Česká a slovenská psychiatrie

Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS

souborný článek / review article

• AKTUÁLNÍ ČÍSLO
• ARCHIV
• VYHLEDÁVÁNÍ
• PERIODIKUM
• REDAKČNÍ RADA
• PŘEDPLATNÉ
• INZERCE
• AKTUALIZOVANÉ
  POKYNY
  PRO AUTORY

• ISSN 1212-0383

• © Česká a Slovenská psychiatrie 2024
• © Galén 2024

• Úvodní strana
• Webmaster
• Provozovatel
  webu

CIRKADIÁNNÍ RYTMY A DEPRESE: MOŽNOSTI CHRONOBIOLOGICKÉ LÉČBY

CIRCADIAN RYTHMS AND DEPRESSION: POSSIBILITIES OF CHRONOBIOLOGICAL THERAPY

---

ÚVOD

Hlavním znakem deprese jsou poruchy biologických rytmů.^1,2 Výkyvy nálad v  průběhu dne, časné ranní probouzení a poruchy spánku představují základní příznaky deprese, jež se často projevují v pravidelných intervalech. Přesné cykly klinických stavů můžeme pozorovat například u bipolárních pacientů, zejména těch, u nichž se deprese a mánie střídá v rychlém sledu ("rapid cycler"). Sezónní afektivní poruchy (SAD) se zase pojí se skutečností, že na podzim a v zimě ubývá v mírných zeměpisných šířkách množství světla. Afektivní poruchy nemají však v cirkadiánních rytmech (přibližně 24 hodin) pouze svůj původ - usměrňováním těchto rytmů a spánku je lze totiž také léčit. Fototerapie představuje mimořádně vhodnou metodu pro léčbu sezónních depresí.^{3, 4} Světlo ale nabízí mnohem širší možnosti využití, i když ještě ne zcela prozkoumané. Nabízí se například k léčbě spánkových poruch či depresí nesezonního charakteru.^3,5 Spánková deprivace (terapie bděním) je jako účinné antidepresivum známa již dlouho.⁶ Přibližně u 60 % pacientů trpících depresí se stav zlepšil již druhého dne po probdělých cca 24 hodinách. Nefarmakologické léčebné metody na bázi chronobiologie se vyznačují rychlou účinností, nejsou finančně náročné a mají málo vedlejších účinků. Celkově splňují požadavky, aby se mohly stát součástí standardní antidepresivní léčby, a to ať už samy, nebo v kombinaci s klasickými antidepresivy.

