Česká a slovenská psychiatrie

Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS

souborný článek / review article

ISSN 1212-0383

EMOČNÍ OPLOŠTĚLOST A ANHEDONIE U DEPRESIVNÍ PORUCHY

EMOTIONAL FLATTENING AND ANHEDONIA IN DEPRESSIVE DISORDER

Ivan Tůma

Psychiatrická klinika, Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové a Fakultní nemocnice Hradec Králové

SOUHRN

Tůma I. Emoční oploštělost a anhedonie u depresivní poruchy

Antidepresiva skupiny SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu) a SNRI (inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu) jsou často užívanými léky při léčbě deprese. Jejich užití je omezeno výskytem somatických nežádoucích účinků (např. akatizie, nausea, průjem, sexuální dysfunkce) a paradoxně i emočních nežádoucích účinků (emoční opoštělost, anhedonie, podrážděnost). Emoční nežádoucí účinky mohou být obtížně odlišitelné od reziduálních příznaků deprese. Pacienti však mnohdy tyto příznaky jako obtíže vyvolané podávanými antidepresivy rozpoznávají. Emoční nežádoucí účinky mají negativní vliv na kvalitu života v remisi. Lékaři by se měli, při hodnocení léčby antidepresivy, nemocných aktivně dotazovat na jejich přítomnost. Lékem volby při anhedonii a emočním oploštění jsou antidepresiva s dopaminergním a noradrenergním účinkem - agomelatin, bupropion nebo reboxetin.

Klíčová slova: agomelatin, antidepresiva, emoční oploštělost, anhedonie

SUMMARY

Tůma I. Emotional flattening and anhedonia in depressive disorder

Antidepressants such as the selective serotonin reuptake inhibitors (SSRIs) or serotonin and norepinephrine reuptake inhibitors (SNRIs) are commonly used drugs in the treatment of depression. Their use is limited by adverse effects - physical (e.g. akathisia, nausea, diarrhea, sexual dysfunction) and emotional (emotional flattenig, anhedonia). While emotional side effects may be confounded by the residual effects of depression, patients often attribute them to their medication. Emotional side effects have a negative impact on quality of life in remission. Clinicians should ask routinely about emotional side effects when they are assessing treatment with antidepressants. Dopaminergic a norepinehrine antidepressants such as agomelatine, bupropione or reboxetine are drug of choice for patiens suffering from anhedonia and emotional flattening.

Key words: agomelatine, antidepressants, emotional flattening, anhedonia

ÚVOD

Emoční (afektivní) oploštělost je charakterizována redukovaným rozsahem a sníženou intenzitou emocí. V anglické literatuře jsou používány pojmy emotional flattening, blunted affect, flat affect, constricted affect. Rozdíl mezi plochým afektem (flat affect) a otupeným afektem (blunted affect) je v intenzitě redukce emocí. Zatímco plochý afekt znamená praktické chyběni emoční reaktivity, otupený afekt je vyjádřen jejím snížením.

Emoční oploštělost se projevuje zúženou polaritou emocí, jejich sníženou intenzitou a nedostatečnou modulací, které vedou k nezájmu, snížení celkové aktivity a dynamogenie. Afektivní reaktivita je nevýrazná, jakoby setřelá, neměnná. Nemocní se projevují jako citově lhostejní a neúčastní.¹ Emoční oploštělost bývá příznakem organických duševních poruch, patří mezi negativní příznaky schizofrenie, provází apatické formy deprese a může být celoživotním rysem některých poruch osobnosti. Plochý afekt může být vyjádřením afektivního útlumu při reakci na akutní stres. Iatrogenně může emoční oploštělost vznikat jako nežádoucí účinek antipsychotik a některých antidepresiv. Může mít toxický původ, je například projevem intoxikace opiáty.

