Česká a slovenská psychiatrie

Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS

recenze

ISSN 1212-0383

CESTA PSYCHOTERAPIE (OD MAGIE K VĚDĚ)

Schmidbauer W.

Z němčiny přeložil Petr Babka.

Praha: Portál, 2013.

Recenzovaná publikace patří mezi populárně-vědeckou literaturu z oblasti společenských věd. Lze ji ještě přiblížit výrazy: psychoterapie, psychoanalýza, psychiatrie a historie.

Autorem je německý psycholog a psychoanalytik Wolfgang Schmidbauer (nar. 1941), jenž po akademické kariéře - kupříkladu byl činný jako profesor psychoanalýzy na Univerzitě v Kasselu - nyní pracuje jako psychoanalytik v privátní praxi, publicista a spisovatel. V odborném světě je zejména znám autorstvím pojmu syndrom pomocníka, jenž může ústit v dnes u nás diskutovaný syndrom vyhaslosti.

Cílem textu je "poskytnout čtenářům souborný historický přehled pro orientaci v oboru, který je značně nepřehledný a prosycený často velice povrchními představami." Autor má na mysli psychoterapii a psychoanalýzu. A připojme, že při snaze porozumět psychoterapii (i psychoanalýze) se bez historického, tedy vývojového pohledu stěží obejdeme.

V psychoterapii autor zdůrazňuje prvky magie, sugesce (a autosugesce), terapeutického vztahu a výkladu (interpretace). Jako člověk vzdělaný v etnologii o roli psychoterapeuta píše, že "jeho role je návratem ke kulturám doby kamenné. V nich existuje často jen jediná zřejmá ,profese', jediné ,povolán', totiž povolání šamana, básníka, divadelního herce, medicinmana a psychoterapeuta v jedné osobě." Jeho záběr je opravdu široký, nevyhýbá se společenské kritice i kritice soudobé medicíny, když kupříkladu píše, že "moc medicínského průmyslu, který se svými přístroji a medikamenty zachází tržně, ovládá zdravotní politiku i univerzity."

Kniha je členěna do dvanácti kapitol, závěrem publikace pak nalezneme jmenný rejstřík. Použitou a doporučenou literaturu autor uvádí za každou kapitolou zvlášť.

Publikace sestává z následujících kapitol: 1. Evoluce a psychoterapie (duševní význam magie ad.). 2. Archaická psychoterapie (medicinman jako psychoterapeut, šamanské metody, aktuálnost šamanismu ad.). 3. Rituály, mýty, kněží - lékaři (smysl extáze, extatické kulty současnosti, vymýtání a přenášení nemoci ad.). 4. Antická psychoterapie (Mezopotámie, Egypt, Hebrejci, Indie, Řecko, zrození racionální kosmologie a psychologie ad.). 5. Středověk: léčba pro posedlé (středověk - temnota a světlo, psychodynamika posedlosti, východní Rekové, nestoriáni, Arabové, ad.). 6. Od magie kpozorování (co je hysterie, občan měšťák a "ubohý blázen", zrození psychiatrie ad.). 7. Magnetismus, hypnóza, sugesce (somnambulové a média, spor o vzpomínky: aktuální aspekty, sugesce a přesvědčovací aspekty ad.). 8. Psychoanalýza (Freudovy začátky, od katarze k analýze, význam snů, přenos a protipřenos ad.). 9. Psychoanalytické hnutí (Carl Gustav Jung, Otto Rank, neopsychoanalýza, Sándor Ferenci, Georg Groddeck a psychosomatika ad.). 10. Psychochirurgie a psychofarmakologie (inzulínové šoky, elektrošoky, chirurgické zákroky, psychofarmaka ad.). 11. Další změny, novinky a rozšíření (západní a východní psychoterapie, skupinová terapie, výzkum rodiny a rodinná terapie ad.). 12. Na cestě do 21. století (německý zákon o psychoterapeutech, potřeba psychoterapie ad.).

Rád bych zdůraznil, že autor je osobou se širokým humanitním i společenským vzděláním a s bohatou klinickou praxí. Jeho text je mimořádně čtivý, laikům srozumitelný, prokládaný kazuistickými zlomky, kulturními i národními zajímavostmi. Vrací se k životům (i pokleskům) významných psychoanalytiků, pozornost věnuje jejich vzájemným a ne vždy neproblematickým vztahům. Na sebe prozrazuje, že je zastáncem pluralistické psychoterapie, jež "ponechává odůvodněnému názoru každé školy jeho oprávnění. Zároveň každému z nich upírá, že by obsáhl celou pravdu (...) teorie si nemohou dělat sebemenší nárok na univerzální platnost ..." Do tzv. moderních psychoterapeutů se kriticky opírá a píše, že "... vášnivě produkují umělé jistoty. Dokážou to nejen tak, že pomocí výzkumů dokládají správnost svého pohledu na věc, ale také tím, že narcisticky zvyšují hodnotu svého stanoviska snižováním jiných stanovisek."

Osobně si na recenzované knize cením toho, že upozorňuje na archaické jádro psychoterapie a na společné momenty různých psychoterapeutických přístupů a škol. Při kritickém pohledu na knihu pak musím konstatovat, že autor část vydává za celek. Ve svých úvahách a rozborech totiž zcela opomíjí humanistickou a existenciální psychoterapii, představující nezanedbatelný proud současné teorie i praxe psychoterapie. Cesta (historie) psychoterapie je tak v pojetí autora cestou především hlubinné psychologie, se zvláštním důrazem na psychoanalýzu, obohacenou o etnologické momenty. Tímto upozorněním však nechci recenzovanou publikaci snižovat, jelikož se jedná o seriózní práci, zajímavé a inspirativní čtení. Rozhodně ji lze doporučit našim lékařům (zvláště psychiatrům), psychologům (zejména klinickým) i ostatním představitelům profesí využívajících při léčebné pomoci druhým lidem psychologických prostředků.

prof. PhDr. Jan Vymetal
ÚHSL 1. lékařské fakulty UK v Praze

Celá stať v dokumentu PDF

Čes a slov Psychiatr 2013;109(6): 314 -315

Zpět