identity. New York: Touchstone 1986.
• 2. Finzen A. Stigma, Stigmabewaltigung, Entstigmatisierung. Psychiatrische Praxis 2000; 27: 316-320.
• 3. Nawka A, Rukavina TV, Nawková L, Jovanovič N, Brborovič O, Raboch J. Psychiatric disorders and aggression in the printed media: is there a link? A  central European perspective. BMC Psychiatry 2012; 12-19.
• 4. Nawková L, Nawka A, Adámková T, Rukavina TV, Holcnerová P, Kuzman MR, Jovanovič N, Brborovič O, Bednářová B, Žuchová S, Miovský M, Raboch J. The picture of mental health/illness in the printed media in three Central European countries. J Health Commun 2012; 17 (1): 22-40.
• 5. Graves RE, Cassisi JE, Penn DL. Psychophysiological evaluation of stigma towards schizophrenia. Schizophrenia Research 2005; 76 (2-3): 317-327.
• 6. Gray AJ. Stigma in psychiatry. J R Soc Med 2002; 95: 72-76.
• 7. Camp DL, Finlay WML, Lyons E. Is low self-esteem an inevitable consequence of stigma? An example from women with chronic mental health problems. Social Science & Medicine 2002; 55: 823-834.
• 8. Corrigan PW, Watson AC. The paradox of self-stigma and mental illness. Clinical Psychology 2002; 9 (1): 35-53.
• 9. Ritsher JB, Phelan JC. Internalized stigma predicts erosion of morale among psychiatric outpatients. Psychiatry Research 2004; 129: 257-265.
• 10. Yanos PT, Roe D, Markus K, Lysaker PH. Pathways between internalized stigma and outcomes related to recovery in schizophrenia spectrum disorders. Psychiatric Services 2008; 59: 1437-1442.
• 11. Schulze B, Angermeyer MC. Subjective experiences of stigma: A focus group study of schizophrenic patients, their relatives, and mental health professionals. Social Science and Medicine 2003; 56: 299-312.
• 12. Livingston JD, Boyd JE. Correlates and consequences of internalized stigma for people living with mental illness: A systematic review and meta-analysis. Social Science & Medicine 2010; 71: 2150-2161.
• 13. Ocisková M, Praško J, Látalová K, Kamarádová D, Grambal A, Sigmundová Z, Sedláčková Z. Internalizované stigma a efektivita farmakoterapie a  psychoterapie u úzkostných poruch a poruch neurotického spektra. Česká a  slovenská psychiatrie 2014; 110 (3): 133-143.
• 14. Stevelink SAM, Wu IQ Voorend CGN, van Brakel WH. The psychometric assessment of internalized stigma instruments: A systematic review. Stigma Research and Action 2012; 2 (2): 100-118.
• 15. Ritsher JE, Otilingam PO, Grajales M. Internalized stigma of mental illness: Psychometric properties of a new measure. Psychiatry Research 2003; 121: 31-49.
• 16. Corrigan PW, Watson AQ Barr L. The self-stigma of mental illness: Implications for self esteem and self-efficacy Journal of Social and Qinical Psychology 2006; 25: 875-884.
• 17. Mak WW, Cheung RY. Self-stigma among concealable minorities in Hong Kong: Conceptualization and unified measurement. American Journal of Orthopsychiatry 2010; 80: 267-281.
• 18. Kanter JW, Rusch LC, Brondino MJ. Depression self-stigma: A new measure and preliminary findings. Journal of Nervous and Mental Disease 2008; 196: 663-670.
• 19. Barney LJ, Griffiths KM, Christensen H, Jorm AF. The self-stigma of depression scale (SSDS): Development and psychometrice valuation of a new instrument. International Journal of Methods in Psychiatric Research 2010; 19: 243-254.
• 20. Moses T. Stigma and self-concept among adolescents receiving mental health treatment. American Journal of Orthopsychiatry 2009; 79: 261-274.
• 21. Brohan E, Gauci, D, Sartorius N, Thornicroft G, GAMIAN-Europe Study Group. Self-stigma, empowerment and perceived discrimination among people with bipolar disorder or depression in 13 European countries: the GAMIAN-Europe study. J AffectDisord 2011; 129 (1-3): 56-63.
• 22. Mezinárodní klasifikace nemocí - 10. revize, MKN-10 (1. vydání); Maxdorf Praha; 1996.
• 23. EMEA, 2002. http://ethikkommission.meduniwien.ac.at/fileadmin/ethik/media/dokumente/rechtsgrundlagen/GCP.pdf 3. 8. 2014
• 24. Preiss M, Vacíř K. Beckova sebeposuzovací škála pro dospělé - BDI-II. Brno: Psychodiagnostika, 1999.
• 25. Guy W (ed.). ECDEU Assessment manual for psychopharmacology. Rockville, U.S. DHEW; 1976.
• 26. Batinic B, Lemonis E, Opacic G. Effects of internalized stigma of mental disorder on quality of life and self-esteem in schizophrenic patients. European Psychiatry 2013; 28(Suppl. 1): 1.
• 27. Corrigan PW, Rafacz J, Rusch N. Examining a progressive model of self-stigma and its impact on people with serious mental illness. Psychiatry Research 2011; 189: 339-343.

---

Celá stať v dokumentu PDF

Čes a slov Psychiatr 2014;110(6): 301 -310

Zpět