Česká a slovenská psychiatrie

Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS

původní práce / original article

• AKTUÁLNÍ ČÍSLO
• ARCHIV
• VYHLEDÁVÁNÍ
• PERIODIKUM
• REDAKČNÍ RADA
• PŘEDPLATNÉ
• INZERCE
• AKTUALIZOVANÉ
  POKYNY
  PRO AUTORY

• ISSN 1212-0383

• © Česká a Slovenská psychiatrie 2024
• © Galén 2024

• Úvodní strana
• Webmaster
• Provozovatel
  webu

CIRKADIÁNNÍ PREFERENCE VE VZTAHU K DEPRESIVITĚ, SUBJEKTIVNÍ KVALITĚ SPÁNKU A  CLONINGEROVÝM DIMENZÍM OSOBNOSTI

CIRCADIAN PREFERENCES IN RELATION TO DEPRESSION, SUBJECTIVE SLEEP QUALITY AND CLONINGER'S PERSONALITY DIMENSIONS

---

ÚVOD

Naše vnitřní biologické hodiny se mohou ve vztahu k vnějším synchronizátorům, především dennímu světlu, bud předbíhat, nebo naopak zpožďovat. Předbíhání je typické pro "ranní ptáčata", která bez problémů vstávají brzy ráno, jejich tělesná i psychická výkonnost vrcholí v dopoledních hodinách a večer chodí brzy spát. Jejich protipólem jsou "sovy" ("noční ptáci"), kteří se probouzejí relativně pozdě, vstávání jim dělá potíže, nejlépe se cítí pozdě odpoledne nebo večer a ke spánku se ukládají pozdě v noci. V odborné literatuře se tyto rozdíly označují termínem chronotyp nebo cirkadiánní (diurnální) preference (morningness/eveningness, M/E preference).¹ Dojde-li u člověka k výraznému posunu v načasování spánku ve srovnání s dobou, vyhovující společenským podmínkám a požadavkům, jedná se o fázovou poruchu rytmu spánek-bdění, tedy o  předsunutou nebo zpožděnou fázi spánku.²

Výzkum lidských cirkadiánních preferencí se naplno rozběhl ve druhé polovině 70. let, kdy O. Ostberg a J. A. Horné uveřejnili sebeposuzovací dotazník k  určení ranních a večerních typů. Při jeho ověřování se ukázalo, že "ranní ptáčata" mají celkově vyšší úroveň denní tělesné teploty než "sovy" a že teplotní maximum se u nich objevuje v dřívějších hodinách,³ což potvrdily i  výsledky dalších studií. Např. Baehr, Revelle a Estmann zjistili, že u vyhraněných ranních typů klesá teplota tělesného jádra na minimum kolem čtyř hodin ráno, zatímco u večerních teprve v osm hodin.⁴ "Ranní ptáčata" mají také po probuzení signifikantně vyšší hladinu kortizolu než večerní typy⁵ a  objevují se u nich časnější cirkadiánní vzorce sekrece melatoninu.⁶

Dosavadní genetické studie nasvědčují tomu, že individuální rozdíly v  cirkadiánních rytmech jsou zčásti determinovány vrozenými biochemickými mechanismy,^2,7 jejichž účinek je modifikován vlivy prostředí, k  nimž patří život v různých časových pásmech, na vesnici nebo ve velkých městech, tedy v místech s odlišnými světelnými podmínkami.^8,9 Cirkadiánní preference se mění s věkem. U mladších osob převládají večerní preference, zatímco u starších ranní. Ke zřetelné změně cirkadiánní typologie dochází zpravidla ve věku kolem 50 let.¹⁰ Adolescenti se přiklánějí k večernímu typu, což je spojeno s pozdější sekrecí melatoninu, která je podřízena pohlavnímu vývoji v tomto období.¹¹ Bylo zjištěno, že v  cirkadiánních preferencích existují určité rodové rozdíly. Mezi dívkami a  ženami je více "ranních ptáčat", zatímco u chlapců a mužů je to naopak. ¹²

Wittmann upozornil na to, že normální pracovní doba nejlépe vyhovuje lidem s  ranním chronotypem, zatímco nevyhraněným nebo večerním typům spíše nevyhovuje. Pozdní začátek spánku (řízený biologickými hodinami) v kombinaci s vynuceným ranním probouzením (regulovaným "sociálními hodinami") podle něj vede u  jedinců s pozdním chronotypem ke kumulaci spánkového dluhu, který kompenzují prodlouženým spánkem během víkendu. Někdy u nich vzniká tzv. sociální pásmová nemoc, což jsou převážně negativní psychické a tělesné důsledky diskrepance mezi sociálními a biologickými časovými rozvrhy.¹³ Výsledky výzkumů potvrzují, že večerní typy mají horší kvalitu spánku než ranní a častěji se u  nich vyskytují poruchy spánku, především psychofyziologická nespavost.^{14, 15} Mají také větší sklony než "ranní ptáčata" k úzkostem a depresivním stavům.¹⁶