Cirkadiánní rytmy a regulace spánku

Všechny živé organismy na naší planetě jsou nevyhnutelně závislé na čtyřiadvacetihodinovém denním rytmu a proměnlivé délce dní v souvislosti s  ročním obdobím. Naše fyziologické procesy a chování se co nejlépe přizpůsobily solárnímu střídání světla a tmy a tento "timing" přijaly doslova za svůj. ⁷ V suprachiasmatických jádrech (SCN) se nacházejí vnitřní hodiny, jakýsi komplexní, genetický hodinový strojek, jehož hlavním úkolem je zajišťovat rytmickou stimulační funkci, tj. generovat cirkadiánní rytmy (viz obr. 1). Naprogramování genetických hodin se však od přesného čtyřiadvacetihodinového cyklu nepatrně liší (u lidí bývá rytmus zpravidla delší), proto je třeba vnitřní hodiny v suprachiasmatických jádrech a externí den s 24 hodinami pravidelně synchronizovat.⁸ Své uplatnění přitom najdou takzvané synchronizátory, pro něž se vžil německý výraz "Zeitgeber". Suprachiasmatická jádra se řídí především světlem, které vnímáme pomocí fotoreceptorů umístěných v oku.⁹ Tato teprve nedávno objevená čidla obsahují melanopsin a jsou citlivá na modrou část spektra. Světelný vjem se dostává retinohypotalamickou soustavou přímo do suprachiasmatických jader. Suprachiasmatická jádra obsahují nejvyšší koncentraci serotoninu v mozku díky další důležité aferentaci - nucleiraphes.⁸ Důležitou eferentaci suprachiasmatických jader představuje epifýza (glandula pinealis), kde dochází k noční syntéze melatoninu. Suprachiasmatická jádra řídí v rámci denního rytmu uvolňování melatoninu přes epifýzu a prostřednictvím melatoninových receptorů získávají zpětnou informaci o množství melatoninu, který v organismu cirkuluje.¹⁰ Světlo a melatonin (doslovně "signalizující tmu"), na nichž se tento koncept zakládá, jsou jako časové indikátory klíčové pro synchronizaci biologických hodin, a proto hrají také velice důležitou úlohu při samotné léčbě.^11,12 Vedle těchto dvou ukazatelů existují nicméně ještě další, slabší synchronizátory cirkadiánního rytmu. Jmenovat zde můžeme například sociální aspekty, jako jsou pravidelné stravovací návyky a  tělesný pohyb, které jsou psychiatry často doporučovány jako nedílná součást denního režimu.^11,12 Regulace spánku z hlediska jeho časování a  struktury se řídí cirkadiánními stimulatory v suprachiasmatických jádrech a  homeostatickými procesy (tyto procesy se odvíjejí od faktoru ospalosti, jenž ve stavu bdělosti stoupá a během spánku ustupuje).¹³ Na základě tohoto dvouprocesového modelu lze objasnit mnohé aspekty fyziologického střídání fází spánek-bdění a regulaci daného rytmu (obr. 2). Analogicky lze pomocí uvedeného modelu vysvětlovat také poruchy spánku u afektivních poruch. Například u depresivních pacientů může být narůstání ospalosti během fáze bdění pomalejší, a proto u nich může vést probdělá noc k viditelnému, ač krátkodobému zlepšení, protože faktor ospalosti se tímto způsobem dostane na normální úroveň (po prospané noci za účelem zotavení se však může ospalost vrátit na původní nízké hodnoty, a tak vést k recidivě).^{6, 12} Druhou možnost pak představuje světlo. Díky své funkci synchronizátoru může působit také antidepresivně: posunutím rytmů se totiž tělo lépe synchronizuje se střídáním dne a noci, resp. zvyšuje amplitudu cirkadiánního signálu.¹² Kromě toho může mít světlo vliv na obrat serotoninu v mozku.¹⁴ Jedná se o neuromediátor, který významně ovlivňuje afektivní stavy. Naměřená hladina serotoninu se přitom odvíjí od množství pohlceného světla. Využití chronobiologických metod v praxi nastíníme v dalších odstavcích.

CHRONOTERAPIE

Fototerapie

Fototerapie byla původně vyvinuta pro pacienty se sezónní afektivní poruchou (SAD).⁴ Když se na podzim začnou dny zkracovat, projevují se u těchto osob depresivní stavy, jichž se opět zbaví na jaře a v létě, kdy jsou dny zase delší. Sezónní depresí trpí ve Švýcarsku asi 2% dospělého obyvatelstva, mírnější formou sezónní deprese ("winterblues") přibližně 8 % populace.15 Nejúčinněji světlo působí v časných ranních hodinách. Pozitivní účinky světla lze ale přesto sledovat i v jiných denních dobách, proto se u pacientů trpících depresemi stanovuje začátek ranní fototerapie individuálně na základě příslušného chronotypu tak, aby byla léčba maximálně účinná. K časovému plánování fototerapie slouží internetový dotazník "Morningness-Eveningness" (viz "AutoMEQ-SA" na internetových stránkách www.cet.org). Fototerapie je u  sezónních depresí léčbou první volby. Zároveň bylo již dobře prozkoumáno i  její možné využití v případě nesezonních depresí^16,17 (např. dvojitě slepé studie kontrolované placebem, které zkoumaly deprese u starších lidí a  těhotných žen^18,19). Jestliže se fototerapie kombinuje se selektivním inhibitorem zpětného vychytávání serotoninu, dostavuje se antidepresivní účinek nejenom dříve (do týdne), ale také ve větší míře.^20,21 Tento fakt mluví ve prospěch kombinované léčby. Je možné, že pacienti s depresí inklinují k  nedostatku venkovního světla proto, že se sociálně drží spíše v pozadí, tedy tráví více času v interiéru, kde není "biologicky aktivního" světla dostatek (světlo s intenzitou vyšší než 1000 luxů; pro porovnání lze uvést, že ve společných nemocničních prostorách se hladina světla pohybuje okolo 300 luxů). Jako alternativa fototerapie zajišťované speciálními lampami (10 000 luxů) se nabízí každodenní třicetiminutová procházka venku, nejlépe v časných ranních hodinách.²² Aby byla tato "přirozená" a navíc finančně zcela nenáročná alternativní forma léčby efektivní, je nutné dbát na pravidelnost a  kontinuálnost. Bez zajímavosti není ani využití fototerapie jako doplňkové léčby při léčení chronických a/nebo rezistentních depresí,⁵ jak názorně vyplývá z prvního modelového případu. Samozřejmě budou ještě třeba další studie, které by účinnost světelné terapie u farmakorezistentních depresí potvrdily. Vzhledem k absenci vedlejších účinků, jednoduchému použití a ve většině případů velmi rychlému zlepšení, jakého nelze mnohdy dosáhnout samotnými antidepresivy, budou mít nyní zásadní význam studie zkoumající fototerapii jako doplňkovou léčbu chronických depresí.