Emoční oploštělost je v subjektivním prožívání často doprovázena anhedonií (snížení nebo neschopnost prožívat příjemné pocity). Odhadem 37 % pacientů s depresivní poruchou trpí klinicky významnou anhedonií.² Pojem anhedonie popsal Theodule Ribot v roce 1896³ jako neschopnost prožívat potěšení. Později se stala anhedonie jedním z příznaků narušení centra odměny. Anhedonie a emoční oploštělost patří mezi základní příznaky somatického syndromu při depresivní epizodě (F32 dle MKN-10).⁴

KLINICKÉ HODNOCENÍ

Při hodnocení afektivity je nutné posuzovat emoční projev s přihlédnutím ke kulturnímu a etnickému prostředí, ze kterého pacient pochází. Je také třeba brát v úvahu farmakologickou léčbu, které je nemocný vystaven a která může vyjadřování emocí ovlivnit (antipsychotika, antidepresiva, anxiolytika, hypnotika, anestetika, opiáty). Vliv na emoční reaktivitu mají rovněž nelegální návykové látky.

Při klinickém vyšetření je patrná redukce výrazu tváře pacienta (hypomimie), snížená modulace pocitů a redukce neverbálního projevu. Nemocný se spontánně málo pohybuje, nemění pozici. Lze pozorovat snížení emočního tonu a redukci emoční reaktivity. Nemocný například nereaguje přiměřeným úsměvem ani nevyjadřuje negativní emoci. Někdy sám sděluje, že nedokáže přiměřeně intenzivně prožít emoce - jak pozitivní, tak negativní. Ke snížené schopnosti prožívat příjemné emoce se váže pojem anhedonie. Vyjadřování emocí je chudé, pacient k vyjadřování emocí málo používá mimiku a pohyby rukou i celého těla. Někdy je emoční oploštělost doprovázena chudým zrakovým kontaktem, nemocný v hovoru strnule hledí do prostoru. Tento příznak je častý u schizofrenie. Emoční oploštělost se může projevit v modulaci řeči: dysprozodie, která se projevuje narušením prozodických, modulačních faktorů řeči, kterými jsou melodie, tempo, rytmus. Nemocný nedokáže správně umístit důrazy ve větě, jeho slovní projev je monotónní a není dostatečné modulován ani v hlasitosti. Sociální anhedonie je málo užívaný pojem z okruhu psychopatologie deprese a schizofrenie. Je charakterizována stažením se ze sociálních aktivit, izolací, sníženou potřebou sociálních kontaktů, narušením sociálního přizpůsobení. Všechny tyto znaky jsou důsledkem neschopnosti prožívat emočně příjemné pocity v sociální interakci.⁵

NEUROBIOLOGICKÉ NÁLEZY SPOJENÉ S EMOČNÍ ZPLOŠTĚLOSTÍ A ANHEDONIÍ

Emoční oploštělost patří mezi negativní příznaky duševních poruch. Ve studiích regionální mozkové perfuze u schizofrenie, Alzheimerovy choroby a také u depresivní poruchy byla nalezena asociace mezi negativními příznaky a sníženou perfuzí ve frontálním kortexu.^6,7,8 Phillips et al.⁹ navrhli schéma regulačních neuronálních sítí, které se podílejí na prožívání emocí a na emočním chování. Jako dorzální systém označují neuronální propojení dorzolaterálního prefrontálního kortexu, dorzomediálního prefrontálního kortexu, dorzální části předního cingulárního gyru a hipokampu. Tyto struktury jsou důležité pro identifikaci důležitosti emočních podnětů a pro vyvolání afektivní reakce (včetně vegetativně nervové). Ventrální systém v uvedeném schématu je tvořen sítí propojující ventrolaterální prefrontální kortex, orbitofrontální kortex, ventrální část předního cingulárního gyru, amygdaly, insuly, talamu, ventrálního striata a kmenových jader. Ventrální neuronální síť je v tomto konceptu důležitá pro vědomou regulaci afektivního chování. Redukce objemu amygdaly a dalších částí neuronální sítě je doprovázena zvýšenou aktivitou v síti a to vede k zúžení rozsahu emotivity. Pro percepci negativních emocí má amygdala dominantní roli. Následkem oslabení spojení dorzálního a ventrálního systému je narušení exekutivních funkcí a porucha vědomé regulace emočního chování. Tím je udržován patologický stav a výsledkem je depresivní nálada a anhedonie.^10,11

Sociální anhedonie je často doprovázena sociální anxietou. U lidí trpících sociální anhedonií je větší riziko komorbidního onemocnění sociální anxietou a generalizovanou úzkostnou poruchou.¹² Sociální anhedonie je popisována u depresivní poruchy (state marker) a schizofrenie (trait marker).

