Česká a slovenská psychiatrie

Česká a slovenská psychiatrie

Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS

souborný článek / review article

OLANZAPIN PAMOÁT VE SPEKTRU ANTIPSYCHOTIKS DLOUHODOBÝM ÚČINKEM

OLANZAPINE PAMOATE IN THE SPECTRUM OF LONG-ACTING ANTIPSYCHOTICS

Jiří Masopust1, Jaromír Hons2

1 Psychiatrická klinika LFHK a FNHK, Hradec Králové
2 Oddělení psychiatrie, Krajská nemocnice Liberec

SOUHRN

Masopust J, Hons J. Olanzapin pamoát ve spektru antipsychotik s  dlouhodobým účinkem

V minulosti byla v depotní formě dostupná jen antipsychotika první generace, jejichž nežádoucí účinky často komplikovaly výsledek dlouhodobé léčby. Olanzapin pamoát je další antipsychotikum druhé generace ve formě injekcí s  dlouhodobým účinkem. V klinických studiích byla účinnost olanzapin pamoátu prokázána v akutní i udržovací léčbě schizofrenie.

Klíčová slova: nonadherence, injekční antipsychotika s  dlouhodobým účinkem, schizofrenie, olanzapin pamoát

SUMMARY

Masopust J, Hons J. Olanzapine pamoate in the spectrum of long-acting antipsychotics

First generation antipsychotics were only available in long-acting depot preparations in the past, with common maintenance treatment results complicated by adverse effects. Olanzapine pamoate is another second generation antipsychotic available in long-acting injections. The efficacy for acute and maintenance treatment of olanzapine pamoate was demonstrated in clinical trials in patients with schizophrenia.

Key words: non-adherence, antipsychotic long-acting injections, schizophrenia, olanzapine pamoate


ÚVOD

Dlouhodobá léčba antipsychotiky u pacientů se schizofrenií výrazně snižuje frekvenci recidiv onemocnění.1 Jedním z klíčových faktorů ovlivňujících výsledek léčby je spolupráce nemocných. Částečná adherence (nepravidelné užívání nebo svévolné upravování denní dávky léku) nebo nonadherence (úplné odmítání nebo nepřijímání medikace)2 se vyskytuje přibližně u poloviny nemocných schizofrenií.3 Faktory ovlivňující spolupráci souvisejí se samotným pacientem, s prostředím, ve kterém žije, nebo s lékařem a léčbou4 (obr. 1).

Z vedlejších nežádoucích účinků farmakologické léčby negativně ovlivňují postoj k antipsychotické medikaci především sedace, extrapyramidové nežádoucí účinky, akatizie, sexuální dysfunkce a nárůst hmotnosti. Nepříjemně prožívané nežádoucí účinky v počátcích antipsychotické léčby mohou negativně ovlivnit spolupráci při dlouhodobé léčbě.5 Zlepšení subjektivního prožívání v prvních týdnech antipsychotické léčby se ukazuje jako významný prediktor nástupu remise, dlouhodobé prognózy a adherence k léčbě.6 Důležitým faktorem pro adherenci je také náhled onemocnění, vztah lékař-pacient a okolnosti při přijetí do nemocnice.7 Nedostatečná adherence je nejčastější příčinou recidívy onemocnění a má řadu závažných důsledků pro pacienta a jeho okolí8 (tab. 1).

Možnosti k posuzování a zlepšení adherence shrnuje tab. 2. Dotazování či sebeposuzovací stupnice, počítání léků a vyzvednutých receptů nebo systémy zaznamenávající otevření krabičky s lékem (MEMS - medication event monitoring system) nejsou příliš spolehlivé a stanovení plazmatických koncentrací antipsychotik nebo jiné metody nejsou v současné době v České republice běžně dostupné. Podávání antipsychotika s dlouhodobým účinkem nám při jistotě, že nemocný lék užil, umožňuje včasné odhalení nonadherence, pokud se nedostaví k  aplikaci injekce.

