Praha: Portál; 2013
Recenzovaná publikace je návazným pokračováním knihy Psychologická diagnostika dospělých, jejímž jediným autorem byl brněnský psycholog Mojmír Svoboda. Prvé vydání jsme zaznamenali u Poradenské agentury CAPA v roce 1992, nakladatelství Portál práci publikovalo v roce 1999 a nyní vychází u téhož nakladatele s mírně pozměněným názvem a za přispění dalších dvou psychologů, ovšem v aktualizované a výrazně rozšířené podobě.
Hlavním autorem a editorem Psycho diagnostiky dospělých je profesor klinické psychologie Mojmír Svoboda, jenž pracuje v Psychologickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Tento ústav dlouhá léta vedl a úspěšně rozvíjel. V odborném světě je znám jako čelný představitel naší klinické psychologie, činný v oblasti pregraduálního i postgraduálního vzdělávání. Profesor Mojmír Svoboda vychoval velké množství psychologů, a pokud jde o psychoterapii, vzdělal a ovlivnil také mnoho nepsychologů, zejména lékařů. Známé jsou kupříkladu jeho práce z oblasti hypnoterapie a psychopatologie. Své bohaté pedagogické, teoretické a klinické zkušenosti zúročil i při psaní recenzované knihy.
Druhý z autorů - psycholog a doktor filosofie Pavel Humpolíček - je jeho nástupcem a vedoucím Psychologického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Zaměřuje se zvláště na projektivní diagnostické metody a neuropsychologické diagnostické postupy.
Trojici autorů pak doplňuje magistr psychologie Václav Šnorek, odborný asistent na Katedře psychologie a speciální pedagogiky na Jihočeské univerzitě a klinický psycholog Nemocnice České Budějovice. V publikaci zpracoval exnerovské pojetí a výklad Rorschachovy projektivní zkoušky.
Recenzovaná publikace je především učebnicí, určenou pro pregraduální i postgraduální studenty psychologie, zejména však klinické psychologie. Vychází s podporou Vědecké rady Portálu, což svědčí o její odborné úrovni a kvalitě. Jejím cílem je seznámit čtenáře s metodologickými otázkami psychodiagnostiky a s hlavními psycho-diagnostickými postupy a metodami, které jsou používány českými psychology a aplikovány na české populaci. A budiž rovnou řečeno, že tohoto cíle bylo plně dosaženo. Oproti dřívějším vydáním zde autoři zařadili novější testy, nalezneme zde pasáže o praktickém využití konkrétních psycho diagnostických metod v naší republice, pozornost je věnována etickým otázkám diagnostiky i počítačovému a internetovému testování (byť jen na několika stránkách), jehož význam narůstá, a to i v klinické praxi.
Učebnici Psychodiagnostika dospělých rozčlenil editor do čtyř hlavních částí, z nichž každá sestává z řady kapitol a podkapitol. Závěr knihy je pak tvořen seznamem použité literatury (převážně souhrnné a přehledové práce) a rejstříkem psychologických diagnostických metod v počtu několika stovek titulů - zde je třeba upozornit, že některé z těchto metod se uplatňují i při psychodiagnostice větších dětí a dospívajících. Pro přiblížení celé práce uvádím stručný obsah publikace.
Zde se seznamujeme s diagnostickou činností a diagnostickými metodami, dále pak se ve stručnosti dozvíme o vývoji psychologické diagnostiky. Větší pozornost je věnována etickým zásadám psychodiagnostické práce, včetně problematiky sdělování výsledků vyšetření a ochrany dat klientů a pacientů. V prvé části práce ještě nalezneme ve zkratce zpracovanou oblast počítačového a internetového testování, dozvíme se o průběhu a procesu psychologického vyšetření i užití psychodiagnosticky v praxi. Zvláštní a pochopitelná pozornost je věnována základním vlastnostem testů (standardizace, objektivita, reliabilita, validita, transferabilita), tato část pak končí pojednáním o nových trendech v psycho diagnostice a souhrnnou klasifikací psycho diagnostických metod (klinické, testové a přístrojové metody).
Mezi klinické metody jsou zařazeny: pozorování, rozhovor, anamnéza a analýza spontánních produktů (spontánní kresby, deníky, dopisy ad.). Samozřejmě největší pozornost je věnována rozhovoru, jelikož je základní (a nejobtížnější) psychodiagnostickou metodou, a proto jsou zde podrobněji rozebrány jeho fáze i jednotlivé techniky vedení rozhovoru (kladení otázek, technika zachycení a objasnění, technika parafrázování ad.). Psychologická anamnéza exploruje vývoj osobnosti jako celku a zaměřuje se na všechny okolnosti, které vývoj osobnosti mohly ovlivňovat (nukleární rodina, emocionální a intelektuální vývoj, erotický a sexuální vývoj, vývoj postojů k hodnotám ad.).
