Žourková A, Sejbalová P. Moklobemid v léčbě sexuálních dysfunkcí
Dopamin zvyšuje sexuální aktivitu, mezi dopaminergní antidepresiva patří moklobemid. Několik studií potvrdilo jeho efekt na poruchy sexuálních funkcí.
Cíl práce: V retrospektivní studii zjistit účinnost moklobemidu v léčbě sexuálních dysfunkcí a srovnat výsledky mezi pohlavími.
Materiál a metoda: 16 mužům a 15 ženám byl podáván moklobemid pro sníženou sexuální apetenci a erektilní dysfunkci.
Výsledky: Plného zlepšení bylo dosaženo u 10 žen, zatímco 10 mužům byly k moklobemidu přidány inhibitory PDE-5. Rozdíl mezi muži a ženami byl na hladině statistické významnosti (p = 0,00001, Pearsonův test).
Závěr: Moklobemid se ukázal jako vhodný preparát pro léčbu snížené sexuální apetence u žen.
Klíčová slova: moklobemid, sexuální dysfunkce, muži, ženy, dopamin
Žourková A, Sejbalová R Moclobemide in the treatment of sexual dysfunction
Dopamin plays the key role in sexual desire. Antidepressant moclobemide increases dopamine level in brain.
Aim: The aim of this retrospective study was to find effectivity of moclobemide treatment hypoactive sexual desire and erectile dysfunction and to compare male and female results in the treatment.
Sample: 16 males and 15 females were treated with moclobemide.
Results: Full effect was found in 10 females, partial improvement was in 10 males, while PDE-5 inhibitors had to done. Statistical significant difference between males and females was found (p = 0.00001, Pearsons test).
Conclusion: Moclobemide seeems good treatment of female hypoactive sexual desire.
Key words: moclobemide, sexual dysfunction, female, male, dopamine
Pacienti se sexuální dysfunkcí tvoří velkou část klientely sexuologických ambulancí.
Sexuolog s psychiatrickou erudicí se spíše věnuje pacientům, u kterých se nachází výraznější psychogenní složka. Zde pak stojí za úvahu preskripce antidepresiv, která svým mechanismem účinku vedou nejen ke zlepšení depresivních a anxiózních symptomů, ale i sexuálních dysfunkcí. Jde především o moklobemid a bupropion. Tyto preparáty účinkující na centrální úrovni se zdají být velmi slibnou léčbou především nízké sexuální apetence a snadnosti sexuálního vzrušení. Z hlediska neuro-transmiterů dopamin zvyšuje sexuální aktivitu a kvalitu erekce,1 dopaminoví agonisté způsobují zvýšení libida.
K těmto látkám patří i antidepresivum moklobemid. Dvě dvojitě slepé studie2,3 prokázaly kladný efekt moklobemidu na sexuální funkce. Z našich autorů Kolomazník et al.4 v otevřené studii zjistili kladný efekt moklobemidu u 63 % mužů s erektilní dysfunkcí (tab. 1).
Na otázku, zda jsou muži s erektilní dysfunkcí depresivní, a tudíž by měla antidepresiva s kladným vlivem na sexuální funkce být účinná v léčbě erektilní dysfunkce, se pokusila odpovědět studie Strandové et al.5 U 120 mužů léčených pro erektilní dysfunkci diagnostikovala ve 14 případech depresivní poruchu dle DSM-IV, ale všichni muži vykazovali symptomy deprese, i když nebyla splněna kritéria depresivní poruchy. Podávání antidepresiv by mělo přispět ke zlepšení nálady a tím i k úpravě sexuální dysfunkce. Dopamin zvyšuje sexuální aktivitu a kvalitu erekce,3 antidopaminergní efekt psychofarmak sexuální aktivitu redukuje, zatímco dopaminoví agonisté způsobují zvýšení libida. Antidepresiva s kladným vlivem na sexuální funkce, mezi něž patří bupropion a moklobemid, byla podávána v léčbě erektilní dysfunkce. U bupropionu a moklobemidu se jejich kladný efekt na sexuální funkce připisuje vzestupu hladin dopaminu. V sexuologickém oddělení FN Brno proto začal být moklobemid pacientům se sexuální dysfunkcí předepisován.