Modelový příklad č. 1: Rezistentní chronická deprese a fototerapie

Čtyřiadvacetiletá svobodná žena z New Yorku s dlouholetou anamnézou dysthymie, mentální anorexie a sociální fobie trpěla posledních šest let chronickou depresí. Opakované pokusy léčby za pomoci léků však nevedly ke kýženému cíli. Nasazení inhibitoru monoaminoxidázy tranylcyprominu, mělo za následek fragmentovaný režim spánku a bdění. Tuto fragmentaci se nakonec podařilo redukovat třicetiminutovou ranní fototerapií od 7.15 hodin, takže pacientka byla schopna dobře spát od 23.30 do 7 hodin ráno. Do tří týdnů nastala kompletní remise a pacientka byla propuštěna. Doma potom pokračovala s ranní fototerapií a dále brala tranylcypromin. Fototerapii nicméně neprováděla příliš pravidelně. Vždy když se jí opětovně podrobila, cítila ale během dvou dnů zlepšení nálady a po čtyřech dnech úplnou remisi. I když by v tomto případě postačila k léčbě pravděpodobně samotná fototerapie, je obtížné u  chronické deprese léky zcela vysadit a spoléhat se pouze na monoterapii světlem. (M. Terman, osobní výpověď)

Z modelového příkladu č. 2 vyplývá, že u bipolárních pacientů nemusí být nejlepší dobou pro fototerapii časné ráno, jak se doporučuje v případě sezónních afektivních poruch, ale naopak spíše odpoledne. Níže uvedený případ ostatně potvrzuje i závěry nedávno zveřejněné řady studií prováděných s  bipolárními pacienty.

Modelový příklad č. 2: Bipolární deprese a fototerapie

Bipolární pacientka z Novosibirsku zažila své první depresivní, resp. hypomanické stavy ve věku 22 let. Obě fáze se vždy rychle střídaly (v průběhu jednoho dne). Deprese se vyznačovala i netypickými rysy, které se zpravidla daly charakterizovat jako strach. Přestože diagnóza nesplňovala kritéria sezónní afektivníporuchy, začala se nemocná ve svých devětadvaceti letech léčit fototerapií. Po fototerapii provedené v 8 hodin ráno byla pacientka sice jasně aktivnější a měla lepší náladu, nicméně strach, podrážděnost a pocit nespokojenosti jako by se stupňovaly. Negativní efekt sice neměl dlouhého trvání, ale přesto byl den ode dne znatelnější. Když se fototerapie neprováděla ráno, ale až od 16 hodin, cítila se pacientka lépe a smíšené stavy se již neobjevovaly. Od té doby využívá tato žena doma pravidelně 15-20 minut odpoledne vlastní světelnou terapeutickou lampu. (K. Danilenko a A. Putilov, osobní výpověd)

Ačkoliv jsou širší možnosti využití zatím podloženy pouze ojedinělými studiemi, ukázala se fototerapie účinná i u jiných psychiatrických onemocnění spojených se spánkovými poruchami (např. při léčbě bulimie,²⁴ poruch pozornosti s hyperaktivitou u dospělých,²⁵ hraničních poruch osobnosti²⁶ a Alzheimerovy choroby²⁷). Možná by byla i  aplikace této terapie ve vnitřním lékařství, např. u pacientů s horší kvalitou spánku nebo s poruchami nočního a denního rytmu po transplantaci ledvin; v  současné době k tomuto tématu probíhá studie.²⁸ V nemocnicích zažívají pacienti často dlouhé noci a krátké dny, podobně jako v zimě. Přes den se tu totiž zatemňuje nebo se nechává rozsvícené jen slabé světlo a v noci bývá přítmí. To znamená, že rozdíl mezi dnem a nocí a s tím související funkce světla jako synchronizátoru jsou značně omezeny. Přes den se k pacientům velká část světla v podstatě vůbec nedostane. Následkem může být fragmentovaný spánkový cyklus. Pacienti si stěžují na únavu, mají narušenou pozornost, kolísá jim nálada, projevuje se u nich oslabený imunitní systém, zvyšuje se riziko cukrovky 2. typu a přibírají na váze.²⁹ Intenzita světla na pokojích dokonce ovlivňuje i délku pobytu v nemocnici.^30-34 Také v  oblasti péče o seniory hraje fototerapie čím dál důležitější úlohu - mírní spánkové poruchy a zpomaluje ubývání vitality.^35,36

