Česká a slovenská psychiatrie

Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS

původní práce / original article

ISSN 1212-0383

DEPRESIVNÍ PORUCHA A ÚSPĚŠNOST LÉČBY ZÁVISLOSTI NA TABÁKU

SUCCESS RATES OF INTENSIVE TOBACCO DEPENDENCE TREATMENT AMONG PATIENTS WITH AND WITHOUT DEPRESSION HISTORY

Lenka Štěpánková^1,2, Eva Králíková^1,2, Kamila Zvolská^1,2, Alexandra Kmeťová^1,2, Martin Anders³, Zbyněk Bortlíček⁴, Milan Blaha⁴, Michal Štícha⁴

¹ 3. interní klinika - klinika endokrinologiea metabolismu, 1. LF UK v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, Centrum pro závislé na tabáku
² Ústav hygieny a epidemiologie, 1. LF UK v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze
³ Psychiatrická klinika, 1. LF UK v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze
⁴ Institut biostatistiky a analýz lékařské fakulty a fakulty věd Masarykovy Univerzity v Brně

Podpořeno grantem IGA MZ ČR NT 12170-5 a MZ ČR - RVO VFN64165.

SOUHRN

Štěpánková L, Králíková E, Zvolská K, Kmeťová A, Anders M, Bortlíček Z, Blaha M, Štícha M. Depresivní porucha a úspěšnost léčby závislosti na tabáku

Úvod: Vyšší prevalence kouření mezi pacienty s depresivní poruchou i vyšší výskyt depresivní poruchy mezi kuřáky jsou dobře dokumentovány. Evidence o úspěšnosti léčby závislosti na tabáku v této podskupině pacientů je však kontroverzní.

Cíl: Porovnání roční úspěšnosti léčby závislosti na tabáku u pacientů s přítomností (= hodnocený soubor) či nepřítomnosti (= kontrolní soubor) depresivní poruchy v anamnéze.

Metoda: Naturalistická retrospektivní studie hodnotila 1730 pacientů Centra pro závislé na tabáku z let 2005-2010, léčených dle mezinárodních doporučení kombinací psychobehaviorální intervence a farmakoterapie (náhradní nikotinová terapie, bupropion, vareniklin či jejich kombinace). Porovnávali jsme roční validizovanou abstinenci (CO ve výdechu) u obou souborů.

Výsledky: Pacienty byli výrazně závislí kuřáci (průměr hodnoty Fagerströmova testu závislosti na cigaretách 6,1 v hodnocené vs. 5,6 v kontrolní skupině), s celkovým podílem 50,12 % mužů. U 16,7 % (279/1730) ze všech pacientů byla anamnesticky zjištěna léčba depresivní poruchy v minulosti či v současnosti. Roční abstinence byla 32,5 % v hodnocené a 38,7 % v kontrolní skupině (p = 0, 048). Muži s anamnézou deprese měli významně nižší úspěšnost odvykání oproti kuřákům bez anamnézy depresivní poruchy, u žen se úspěšnost významně nelišila. Statisticky významné faktory pro pozitivní výsledek léčby z hlediska jednorozměrné analýzy: Počátek kouření v 19 a více letech, průměrný počet cigaret méně než 20 denně, absence anamnézy depresivního onemocnění v průběhu života, vyšší počet návštěv v našem centru v průběhu léčby a užívání farmakoterapie určené k léčbě závislosti na nikotinu. Vícerozměrná analýza snížila počet pro abstinenci statisticky významných faktorů na tři: mužské pohlaví, počátek kouření v 19 a více letech a průměrný počet kouřených cigaret méně než 20 ks/den, depresivní porucha se zde jako prediktivní faktor úspěšnosti léčby závislosti na tabáku nepotvrdila. V hodnoceném souboru měli vyšší úspěšnost pacienti v současnosti užívající antidepresivní léčbu než ti bez psychiatrické medikace.

Diskuse: Výsledky mohou být částečně ovlivněny tím, že se jedná o pacienty stabilizované a ambulantní, s dobrou motivací k léčbě, a naopak neochotou pacientů sdělovat bližší anamnestická data.

Závěr: Intenzivní léčba závislosti na tabáku je u pacientů s anamnézou depresivní poruchy efektivní, smysluplná a měla by být rutinně nabízena.