Při sociální anhedonií jsou méně aktivovány přední část mediálního prefrontálního kortexu, pravý gyrus temporalis superior a levý somatosenzorický kortex během úloh s emoční odpovědí. Tyto mozkové struktury se podílejí na rozpoznávání emocí vyjadřovaných výrazem tváře a jsou morfologickým substrátem sociální kognice.¹³

Hypotézu dopaminového deficitu při anhedonií formuloval v roce 1980 Wise.¹⁴ Prokazoval, že stimulace odměnou je mediována dopaminem. Následovaly publikace Willnera, které analyzovaly preklinické i klinické důkazy o tom, že anhedonie u poruch nálady může být vysvětlena redukcí dopaminové neurotransmise.^15,16,17 Další výzkumy (zobrazovací metody, farmakologické, genetické) však prokázaly dopaminový deficit jen u části nemocných s depresivní poruchou. Hypotéza dopaminového deficitu při anhedonii byla některými autory zpochybněna.¹⁸ Přesto je přijímán názor, že motivace, psychomotorické tempo, koncentrace pozornosti a schopnost prožívat příjemné pocity a potěšení jsou ovlivňovány dopaminovými okruhy v mozku.¹⁹ Serotonin je důležitý pro odstranění příznaků distresu, pro anhedoniii jsou však více relevantní změny v noradrenergním systému.²⁰ Serotonin je spojen s příznaky anhedonie a nedostatku motivace nepřímo. Deficit serotoninu je spojen s nižší stimulací uvolňování dopaminu v ne. aceumbens.²¹ Systém odměny může být ovlivněn rovněž působky spojenými se zánětem. Anhedonický a anxiogenní efekt má zvýšení koncentrace interleukinu 2.²²

EMOČNÍ OPLOŠTĚLOST, ANHEDONIE A ANTIDEPRESIVNÍ LÉČBA

Anhedonie a emoční oploštělost jsou obtížně léčitelné příznaky deprese. V praxi nejčastěji užívaná antidepresiva ze skupiny specifických inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) nejenže tyto příznaky nedostatečně ovlivňují, ale mohou je svým působením zhoršovat a nově vyvolávat.²³

V roce 1990 Hoehn-Saric et al. popsali na dávce závislé nežádoucí příznaky - apatii, nezájem, ztrátu iniciativy u nemocných léčených fluvoxaminem nebo fluoxetinem.²⁴ Nežádoucí emoční účinky mohou být příčinou nekvalitní remise. Nemocní i po odeznění deprese mohou při dlouhodobém užívání antidepresiv pociťovat nižší úroveň aspirací, sníženou představivost, redukci motivace a redukci zájmu o kreativní činnost, která by mohla přinést potěšení. Emoční vedlejší účinky antidepresiv někdy vedou k redukci zájmu o okolí, k snížené sociabilitě.

Antidepresiva neovlivňují náladu přímo, ale změnou relativní rovnováhy kognitivního zpracování negativních a pozitivních signálů.²⁵ Úzdrava z deprese neznamená jen odstranění negativních příznaků, ale také posílení pozitivních emočních schopností (schopnost prožívat štěstí a radost, zájem o činnost, schopnost nadchnout se, sebedůvěra).