Česká a slovenská psychiatrie

ANTIPSYCHOTIKA S DLOUHODOBÝM ÚČINKEM - HISTORIE A SOUČASNOST

Depotní antipsychotika byla syntetizována v 60. letech 20. století s cílem zlepšení výsledků dlouhodobé léčby schizofrenie. V roce 1966 byl jako první do klinické praxe uveden fiufenazin enantát, o rok a půl později fiufenazin dekanoát. Léčba těmito preparáty měla v klinických studiích významný vliv na snížení frekvence recidiv nemoci a délky hospitalizace u nemocných schizofrenií.9, 10 S podobným léčebným účinkem byl později uveden na trh také flupentixol dekanoát.11 Z antipsychotik druhé generace byl dosud k dispozici pouze risperidon mikrosféry (Risperdal Consta firmy Janssen-Cilag). Nyní přichází na trh olanzapin pamoát (Zypadhera firmy Eli Lilly) a brzy také paliperidon palmitát (Xeplion firmy Janssen-Cilag). Depotní antipsychotika se stala častou volbou v udržovací léčbě nemocných s  psychotickými poruchami. Ve Velké Británii je těmito preparáty v současné době ambulantně léčeno až 80 % nemocných psychotickými poruchami.12 Ve Švédsku a Rakousku je to přibližně 50 % pacientů,13, 14 v Německu 20-30 % a v USA 12-20 %.15 Klinické užití depotních antipsychotik se v psychiatrii postupně rozšířilo a dnes jsou indikována k léčbě u nemocných s nepsychotickými poruchami, která vyžaduje dlouhodobou medikaci antipsychotiky (některé formy mentálních retardací, sexuálních deviací, poruch osobnosti atd.). Podle dat získaných z Evropy, USA a Austrálie z programů POMH (Prescribing Observatory for Mental Health) užívá antipsychotika v depotní formě čtvrtina až třetina nemocných schizofrenií.16

Česká a slovenská psychiatrie

Trvalé podávání depotních antipsychotik snižuje riziko recidívy nemoci, a  těžiště jejich užití je tedy zejména v udržovací léčbě. Randomizované kontrolované studie (RCT) srovnávající adherenci dosud neprokázaly superioritu depotních antipsychotik nad perorálními. Recentně byly například publikovány studie neprokazující superioritu dlouhodobě působícího risperidonu nad perorálními preparáty v prevenci rehospitalizace17 a nad perorálním aripiprazolem v čase do vysazení léčby, dalšího relapsu či délce remise.18 Nedávná metaanalýza Leuchtové19 zahrnující 10 RCT trvajících alespoň 1 rok a  celkem 1672 převážně ambulantních pacientů ukázala, že depotní antipsychotika byla významně účinnější než perorální v prevenci relapsu a méně často byla vysazena pro neúčinnost. Mezi oběma skupinami ale nebyl rozdíl v adherenci, počtu rehospitalizací a přerušení léčby z jakékoliv příčiny a pro nežádoucí účinky. Výsledek může být ovlivněn limitacemi kontrolovaných studií a zejména vysokou adherenci zařazených pacientů (v uvedené metaanalýze bylo zastoupení nonadherentních pacientů v obou skupinách několikanásobně nižší, než je uváděno u pacientů s diagnózou schizofrenie), čímž je výhoda depotních preparátů neutralizována. Klinické praxi bližší jsou observační nerandomizované studie. Ve finské observační studii20 bylo riziko rehospitalizace a přerušení léčby z jakékoliv příčiny u nemocných léčených depotními preparáty významně nižší než u pacientů užívajících perorální antipsychotika.

FARMAKOLOGICKÉ CHARAKTERISTIKY ANTIPSYCHOTIK S DLOUHODOBÝM ÚČINKEM

Většina depotních forem antipsychotik první generace byla vytvořena esterifikací s mastnými kyselinami a rozpuštěním v olejovém vehikulu. Chemická forma depotního preparátu vychází z chemických vlastností molekuly antipsychotika, proto nelze z konkrétního antipsychotika vyrobit jakékoliv depotům (ester, pamoát, mikrosféry). Prodloužený účinek esterifikovaných neuroleptik je způsoben pomalou resorpcí z olejového intramuskulárního depa s  následnou pomalou hydrolýzou a uvolněním účinné látky. Je tak dosaženo stabilní plazmatické koncentrace účinné látky a klinického účinku po dobu 2-4 týdnů (obr. 2). Druhým způsobem prodlouženého působení bylo syntetizování neuroleptik s pomalou metabolizací ze skupiny difenylbutylpiperidinů (pimozid, penfluridol, fluspirilen).21 Prodloužený účinek dlouhodobě působícího risperidonu, který je v klinickém užívání od r. 2002, je zajištěn uvolňováním účinné látky z mikrosfér syntetizovaných z biodegradovatelného polymeru kyseliny glykolové a laktátu.22