Cílem našeho výzkumu bylo potvrdit existenci souvislostí mezi cirkadiánními preferencemi, kvalitou spánku a depresivitou na vzorku českých vysokoškolských studentů. Zajímalo nás, zda cirkadiánní preference, kvalita spánku a  depresivita korespondují s temperamentovými dimenzemi osobnosti v pojetí C. R. Cloningera, které se teoreticky vztahují ke zděděné, celoživotně stabilní emocionální odezvě na zkušenost.¹⁷

Dalším cílem našeho výzkumu bylo zjistit, zda ve sledovaných proměnných existují rozdíly mezi muži a ženami. Nezávisle proměnnou je tedy rod (gender) účastníků výzkumu, závisle proměnnými výsledná skóre v dotaznících MEQ, BDI-II, PSQI a TCI-R. Na základě výsledků dosavadních studií¹² předpokládáme, že studentky inklinují k ranním preferencím významně více než studenti. Na základě studie Snopka et al.¹⁸ očekáváme, že mezi muži a ženami existují signifikantní odlišnosti ve všech škálách TCI-R, s výjimkou sebeřízení. Posledním cílem naší studie je ověřit reliabilitu českých překladů dotazníků MEQ a PSQI.

MATERIÁL A METODA

Soubor

Výzkumu se zúčastnilo 249 studentů z různých fakult UP v Olomouci, z toho 207 žen a 42 mužů. Výzkum byl anonymní. Zjišťovali jsme pouze věk, rod, rodinný stav, studijní obor a ročník studia respondentů. Zastoupení studentů jednotlivých fakult UP není v našem výzkumu úplně rovnoměrné. 74 účastníků (29, 7 %) studovalo na Filozofické fakultě UP, 66 (26,5%) na Lékařské fakultě, 22 (8,8%) na Pedagogické fakultě, 27 (10,8%) na Cyrilometodějské teologické fakultě a 24 (9,6%) na Přírodovědecké fakultě UR Do výzkumu se dále zapojilo 21 studentů (8,4 %) z nedávno zřízené Fakulty zdravotních věd UR Relativně malý počet respondentů jsme získali z Právnické fakulty (10; tj. 4,0%) a  Fakulty tělesné kultury UP (5; tj. 2,0 %). S výjimkou čtyř vdaných respondentekbyli všichni studenti svobodní. V následující tabulce uvádíme základní údaje o věkovém složení zkoumaného souboru.

Muži sice tvoří pouze jednu šestinu zkoumaného vzorku, ale z věkového hlediska jsou podskupiny studentů a studentek vcelku srovnatelné. Sběr dat proběhl v  období od dubna do června 2012 s pomocí webové aplikace.

Nástroje

Ke stanovení cirkadiánních preferencí jsme použili Dotazník ranních a  večerních typů (Morningness-Eveningness Questionnaire - MEQ) J. A. Hornea a  O. Ostberga, který se svolením autorů přeložily do češtiny Z. Vávrová, L. Kráčmarová a A. Plháková. MEQ je sebeposuzovací inventář, který obsahuje 19 otázek s několika možnostmi odpovědí. Výsledné skóre odpovídá jednomu z pěti možných typů, kterými jsou výrazně ranní typ (70-86 bodů), spíše ranní typ (59-69 bodů), nevyhraněný typ (42-58 bodů), spíše noční typ (31-41 bodů) a  výrazně noční typ (16-30 bodů).³

Respondenti dále vyplňovali Pittsburský index kvality spánku (The Pittsburgh Sleep Quality Index - PSQI), který byl doposud oficiálně přeložen do 56 jazyků, včetně češtiny. Dotazníkem lze zjistit skóre v sedmi dílčích škálách, k nimž patří latence usnutí, trvání spánku, obvyklá efektivita spánku, poruchy spánku, kvalita spánku, užívání léků na spaní a denní dysfunkce, způsobené ospalostí. Celkové skóre PSQI se pohybuje v rozmezí od 0 do 21 bodů. Podle autorů testu je indikátorem dobré kvality spánku skóre 0 až 5; vyšší hodnoty nasvědčují jeho zhoršené kvalitě.¹⁹