Při léčbě depresivní poruchy serotonergními antidepresivy jsou často pozitivní emoční schopnosti nedostatečně obnovovány, u některých nemocných přetrvává nižší dynamogenie, nižší motivace a anhedonie. Serotonergní efekt může vést k omezení (oploštění) emoční reaktivity se sníženou schopností rozlišovat význam jak podnětů odměny, tak podnětů averzivních.²⁶ SSRI antidepresiva u zdravých dobrovolníků snižují schopnost odhadu emočních výrazů tváře.²⁷

Price et al.²⁸ v kvalitativní studii hodnotili emoční reaktivitu u 38 nemocných dlouhodobě léčených antidepresivy skupiny SSRI. Většina pacientů popisovala obecný efekt SSRI na emoce jako redukci intenzity všech emocí (?připadám si oploštělý blokovaný tupý, necitlivý"). Někteří emoční změnu hodnotili pozitivně: "… emoční reaktivita je pod lepší rozumovou kontrolou, je redukovaná a přiměřenější". Vedle pozitivního efektu antidepresiv (redukce negativních emocí - smutku, hněvu) nemocní popisovali redukci pozitivních emocí (snížení jejich intenzity a frekvence), jakými jsou potěšení, pocit štěstí, pocit lásky, zalíbení, vášeň, nadšení. Někteří pacienti měli pocit "změněné osobnosti". Tyto účinky pacienti vztahovali k léčbě SSRI, odlišovali je od vlastní emoční poruchy. Pokud byly účinky vnímány jako nežádoucí, ovlivnily adherenci k SSRI.

I při dosažené remisi (HAM-D < 7) někteří pacienti léčení SSRI popisují reziduální příznaky. Většinou jsou to poruchy spánku, snížená schopnost prožívat radost, snížení zájmů, únavnost nebo ztrátu energie se sníženou motivaci. Sníženou schopnost neuronálního zpracování signálu odměny (chuť čokolády a pohled na čokoládu) a averzivního signálu (pohled na plesnivé jahody) zobrazené funkční magnetickou rezonancí popsali při podávání citalopramu McCabe et al.²⁹

V posledních letech lze ve výzkumu nových antidepresiv pozorovat odklon od monoaminergně, selektivně působících látek. Novější antidepresiva kombinují vliv na jednotlivé systémy přenosu vzruchu v mozku (specifické inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu - SNRI, noradrenergní a specificky serotonergní antidepresiva - NASSA, inhibitory zpětného vychytávání noradranalinu a dopaminu - NDRI) nebo kombinují různé účinky na jeden systém (antagonisté serotoninového 2A receptoru, inhibující zpětné vychytávání serotoninu - SARI). Syntéza antidepresiv všech uvedených skupin vycházela z katecholaminové teorie vzniku deprese.

Antidepresivem s novým mechanismem je agomelatin. Má melatoninový noradrenalinový a dopaminový účinek.³⁰ Jedná se o syntetický derivát melatoninu, působí agonisticky na melatoninové MT1 a MT2 receptory a antagonisticky působí na serotoninové 5HT2C receptory. Při dlouhodobém podávání má uvedená kombinace účinku příznivý efekt neuroprotektivní a zvyšuje neurogenezu.³¹ Inhibice 5HT2C receptoru a stimulace melatonergních receptoru synergicky zvyšují ve ventrálním tegmentu a v locus ceruleus uvolňování dopaminu a noradrenalinu.³² Tím je vysvětlován antidepresivní a anxiolytický efekt agomelatinu. Blokáda 5HT2C receptoru působí příznivě na sexuální funkce a obnovuje pomalovlnný spánek. Inhibice 5HT2C receptoru v hypotalamu redukuje zvýšenou stimulaci osy hypotalamus - hypofýza - nadledviny při stresu.³³

Agomelatin byl testován ve skupině zdravých dobrovolníků (N = 48), ve dvojitě slepém zkříženém pokusu byli účastníci pokusu randomizování k podávání placeba nebo agomelatinu v dávce 25-50 mg pro die po dobu sedmi dní. Osmý den byli testováni pomocí Emoční testové baterie, která zahrnuje test rozpoznávání emočního výrazu obličeje, test emoční paměti, zkoušku vizuální pozornosti a emoční úlekovou reakci. Agomelatin (25 mg) snižoval subjektivní hodnocení smutku, redukoval rozeznávání smutného výrazu obličeje, zlepšoval pozitivní emoční paměť a redukoval emoční úlekovou reakci. Tyto výsledky ukázaly, že agomelatin má selektivnější účinky při zpracování sociálních signálů v porovnání s konvenčními antidepresivy a snižuje riziko výskytu emočního oploštění.³⁴