Klíčová slova: Závislost na tabáku/nikotinu, depresivní porucha, psychobehaviorální intervence, odvykání kouření

SUMMARY

Štěpánková L, Králíková E, Zvolská K, Kmeťová A, Anders M, Bortlíček Z, Blaha M, Štícha M. Success rates of intensive tobacco dependence treatment among patients with and without depression history

Introduction: Higher prevalence of smoking among patients with major depressive disorder as well as the higher risk of depression among smokers are both well documented. However, the evidence of the success rates of tobacco dependence treatment in this subgroup of patients is controversial.

Objective: To compare one year success in the treatment of tobacco dependence in patients with (= study group) or without (= control group) the history of depressive disorders.

Method: A naturalistic, retrospective study evaluated 1730 patients of the Centre for tobacco-dependent in 2005-2010, treated according to international recommendations with combination of psychobehavioural intervention and pharmacotherapy (nicotine replacement therapy, bupropion, varenicline or combinations). We compared the one-year validated abstinence (CO in exhalation) in both groups.

Results: Patients were significantly dependent smokers (mean values of the Fagerstróm Test of Cigarette Dependence rated 6.1 in the study group vs. 5.6 points in the control group), with 50.12% of men in the whole sample. A history of depressive disorder treatment in the past or at present was found in 16.7% (279/1730) of all patients. One-year abstinence was 32.5% in the study group and 38.7% in the control group (p = 0.048).

Men with a history of depression had a significantly lower success rate compared to the control sample, in women the success rate was not significantly different. Statistically significant factors for positive treatment outcome in terms of univariate analysis: the beginning of smoking in 19 years and later, the average number of cigarettes per day less than 20, the absence of a history of depressive disorder during the lifetime, a higher number of visits in our center during treatment and the use of phar-macotherapy for the treatment of nicotine dependence. Multivariate analysis reduced the number of those factors to three: male gender, smoking onset in 19 years or later and the average number of daily smoked cigarettes less than 20/day, depressive disorder as a predictive factor for successful treatment of tobacco dependence was not confirmed. In the study group, higher success rate occured in patients currently receiving antidepressant treatment than in those without psychiatric medication.

Discussion: The results may be partly influenced by the fact that in the study group were stable and ambulatory patients, with good motivation for treatment, and vice versa reluctance of patients to communicate more anamnestic data.

Conclusion: Intensive treatment of tobacco dependence in patients with a history of depressive disorders efficient, meaningful, and should be offered.

Key words: nicotine/tobacco dependence, depressive disorder, psychobehavioural treatment, smoking cessation

ÚVOD

Kouření tabákových výrobků je hlavní odstranitelnou příčinou předčasné mortality a morbidity v současném světě, a proto je metodám léčby závislosti na tabáku a dostupnosti léčby věnována v posledních desetiletích stále se zvyšující pozornost. V rozvinutých zemích se kouření koncentruje především ve znevýhodněných skupinách obyvatel, což významně přispívá ke zvýšení zdravotní nerovnosti v různých socioekonomických skupinách.^1,2 Vyšší prevalenci kouření ve skupině obyvatel s nízkým socioekonomickým statusem nacházíme také v České republice, a zvláště u mužů je tento rozdíl vyjádřen spolu s Velkou Británií a Maďarskem nejvýrazněji v rámci celé Evropské unie.^3,4

Z posledního přehledu Marmota et al.,¹ který se věnuje analýze a přehledu příčin a důsledků zdravotní nerovnosti ve společnosti a je vydáván pravidelně pod vedením sira Michaela Marmota, britského lékaře zabývajícího se touto otázkou, je kouření tabákových výrobků zodpovědné za téměř polovinu rozdílu v dožití mezi nejnižšími a nejvyššími socioekonomickými skupinami obyvatel, proto je důležité zajistit dostupnost preventivních, ale především léčebných aktivit pro příslušníky takto znevýhodněných skupin. Vyšší prevalence kouření je přítomna mezi příslušníky etnických minorit, v nižších příjmových skupinách a mezi nezaměstnanými, ale také u skupin s nízkým vzděláním a v neposlední řadě u pacientů trpících psychiatrickou komorbiditou.^1,5 Je zřejmé, že pro tyto skupiny obyvatel je třeba vyvinout specifické intervence.⁶