Terapie tmou

Opakem fototerapie je takzvaná "terapie tmou" (pacientům se doporučuje "prodloužit si" noc). Tato terapie působí pozitivně především na pacienty s  mánií³⁷ a může také eliminovat rychlé střídání manických a  depresivních stavů.^38,39 I když je terapie tmou teoreticky zajímavá, její uplatnění v praxi je obtížné. Realistickou alternativou by bylo používání brýlí s jantarově zabarvenými skly, která dokážou odfiltrovat chronobiologicky nejvíce účinnou část spektra, tj. světlo v oblasti modrých vlnových délek. Tak by se dala zajistit "biologická tma" pro nevizuální cirkadiánní systém, aniž by přitom docházelo k výraznému omezení vizuálních funkcí jako takových.⁴⁰

Spánková deprivace

Tisícům pacientů na celém světě pomohla léčba založená na spánkové deprivaci.6 Tuto jednoduchou metodu se ale bohužel ještě nepodařilo při léčbě deprese úplně prosadit. Tato skutečnost může souviset i se zdánlivým paradoxem, že by se člověku, který má problémy se spánkem, mělo ve spaní bránit. V posledních letech se proto spíše než o spánkové deprivaci hovoří o "terapii bděním". Místo toho, aby se nemocnému ve vytouženém spánku bránilo, doporučuje se mu, aby byl déle vzhůru. Jako alternativa úplné deprivace působí stejně dobře i  částečná deprivace v druhé polovině noci. Pacient si tak může jít brzy lehnout, několik hodin hluboce spát a potom v 1 hodinu nebo ve 2 hodiny v noci vstát a  zbytek noci probdít. Při léčbě založené na "předsunutí spánkové fáze" nedochází ke spánkové deprivaci jako takové, ale spánek se posouvá několik dní za sebou o 5-6 hodin dopředu, dokud se stav pacienta nezlepší (tj. dokud se nedostaví antidepresivní účinek). Nejdůležitějším faktorem, od nějž se antidepresivní účinek odvíjí, není při této terapii deprivace spánku, ale bdění ve druhé polovině noci. Hlavním důvodem, proč se tato metoda v rámci antidepresivní léčby neprosadila, je fakt, že její antidepresivní dopad je sice rychlý, ale zpravidla jen krátkodobý. Po delším, zotavovacím spánku se u  většiny pacientů dostavují totiž deprese znovu. Proč je ale přesto smysluplné terapii bděním jako antidepresivní léčbu dále rozvíjet, když se jí docílí jen dočasného zlepšení? Žádná dosud známá medikamentózní nebo psychoterapeutická léčebná metoda nemá totiž tak rychlý účinek jako spánková deprivace - tj. během několika hodin. V každodenní praxi je ale důležité udržet zlepšený stav co nejdéle. V posledních letech se vyvíjely nejrůznější snahy kombinovat spánkovou deprivaci s jinými metodami, a tak maximálně bránit relapsům. Například tým milánských psychiatrů kombinuje úspěšně už více než deset let spánkovou deprivaci s fototerapií a užíváním léků.⁴¹ Na bipolární pacienty má pozitivní dopad zejména kombinace s lithiem (viz modelový příklad č. 3). U  pacientů s unipolární depresí se naopak spíše využívají selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. Negativní vedlejší účinky jako například výraznější či častější střídání (hypo-) manických a depresivních stavů nebyly přitom u této terapie zaznamenány.⁴¹