Příznivé ovlivnění anhedonie při léčbě deprese agomelatinem bylo popsáno ve dvou studiích. První z nich byla 8týdenní otevřená.³⁵ Studii dokončilo 24 pacientů (80 %). Druhá studie byla rovněž 8týdenní.³⁶ Depresivním nemocným byl v otevřené studii podáván agomelatin v dávce 25-50 mg nebo venlafaxin v dávce 75-150 mg. V obou otevřených studiích agomelatin významně redukoval anhedonii. Přestože u nemocných léčených venlafaxinem byla anhedonie rovněž redukována, klinické zlepšení bylo statisticky významné pouze ve skupině s agomelatinem. Významný rozdíl mezi agomelatinem a venlafaxinem v redukci anhedonie byl pozorován již po prvním týdnu léčby.

Ve dvojitě slepé randomizované studii v trvání 24 týdnů (324 depresivních nemocných) byl porovnáván účinek agomelatinu a escitalopramu. Emoční oploštělost byla méně častá na agomelatinu než na escitalopramu. 28 % pacientů na agomelatinu vs. 60 % na escitalopramu pociťovalo, že jejich emoce postrádají intenzitu, a 16 % pacientů na agomelatinu vs. 53 % na escitalopramu pociťovalo, že to, co jim dělalo starosti před onemocněním, se již nezdá být důležité (p = 0.024).³⁷

Ve dvojitě slepé, placebem kontrolované studii byl sledován u 33 depresivních nemocných a 31 zdravých dobrovolníků vliv reboxetinu na vnímání emočních signálů. Depresivní nemocní, kteří dostávali placebo, měli v porovnání se zdravými dobrovolníky na placebu redukovanou schopnost rozeznávat pozitivní výraz tváře, sníženou rychlost odpovědi na pozitivní osobní adjektiva a redukovanou výbavnost pozitivních informaci z paměti. Zlepšení u nemocných nastalo po jediné dávce reboxetinu, přestože depresivní nálada a anxieta zůstaly nezlepšeny.³⁸

V podobném pokusu pouze se zdravými dobrovolníky Harmer et al.³⁹ popsali příznivý efekt jednorázového podání duloxetinu oproti podání placeba. Duloxetin zlepšil výkon v testu rozpoznávání výrazu tváře a zlepšoval výkon v emočním paměťovém testu (vybavování pozitivních osobnostních charakteristik).

Příznivý efekt bupropionu na anhedonii byl popsán ve dvojitě slepé, placebem kontrolované studii ve skupině depresivní ambulantních nemocných (N = 19).⁴⁰

Experimentální novinkou je testování Salvinorinu A na animálních modelech anhedonie. Salvinorin A je halucinogenní látka extrahovaná z rostliny Salvia divinorum. Působí jako selektivní agonista opioidního kappa receptoru a má antidepresivní efekt. U experimentálních zvířat odstraňuje anhedonické chování.⁴¹

ZÁVĚR

V posledních letech přibývá důkazů o emočních nežádoucích účincích některých antidepresiv (především ze skupiny SSRI nebo SNRI) a některých dalších psychofarmak (například lithia). Zkušenostem nemocných s emočními nežádoucími účinky, zvláště při dlouhodobé udržovací léčbě serotonergními antidepresivy, by měla být věnována větší pozornost. Přestože emoční oploštělost ve výjimečných případech může být pacientem vítána jako schopnost odstupu od stresu, u většiny nemocných jsou emoční oploštělost a anhedonie nežádoucí a snižují kvalitu života. Tomu by měla být přizpůsobena strategie dlouhodobé udržovací léčby antidepresivy. Emoční nežádoucí účinky mohou být příčinou nonadherence. Někdy je obtížné odlišit reziduální příznaky depresivní epizody od nežádoucích účinků léčby. K rozlišení pomůže snížení dávky antidepresiva. Řešením může být převedení nemocného na antidepresivum, které emoční nežádoucí účinky nevyvolává nebo je z tohoto hlediska méně rizikové (agomelatin, bupropion, reboxetin, mirtazapin).