Vysoká prevalence kouření mezi pacienty trpícími prakticky všemi typy psychických onemocnění je nezpochybnitelným a dobře dokumentovaným faktem. Nositelé psychiatrické komorbidity spotřebují, resp. vykouří, v průměru více cigaret, jsou více závislí na nikotinu a častěji závislí na dalších drogách.^7,8 V USA 44-46 % všech prodaných cigaret vykouří pacienti trpící psychickým onemocněním přítomným v posledním měsíci.^8,9,10,11 Z klinické praxe i epidemiologických studií je dále zřejmé, že asociace mezi kouřením a depresivními potížemi se v průběhu posledních desetiletí zvyšuje: např. ve Stirling County Study vztah mezi depresivní poruchou a kouřením v letech 1952 a 1970 nebyl signifikantní, zatímco v roce 1992 pravděpodobnost výskytu depresivní poruchy mezi kuřáky již byla trojnásobná ve srovnání s nekuřáky.¹²

Vztah mezi depresivní poruchou a kouřením je oboustranný. Mezi kuřáky je vyšší procentuální výskyt depresivní poruchy než mezi nekuřáky¹³ a naopak mezi pacienty trpícími depresivní poruchou je vyšší prevalence kouření než v obecné populaci.^14,15 Pro příklad, ve studii B. Wiesbecka¹⁶ bylo dokumentováno mezi aktivními kuřáky (resp. bývalými) kuřáky 23,7 % (resp. 14,6 %) osob s přítomností depresivní poruchy v anamnéze, zatímco mezi nekuřáky se depresivní symptomy v minulosti vyskytly pouze v 6,2 %. Mezi pacienty Centra pro nikotinovou závislost kliniky Mayo v Rochesteru se taktéž nachází velké množství pacientů s pozitivní anamnézou depresivní poruchy. Mezi ambulantními pacienty bylo dokonce 54 % žen a 31 % mužů v minulosti léčeno pro depresivní symptomatiku.¹⁷ Údaje o procentech pacientů s přítomností psychické komorbidity, kteří přicházejí do léčby pro závislosti na tabáku v ČR, nejsou dosud k dispozici. Udávaná roční prevalence depresivní poruchy v zemích Evropské unie je udávána v moderních epidemiologických studiích 6,9 %.¹⁸ Udávaná úspěšnost léčby mezi pacienty trpícími psychickou komorbiditou se dle dostupných údajů velmi liší. Při přítomnosti závažných, invalidizujících psychických onemocnění (schizofrenie, bipolární afektivní porucha a další psychotické formy onemocnění) je úspěšnost léčby závislosti na tabáku dle většiny literárních údajů nižší než v obecné populaci kuřáků.^19,20 Pokud se budeme zabývat pouze pacienty s pozitivní anamnézou depresivní poruchy, výsledky nejsou jednoznačné. Zprávy se liší, příkladem je metaanalýza zabývající se touto problematikou v roce 2003, která neshledala rozdíl mezi výsledky léčby u depresivních a nedepresivních pacientů²¹ nebo zjištění udávající mírně či výrazně sníženou úspěšnost léčby u této podskupiny pacientů.^22,23,24

Kontroverzní jsou také informace o riziku relapsu depresivní poruchy u pacientů, kteří přestávají kouřit a v jejichž dosavadním životě je zjištěna přítomnost alespoň jedné depresivní epizody. V nejnovější práci z roku 2010 Kahlera et al.²⁶ byla sledována skupina pacientů s pozitivní anamnézou depresivní poruchy, kteří přestávali kouřit. Dle jejich výsledků bylo množství depresivních příznaků u sledovaných pacientů, kterým se podařilo přestat kouřit, významně nižší než u těch, kteří kouření nezanechali. Naopak většina starších zpráv uvádí, že riziko vzniku depresivních příznaků u těchto pacientů je zvýšené.^27,28

Doporučené léčebné intervence u pacientů s anamnézou depresivních epizod jsou v základních postupech shodné jako u pacientů bez přítomnosti depresivní poruchy, přesto však vykazují určitá specifika (těsnější sledování s ohledem na možný vznik depresivních příznaků, ohled na možné lékové interakce léčby, v průměru vyšší počet návštěv aj.). V některých zemích, včetně České republiky, byla již proto vydána specifická doporučení léčby závislosti na tabáku u pacientů trpících duševním onemocněním.^24,29-32

CÍL STUDIE

Hlavním cílem observační studie je porovnat úspěšnost léčby mezi dvěma skupinami pacientů Centra pro závislé na tabáku. Jedná se o skupinu pacientů léčených v současnosti či v minulosti pro depresivní poruchu se skupinou bez dosavadního výskytu této poruchy. Úspěšnost terapeutické intervence je hodnocena po jednom roce od plánovaného dne zanechání kouření. Sekundárním cílem je porovnat charakteristiky těchto dvou skupin pacientů s ohledem na míru jejich závislosti na tabáku, věk první cigarety, anamnézu abúzu alkoholu, počtu terapeutických návštěv a na užívanou medikaci pro závislost na tabáku.