Součástí testové baterie byla také česká úprava Beckovy sebeposuzovací škály depresivity pro dospělé (BDI-II), hojně užívaná ve výzkumech k detekci možné deprese u normální populace. Autoři testu zdůrazňují, že měří depresi jako stav, nikoliv jako osobnostní rys. Škála obsahuje 21 položek, které se týkají různých příznaků deprese. Výsledné skóre může nabývat hodnoty od 0 do 63. Při výzkumném použití BDI-II se pro vyloučení falešně pozitivních diagnóz doporučuje používat cutt offskóre 17, na základě kterého lze zkoumaný soubor rozdělit na osoby s žádnými nebo minimálními známkami deprese a na skupinu osob, které by mohly trpět depresivními stavy.²⁰

Účastníci výzkumu vyplňovali také českou verzi Cloningerova revidovaného dotazníku temperamentu a charakteru (TCI-R), který nám pro výzkumné účely poskytl Marek Preiss z Psychiatrického centra v Praze, jenž přispěl k  ověřování jeho psychometrických charakteristik.²¹ Metoda je založena na Cloningerově biosociálním modelu čtyř temperamentových a tří charakterových dimenzí osobnosti. V roce 1994 uveřejnil Cloninger se svými spolupracovníky inventář TCI (240 položek), určený k měření této sedmifaktorové osobnostní struktury.17 O pět let později vydal jeho přepracovanou verzi (TCI-R), která má rovněž 240 položek, z toho 235 výzkumných a 5 validizačních. Dotazník obsahuje čtyři škály temperamentu, kterými jsou vyhledávání nového ( Novelty Seeking - NS), vyhýbání se poškození (Harm Avoidance - HA ), závislost na odměně (Reward Dependence - RD) a perzistence ( Persistence - PS). Další tři škály měří charakterové rysy, tj. sebeřízení (Self-Directedness - SD ), kooperativnost (Cooperativeness - CO) a sebepřesažení ( Self-Transcendence - ST).¹⁸

Analýza dat

Ke zpracování získaných dat jsme použili metody deskriptivní a parametrické statistiky. Normalitu rozložení získaných dat jsme u jednotlivých závisle proměnných ověřovali Shapirovým-Wilkovým testem. Ukázalo se, že předpoklad normálního rozložení nesplňují výsledná skóre u inventářů PSQI, MEQ a zejména u BDI-II, kde se objevilo výrazné zešikmení doprava k nízkým hodnotám. U  Cloningerova TCI-R nepotvrdil Shapirův-Wilkův test normální rozložení dat u  škál vyhledávání nového (NS), spolupráce (CO) a sebepřesažení (ST). Vzhledem k  velikosti souboru jsou však parametrické metody, použité ke zpracování získaných údajů, spolehlivé i tehdy, není-li naplněn předpoklad normálního rozdělení.²² Vztahy mezi sledovanými proměnnými jsme zjišťovali s pomocí Pearsonova korelačního koeficientu. Srovnání skupiny mužů a žen jsme provedli na základě Leveneova testu rovnosti rozptylů a t-testu pro dva nezávislé výběry. Možné zkreslení výsledků způsobené vícečetným testováním jsme korigovali Bonferroniho metodou. Účinek nezávisle proměnné rod na závisle proměnné jsme stanovili na základě Cohenova d. Reliabilitu českých překladů MEQ a PSQI jsme ověřovali pomocí Cronbachova alfa. Veškeré výpočty byly provedeny v programu SPSS, data byla tříděna v programu MS Excel.

VÝSLEDKY

V tab. 2 uvádíme základní statistické parametry údajů získaných s pomocí Dotazníku ranních a večerních preferencí (MEQ), Beckovy sebeposuzovací škály depresivity (BDI-II), Pittsburského indexu kvality spánku (PSQI) a sedmi škál Cloningerova revidovaného inventáře temperamentu a charakteru (TCI-R).

V Beckově sebeposuzovací škále depresivity (BDI-II) mělo skóre vyšší než 17 bodů (cut offskóre, doporučované při skupinovém testování) 40 účastníků (16,1 %), kteří by suspektně mohli být depresivní. Celkem 19 osob (8 %) přitom skórovalo v rozmezí 20-28 bodů a 2 osoby (1 %) v rozmezí 29-40 bodů. V  Pittsburském indexu kvality spánku (PSQI) mělo 92 jedinců (37%) skóre vyšší než 5, což podle autorů testu již signalizuje možnost spánkové poruchy. ¹⁹

Na základě skóre v Dotazníku ranních a večerních typů (MEQ) lze rozlišit celkem pět typů, jejichž rozložení v našem výzkumném souboru ukazuje tab. 3.