Cílem práce bylo zjistit, na který typ sexuální dysfunkce měl moklobemid kladný vliv a zda se jeho účinnost lišila ve vztahu k pohlaví pacientů.
Jedná se o retrospektivní studii ambulantních chorobopisů z let 1997-2012. Hodnocenní účinnosti bylo provedeno sexuologickým vyšetřením. Ze statistických metod byla zvolena demografická statistika, ke srovnání účinnosti mezi pohlavími Pearsonův test.
Data byla získána od 31 pacientů, 16 mužů a 15 žen. Deset žen udalo sníženou sexuální apetenci, 3 trpěly vaginismem a 2 dyspareunií. Průměrný věk žen byl 39,3 roku, délka léčby v průměru 18,7 dne. Dávky moklobemidu se pohybovaly od 150 po 450mg pro die (průměr 320 mg). U 16 mužů průměrného věku 43,8 roku šlo v 11 případech o poruchy erektivity, 2 udali sníženou sexuální apetenci a 3 kombinaci obou problémů.Dostávali denně 150-600mg (průměr 356,2mg) moklobemidu po dobu v průměru 27,3 dne.
U 12 žen souboru došlo k plnému zlepšení dysfunkce, nezlepšeny zůstaly pacientky s vaginismem a dyspareunií. Deseti mužům s poruchami erekce byly během léčby přidány inhibitory PDE-5 pro malou účinnost moklobemidu. Z této skupiny došlo ke zlepšení u všech pacientů. Z hlediska účinnosti moklobemidu hodnotíme zlepšení jako částečné. Žádný z pacientů souboru nepopisoval nežádoucí účinky moklobemidu.
Srovnáním efektu léčby mezi pohlavími se moklobemid ukázal účinnější u žen na hladině statistické významnosti (p = 0,0001), viz tab. 2.
Snížená sexuální apetence u žen nepatří do indikačního spektra moklobemidu, jde o indikaci off-label. Zvýšení hladiny dopaminu v CNS však kladný efekt na sexuální apetenci má. Trojan a Kollan u 24 žen zvýšili podáváním moklobemidu sexuální apetenci.6 Pro léčbu ženských sexuálních dysfunkcí zatím nebyly stanoveny žádné doporučené závazné postupy (guidelines), těžiště spočívá především v psychoterapii a párové sexoterapii.7,8 Z farmakologické léčby byly zkoušeny postupy, které se osvědčily v terapii mužských sexuálních dysfunkcí, jejich efekt však nebyl tak výrazný. Byla a nadále jsou podávána periferní vasodilatancia,7,8 mezi něž patří lokální i orální užití alprostadilu, perorálně fentolamin, gingko biloba a donátoři oxidu dusnatého, inhibitory fosfodiesterázy (sildenafil, vardenafil, tadalafil). Tyto léky především zlepšují periferní prokrvení a lubrikaci. V hormonální terapii je nejčastěji užívána kombinace estrogenů a androgenů.7,9 Z léků působících na centrální nervový systém byl zkoušen apomorfin, který ale nemá vliv na libido.7 Velmi slibně se jeví v terapii sexuálních dysfunkcí u žen antidepresiva s tzv. prosexuálním efektem, bupropion, moklobemid,8 která zlepšují především sexuální apetenci a sexuální vzrušivost, ovlivňují orgastickou schopnost, ale jejich vliv na pouchy lubrikace, dyspareunie a vaginismus nebyl zkoumán.
V našem souboru se moklobemid ukázal jako neúčinný u vaginismu a dyspareunie.
Menší účinnost u mužů lze vysvětlit kratší dobou podávání a vyšším věkem, kdy v kvalitě erekce hrají roli i drobné organické změny. Muži také byli méně trpěliví, dožadovali se rychlého řešení problému i předpisu inhibitorů PDE-5.
V předkládané retrospektivní studii byl prokázán kladný efekt mokobemidu na sníženou sexuální apetenci u žen, zatímco u mužů bylo nutné posílit terapeutický efekt kombincí s inhibitory PDE-5. Preparát byl dobře tolerován, nebyly zaznamenány nežádoucí účinky léčby.