METODA

Studie je koncipována jako naturalistické a retrospektivní hodnocení 1730 pacientů léčených v Centru pro závislé na tabáku v letech 2005-2010. Do hodnocení byli zahrnuti všichni pacienti, kteří absolvovali ve sledovaném období minimálně intenzivní vstupní intervenci zaměřenou na odvykání kouření a jejichž léčba byla hodnocena s odstupem jednoho roku. Všichni pacienti před zahájením terapeutické intervence podepsali informovaný souhlas s léčbou v Centru pro závislé na tabáku a dalším anonymizovaným zpracováním dat. Vzhledem k observačnímu, anonymizovanému charakteru studie nebyl ke zpracování dat nutný souhlas etické komise.

Terapeutická intervence je standardně prováděna v ambulantních podmínkách a je určena pacientům, kteří si kontakt sami vyhledali (webové stránky, lékařský tisk aj.) nebo přišli na doporučení jiného lékaře. Z hlediska parametru tzv. připravenosti ke změně ("stage of change") jde o nemocné minimálně ve stadiu kontemplace či ve stadiu přípravy s již naplánovaným tzv. dnem D ("target quit day").

Zařazeni byli pacienti, kteří konsekutivně přicházeli v rámci běžného rutinního provozu specializované ambulance. Ze souboru byly vytvořeny dvě podskupiny pacientů na základě zjištěných anamnestických dat získaných v průběhu první návštěvy. Skupina pacientů, kteří uvedli, že se v průběhu života nikdy neléčili pro depresivní potíže, a ani jimi v současnosti netrpí, a skupina těch, u kterých byla zjištěna anamnesticky nebo v současnosti přítomná depresivní epizoda vyžadující léčbu (užívání antidepresivní terapie a/nebo psychoterapie) - viz přehled v tab. 1.

Terapeutická intervence

Po seznámení s podmínkami a možnostmi léčby v Centru pro závislé na tabáku podepisují všichni pacienti před zahájením jakékoliv formy intervence informovaný souhlas, včetně souhlasu s využitím anonymizovaných dat o jejich léčbě k vědeckým a statistickým účelům.

Struktura a aplikace terapeutické intervence v Centru pro závislé na tabáku vychází z evidence-based medicine postupů popsaných v českých a mezinárodních doporučeních léčby.^29,30 Léčba je personalizována dle anamnestických dat, preferencí, compliance pacienta a dle přidružených onemocnění. Uvedené faktory ovlivňují jak použití psychofarmakologických prostředků, tak počtu návštěv. Průběh základní vstupní intervence i získané informace na počátku léčby mají shodný formát u všech pacientů.

V průběhu první návštěvy je získána anamnéza a provedeno základní interní vyšetření a dále je zhodnocena míra závislosti na tabáku dle Fagerströmova testu závislosti na nikotinu (FTND). V průběhu druhé návštěvy probíhá hlavní intervence zaměřená na terapeutický proces. Pacient je standardizovanou, srozumitelnou a přiměřenou formou poučen v oblasti principů vzniku fyzické i psychosociální závislosti na tabáku/nikotinu. Podrobně jsou analyzovány zvyky a rituály spojené s kouřením cigaret, ale také náhradní možnosti řešení či způsoby, jak se těchto situací vyvarovat. V závěru je pacient seznámen s možnostmi farmakoterapie, společně s terapeutem rozhoduje o dalším postupu, druhu a dávkování farmakoterapie, termínu dne D a příští návštěvy.

Následné kontroly trvají v průměru půl hodiny, první je plánována přibližně týden po dni D, dále probíhají po cca 14 dnech do třetího měsíce léčby a následně třikrát po měsíci do půlroční kontroly. Při kontrole po roce je zjištěna tělesná hmotnost, jsou zaznamenány změny v anamnestických datech a parametry aplikované farmakoterapie. Vždy probíhá analýza CO ve vydechovaném vzduchu pro ověření abstinence. Pacient, který se na plánovanou kontrolu nedostaví, je aktivně kontaktován telefonicky a při odmítnutí osobní návštěvy je ze statistického hlediska považován za pokračujícího kuřáka.