V tab. 4 uvádíme korelace mezi celkovými skóre v Dotazníku ranních a večerních typů (MEQ), Beckově sebeposuzovací škále depresivity (BDI-II), Pittsburském indexu kvality spánku (PSQI), včetně jeho sedmi dílčích škál, a dimenzemi osobnostmi, měřenými Cloningerovým dotazníkem TCI-R. Pro výpočet korelací mezi všemi sledovanými proměnnými byla na základě Bonferroniho korekce stanovena hladina významnosti 0,05/94, což je 0,00053. Signifikantní korelační koeficienty jsou zvýrazněny tučným písmem.

Z tab. 4 je zřejmé, že skóre v Dotazníku ranních a večerních typů (MEQ) záporně korelují s celkovým skóre v Pittsburském indexu kvality spánku (PSQI). Výsledky naší studie tedy nasvědčují tomu, že čím více se daná osoba blíží k  večernímu typu, tím více se zhoršuje celková kvalita jejího spánku, a naopak. Výpočet korelací mezi celkovým skóre v MEQ a dílčími škálami PSQI ukázal, že večerní preference korespondují především s delší latencí usnutí a s denními dysfunkcemi, způsobenými ospalostí.

Výsledná skóre v Beckově sebeposuzovací škále depresivity (BDI-II) pozitivně korelují s celkovým skóre v Pittsburském indexu kvality spánku (PSQI) i se skóre v jeho dvou dílčích škálách (denní dysfunkce a kvalita spánku). Zdá se tedy, že čím vyšší je úroveň depresivity tím horší je kvalita spánku, provázená denními dysfunkcemi, způsobenými ospalostí. Statistická analýza vztahů mezi BDI-II a Cloningerovým TCI-R vedla k závěru, že depresivita pozitivně koreluje se skóre v temperamentové škále vyhýbání se poškození (HA) a záporně s charakterovou škálou sebeřízení (SD).

Zjišťovali jsme také rozdíly ve sledovaných proměnných mezi studenty a  studentkami. Pro srovnání průměrů obou skupin na deseti škálách byla s pomocí Bonferroniho korekce stanovena hladina významnosti 0,005. Výsledky statistického zpracování jsou prezentovány v tabulce č. 5.

Ukázalo se, že skóre studentů a studentek v dotazníku MEQ se statisticky významně neliší. V Beckově škále depresivity však ženy skórovaly signifikantně výše než muži.

Cohenovo d zde nabývá hodnoty -0,46, což poukazuje na střední vliv nezávisle proměnné rod na míru depresivity. V Pittsburském indexu kvality spánku měly sice ženy vyšší průměrné skóre (indikující horší kvalitu spánku) než muži, ale tento rozdíl nebyl statisticky významný.

Na základě srovnání skóre mužů a žen v sedmi škálách TCI-R (tab. 5) jsme zjistili, že ženy mají statisticky významně vyšší průměrné skóre než muži ve škále vyhýbání se poškození (HA). Cohenovo d je přitom nezvykle vysoké (d = -0, 98), což znamená, že účinek nezávisle proměnné gender na výsledná skóre v dané škále je velmi výrazný. Studentky měly také vyšší průměrné skóre než studenti ve škále závislost na odměně (RD), ale po provedení Bonferroniho korekce překročila zjištěná hodnota pravděpodobnosti (p = 0,02) stanovenou hladinu statistické významnosti. Střední hodnota Cohenova d (-0,39) nicméně naznačuje určitý vliv nezávisle proměnné rod na skóre v dané škále.

Pro ověření reliability českých překladů dotazníků MEQ a PSQI jsme provedli výpočet Cronbachova alfa, které u MEQ nabývá hodnoty 0,87. V případě Pittsburského indexu kvality spánku se hodnota Cronbachova alfa oproti jeho originální anglické verzi snížila, a to na 0,62.