LITERATURA

1. Horáček J, Švestka J. Psychopatologie (obecná psychiatrie). In: Höschl C, Libiger J, Švestka J. Psychiatrie. Tigis 2002; 295-338.
2. Pelliza L, Ferrari A. Anhedonia in schizophrenia and major depression: state or trait? Ann Gen Psychiatry 2009; 8: 22.
3. Ribot T. La psychologie des sentiments. Paris: Felix Alcan; 1896.
4. Smolík P. Duševní a behaviorální poruchy. Maxdorf-Jessenius; 2002: 506.
5. Mishlove M, Chapman LJ. Social anhedonia in the prediction of psychosis proneness. J Abnorm Psychol 1985; 94 (3): 384-396.
6. Galynker II, Cai J, Ongseng F et al. Hypofrontality and negative symptoms in major depressive disorder. J Nucl Med 1998; 39: 608-612.
7. Tomioka H, Yamagata B, Tkahashi T et al. Detection of hypofrontality in drivers with Alzheimer's disease by near-infrared spectroscopy Neurosci Letters 2009; 451: 252-256.
8. Kanahara N, Shimizu E, Sekine Y et al. Does hypofrontality expand to global brain area in progression of schizophrenia? A cross-sectional study between first-episode and chronic schizophrenia Progress Neuro-Psychopharm Biol Psychiatry 2009; 33: 410-415.
9. Philips M, Drevels WC, Rauch SL, Lane R. Neurobiology of emotion perception II: implication for major psychiatric disorder. Biol Psychiatry 2003; 64: 515-528.
10. Siegle GJ, Thompson W, Carter CS et al. Increased amygdala and decreased dorsolateral prefrontal BOLD response in unipolar depression: related and independent features. Biol Psychiatry 2007; 61: 198-209.
11. Beesdo K, Lau JY, Guyer AE et al. Common and distinct amygdala-function perturbation i depressed vs anxious adolescents. Arch Gen Psychiatry 2009; 66: 275-285.
12. Rey G, Jouvent R, Dubai S. Schi-zotypy, depression, and anxiety in physical and social anhedonia. J Clin Psychol 2009; 65 (7): 695-708.
13. Germine L, Garrido L, Bruce L, Hooker C. Social anhedonia is associated with neural abnormalities during face emotion processing. Neuroimage, 2011; 58:935-945.
14. Wise RA. The dopamine synapse and the notion of pleasure centers in the brain. Trends Neurosci 1980; 3: 91-95.
15. Willner P. Dopamine and depression: a review of recent evidence. I. Empirical studies. Brain Res 1983a; 287: 211-224.
16. Willner P. Dopamine and depression: a review of recent evidence. II. Theoretical approaches. Brain Res 1983b; 287: 225-236.
17. Willner P. Dopamine and depression: a review of recent evidence. III. The effect of antidepressant treatments. Brain Res 1983c; 287: 237-246.
18. Salamone JD, Correa M, Farrar A, Mongote SM. Effort-related functions of nucleus accumbens dopamine and associated forebrain circuits. Psychopharmacology 2007; 191: 461-482.
19. Dunlop W, Nemeroff CHB. The role of dopamine in the pathophysiology of depression. Arch Gen Psychiatry 2007; 64: 327-337.
20. Pringle A, McCabe C, Cowen PJ, Harmer CJ. Antidepressant treatment and emotional processing: can we dissociate the roles of serotonin a noadrenaline? J Psychopharmacol 2013; 27 (8): 719-731.
21. Zangen A, Nakash R, Overstreet DH, Yadid G. Association between depressive behavior and absence of serotonin-dopamine interaction in the nucleus accumbens. Psychopharmacology(Berl) 2001 Jun; 155 (4): 434-439.
22. Anisman H, Merali Z. Anhedonic and anxiogenic effects of cytokine exposure. Adv Exp Med Biol 1999; 461: 199-233.
23. Treadway MT, Zald DH. Reconsidering anhedonia in depression: lessons from translational neuroscience. Neurosci Biobehav Rev 2011; 35 (3): 537-555.