Kritéria hodnocení

Pro hodnocení byla zvolena přísná kritéria, která vycházela z tzv. Russell Standard Criteria,³³ ve kterých je pacient hodnocen jako úspěšný pokud se dostaví na osobní kontrolu po roce, tj. minimálně po 52 týdnech ode dne D, kdy přestal kouřit, a udává úplnou abstinenci od tabákových výrobků. Abstinence je ověřena analýzou CO ve vydechovaném vzduchu přístrojem Smokerlyzer Micro+ (Bedfont), přičemž nekuřák dosahuje maximální hodnoty 6 ppm. U pacientů hodnocených jako neúspěšní je dostačující k zadání dat po roce i telefonická kontrola bez osobní návštěvy.

Statistické zpracování dat

Pro účely sběru a analýzy dat z Centra pro závislé na tabáku, 3. interní klinika VFN a 1. LF UK, ale i pro ostatní centra pro závislé na tabáku, byl koncipován specifický databázový systém s pracovním názvem ELZT (Evidence Léčby Závislosti na Tabáku). Z tohoto systému byla extrahována a dále zpracována pouze data osob, které byly sledovány v Centru pro závislé na tabáku VFN a 1. LF UK.

Získaná data byla statisticky vyhodnocena pracovníky Institutu biostatistiky a analýz lékařské fakulty a fakulty věd Masarykovy Univerzity v Brně. Soubory byly vzájemně porovnány z pohledu úspěšnosti terapeutické intervence po jednom roce od plánovaného dne zanechání kouření a faktorů, které významně ovlivnily výsledek poskytnuté intervence po jednom roce od přerušení kouření. Sledované parametry byly zhodnoceny a vzájemně porovnány základními statistickými charakteristikami: průměr, medián, rozsah a percentily. U kategoriálních proměnných byla statistická významnost rozdílů parametrů mezi dvěma sledovanými skupinami hodnocena pomocí Fischerova F-testu. Pearsonův Chi-Square test byl aplikován při srovnávání více než dvou skupin. K porovnání spojitých proměnných bylo užito neparametrického Mannova-Whitneyova U testu.

Ke kvantifikaci prediktivní síly zkoumaných faktorů k definovanému výstupu (jednoroční abstinence) byla použita jednorozměrná i vícerozměrná logistická regrese. Potenciální prediktory byly kódovány jako binární faktory dle jejich rizikové hodnoty. Prediktivní síla faktorů je pak dána hodnotou OR (odds ratio) doplněnou o 95% interval spolehlivosti a určením hladiny významnosti. Pro určení vícerozměrného logistického modelu nezávislých prognostických faktorů byly použity metody krokové logistické regresní analýzy.

VÝSLEDKY

Léčba depresivní epizody v současnosti či v minulosti byla v dokumentaci uvedena u 16,7 % (22,48 % žen a 10,96 % mužů) zařazených pacientů (graf 1). Tato podskupina vykazovala v průměru statisticky významně vyšší míru závislosti na tabáku v porovnání s ostatními pacienty - průměrné FTND 6,1 vs. 5,6 bodu (graf 2).

Porovnání úspěšnosti terapeutické intervence shledalo statisticky významné rozdíly mezi skupinou pacientů s přítomností depresivní poruchy v minulosti nebo současnosti a skupinou jedinců bez této poruchy, resp. úspěšnost byla 32, 5 % vs. 37,8 % (OR pro skupinu bez dokumentované přítomnosti depresivní poruchy 1,31 (1,00-1,71; p = 0,048), viz tab. 2.

Statisticky významnými se projevily další hodnocené faktory: věk počátku pravidelného kouření 19 a více let vs. 18 a méně - OR 1,25 (1,02-1,52; p = 0, 032); počet návštěv v průběhu sledování šest a více vs. pět a méně - OR 6,98 (5,59-8,71; p < 0,001) a proporcionálně se snižující úspěšnost při vyšším počtu původně kouřených cigaret za den (pro pásma 0-10, 11-20, 21-30, 31a více). Zcela jednoznačným faktorem zvyšujícím úspěšnost léčby bylo užívání farmakoterapie určené k léčbě závislosti na tabáku. Dle použitého léčivého přípravku bylo OR ve srovnání s pacienty bez farmakoterapie pro vareniklin 8, 57 (6,07- 2,11; p < 0,001), pro nikotinové náhražky (NTN) 4,37 (3,09-6,19, p < 0,001), pro bupropion 4,40 (1,53-12,65; p = 0,006) a pro kombinace léků (nejčastěji použita kombinace bupropion + NTN) 6,07 (4,03-9,14; p < 0,001).