DISKUSE

Průměrné skóre účastníků výzkumu v Beckově sebeposuzovací škále depresivity je nízké, odpovídající minimálním nebo žádným depresivním stavům. Celkem 40 účastníků (16,1%) nicméně překračuje cut off skóre 17, doporučované při výzkumném použití BDI-II, takže by suspektně mohli být depresivní. Autoři manuálu nicméně upozorňují na to, že i při použití tohoto cut-off skóre může být až 18 % výsledků falešně pozitivních.²⁰ Lze tedy předpokládat, že někteří jedinci, kteří měli v BDI-II skóre vyšší než 17, vážnějšími depresivními stavy netrpí. Vcelku lze konstatovat, že úroveň depresivity je v našem souboru velmi nízká. Méně příznivé jsou výsledky měření kvality spánku s pomocí PSQI, ve kterém mělo 92 jedinců (37 %) skóre vyšší než 5, které podle autorů testu již signalizuje možnost spánkové poruchy.

Ukázalo se, že výsledná skóre v Beckově dotazníku depresivity (BDI-II) pozitivně korelují s celkovým skóre v Pittsburském indexu kvality spánku (PSQI) i se skóre v jeho dvou dílčích škálách (denní dysfunkce a kvalita spánku). Subjektivní úroveň depresivity účastníků našeho výzkumu tedy koresponduje s  horší kvalitou jejich spánku a s denními dysfunkcemi, způsobenými ospalostí. Je známo, že poruchy spánku, zejména nespavost, provázejí všechny typy poruch nálady, včetně depresivních.23 Naše studie potvrzuje tuto souvislost i u neklinického vzorku mladých lidí s nízkou úrovní depresivity. Vzhledem k jeho nevyváženosti z hlediska počtu mužů a žen i vzhledem k možnosti falešně pozitivně diagnóz u BDI-II by bylo žádoucí ověřit toto zjištění na reprezentativních vzorcích adolescentů a mladých dospělých.

Výsledky naší studie potvrdily, že tíhnutí k ranním cirkadiánním preferencím provází zhoršující se kvalita spánku, delší usínání a častější denní dysfunkce, způsobené ospalostí. V současnosti probíhá intenzivní výzkum podílu genetických faktorů na formování individuálních rozdílů v cirkadiánních preferencích. Např. v holandské studii dvojčat a jejich rodičů se ukázalo, že heritabilita chronotypu je pro mladší generaci 44 % a pro rodiče 47 %.7 Tyto hodnoty jsou sice poměrně vysoké, ale je zde značný prostor pro vlivy prostředí. Barclayová et al. uskutečnili výzkum více než 1500 jednovaječných i  dvojvaječných dvojčat a sourozenců ve věku od 18 do 27 let. Účastníci výzkumu vyplňovali inventáře PSQI a MEQ. Rozbor výsledků vedl k závěru, že se dominantní genetické vlivy u obou fenotypů (tj. chronotypu a vrozených spánkových dispozic, označovaných někdy termínem somnotyp) téměř úplně překrývají.²⁴

V dalších studiích by bylo žádoucí zkoumat kauzální vztahy mezi oběma proměnnými, tj. zjistit, zda večerní preference představují určitou predispozici k poruchám spánku, nebo je tomu naopak, což pokládáme za méně pravděpodobné. Přikláníme se k názoru Wittmanna, podle kterého jsou večerní chronotypy ve srovnání s ranními náchylnější k poruchám spánku proto, že sociální organizace školní výuky a práce více vyhovuje "ranním ptáčatům". ¹³

Výsledky našeho výzkumu nepotvrdily signifikantní souvislost mezi večerními cirkadiánními preferencemi a náchylností k depresivním stavům, která byla zjištěna v některých chronobiologických studiích. Např. australští psychologové Murray, Allen a Trinder nalezli pozitivní korelaci mezi sezónními depresivními stavy a zpožděnou cirkadiánní fází, která byla operacionálně definována nízkými skóre v dotazníku MEQ.²⁵ V obdobném výzkumu, realizovaném u rozsáhlého souboru italských a španělských vysokoškoláků, se však vztah mezi večerními cirkadiánními preferencemi a sezónním zhoršením nálady projevil pouze v italské části vzorku, což autoři vysvětlují interakcí vrozených chronotypu s rozdílnými nároky na dodržování sociálních režimů. ²⁶ Je možné, že také v našem souboru studentů UP nejsou požadavky na dodržování rozvrhu školní výuky tak přísné, aby se u "nočních ptáků" projevily zhoršením jejich citového ladění.