Plazmatická koncentrace účinné látky se stabilizuje až po několika aplikacích depotního preparátu a v prvních týdnech léčby může kolísat. Zvyšování plazmatické koncentrace bez navyšování dávky trvá týdny a ustálené plazmatické koncentrace s žádoucím klinickým účinkem lze dosáhnout díky kumulaci během 6-8 týdnů.23 Z tohoto důvodu může být depotní preparát v prvních týdnech léčby kombinován s perorální léčbou. Z nových depotních antipsychotik druhé generace je perorální suplementace doporučena u risperidonu mikrosfér v prvních třech týdnech, naopak není třeba při podání olanzapin pamoátu či paliperidon palmitátu.

KLINICKÉ UŽITÍ ANTIPSYCHOTIK S DLOUHODOBÝM ÚČINKEM

Indikací depotních antipsychotik je udržovací léčba u nemocných psychotickými poruchami, zejména schizofrenií, u kterých dochází k opakovaným recidívam nemoci spojeným s částečnou nebo úplnou nonadherencí. Depotní formy antipsychotik jsou používány také u nemocných afektivními poruchami, zejména bipolární poruchou s častým výskytem manických nebo smíšených epizod, k léčbě některých forem sexuálních deviací s nebezpečím agresivního chování a poruch osobnosti. V nižších dávkách a se zvýšenou opatrností též k léčbě nemocných s  eretickou formou mentální retardace. Depotní antipsychotika by měla být indikována jen u nemocných, kteří již antipsychotika užívali. Lékem první volby jsou depotní antipsychotika u nemocných s nízkou adherenci k léčbě perorálními formami antipsychotik ochotných docházet k aplikacím injekčních forem; dále u nemocných agresivních v rámci recidívy nemoci, kde nelze předpokládat pravidelné užívání perorálních forem antipsychotik ani kontrolu tohoto užívání. Využíváme je také při malabsorpci z gastrointestinálního traktu nebo při odchylkách v metabolismu. V těchto případech pomocí perorální formy nelze dosáhnout potřebné plazmatické koncentrace antipsychotik nebo jejich aktivních metabolitů.

Výsledky dvojitě slepých prospektivních studií potvrdily roli depotních antipsychotik v dlouhodobé léčbě u nemocných schizofrenií s častými recidívami, chronického typu i u nemocných po první epizodě.24, 25, 26, 27 Výskyt nonadherence v této fázi nemoci je častý. Pro podávání depotních antipsychotik již při první epizodě máme jen málo dat z klinických studií.28, 29 Indikace depotních antipsychotik u nemocných schizofrenií rezistentních na léčbu je předmětem diskuse. Jen málo psychiatrů před vynesením diagnostického závěru rezistence testuje u svých pacientů plazmatické koncentrace antipsychotika. Opakované recidívy nemoci způsobené nonadherencí mohou přispět k rezistenci. Je však třeba rozpoznat tzv. nepravou rezistenci způsobenou sníženou biologickou dostupností nebo rychlým metabolismem antipsychotika, které se u  některých pacientů léčených perorálně mohou vyskytovat.30

Klinický účinek většiny depotních antipsychotik nastupuje s latencí 2-3 dnů, a  nejsou proto účinná v tišení akutního neklidu či při akutní léčbě exacerbace psychotických poruch.31 Výjimkou je zuklopentixol, který je k dispozici také v  "semidepotní" formě acetátu v olejovém vehikulu s nástupem účinku za 4-5 hodin a délkou působení 1-3 dny. Je proto indikován v léčbě nemocných s akutním neklidem či agresivitou. Podle formy a účinné látky je spektrum doby účinku depotních preparátů antipsychotik od 1 týdne (fluspirilen, penfluridol) do 4 týdnů (flufenazin, oxyprotepin, haloperidol, flupentixol, zuklopentixol).