V tab. 2 je uvedeno shrnutí výsledků jednorozměrné logistické regresní analýzy možných faktorů spojených s úspěchem terapeutické intervence při odvykání kouření po jednom roce ode dne D.

Analýza podskupiny zatížené přítomností depresivní poruchy v průběhu života zjišťuje rozdíly v míře dosažené úspěšnosti pouze u mužů (nikoli žen, viz tab. 3a) a pouze u pacientů, kteří měli v minulosti diagnostikovánu a léčenu depresivní poruchu, ale v současnosti neužívají žádnou antidepresivní léčbu (viz tab. 3b). Mezi pacienty, kteří byli v době první návštěvy léčeni pro depresivní poruchu jakýmkoliv antidepresivem (zvoleným ošetřujícím lékařem mimo Centrum), byl zjištěn trend (výsledek vzhledem k počtu pacientů nedosahoval statistické významnosti) vyšší míry úspěšnosti intervence v porovnání s výsledky dosaženými v léčbě obecné populace bez jakékoli historie depresivní poruchy. V dalším kroku byla provedena vícerozměrná logistická regresivní analýza, která snížila počet faktorů predikujících úspěšnost při odvykání kouření pouze na tři. Prvním je mužské vs. ženské pohlaví OR 1,24 (1, 01-1,51; p = 0, 040), počet původně kouřených cigaret do 20 za den vs. 21 a více OR 1,28 (1, 05-1,57, p = 0,015) a věk počátku pravidelného kouření nad 18 let vs. 18 a méně let OR 1,23 (1,00-1,50; p = 0,047).

Faktor přítomnosti pozitivní anamnézy depresivní poruchy (stejně jako další vstupní parametry neuvedené v tabulce: vstupní FTND, současné užívání alkoholu, počet minulých pokusů přerušit kouření) se ve vícerozměrné analýze neprojevil ze statistického hlediska jako významný.

DISKUSE

Hlavní limitaci studie spatřujeme v jejím retrospektivním designu a v otázce validity osobních údajů. Je pochopitelné, že někteří pacienti nejsou při první návštěvě Centra ochotni hovořit o svých předchozích nebo současných psychických obtížích. Závažnost psychických problémů mohou bagatelizovat nebo záměrně neuvádět, zvláště existuje-li delší časový odstup od prodělaných epizod. Z těchto důvodů může být počet pacientů skutečně trpících depresivní poruchou zkreslen, a to i v případě, že se studijní tým snažil zachytit vážnější formy depresivních poruch, které vyžadovaly terapeutickou intervenci včetně farmakoterapie. Samozřejmě velmi obtížné je detekovat mírnější formy depresivních poruchy (včetně dystymie), které nebývají léčeny, ale i průběhové formy depresivních poruch, u kterých došlo ke spontánní remisi.

Zvolený výběr pacientů na jednu stranu zajistil výhodu zařazení velmi pestrého vzorku kopírujícího běžnou situaci v populaci vyhledávající léčbu závislosti na tabáku, na druhou stranu se charakteristiky obou skupin liší jak počtem, poměrem pohlaví, tak i průměrným věkem a mírou závislosti na nikotinu. Vysoké procento úspěšnosti léčby pacientů s pozitivní historií depresivní poruchy může být dáno i tím, že se jednalo o ambulantní a stabilizované pacienty, kteří do specializovaného centra přicházejí sami a o léčbu mají aktivní zájem. Pacienti si mohou spoluurčovat frekvenci návštěv a dle našich výsledků právě tito pacienti absolvují v průběhu roku více kontrol ve srovnání s ostatními odvykajícími kuřáky. Vysoká úspěšnost terapie u užívajících farmaka určená k odvykání kouření je pravděpodobně dána sumací efektu samotné terapie a tím, že nemocní jsou ochotni za léky vydat nemalé částky a tím tak projevit objektivně svou motivaci. Jsou proto považováni za skupinu více motivovanou v porovnání se skupinou kuřáků, kteří do léčby nejsou ochotni investovat (nejedná se o výsledky randomizované studie). V rámci psychiatrických oddělení, kde jsou hospitalizováni pacienti trpící závažnějšími depresivními epizodami a většinou jen málo motivovaní k odvykání kouření, lze odhadovat nižší míru úspěšnosti léčebných intervencí. Přesto příznivé výsledky zjištěné u pacientů s přítomností depresivní poruchy během života jsou dalším podkladem k tomu, aby intervence směřující k odvykání kouření a intenzivní léčba závislosti na tabáku byly pacientům s psychickými obtížemi aktivně nabízeny a prováděny. Mnoho prací citovaných již v úvodu se shoduje, že krátká intervence by měla být prováděna u všech pacientů plošně v rámci rutinní léčby a intenzivní intervence pak vždy, když o ni pacient projeví zájem. Bude tak vhodné všemi možnými cestami rozšiřovat povědomí o krátké formě intervence.

