Česká a slovenská psychiatrie

Česká a slovenská psychiatrie

Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS

recenze

EXPERIMENTÁLNÍ HYPNÓZA

Stanislav Kratochvíl


Praha: Grada Publishing; 2011

Prof. Stanislav Kratochvíl, předseda sekce pro hypnózu České psychiatrické společnosti a vedoucí psycholog v Psychiatrické léčebně v Kroměříži, se hypnózou zabývá více než 50 let. V letech 1969 až 1970 pobýval v USA, kde se jako vědecko-výzkumný pracovník zúčastnil pokusů s hypnózou na Stanfordské a  Pensylvánské univerzitě. V roce 1970, tedy bezprostředně po návratu do vlasti, začal pořádat kurzy hypnózy pro klinické psychology a lékaře. K praktickému terapeutickému využívání této metody pak zásadně přispěl knihou Klinická hypnóza, která se v roce 2009 dočkala již třetího vydání.

Zatímco v oblasti hypnotické psychoterapie má Kratochvíl řadu následovníků, jeho snaha o rozvoj české experimentální hypnologie zaznamenala podstatně menší ohlas. O to významnějším počinem je třetí vydání jeho knihy Experimentální hypnóza, která poprvé vyšla v roce 1986 v nakladatelství Academia pod názvem Hypnóza. Experimentální přístup.

V první části recenzované publikace autor prezentuje výsledky výzkumů tří podstatných charakteristik hypnózy, kterými jsou zvýšená sugestibilita, změněný stav vědomí a specifický vztah k hypnotizérovi. Ve druhém dílu se čtenář může seznámit s metodami měření hypnability i s nepříliš úspěšnými pokusy o nalezení jejích osobnostních korelátů. Ve třetí, nejrozsáhlejší části knihy se autor zabývá výsledky výzkumu hypnotických jevů, včetně analgezie, věkové regrese, transové logiky, percepčních a paměťových fenoménů, posthypnotické sugesce či vnuceného jednání. Všechny poznatky i experimenty jsou prezentovány velmi přehledně, systematicky a čtivě. Text oživují příklady zajímavého nebo nečekaného průběhu hypnózy i čtyřicet grafů a fotografií, pořízených autorem při jeho cestách do USA. Kniha obsahuje rozsáhlý seznam literatury (35 stran), jmenný i věcný rejstřík. Po formální stránce je téměř bezchybná. Nově je zařazena jedenáctistránková Příloha, v níž Kratochvíl shrnuje dílo významných představitelů výzkumu hypnózy, jež rozdělil na zastánce tradičního pojetí a na skeptiky.

Na základě srovnání prvního a třetího vydání knihy jsem konstatovala, že se názvy kapitol a jejich řazení v podstatě neliší. Autor příliš neměnil ani původní - ostatně velmi dobře napsaný - text, ke kterému na řadě míst přidal výsledky novějších výzkumů. Největší část citované literatury nicméně pochází ze 60.-80. let, přičemž jsem při četbě občas postrádala aktuálnější informace. Příkladem jsou výzkumy hypnotických změn vnímání (s. 141-143), jejichž přehled končí rokem 1979. Přestože byly v 60.-80. letech v USA provedeny zásadní hypnotické experimenty nebo aspoň položeny nejdůležitější výzkumné otázky, domnívám se, že rozsah aktualizace mohl být o něco větší.

V kapitole Klinická diagnóza autor používá k označení psychických poruch starší terminologii, neodpovídající 10. revizi MKN. Objevují se zde pojmy alkoholismus, neurotik, hysterik či fobik I když lze mít proti platné nomenklatuře duševních poruch určité výhrady, ve vědecké publikaci by podle mého názoru měla být respektována. Obvykle se také nepokládá za vhodné ztotožňovat člověka jako celek s jeho duševní poruchou.

Navzdory výše uvedeným připomínkám pokládám Kratochvílovu knihu za téměř ideální východisko pro další výzkum. Osobně mě velmi zaujaly poznatky o  vzájemném vztahu mezi hypnabilitou, tvořivostí a schopností pohlcení. Lze jedině doufat, že nejnovější vydání knihy oživí zájem psychologů o zkoumání hypnózy coby fascinujícího, dosud ne zcela objasněného mentálního fenoménu.

prof. PhDr. Alena Plháková, CSc.
Katedra psychologie FF UP v Olomouci


Celá stať v dokumentu PDF
Čes a slov Psychiatr 2012;108(1): 44 -47

Zpět