Modelový příklad č. 3: Bipolární deprese a spánková deprivace

Jednapadesátiletá žena s velmi těžce léčitelnou bipolární poruchou typu I byla hospitalizována v milánské klinice San Raffaele v rámci jedné ze svých depresivních epizod, která trvala již osm měsíců. Lékaři pokračovali v léčbě lithiem, jehož množství navýšili, a ostatní medikamentózní léčbu vysadili. Po pěti depresivních epizodách a třech nedobrovolných hospitalizacích během posledních dvou let si ani pacientka, ani její okolí nedělaly žádné velké naděje. Pacientka prodělala tři po sobě následující cykly úplné spánkové deprivace (terapie bděním), po nichž vždy následovala noc zotavovacího spánku. Po první spánkové deprivaci symptomy deprese rychle zcela vymizely a u pacientky se projevovala v časných ranních hodinách dobrá nálada. Po prvním zotavovacím spánku následoval částečný, avšak zřetelný návrat depresivní nálady. Ve druhém cyklu terapie vedla spánková deprivace opět k úplné eliminaci symptomů a navíc se po zotavovacím spánku překvapivě nedostavila ani depresivní nálada. Po třetím cyklu spánkové deprivace se dobrý stav udržel několik dní a pacientka byla propuštěna z nemocnice. V následujících šesti měsících byla udržována vysoká plazmatická koncentrace lithia a posléze se snižovala, a to až na konečnou hodnotu 0,75 mEq/l. Devět let po intervenci je pacientka stále euthymická. Nadále ještě užívá lithium, aby stabilizovala sezónní výkyvy nálady, které ji provázejí po celý život. Vážnou bipolární poruchou trpěl i bratr pacientky. Také v jeho případě byla léčba deprese pomocí spánkové deprivace a manických stavů pomocí terapie tmou úspěšná. (F. Benedetti, osobní výpověď)

Melatonin

Exogenní melatonin působí podobně jako světlo - je to časový ukazatel pro synchronizaci a stabilizaci cirkadiánních rytmů a cyklického střídání spánku a  bdění.¹⁰ Nárazové podání melatoninu může vést k ospalosti způsobené vazodilatací v oblasti rukou a nohou. Následkem toho dochází k tepelným ztrátám doprovázeným poklesem tělesné teploty. Tyto fyziologické účinky melatoninu působí pozitivně na rychlejší usínání.⁴² Melatonin ale nelze považovat za hypnotikum, protože má na rozdíl od benzodiazepinů a jiných hypnotik jen malý vliv na elektroencefalogram nočního spánku.¹⁰ K dosažení výše uvedených účinků přitom stačí jen nepatrná dávka této látky (~1 mg). U  melatoninu byly zaznamenány vedlejší účinky, které se většinou pojí s  ospalostí. Melatonin se jako časový synchronizátor často využívá při potížích spojených s přelety několika časových pásem. V klinické praxi má melatonin také uplatnění u zrakově postižených či nevidomých pacientů s cirkadiánními poruchami spánku, u nichž běžná hypnotika nemají téměř účinek a světlo jako synchronizátor působit nemůže.⁴³ Pro starší pacienty s poruchami spánku byl ve Švýcarsku nedávno schválen nový přípravek s pomalým uvolňováním léčiva (Circadin® se 2 mg melatoninu v jedné retardované tabletě). Melatonin jako takový nepředstavuje sice v žádném případě antidepresivum, ale přesto má při léčbě těchto potíží pozitivní vliv, což s největší pravděpodobností souvisí se zlepšením a stabilizací spánku. V USA jsou od nedávná pro léčbu nespavosti k  dostání také agonisté melatoninu (ramelteon, tasimelteon).⁴³ V současné době ale zatím neexistují žádné studie, jež by dokládaly, že agonisty melatoninu lze dosáhnout lepších účinků než melatoninem jako takovým, tedy hormonem v  "přírodním" stavu. Jako první farmakologické "chronoterapeutikum" bylo nedávno schváleno antidepresivum agomelatin (Valdoxan®). Jelikož kombinuje účinky agonistů melatoninu (reorganizace a synchronizace spánku, viz výše) a účinky antagonistů serotoninu (antidepresivní složky), měl by se tento lék úspěšně používat při léčbě depresivních osob s cirkadiánními poruchami spánku.⁴⁴

ZÁVĚR

Přehled chronoterapeutických léčebných možností, které se doporučují jako doplňková terapie k běžné léčbě depresi, je uveden v tabulce č. I.¹¹ Jednotlivé postupy lze flexibilně kombinovat dle potřeb pacienta například takto:

1. Pacienti trpící depresí mohou být všichni nejprve léčeni pomocí fototerapie. Třicetiminutová procedura se světelnou intenzitou 10 000 luxů by se měla optimálně časově naplánovat, to znamená, že by měla odpovídat chronotypu dané osoby (stanovení chronotypu na základě výše uvedeného internetového dotazníku). Alespoň prvních čtrnáct dní by mělo zůstat načasování terapie konstantní. Podle reakcí pacienta lze dávku světla upravovat tak, že se fototerapie bude vždy po několika dnech postupně prodlužovat o 15 minut.