ZÁVĚR

V souboru 1730 ambulantních pacientů byla po jednom roce potvrzena celkově snížená míra úspěšnosti léčby závislosti na tabáku v podskupině pacientů s anamnézou nebo současnou přítomností léčby depresivní poruchy 32,5% vs 38,7%. Při podrobnějším pohledu se však rozdíl projevil pouze v mužské části souboru a u pacientů, kteří nebyli v době studie pro depresivní poruchu farmakologicky léčeni. Při použití vícerozměrné analýzy zahrnující více parametrů (depresivní porucha v anamnéze, počet denně kouřených cigaret, vstupní hodnota FTND, věk počátku kouření, počet minulých pokusů přestat kouřit a pohlaví) se faktor pozitivní anamnézy depresivní poruchy neprojevil jako významný pro abstinenci po jednom roce. Tento výsledek podporuje efektivitu a smysluplnost doporučení intenzivní léčby závislosti na tabáku u pacientů trpících depresivní poruchou v minulosti či současnosti, a to za použití shodných postupů jako při léčbě obecné populace.

LITERATURA

1. Marmot Met al. Fair Society, Healthy Lives: A Strategie Review of Health Inequalities in England (The Marmot Review 2010), dostupné na http://www.marmotreview.org.
2. Kunst A, Giskes K, Mackenbach J. Socio-economic inequalities in smoking in the European Union. Applying an equity lens to tobacco control policies. For the EU Network on Interventions to Reduce Socio-economic Inequalities in Health, Department of Public HealthErasmus Medical Center Rotterdam, 9/2004.
3. Mackenbach JP, Stirbu I, Roskam A-J et al. (2008). Socioeconomic Inequalities in Health in 22 European Countries. The New England Journal of Medicine; 358 (23): 2468-2481.
4. Spilková J, Dzúrová D, Pikhart H. Inequalities in smoking in the Czech Republic: Societal or individual effects? Health and Place 2011, 17, 215-221.
5. WHO CSDH Report: Closing the gap in a generation, WHO Commission on Social Determinanats of Heatlh 2008, dostupné na: http://www.ucl.ac.uk/gheg/whocsdh/csdhreport/csd-hexec.
6. Pomerleau OF, Collins AC, Shiffman, Pomerleau CS. Why some people smoke and others do not: new perspectives. Journal of Consulting and Clinical Psychology 1993; 61: 723-731.
8. Farrell M et al. Nicotine, alcohol and drug dependence and psychiatric comorbidity, Results of a national household survey. British Journal of Psychiatry 2001; 179: 432-437. [online] Available from: http://bjp.rcpsych.org/cgi/content/full/179/5/432.
8. Lasser K et al. Smoking and mental illness: A population-based prevalence study. JAMA 2000; 284 (20): 2606-2610. [online] Available from: http://jama.ama-assn.org/cgi/content/abstract/284/20/2606.
9. Grant BF, Hasin DS, Chou SP et al. Nicotine dependence and psychiatric disorders in the United States. Results from the National Epidemiologie Survey on Alcohol and Related Conditions NESARC Arch Gen Psychiatry 2004,61: 1107-1115.
10. Breslau N, Johnson EO, Hiripi E, Kessler R. Nicotine Dependence in the United States: prevalence, trends, and smoking persistence. Arch Gen Psychiatry 2001, 58: 810-816.
11. Ziedonis D, Hitsman B, Beckham JC, Zvolensky M, Adler LE, Audrain-McGovern J, Breslau N, Brown RA, George TP, Williams J, Calhoun PS, Riley WT. Tobacco use and cessation in psychiatric disorders: National Institute of Mental Health report. Nicotine Tob Res 2008 Dec; 10 (12): 1691-1715.
12. Murphy JM, Horton NJ, Monson RR et al. Cigarette smoking in relation to depression: historical trends from the Stirling County Study. Am J Psychiatry 2003, 160, 1663-1669.
13. Kalman D, Baker-Morissette S, George TP. Co-morbidity of smoking in patients with psychiatric and substance use disorder. American Journal on Addiction 2005; 14: 106-123.
14. Breslau N: Daily smoking and the subsequent onset of psychiatric disorderes. Psychol Med 2004, 34: 323-333.