Naše očekávání, že by částečně vrozené cirkadiánní preference mohly korespondovat s temperamentovými dimenzemi osobnosti, se nepotvrdilo. Novější výzkumy osobnostních rozdílů mezi "sovami" a "ranními ptáčaty", opírající se o  pětifaktorový model osobnosti,²⁷ vedly k závěru, že ranní cirkadiánní preference zřetelně korespondují s vyšší svědomitostí a v menší míře také s  přívětivostí.28 Cloningerův inventář pravděpodobně měří dimenze osobnosti, které s chronotypy příliš nesouvisejí. Jedinou výjimkou by mohla být temperamentová škála vyhledávání nového, která v našem výzkumu slabě záporně (nesignifikantně) koreluje se skóre v MEQ (r = -0,21). Možnou souvislost mezi oběma proměnnými by bylo žádoucí ověřit na reprezentativním vzorku mladých lidí s vyváženým poměrem mužů a žen.

Ukázalo se, že skóre v BDI-II kladně korelují s temperamentovou škálou vyhýbání se poškození. Zdá se tedy, že čím vyšší je subjektivně vnímaná úroveň depresivity, tím více tíhne daný jedinec k bázlivosti, pesimismu, nejistotě, plachosti či unavitelnosti, což jsou podle autorů TCI-R charakteristické rysy osob s vyššími skóre v dané škále. Nepřítomnost depresivních stavů by naproti tomu měla korespondovat s uvolněným optimismem, odvahou, sebedůvěrou a  vitalitou. Skóre v Beckově škále depresivity dále záporně korelují s  charakterovou škálou sebeřízení. Podle výsledků naší studie tedy sklon k  prožívání depresivních stavů souvisí s nezralostí, nespolehlivostí či neefektivností při dosahování cílů, zatímco minimální úroveň depresivity koresponduje s odpovědností, spolehlivostí, sebepřijetím a účelným cílevědomým chováním.¹⁷ Tato zjištění je třeba vzhledem ke skupinovému měření depresivity hodnotit velmi rezervovaně.

V naší studii se neobjevily žádné významné souvislosti mezi kvalitou spánku, měřenou PSQI, a Cloningerovými dimenzemi osobnosti. Zjistili jsme pouze, že nižší skóre v charakterové škále sebeřízení signifikantně korelují s častějším výskytem denních dysfunkcí způsobených ospalostí. Lze spekulovat o tom, že si jedinci s dobrou úrovní sebeřízení dokážou zorganizovat režim spánku a bdění lépe než osoby s nižší úrovní seberegulace.

Nepotvrdilo se naše očekávání, vycházející z výsledků zahraničních studií, že se mezi ženami vyskytuje více ranních ptáčat než mezi muži, k čemuž mohla přispět nevyváženost zkoumaného vzorku z hlediska počtu ženských a mužských účastníků. Svou roli může hrát i tendence vysokoškoláků k nočnímu způsobu života, kterému se jedinci s nevyhraněnými cirkadiánními preferencemi pravděpodobně dokážou přizpůsobit.

V BDI-II měly studentky signifikantně vyšší skóre než studenti, což je v  souladu s výsledky českých validizačních studií.²⁰ V zahraničních výzkumech se však poměrně často žádné rodové rozdíly v úrovni depresivity neobjevují.²⁹ Zjištěný rozdíl v depresivitě studentů a studentek má zřejmě složité sociální a psychologické příčiny, k nimž by mohl patřit vliv tradičních rodových stereotypů, které se v České republice pravděpodobně stále podílejí na formování mužské a ženské identity. Tyto stereotypy předpokládají u žen větší vztahovost, péči o druhé a nesobeckost, což by je mohlo disponovat k prožívání depresivních stavů ve větší míře než muže jejich tradiční orientace na sebe-prosazení, aktivitu a dominanci.³⁰

Srovnali jsme také skóre mužů a žen ve škálách TCI-R. Ve Snopkově studii, realizované u téměř 800 patnáctiletých adolescentů, se objevily signifikantní rozdíly mezi hochy a dívkami ve všech škálách Cloningerova dotazníku, s  výjimkou sebeřízení.¹⁸ V našem výzkumu, jehož účastníci věkově spadají do období pozdní adolescence a rané dospělosti, se muži a ženy velmi zřetelně lišili pouze ve škále vyhýbání se poškození. Můžeme tedy konstatovat, že ženy v našem souboru inklinují k bázlivosti, pesimismu, nejistotě, plachosti či unavitelnosti více než muži, kteří by se měli vyznačovat větším optimismem, odvahou či vitalitou. Studentky měly také vyšší průměrné skóre než studenti ve škále závislost na odměně. Tento rozdíl sice nebyl statisticky signifikantní, ale střední hodnota Cohenova d poukazuje na určitý vliv nezávisle proměnné rod na skóre v dané škále. Účastnice našeho výzkumu by tedy mohly inklinovat k  citlivosti, vřelosti, oddanosti a závislosti víc než jejich mužští kolegové. Všechny výše uvedené rysy vcelku korespondují s tradičním vymezením feminity. Podle Cloningera a jeho spolupracovníků jsou součástí temperamentu, takže by měly mít vrozený základ.¹⁷ K jejich formování mohou přispívat také výše zmíněné tradiční genderové stereotypy. Malý počet zjištěných diferencí mezi muži a ženami ve škálách TCI-R je pravděpodobně způsoben tím, že muži tvořili pouze jednu šestinu zkoumaného vzorku.