Obecně platí doporučení začít léčbu nižšími dávkami depotních antipsychotik, jejichž klinický účinek je při lepší snášenlivosti srovnatelný s dávkami vyššími.32 Všechny preparáty by měly být podávány pokud možno v nejdelších intervalech doporučených výrobcem. Není prokázáno, že podávání v kratším intervalu, než je doporučeno, zvýší klinický účinek. Dojem zhoršení klinického stavu u některých pacientů v řádech dní před aplikací další dávky depotního antipsychotika bývá dáván mylně do souvislosti s poklesem plazmatické koncentrace léku. V řádu hodin, u některých preparátů v řádu dní, se plazmatická koncentrace antipsychotika sice snižuje, ale pomalu a vždy jen po injekci. Riziko zhoršení klinického stavu je tak u nemocných léčených depotními antipsychotiky spíše po aplikaci injekce. V klinických studiích docházelo k recidívam nemoci po vysazení depotních antipsychotik za 3-6 měsíců, tedy přibližně za dobu, která je potřebná k úplnému vyloučení depotního preparátu z krve.32

Výhodou depotních antipsychotik je na rozdíl od perorálních forem i krátkodobě působících intramuskulárně aplikovaných antipsychotik udržení terapeutické koncentrace účinné látky minimálně 7 dní po aplikaci.16 Forma hlubokého intramuskulárního podání zajišťuje vpravení plné dávky léku do organismu nemocného. Farmakokinetika depotních preparátů nabízí ve srovnání s  perorálními preparáty sníženou míru variability absorpce a vyloučení metabolizace při prvním průchodu játry (tzv. "first-pass efektu"). Vyšší biologická dostupnost umožňuje aplikaci nižších celkových dávek a tím snížení rizika nežádoucích účinků.33 Výhodou je také pravidelný kontakt nemocného se zdravotnickým personálem při periodické aplikaci depotního preparátu.16

Nevýhodou depotních preparátů je zhoršená manipulace s dávkou v kratším časovém intervalu. Snížená flexibilita dávkování zhoršuje možnost rychlé úpravy léčby v kontextu klinického stavu nemocného. Problematickou situací je případná kumulace antipsychotika v organismu. Dochází k ní při kombinaci s  jinými preparáty a vede k manifestaci nežádoucích účinků nebo komplikací léčby. U depotních preparátů antipsychotik první generace (API) je riziko výskytu extrapyramidového syndromu (EPS) včetně tardivních forem dyskinéz (TD) , příznaků spojených s hyper-prolaktinémií,34 sekundárních negativních příznaků, apaticko-abulického syndromu či indukce deprese. Neexistují přesvědčivá data o významně vyšším výskytu nežádoucích účinků při léčbě depotními preparáty ve srovnání s perorálními formami.16 Přestože byl při léčbě depotními antipsychotiky zaznamenán zvýšený výskyt EPS a TD ve srovnání s léčbou perorálními formami,35 výsledky metaanalýzy srovnávacích studií účinku API ukazují podobnou frekvenci jejich výskytu při užívání depotních i  perorálních forem.36 V metaanalýze Leuchtové19 nebyl rozdíl mezi oběma skupinami antipsychotik v přerušení léčby z důvodu nežádoucích účinků. Zvýšené riziko výskytu pohybových poruch bylo zaznamenáno u depotního flufenazinu.34 Ke snížení rizika rozvoje závažnějších a dlouhodobých vedlejších nežádoucích účinkuje proto vhodné zejména u depotních API podat před začátkem léčby tzv. testovací dávku. Lze tak ověřit nejen zvýšenou citlivost nemocného k rozvoji extrapyramidových příznaků, ale také případnou citlivost nemocného na olejový roztok. Při aplikaci všech depotních forem API může dojít k akutním nebo chronickým reakcím v místě vpichu, zejména při aplikaci vysoké dávky nebo většího objemu preparátu.37 Při dlouhodobé léčbě depotními preparáty jsou v  ustáleném stavu plazmatické hladiny antipsychotika výrazně vyšší a použití testovací dávky tak umožňuje ověřit tolerabilitu jen jednorázově podané a malé dávky antipsychotika.38 Testovací dávky depotních API jsou v tab. 3. U  depotních preparátů antipsychotik druhé generace (AP2) není aplikace testovací dávky vzhledem k jejich nízkému potenciálu k rozvoji EPS a nealergennímu charakteru vodního vehikula nutná.