15. Kessler RC Impact of Substance Abuse on the Diagnosis, Course and Treatment of Mood Disorders. The Epidemiology of Dual Diagnosis. Biol Psychiatry 2004; 56: 730-737.
16. Wiesbeck GA, Kuhl HC, Yaldizli Ö, Wurst FM. Tobacco Smoking and Depression - Results from the WHO/ISBRA Study, on behalf of the WHO/ISBRA Study on Biological State and Trait Markers of Alcohol Use and Dependence. Neuropsychobiology 2008; 57: 26-31 (DOI: 10.1159/000123119).
17. Croghan IT, Ebbert JO, Hurt JT. et al. Gender defferences among smokers receiving interventions for Tobacco dependence in a medical setting. Addictive Behaviors 2009; 34: 61-67.
18. Wittchen HU, Jacobi F, Rehm J et al. The size and burden of mental disorders and other disorders of the brain in Europe 2010. Eur Neuropsychopharmacol 2011; 21 (9): 655-679.
19. Evins AE, Cather C, Deckersbach T, Freudenreich O.Culhane MA, Olm-Shipman CM et al. A double-blind placebo-controlled trial of bupropion sustained-release for smoking cessation in schizophrenia. J Clin Psychopharmacol 2005; 25: 218-225.
20. George TP, Vessicchio JC, Termine A, Bregartner TA, Feingold A, Rounsaville BJ et al. A placebo controlled trial of bupropion for smoking cessation in schizophrenia. Biol Psychiatry 2002; 52: 53-61.
21. Hitsman B, Borrelli B, McChargue DE, Spring B, Niaura R. History of depression and smoking cessation outcome: a meta-analysis . J Consult Clin Psychol 2003 Aug; 71 (4): 657-663.
22. Campion J, Checinski K, Nurse J. Review of smoking cessation treatments for people with mental illness. Advances in psychiatric treatment 2008; 14: 208-216, http://apt.rcpsych.org/.
23. Pissinger CH. Smoking cessation in psychiatry: is there sufficient evidence to recommend smoking cessation acitivities? A review of the literature, Network of Health Promoting Hospitals in Denmark, Copenhagen; March 2007.
24. McNeill A. Smoking and patients with mental health problems. NHS Health Development Agency; 2004.
25. Hall SM, Tsoh JY, Prochaska JJ et al. Treatment for cigarette smoking among depressed mental health outpatients: a randomized clinical trial. American Journal of Public Health 2006; 96: 1808-1814.
26. Kahler WCH, Spillane NS, Busch AM, Leventhal AM: Time-varying smoking abstinence predicts lower depressive symptoms following smoking cessation treatment. Nicotine and Tobacco Research 2010; 13 (2): 146-150.
27. Glassman AH, Covey LS, Stetner F, Rivelli S. Smoking cessation and the course of major depression: A follow-up study. Lancet 2001; 357: 1929-1932.
28. Hughes JR. Depression duringtobacco abstinence. Nicotine and Tobacco Research 2007; 9: 443-446.
29. Králíková E, Štěpánková L, Hellerová P. Syndrom závislosti na tabáku. In: Psychiatrie: Doporučené postupy psychiatrické péče III. Česká psychiatrická společnost ČLS JER Brno: Tribun; 2010: 105-114.
30. Fiore MC, Jaén CR, Baker TB et al. Treating Tobacco Use and Dependence: 2008 Update. Clinical Practice Guideline. Rockville, MD: U.S. Department of Health and Human Services. Public Health Service. May 2008, www.surgeongeneral.gov/tobacco.
31. Van der Meer RM, Willemsen MC, Smit F, Cuijpers P. Smoking cessation interventions for smokers with current or past depression (Protocol). Cochrane Database of Systematic Reviews 2006; Issue 3.
32. American Psychiatric Association Practice Guidelines 2006: Treatment of patients with substance use disorders, 2nd edition. Accessed online at: http://www.psych.org/psych_pract/treatg/pg/SUD2ePG_04-28-06.pdf
33. West R, Hajek P, Stead L, Stapleton J. Outcome criteria in smoking cessation trials: proposal for a common standard. Addiction 2005; 100: 299-303.

Celá stať v dokumentu PDF

Čes a slov Psychiatr 2013;109(2): 55 -63

Zpět