Jedním z cílů našeho výzkumu bylo ověřit u českých překladů dvou zahraničních dotazníků míru jejich vnitřní konzistence. U MEQ nabývá Cronbachovo alfa hodnoty 0,87, což nasvědčuje tomu, že se překlad zdařil a reliabilita testu je vysoká. U českého překladu PSQI je však Cronbachovo alfa pouze 0,62, což je podstatně nižší než v jeho původní anglické verzi (0,83).19 Tento pokles reliability může být způsobem tím, že se výzkumu zúčastnil nereprezentativní soubor mladých lidí, u nichž se některé dotazované druhy chování objevují spíše zřídka. Například užívání léků na spaní uvádělo pouze 5 % studentů. Příslušná položka proto ztrácí schopnost diskriminace.³¹

ZÁVĚR

Z výsledků našeho výzkumu vysokoškolských studentů vyplynulo, že večerní cirkadiánní preference korespondují s horší kvalitou spánku, delším usínáním a  častějším výskytem denních dysfunkcí, způsobených ospalostí. Inklinace "sov" k depresivním stavům se nepotvrdila. Vyšší úroveň subjektivně posuzované depresivity koresponduje s horší kvalitou spánku a s vyššími skóre v  temperamentové škále vyhýbání se poškození (bázlivost, pesimismus, nejistota, plachost, unavitelnost). Ukázalo se také, že čím nižší je úroveň depresivity, tím vyšší je úroveň sebeřízení, měřená Cloningerovým inventářem. Zeny měly významně vyšší úroveň depresivity než muži a vyšší skóre ve škále vyhýbání se poškození. V Pittsburském indexu kvality spánku mělo 37% účastníků skóre vyšší než 5, signalizující možnou spánkovou poruchu. Úroveň depresivity je v celém souboru poměrně nízká. V dalších studiích by bylo žádoucí zkoumat kauzální vztahy mezi sledovanými proměnnými, tj. zjistit, zda večerní cirkadiánní preference představují určitou predispozici k poruchám spánku (případně i k depresivitě), a to nejen u reprezentativních souborů adolescentů a mladých dospělých, ale také u klinických souborů osob různého věku, trpících vážnějšími depresemi či poruchami spánku.

LITERATURA

• 1. Giannotti F, Cortesi F, Sebastiani T, Ottaviano S. Orcadian preference, sleep and daytime behaviour in adolescence. J Sleep Res 2002; 11 (3): 191-199.
• 2. Nevšímalová S, Illnerová H. Poruchy cirkadiánního rytmu. In: Nevšímalová S, Šonka K. et al. Poruchy spánku a bdění. Praha: Galén; 2007: 191-208.
• 3. Horne JA, Óstberg O. A self-assessment questionnaire to determine morningness-eveningness in human circadian rhythms. Int J Chronobiol 1976; 4 (2): 97-110.
• 4. Baehr EK, Revelle W, Eastman CI. Individual differences in the phase and amplitude of the human circadian temperature rhythm: with an emphasis on morningness-eveningness. J Sleep Res 2000; 9 (2): 117-127.
• 5. Randier C, Schall S. Morningness-eveningness, habitual sleep-wake variables and cortisol level. Biol Psychol 2010; 85(1): 14-18.
• 6. Duffy JF, Dijk DJ, Hall EF, Czeisler CA. Relationship of endogenous circadian melatonin and temperature rhythms to self-reported preference for morning or evening activity in young and older people. J Invest Med 1999; 47 (3): 141-150.
• 7. Vink JM, Groot AS, Kerkhof GA, Boomsma DI. Genetic analysis of morningness and eveningness. Chronobiol Int 2001; 18 (5): 809-822.
• 8. Laberge L, Carrier J, Lesperance P, Lambert C, Vitaro F et al. Sleep and circadian phase characteristics of adolescent and young adult males in a  naturalistic summertime condition. Chronobiol Int 2000; 17 (4): 489-501.
• 9. Smith CS, Folkard S, Schmieder RA, Parra LF, Spelten E, et al. Investigation of morning-evening orientation in six countries using the preference scale. Pers Individ Dif 2002; 32 (6): 949-968.
• 10. Tanková I, Adan A, Buela-Casal G. Circadian typology and individual differences: A review. Pers Individ Dif 1994; 16 (5): 671-684.
• 11. Carskadon MA, Acebo C, Richardson GS, Tate BA, Seifer R. An approach to studying circadian rhythms of adolescent humans. J Biol Rhythms 1997; 12 (3): 278-289.
• 12. Randier C. Gender differences in morningness-eveningness assessed by self-report questionnaires: A meta-analysis. Pers Individ Dif 2007; 43 (7): 1667-1675.
• 13. Wittmann M, Dinich J, Merrow M, Roenneberg T. Social jetlag: misalignment of biological and social time. Chronobiol Int 2006; 23 (1-2): 497-509.
• 14. Barclay NL, Eley TC, Maughan B, Rowe R, Gregory AM. Associations between diurnal preference, sleep quality and externalising behaviours: a behavioural genetic analysis. Psychol Med 2011; 41 (5): 1029-1040.
• 15. Ong JC, Huang JS, Kuo TF, Manber RJ. Characteristics of insomniacs with self-reported morning and evening chronotypes. J Clin Sleep Med 2007; 30 (3): 289-294.
• 16. Chelminski I, Ferraro FR, Petros TV, Plaud JJ. An analysis of the "eveningness-morningness" dimension in "depressive" college students. J Affect Disorders 1999; 52 (1-3): 19-29.
• 17. Cloninger CR, Przybeck TR, Svrakic DM, Wetzel RD. The temperament and character inventory (TCI): A guide to its development and use. St. Louis, MO: Center for Psychobiology of Personality; Washington University; 1994: 184.
• 18. Snopek M, Hublova V, Porubanova M, Blatný M. Psychometric properties of the Temperament and Character Inventory-Revised (TCI-R) in Czech adolescent sample. Compr Psychiat 2012; 53(1): 71-80.
• 19. Buysse DJ, Reynolds CF, Monk TH, Berman SR, Kupfer DJ. Pittsburgh Sleep Quality Index: a new instrument for psychiatric practice and research. Psychiat Res 1989; 28 (2): 193-213.
• 20. Preiss M, Vacíř K. Beckova sebeposuzovací škála depresivity pro dospělé. BDI-II. Příručka. Brno: Psychodiagnostika; 1999: 22.
• 21. Preiss M, Kuchařová J, Novák T, Štěpánková H. The temperament and character inventory-revised (TCI-R): a psychometric characteristics of the Czech version. Psychiatria Danubina 2007; 19 (1-2): 27-24.
• 22. Rasch D, Guiard V. The robustness of parametric statistical methods. Psychology Science 2004; 46 (2): 175-208.
• 23. Smolík P. Duševní a behaviorální poruchy. Praha: Maxdorf; 2002: 506.
• 24. Barclay NL, Eley TC, Buysse DJ, Archer SN, Gregory AM. Diurnal preference and sleep quality: Same genes? A study of young adult twins. Chronobiol Int 2010; 27 (2): 278-296.
• 25. Murray G, Allen NB, Trinder J. Seasonally and circadian phase delay: Prospective evidence that winter lowering of mood is associated with a shift towards eveningness. J Affect Disorders 2003; 76 (1-3): 15-22.
• 26. Natale V, Adan A, Scapellato P. Are mood seasonally and eveningness closely associated? Psychiat Res 2005; 136(1): 51-60.
• 27. Hřebíčková M. Pětifaktorový model v psychologii osobnosti. Přístupy, diagnostika, uplatnění. Praha: Grada; 2011: 251.
• 28. Tsaousis I. Circadian preferences and personality traits: a meta-analysis. Eur J Pers 2010, 24 (4): 356-373.
• 29. Dozois DJA, Dobson KS, Ahnberg JL. A psychometric evaluation of the Beck Depression Inventory-II. Psychol Assessment 1998; 10 (2): 83-89.
• 30. Gilligan, C. Jiným hlasem. Praha: Portál; 2001: 191 s.
• 31. Lattová Z. Poruchy spánku ve vyšším věku. Postgraduální medicína 2011; 13 (2): 193-200.

---

Celá stať v dokumentu PDF

Čes a slov Psychiatr 2013;109(3): 107 -114

Zpět