2. Pacienti, kteří se rozhodnou pro spánkovou deprivaci, stráví jednu noc beze spánku. Následně absolvují ranní fototerapii podle bodu 1.

3. "Kompletní" chronoterapeutická léčba se skládá z jedné noci spánkové deprivace, po níž následuje ranní fototerapie, podobně jako v případě postupu uvedeného pod bodem 2. Po zotavovací noci, jež přichází na řadu po spánkové deprivaci, jde pacient spát o pět hodin dříve než obvykle a o pět hodin dříve, než mívá ve zvyku, také vstává ("terapie předsunutím spánkové fáze"). Následující den si jde pacient lehnout také dříve, tentokrát o tři hodiny. Třetí den, a stejně tak i dny další, je doba usínání a vstávání konstantně posunuta o jednu hodinu dopředu.

Při léčbě se musí bedlivě sledovat stav pacienta. Podle pacientových reakcí se stanoví, jaký bude další chronoterapeutický krok. Kompletní kombinace léčby, tedy opakovaná spánková deprivace a/nebo terapie předsunutím spánkové fáze, by se měla aplikovat pouze u pacientů, kteří jsou vůči jiným terapiím rezistentní. Terapie bděním nabízí stejně jako fototerapie možnost finančně nenáročné a rychle účinné antidepresivní léčby. Fototerapie se považuje za léčbu první volby u sezónní afektivní poruchy (viz MiGeL - seznam léčebných prostředků a pomůcek); v případě dalších indikací se fototerapii ještě takovéhoto uznání nedostalo. I když byla sezónní afektivní porucha klasifikována jako nemoc až v roce 1987, trpí dnes v různých zeměpisných šířkách lehkými i těžkými formami SAD odhadem 4 % (Florida) až 28 % (Aljaška) populace. Sezónní rysy mají navíc i jiná psychická onemocnění, jako např. hraniční porucha osobnosti nebo bulimie. Cirkadiánní spánkové poruchy jsou také velmi rozšířeny u psychických onemocnění, jakými jsou nesezonní deprese a schizofrenie. Je třeba zdůraznit, že účinek těchto léčebných metod byl vědecky jasně prokázán v různých studiích psychických poruch se sezónními rysy a/nebo cirkadiánními spánkovými poruchami (na rozdíl od homeopatických léčebných metod, o nichž se nyní často diskutuje jako o alternativních léčebných postupech, jež by mohla hradit zdravotní pojišťovna). U psychických nemocí s rysy sezonnosti a/nebo cirkadiánními spánkovými poruchami se proto chronoterapeutická léčba doporučuje, ačkoliv není v současné době hrazena pojišťovnou. Chybějící lobby (chronoterapeutické postupy jako světlo či bdění nelze patentovat) je zřejmě hlavním důvodem, proč tyto biologicky dobře prozkoumané a doložené metody nenacházejí uznání zdravotních pojišťoven, a tak (zatím) ani širší uplatnění v běžné praxi.

Internetové stránky

www.cet.org - tento bezplatný internetový portál má přinést lékařům i  pacientům praktické informace o všech aspektech fototerapie. Na stránkách je rovněž k dispozici internetový dotazník pro určení chronotypu (MEQ) a  stanovení sezonnosti. Stránky se pravidelně aktualizují a jsou přeloženy do celé řady jazyků.

www.chronotherapeutics.org - klinické diskusní fórum pro lékaře a psychology, kteří ve své praxi uplatňují fototerapii a terapii bděním.

Studijní doporučená literatura

Roenneberg T Wiewirticken. Die Bedeutung der Chrono-biologie für unser Leben. Köln: Dumont; 2010. Benedetti F, Barbini B, Colombo C, Smeraldi E. Chrono-therapeutics in a psychiatrie ward. Sleep Med Rev. 2007; 11: 509-522. Terman M, Terman JS. Light therapy. In: Kryger MH, Roth T, Dement WC, eds. Principles and Practice of Sleep Medecine. 5th edition. St. Louis Elsevier/ Saunders; 2010: 1682-1692.

Wirz-Justice A, Benedetti F, Terman M. Chronotherapeutics for affective disorders. A clinicians manual for light and wake therapy. Basel: S. Karger; 2009.