Třetí část knihy je nejobsáhlejší, neboť tematizuje právě to, co je pro psychologickou diagnostiku typické a specifické. Najdeme zde podrobný přehled výkonových testů (inteligence, testů speciálních schopností a jednotlivých psychických funkcí, neuropsychologické postupy), testů osobnosti (projektivní metody, objektivní testy osobnosti, dotazníky, posuzovací stupnice - numerické škály, sebe-posuzovací stupnice, standardní posuzovací škály, vizuální analogové škály ad.). Je toho skutečně mnoho, co mají kliničtí psychologové v současné době k dispozici. Dosahují poznatků, jež jsou v klinické praxi jiným způsobem jen obtížně získatelné či nejsou dosažitelné vůbec - a přitom potřebné a žádoucí (např. zjištění a posouzení dynamiky vztahů v rodině v souvislosti s dynamikou osobnosti pacienta a rozvojem určité poruchy zdraví).
Poslední část knihy obsahuje praktické ukázky práce diagnostikujícího psychologa. Ve stručné podobě se seznámíme s pěti následujícími typy nálezů: s nálezem orientovaným klinicky (kazuistickým), nálezem orientovaným testově, nálezem exploračně-testovým, nálezem narativním (dynamicky komplexním) a s nálezem orientovaným na složky osobnosti. Cílem diagnostické činnosti není pouhá suma údajů, nýbrž syntéza a integrace vyúsťující v psychologický nález. Obvykle obsahuje dva druhy dat: jednak jsou to faktické údaje (např. anamnestická data, skóre, indexy a jiné údaje získané z testů), jednak jsou to interpretace těchto dat, jejich kategorizace, srovnání s normami, konkrétní diagnostické, případně i prediktivní závěry.
Recenzovaná práce splňuje všechny požadavky kladené na vysokoškolskou učebnici. Seznamuje nás vyváženě, střízlivě a současně kriticky s tím, co je v současné době o tématech známo (byť mnohdy jen v didaktické zkratce). Osobně si na ní cením také toho, že učí čtenáře psychologicky myslet, tedy vidět skutečnosti v souvislostech, klienta (či pacienta) respektovat a postupovat při jednání s vyšetřovanou osobou opatrně, uvážlivě a zatěžovat ji způsobem jen nezbytně nutným.
Publikace Psychodiagnostika dospělých je napsána systematicky, přehledně a názorně, teoretické části textu jsou přiblíženy příklady z praxe, ilustracemi, tabulkami apod. Za vysoce žádoucí považuji i skutečnost, že kniha je sestavena způsobem, jenž minimalizuje riziko jejího zneužití laiky a "pseudopsychology" Jedná se o práci hodnotnou a pokračující v tradici brněnské psychologické školy, jejíž základy položil v roce 1926 slovinský psycholog prof Mihajlo Rostohar (1878-1966) založením Psychologického ústavu při brněnské univerzitě. V této souvislosti stojí za zmínku, že tento psycholog založil v roce 1911 první psychologickou experimentální laboratoř v českých zemích, a to ve Fyziologickém ústavu lékařské fakulty České univerzity v Praze za vydatné podpory jejího přednosty prof. Františka Mareše (1857-1942), znamenitého českého fyziologa, ale také psychologa, zastánce vitalismu a pozdějšího rektora Univerzity Karlovy. Vidíme, že psychologie se u nás od samého počátku pěstovala, a to zřetelně, i v rámci rozvíjejících se lékařských věd.
Publikace Psychodiagnostika dospělých je nejen základní učebnicí psychodiagnostiky pro psychology, ale i užitečnou knihou pro lékaře (zejména psychiatry), kteří v praxi již rutinně spolupracují s klinickými psychology. Součinnost mezi klinickými psychology a psychiatry je u nás již tradiční a osvědčená. Její podmínkou je vzájemně jasná a jednoznačná komunikace i dobrá znalost oborů, k níž přispívá i recenzovaná kniha. Publikaci lze jednoznačně všem zájemcům z řad psychologů a lékařů doporučit, zvláště pak těm, kteří se pohybují v klinické praxi.
Jak již jsme u nakladatelství Portál zvyklí, kniha je po všech stránkách vzorně vydavatelsky vybavena a provedena.
prof. PhDr. Jan Vymětal
Ústav pro humanitní studia v lékařství
1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze