Česká a slovenská psychiatrie

Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS

recenze

ISSN 1212-0383

O DUŠI MEDIKA: JAK VZNIKÁ LÉKAŘ

Ctirad John, Štěpán Svačina (ed.)

Praha: Stanislav Juhaňák - Triton; 2011.

Recenzovaný sborník, jehož editory našim čtenářům jistě není třeba představovat, je úspěšným pokusem o sondu do myšlení našich lékařů i historie medicíny zhruba v posledních 60 letech. Současně je volným pokračováním snahy obou editorů o mapování historie lékařství u nás, jež našla výraz i v jejich předchozí publikaci (společně s fotografem Karlem Meisterem) Kolébka české medicíny ve vzpomínkách a fotografiích (Praha: Grada; 2010).

Editoři nyní shromáždili 33 příspěvků bývalých i současných učitelů lékařských fakult - od těch již emeritních až po generaci nejmladší, zamýšlejících se nad proměnami studia lékařství a nad okolnostmi, jež toto studium určuje. Jsou nám tedy přibližovány různé generace studentů, zejména jejich motivace ke studiu, zájmy a studijní předpoklady, ale i jejich protějšky - učitelé lékařských fakult. Podnětné jsou i opakující se úvahy o duchu doby minulé (předpřevratové) i současné a samozřejmě se autoři nemohli vyhnout ani přemýšlení o otázkách etických a mravních.

Mezi přispěvateli zajímavého a čtivého sborníku nalézáme většinou lékařské autority, jako jsou profesoři M. Anděl, R. Čihák, A. Doležal, M. Grim, J. Koutecký, J. Krami, J. Mazánek - a ve výčtu by bylo možné pokračovat. Psychiatři jsou zastoupeni doc. L. Bankovskou-Motlovou, doc. J. Beranem a R Příhodou.

K ústřednímu tématu knihy, jímž je formování mladého lékaře studiem, je přistupováno opravdu z různých úhlů pohledu, daných osobní zkušeností a zaměřeností toho kterého autora, ale jistě i způsobem myšlení, jež je vždy kultivované, mnohdy i kritické a vyvolávající ve čtenáři další otázky. Jedná se především o vzpomínkovou literaturu, proto nepřekvapuje u starších autorů převážně optimistické pojetí, pro všechny je však příznačná starost o dnešní studium medicíny, jež je vlastně starostí o budoucí pacienty dnešních studentů. Přes rozmanitost a pestrost příspěvků však dospíváme pozornou četbou sborníku k myšlenkovým intencím a obrazům, neseným humanitními ideály evropské kultury, zdůrazňující poznání zaměřené ve prospěch lidské bytosti a zaměřené na uchování a rozvíjení života. Dále pak zde shledáváme zdůraznění moudrosti, čili umění života se snahou porozumět jeho řádu a smyslu. K tomu mají zejména lékaři klinických oborů blízko, neboť se setkávají s lidským utrpením a konečností individuálního života. Tyto filozofující tendence jsou v knize nápadné a jistě svědčí také o dnešním stavu (i našeho) světa. Nalézají pak konkrétní uplatnění ve vztahu k pacientovi, v pomoci a službě nemocným a student si je osvojuje především od svých učitelů, kteří by pro něho měli být za všech okolností napodobení hodnými vzory, zdrojem životní inspirace i profesionální jistoty.

V publikaci je opakovaně poukazováno na komercionalizaci, dehumanizaci současné medicíny i na pokles úrovně všeobecné vzdělanosti. Někteří autoři dokonce konstatují i zhoršující se kvalitu intelektových schopností dnešních studentů medicíny, kdy ti "chytřejší" volí z utilitárních důvodů studium jiných, lukrativnějších oborů. Pokud je to pravda (pohybujeme se v oblasti domněnek), nabízí se paradoxní otázka, zda je to ku prospěchu medicíny a pacientů, či nikoliv. V prvém případě lze toho jistě litovat, v případě druhém to nemusí být na škodu, neboť stavu lékařského nedosáhnou osoby, jejichž hodnotový základ a orientace nejsou neseny altruisticky a touhou po hlubším poznání přírodních věd, které tvoří teoretickou základnu medicíny.

Při četbě sborníku mne jako učitele lékařské fakulty zaujala myšlenka o principu dvou rovin vzdělávání - jedna rovina je dána oficiálním kurikulem, druhá pak je tvořena tím, co se učí studenti od pedagogů mimo rámec učebních programů, kdy sledují a celoživotně si pamatují to, o čem nemáme tušení. Mluví se o "skrytém kurikulu". Dále jsem si znovu uvědomil, že "lidé moudří vědí, že čím více si člověk přisvojuje fetišistický svět peněz, tím více bude ztrácet svět skutečný, který je světem přátelských meziosobních vztahů".

Pro dnešního lékaře je důležité mít na paměti, a mnohé příspěvky to přesvědčivě dokládají, že současná biotechnologická medicína má v sobě tendenci po opomíjení lidské subjektivity (tedy té "duše", či psychiky), díky které si zachováváme lidskou identitu a důstojnost. Naším úkolem jako učitelů budoucích lékařů je působit proti dehumanizaci a chránit tím nejen nemocného, ale ve svém důsledku i sebe.

Závěrem recenze je třeba upozornit i na zdařilé fotografické ilustrace ze života našich studentů, jež jsou dokladem i toho, že u nás přibývá těch přicházejících ze zahraničí. Autorem snímků je Karel Meister.

Kniha O duši medika: jak vzniká lékař je velmi pěkně redakčně i graficky provedena, je knihou reprezentativní. Nepochybuji o tom, že si ji se zájmem a pozorně přečtou všichni lékaři.

prof. PhDr. Jan Vymetal
Ústav pro humanitní studia v lékařství 1. LF UK v Praze

Celá stať v dokumentu PDF

Čes a slov Psychiatr 2012;108(1): 44 -47

Zpět