Překlad: MUDr. Lucie Nawková

LITERATURA

• 1. Papoušek M. Chronobiologische Aspekte der Zyklothymie. Fortschr Neurol Psychiatr 1975; 43: 381-440.
• 2. Germain A, Kupfer DJ. Circadian rhythm disturbances in depression. Hum Psychopharmacol Clin Exp 2008; 23: 571-585.
• 3. Term an M, Term an JS. Light therapy. In: Kryger MH, Roth T, Dement WC, eds. Principles and Practice of Sleep Medecine. 5th ed. St. Louis: Elsevier/ Saunders; 2010: 1682-92.
• 4. Partonen T, Pandi-Parumal SR, eds. Seasonal Affective Disorder: Practice and Research. 2nd ed. Oxford: Oxford University Press; 2010.
• 5. Terman M. Evolving applications of light therapy. Sleep Med Rev 2007; 11: 497-507.
• 6. Wirz-Justice A, Van den Hoofdakker RH. Sleep deprivation in depression: what do we know, where do we go? Biol Psychiatry 1999; 46: 445-453.
• 7. Roenneberg T. Wie wir ticken. Die Bedeutung der Chronobiologie fur unser Leben. Dumont Verlag; 2010.
• 8. Challet E. Minireview: Entrainment of the suprachiasmatic clockwork in diurnal and nocturnal mammals. Endocrinol 2007; 148: 5648-5655.
• 9. Hankins MW, Peirson SN, Foster RG. Melanopsin: an exciting photopigment. Trends Neurosci 2008; 31: 27-36.
• 10. Cajochen C, Kräuchi K, Wirz-Justice A. Role of melatonin in the regulation of human circadian rhythms and sleep. J Neuroedocrinol 2003; 15: 1-6.
• 11. Wirz-Justice A, Benedetti F, Terman M. Chronotherapeutics for Affective Disorders. A Clinician's Manual for Light and Wake Therapy. Basel: S. Karger AG; 2009.
• 12. Wirz-Justice A, Schroder CM. Chronobiologie und Lichttherapie. In: Ausfeld-Hafter B, Fischer L, Heusser P, eds. Chronobiologie: Zeitordnung von Lebensvorgángen. Bern: Peter Lang Verlag; 2010; 16: 105-123.
• 13. Daan S, Beersma DGM, Borbély AA. Timing of human sleep: recovery process gated by a circadian pacemaker. Am J Physiol Regulatory Integr Comp Physiol. 1984; 246: R161-R183.
• 14. Lambert GW, Reid C, Kaye DM, Jennings GL, Esler MD. Effect of sunlight and season on serotonin turnover in the brain. Lancet. 2002; 360: 1840-42.
• 15. Wirz-Justice A, Graw P, Kräuchi K, Wacker H. Seasonally in affective disorders in Switzerland. Acta Psychiatr Scand 2003; 418 (Suppl): 92-95.
• 16. Tuunainen A, Kripke DF, Endo T. Light therapy for non-seasonal depression. The Cochrane Library, 2004; CD004050.
• 17. Even C, Schroder CM, Friedman S, Rouillon F. Efficacy of light therapy in nonseasonal depression: a systematic review. J Aff Disord2007; 108: 11-23.
• 18. Lieverse R, Van Someren EJ, Nielen MM, Uitdehaag BM, Smit JH, Hoogendijk WJ. Bright light treatment in elderly patients with nonseasonal major depressive disorder: a randomized placebo-controlled trial. Arch Gen Psychiatry 2011; 68: 61-70.
• 19. Wirz-Justice A, Bader A, Frisch U et al. A randomized, double-blind, placebo-controlled study of light therapy for antepartum depression. J Clin Psychiatry 2011; 72: 5 April epub doi: 10.4088/JCR4010m06188blu.
• 20. Benedetti F, Colombo C, Pontiggia A, Bernasconi A, Florita M, Smeraldi E. Morning light treatment hastens the-antidepressant effect of citalopram: aplacebo-controlled trial. J Clin Psychiatry 2003; 64: 648-653.
• 21. Martiny K. Adjunctive bright light in non-seasonal major depression. Acta Psychiatr Scand 2004; 110 (Suppl.): 1-28.
• 22. Wirz-Justice A, Graw P, Kräuchi K et al. "Natural" light treatment of seasonal affective disorder. J Aff Disord 1996; 37: 109-120.
• 23. Sit D, Wisner KL, Hanusa BH, Stull S, Terman M. Light therapy for bipolar disorder: a case series in women. Bipolar Disord. 2007; 9: 918-927.
