Profesor Stanislav Kratochvíl v tomto roce slaví v plné životní síle a celoživotní mírné hypomanii své 80. narozeniny. Stále překvapuje svým elánem a charismatem unavené a o dvě generace mladší frekventanty psychoterapeutických výcviků, když je učí na ranní rozcvičce tancovat. Stanislav Kratochvíl patří mezi nejvýznamnější a také nejvýraznější osobnosti české psychologie a psychoterapie. Jeho knihy byly pro mě osobně prvním seznámením se s psychoterapií a po jejich četbě jsem se rozhodl se psychoterapii věnovat. Moc ti, Stando, děkuji, protože jsi mě uvedl na cestu, která se mi stala důležitou náplní života.
Stanislav Kratochvíl se narodil 25. srpna 1932 v Brně. Zde také vystudoval psychologii na filosofické fakultě. Od dob studia se táhne jeho zájem o psychoterapii a hypnózu. Po absolutoriu začal pracovat jako psycholog v Kroměříži, kde, kromě dvou let v Brně, pracuje celý život. V roce 1967 obhájil doktorskou práci na téma "Psychotonový interview v psychoterapii neuros" a získal titul PhDr. O dva roky později obhájil kandidátskou disertační práci na téma "Hypnóza a spánek" na Univerzitě Komenského v Bratislavě. V letech 1969-1970 byl pozván k ročnímu pracovnímu pobytu jako Visiting Research Scholar a pracoval v Laboratory of Hypnosis Research na Stanfordské univerzitě a v Unit of Experimental Psychiatry Pensylvánské university. V USA se podílel na vědeckém výzkumu hypnózy. Své výsledky publikoval v amerických odborných časopisech. Ve Spojených státech se setkal s mnohými významnými osobnostmi světové psychoterapie. Mimo jiné chodil do skupiny jednoho z nejvýznamnějších světových psychoterapeutů Irvina Yaloma. Po návratu domů v roce 1975 na Univerzitě Komenského v Bratislavě habilitoval s prací "Prolongovaná hypnóza". Jmenován docentem byl v roce 1990 na Univerzitě Palackého v Olomouci. Rok nato byl na téže univerzitě zaslouženě jmenován profesorem.
Profesor Stanislav Kratochvíl je stále pracovně činný a čilý. Je vedoucím psychologem v Psychiatrické léčebně v Kroměříži, kde se zabývá psychoterapií pacientů s neurotickými a sexuálními poruchami. Zajišťuje metodické vedení devatenácti psychologů a stará se o jejich kontinuální vzdělávání.
Až do minulého roku vedl také studenty na katedře psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde přednášel obecnou a speciální psychoterapii, vedl diplomové a disertační práce. Byl předsedou oborové rady postgraduálního studia pro klinickou psychologii a členem habilitačních komisí jak na katedře psychologie, tak na klinice psychiatrie v Olomouci. Svoji činnost na univerzitě uzavřel v roce 2009, zatímco v psychiatrické léčebně nadále pracuje na plný úvazek. Od roku 1971 zde každoročně pořádá týdenní kurzy hypnózy, úvodní i pokračovací. Se svým kroměřížským týmem zajišťoval od roku 1995 ve čtyřletých intervalech organizaci česko-slovenských psychoterapeutických konferencí v Luhačovicích. Zatím poslední 28. konference se konala v listopadu loňského roku. Působí také jako zvaný lektor a supervizor ve výcvikových komunitách s různým zaměřením.
Standa je tak trochu grafoman, v pozitivním slova smyslu. Své praktické poznatky ve spojení se studiem literatury a poznatky z odborných světových konferencí zúročil v odborných monografiích, které v nových vydáních stále doplňuje a aktualizuje. Jeho publikační činnost je obdivuhodná a rozsáhlá. Opakovaně v aktualizovaných vydáních publikoval monografie "Základy psychoterapie" (páté vydání Portál 2006), "Manželská terapie" (čtvrté vydání Portál 2009), "Skupinová psychoterapie v praxi (třetí vydání Galén 2005), "Sexuální dysfunce" (třetí vydání Grada 2008), "Klinická hypnóza" (třetí vydání 2009) a "Experimentální hypnóza (třetí vydání 2011). Z dalších monografií je třeba připomenout "Příběhy terapeutických skupin" (Triton 2007) a knihy pro pacienty a laickou veřejnost "Sex jako obohacení života" (Grada 2006) či ?Sex: starosti a radosti" (Triton 2008). "Jak žít s neurózou" (Triton 2006) vyšlo již počtvrté s obrázky Vladimíra Jiránka. Šest z jeho odborných monografií vyšlo také v polském překladu. Nejvýznamnější z nich jsou Leczenie zaburzeň seksualnych (2002), Podstawy psychoterapii (2003) a Terapia malzenska (2006). Vlastní eklekticko-integrativní pohled na psychoterapii popsal zejména v knize "Současné směry v české psychoterapii", vydané M. Andrlovou (Triton 2005).
K oblastem, kterým se prof. Kratochvíl v rámci klinické psychologie věnoval nejvíce, patří psychoterapie s integrativním pohledem na její směry a metody, speciálně pak psychoterapie skupinová, dále hypnóza jako předmět výzkumu i jako terapeutická metoda, manželská terapie a problematika sexuálních dysfunkcí, pro něž prakticky rozvíjel i zkoumal párovou formu sexuální terapie.
Prof. Stanislav Kratochvíl je čestným členem Psychiatrické společnosti a Sexuologické společnosti ČLS JEP, České i Slovenské psychoterapeutické společnosti, Asociace manželských a rodinných poradců, Polské psychoterapeutické společnosti, Americké společnosti pro klinickou hypnózu a Ruské psychoterapeutické asociace. Byl dlouholetým aktivním členem výboru Psychiatrické společnosti a dosud je členem výboru Psychoterapeutické společnosti (kde mj. dostal nejvíce hlasů v posledních volbách). V roce 2002 obdržel na Univerzitě Palackého v Olomouci prestižní Cenu Františka Palackého za životní dílo v oblasti klinické psychologie.
Stanislav Kratochvíl má rád turistiku, zejména v horách a velmi rád cestuje (například vypůjčeným autem po Kalifornii nebo Arizoně). Ve svém volném čase rád spolu s manželkou Alenkou turisticky navštěvuje různá místa v Česku i v zahraničí. V zimě sportuje na běžkách a v Kroměříži si pochvaluje možnost chodit několikrát týdně plavat do plaveckého bazénu. Ke společným zájmům manželů Kratochvílových patří návštěva divadelních představení ve Zlíně, Uherském Hradišti a v Olomouci.
Několikrát jsem v posledních pěti letech se Standou sdílel stejný pokoj na výcvicích a kongresech. V Lisabonu ráno dělal sklapovačky, v Liptovském Jánu chodil běhat do mrazivého rána. Po celodenní účasti na kongresu, kdy se stále zdraví, objímá a vtipkuje s neuvěřitelným množstvím lidí všech věků z celého světa, kteří se k němu radostně hrnou, mě vždy ještě večer vyhnal na prohlídku města, kde se čile o vše zajímal. Je k neutahání a i do velkého kopce na hrad v Lisabonu stále téměř běžel.
Jako člověk je Standa velmi zvídavý, pracovitý, pravdivý, originálně se v něm sdružuje empatie s laskavosti, gentlemanství a takt s aktivitou, přímostí a otevřeností. Při tom všem je neuvěřitelně skromný, nenáročný a přátelský ke všem.
Co popřát na konec - buď Stando stále stejný ještě dalších dvacet let!
prof. MUDr. Ján Pavlov Praško, CSc.