Česká a slovenská psychiatrie

Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS

z historie

ISSN 1212-0383

220. VÝROČÍ NAROZENÍ JOHNA CONOLLYHO, F.R.C.R, D.C.L

Rok 2014 je bohatý na výročí řady významných osobností psychiatrie. Jedním z jubilantů je i prof. Dr. John Conolly, významný reformátor terapie duševně chorých. Narodil se jako druhý ze tří bratrů v irské rodině 27. května 1794 v městečku Market Rasen v Lincolnshiru. Po smrti svého otce byl poslán v šesti letech do internátní školy v Yorku. Za sedm roků, po svatbě své matky s francouzským emigrantem, se vrátil zpět domů. Bratři byli tedy již od mládí silně ovlivňováni francouzskou kulturou. V 18 letech narukoval mladý John do vojenské posádky v Cambridge. Po smrti své matky a jejího druhého manžela se roku 1817 oženil. Mladý pár začal budovat svůj společný život za podpory nejstaršího z bratrů v Tours ve Francii. William zde působil jako soukromý lékař. Také John se brzy rozhodl studovat lékařství. Odjel uskutečňovat svůj plán do Glasgow a poté do Edinburghu. Jakým směrem se bude v pestrém světě medicíny ubírat, naznačil, když dokončil studium v létě 1821 závěrečnou prací "De státu Mentis in insania et melancholia" (O stavu mysli v šílenství a melancholii).

Svou dráhu lékaře nastoupil ve Chichesteru ve městě Lewes. Již po roce se ale opět stěhoval, tentokrát do Stratfordu nad Avonou. Prostředí silně ovlivněné Shakespearem nutilo Dr. Conollyho aktivně se zapojit do společenského i politického života. Než odešel v létě 1827 do Londýna, zastával dvakrát funkci starosty města. V Londýně začal učit na nově budované University College a již po roce byl jmenován profesorem praktické medicíny. Usilovně prosazoval hlubší studium duševních onemocnění. Neúspěšně se snažil o praktickou výuku mediků přímo v azylech pro duševně choré. Přestože učil na univerzitě a zároveň ordinoval ve své soukromé ambulaci, byl nucen z finančních důvodů po třech letech Londýn opustit a přijmout lépe ohodnocené místo inspektora krajských azylů. Opět se tedy stěhuje, tentokrát do Warwicku, následně do Birminghamu. Své dosavadní cestování ukončil v Hanwellu ve farnosti Norwood. Prof. Dr. Conolly zde nastoupil v roce 1839 na místo lékaře v největším tehdejším Middlesex Lunatic Asylum in Hanwell, později známém jako Nemocnice sv. Bernarda. I tady aktivně prosazoval reformaci terapie duševně chorých. Změny v duchu Pinela a Tukeho nebyly však vždy přijímány s povděkem u místních zastupitelů, také proto se prof Dr. Conolly po pěti letech přestěhoval z bytu v nemocnici do města. Vedení ústavu bylo svěřeno vysloužilému vojenskému důstojníkovi, který svou funkci zastával pouze čtyři měsíce. Prof Dr. Conolly však již na uvolněné místo nenastoupil a v azylu nadále pracoval pouze jako konzultant. Plně se věnoval své soukromé praxi a nakonec v roce 1852 přijal místo ředitele druhého soukromého azylu pro duševně choré v Hanwellu.

Prof. Dr. Conolly je společně s Pinelem, Tukem a Gardinerem Hillem představitelem "humanitárního reformismu" psychiatrie. Označení tohoto období vystihuje snahu o zrušení omezovačích prostředků a přijatelnější lidský přístup k duševně chorým. Do té doby byla snaha o izolaci těchto pacientů v zařízeních vedených ve stylu vězení. Ke klidnění agitovaných byl používán široký arsenál nástrojů, z nichž řada se dala označit i za mučicí. Prof Dr. Conolly prosazoval na všech svých pracovištích reformátorské myšlenky nejenom teoreticky, ale především prakticky. V roce 1856 publikoval zprávu, že se zdařilo ve 24 psychiatrických ústavech ve Velké Británii, s celkem více než 24 000 pacienty, úplně upustit od mechanických omezení.

Počáteční neúspěchy jako učitele i lékaře prof. Dr. Conollyho neodradily. Své dosavadní představy a zkušenosti s léčbou duševně chorých shrnul v roce 1830 v knize "Inquiry concerning the indications of insanity" (Otázky týkající se diagnostiky šílenství). Později uveřejňuje další práce: "The construction and government of lunatic Asylums and Hospitals for the Insane" (Stavba a vedení azylů a nemocnic pro duševně choré ) a "The treatment of the Insane without Mechanical Restraints" (Léčba duševně chorých bez mechanických omezení). Pravidelně publikoval v řadě odborných časopisů nejenom britských, ale i zahraničních. Z těchto prací je patrný postupný vývoj Conollyho názorů na terapii v souvislosti s jeho nabytými praktickými zkušenostmi. Společně se svými přáteli sirem Johnem Forbesem a sirem Charlesem Hastingsem měl podíl na založení společnosti lékařů, která je nyní známá jako prestižní British Medical Association.

Prof. Dr. John Conolly zemřel 5. března 1866 v Hanwellu. Stejně aktivně jako do dění v psychiatrii se zapojoval i do politického a kulturního života. Udržoval velmi přátelské vztahy například s Charlesem Dickensem. Ještě v dnešní době jsou názory na význam práce prof. Dr. Conollyho rozličné. Odpůrci připomínají především význam Roberta Gardinera Hilla jako otce myšlenky odstranění násilných a ponižujících metod při klidnění duševně chorých. Přestože prof Dr. Conolly opakovaně prezentoval naprosté upuštění od mechanických omezení pacientů, i nadále se užívaly méně drastické a společensky přijatelnější omezovači prostředky. Často bývá označován jako předchůdce "institucionální psychoterapie". V historickém kontextu je zřejmé, že jej lze považovat za jednoho z velkých reformátorů psychiatrické péče devatenáctého století.

MUDr. Antonín Doněk, Mgr. Jitka Madejová,
MUDr. Doněk Emanuel, MUDr. Doňková Jana
Psychiatrické oddělení Nemocnice Tábor, a. s.

Celá stať v dokumentu PDF

Čes a slov Psychiatr 2014;110(2): 111 -112

Zpět