• 24. Lam RW, Goldner EM, Solyom L, Remick RA. A controlled study of light therapy for bulimia nervosa. Am J Psychiatry. 1994; 51: 744-750.
• 25. Rybak YE, McNeely HE, Mackenzie BE, Jain UR, Levitan RD. An open trial of light therapy in adult attention deficit/hyperactivity disorder. J Clin Psychiatry 2006; 67: 1527-1535.
• 26. Bromundt V, Kyburz S, Dammann G, Wirz-Justice A, Cajochen C. Effect of light treatment on circadian rhythms, rest activity cycles and well-being in women with emotional instability of the borderline type. Society for Light Treatment and Biological Rhythms Abstract 2010; 22: 20.
• 27. Riemersma-van der Lek RF, SwaabDF, Twisk J, Hoi EM, Hoogendijk WJ, Van Someren EJ. Effect of bright light and melatonin on cognitive and noncognitive function in elderly residents of group care facilities: a  randomized controlled trial. JAMA. 2008; 299: 2642-2655.
• 28. http: //clinicaltrials.gov/ct2/show/NC T01256983?term=transplantation+A ND+Light&rank=3.
• 29. Spiegel K, Knutson K, Leproult R, Tasali E, Van Cauter E. Sleep loss: a  novel risk factor for insulin resistance and Type 2 diabetes. J Appl Physiol 2005; 99: 2008-2019.
• 30. Beauchemin KM, Hays P. Sunny hospital rooms expedite recovery from severe and refractory depressions. J Affect Disord. 1996; 40: 49-51.
• 31. Beauchemin KM, Hays P. Dying in the dark: sunshine, gender and outcomes in myocardial infarction. J R Soc Med 1998; 91: 352-354.
• 32. Benedetti F, Colombo C, Barbini B, Campori E, Smeraldi E. Morning sunlight reduces length of hospitalization in bipolar depression. J Affect Disord. 2001; 62: 221-223.
• 33. Wakamura T, Tokura H. Influence of bright light during daytime on sleep parameters in hospitalized elderly patients. J Physiol Anthropol Appl Human Sci 2001; 20: 345-351.
• 34. Staedt J, Pless-Steinkamp C, Herfeld F, Gudlowski Y, Wirz-Justice A. Einflusserhóhter Lichtintensitát auf die Verweildauer von stationär behandeltendepressiven Patienten Nervenheilkunde 2009; 28: 223-226.
• 35. Shochat T, Martin J, Marler M, Ancoli-Israel S. Illumination levels in nursing home patients: effects on sleep and activity rhythms. J Sleep Res 2000; 9: 373-379.
• 36. de Lepeleire J, Bouwen A, de Coninck L, Buntinx F. Insufficient lighting in nursing homes. J Am Med Dir Assoc 2007; 8: 314-317.
• 37. Barbini B, Benedetti F, Colombo C et al. Dark therapy for mania: a pilot study. Bipolar Disord 2005; 7: 98-101.
• 38. Wehr TA, Turner EH, Shimada JM, Lowe CH, Barker C, Leibenluft E. Treatment of rapidly cycling bipolar patient by using extended bed rest and darkness to stabilize the timing and duration of sleep. Biol Psychiatry 1998; 43: 822-828.
• 39. Wirz-Justice A, Quinto C, Cajochen C, Werth E, Hock C. A rapid-cycling bipolar patient treated with long nights, bed rest and light. Biol Psychiatry 1999; 45: 1075-1077.
• 40. Phelps J. Dark therapy for bipolar disorder using amber lenses for blue light blockade. Med Hypotheses 2008; 70: 224-229.
• 41. Benedetti F, Barbini B, Colombo C, Smeraldi E. Chronotherapeutics in a  psychiatric ward. Sleep Med Rev 2007; 11: 509-522.
• 42. Kräuchi K, Cajochen C, Werth E, Wirz-Justice A. Warm feet promote the rapid onset of sleep. Nature 1999; 401: 36-37.
• 43. Arendt J, Rajaratnam S. Melatonin andits agonists: an update. Brit J Psychiatry 2008; 193: 267-269.
• 44. Montgomery SA, Kasper S. Severe depression and antidepressants: focus on a  pooled analysis of placebo-controlled studies on agomelatine. Int Clin Psychopharmacol 2007; 22: 283-291.

---

Celá stať v dokumentu PDF

Čes a slov Psychiatr 2012;108(4): 198 -204

Zpět