24. Hoehn-Saric R, Lipsey J, McLeod D. Apathy and indifference in patients on fluvoxamine and fluoxetine. J Clin Psychopharmacol 1990; 10: 343-345.
25. Harmer CJ, Goodwin GM, Cowen PJ. Why do antidepressants take so long to work? A cognitive neuropsychological model of antidepressant drug action. Brit J Psychiatry 2009; 195: 102-108.
26. Nutt D, Demyttenaere K, Jánka Z et al. The other face of depression, reduced positive affect: the role of catecholamines in causation and cure. J Psychopharmacol 2007; 21 (5): 461-71.
27. Harmer CJ, Shelley NC, Cowen PJ, Goodwin GM. Increased positive versus negative affective perception and memory in healthy volunteers following selective serotonin and epinefrine reuptake inhibition. Am J Psychiatry 2004; 161: 1256-1263.
28. Price J, Cole V, Goodwin GM. Emotional side effects of selective serotonin reuptake inhibitors: qualitative study. BrJ Psychiatry 2009; 195 (3): 211-217.
29. McCabe C, Mishor Z, Cowen PJ, Harmer CJ. Diminished neural processing of aversive and rewarding stimuli during selective serotonin reuptake inhibitor treatment. Biol Psychiatry 2010; 67: 439-445.
30. Švestka J. Agomelatin - melatoninové a noradrenalinové/dopaminové antidepresivum: syntéza starších a novějších poznatků. Farmakoterapie 2012; Suppl. 3: 3-19.
31. Ladurelle N, Gabriel C, Viggiano A et al. Agomelatine (S20098) modulates the expression of cytoskeletal micro-tubular proteins, synaptic markers and BDNF in the rat hippocampus, amygdale and PFC Psychopharmacology 2012; 221: 493-509.
32. Chenu F, El Mansari M, Blier P. Electrophysiological effects of repeated administration of agomelatine on the dopamine, norepinephrine, and serotonin systems in the rat brain. Neuropsychopharmacology 2013; 38 (2): 275-284.
33. Millan MJ. Dual, and triple-acting agents for treating core and co-morbid symptoms of major depression: novel concepts, new dugs. Neurotherapeutics 2009; 6: 53-77.
34. Harmer CJ, de Bodinat C, Dawson GR, Agomelatine facilitates positive versus negative affective processing in healthy volunteer models. J Psychopharmacol 2011 Sep; 25 (9): 1159-1167.
35. Di Giannantonio M, Di Iorio G, Guglielmo R et al. Major depressive disorder, anhedonia and agomelatine: an open-label study. J Biol Regul Homeost Agents 2011; 25 (1): 109-114.
36. Martinotti G, Sepede G, Gambi F et al. Agomelatine versus venlafaxine XR in the treatment of anhedonia in major depressive disorder. J Clin Psychopharmacology 2012; 32 (4): 487-491.
37. Corruble E, De Bodinat C, Bélaidi C, Goodwin GM. Efficacy of agomelatine and escitalopram on depression, subjective sleep and emotional experiences in patients with major depressive disorder: a 24-wk randomized, controlled, double-blind trial. Int J Neuropsychopharmacol 2013; 3: 1-16.
38. Harmer CJ, O'Sullivan U, Favaron E et al. Effect of acute antidepresant administrativ on negative affective bias in depressed patiens. Am J Psychiatry 2009; 166 (10): 1178-1184.
39. Harmer CJ, Heinzen J, O'Sullivan U et al. Dissociable effects of acute antidepresants drug administrativ on subjective and emotional processing measures in healthy volunteers. Psychopharmacol 2008; 199: 495-502.
40. Tomarken AJ, Dichter GS, Freid C et al. Assessing the effects of bupropion SR on mood dimensions of depression. J Affect Dis 2004; 78 (3): 235-241.
41. Harden MT, Smith SE, Niehoff JA et al. Antidepressive effects of the k-opioid receptor agonist salvinorin A in a rat model of anhedonia. Behav Pharmacol 2012; 233 (7): 410-715.

Celá stať v dokumentu PDF

Čes a slov Psychiatr 2013;109(5): 227 -231

Zpět