OLANZAPIN S DLOUHODOBÝM ÚČINKEM

Olanzapin je dibenzodiazepinové antipsychotikum ze skupiny multireceptorových antagonistů (MARTA), které je v tabletové formě dostupné od roku 1996. Vysoká účinnost a celková úspěšnost olanzapinu v léčbě schizofrenie je podložena důkazy z metanalýz41, 42 i velkých nezávislých observačních studií.43, 44 Receptorový profil olanzapinu znamená nízký potenciál k indukci extrapyramidových nežádoucích účinků. Z vedlejších nežádoucích účinků je při užívání olanzapinu zvýšené riziko nárůstu hmotnosti a výskytu metabolických příznaků, nízké riziko rozvoje ortostatické hypotenze, ospalosti, sedace a  pouze přechodné elevace hladiny prolaktinu. V klinickém užití je vedle tabletové a rychle rozpustné formy také krátkodobě působící intramuskulární forma olanzapinu. Indikace olanzapinu byla vedle léčby schizofrenie rozšířena na terapii mánie v rámci bipolární poruchy a prevenci recidívy u pacientů s  bipolární poruchou, u kterých byla léčba manické epizody olanzapinem účinná.

Česká a slovenská psychiatrie

Dlouhodobě působící olanzapin pamoát monohydrát má formu krystalické soli složené z olanzapinu a kyseliny pamoové. Sůl olanzapin pamoátu se po injekční aplikaci do svalu pomalu (po dobu více než 4 týdnů) rozpouští na obě komponenty, "čistý" olanzapin a farmakologicky neaktivní kyselinu pamoovou, které se dostávají do krevního oběhu. Vzhledem k rychlému vzestupu plazmatických hladin po jednorázové aplikaci olanzapin pamoátu není třeba podávat antipsychotikum v perorální formě na začátku léčby (obr. 3). Poločas eliminace depotního preparátu je 30 dnů. U tabletové formy je to 30 hodin. Absorpce a eliminace je dokončena za šest až osm měsíců po poslední injekci. Farmakokinetika různých dávek olanzapin pamoátu byla sledována v otevřené studii s 282 pacienty45 K dosažení stabilní plazmatické koncetrace (steady-state) došlo po 3 měsících podávání. Ukazuje se, že k dosažení stabilní plazmatické koncentrace je ve většině případů třeba aplikovat 3-5 injekcí. Četnost relapsů onemocnění byla vyšší v období aplikace několika prvních injekcí u pacientů s nižšími dávkami olanzapin pamoátu odpovídajícími 10-15 mg tabletové formy46 Z tohoto důvodu výrobce doporučuje v  prvních dvou měsících používat vyšší "nasycovací" dávku (tab. 6).

S olanzapin pamoátem byly provedeny dvě randomizované kontrolované a několik otevřených studií. V osmitýdenní dvojitě slepé placebem kontrolované studii47 byla nemocným v akutní fázi schizofrenního onemocnění (n = 404) přiřazena léčba olanzapin pamoátem 405 mg v intervalu 4 týdnů, 300 mg nebo 210 mg po 2 týdnech nebo placebo každé 2 týdny. Léčba všemi dávkami účinné látky byla na konci studie významně účinnější než léčba placebem v poklesu celkového skóru PANSS (Positive and Negative Symptom Scale). U pacientů užívajících 405 mg/4 týdny a 300 mg/2 týdny bylo významné zlepšení patrné již třetí den léčby. Na konci prvního týdne léčby bylo zaznamenáno ve srovnání s placebem významné zlepšení klinického stavu u nemocných léčených všemi dávkami olanzapin pamoátu.47 Dvojitě slepá studie kontrolovaná olanzapinem v perorální formě trvala 24 týdnů.46 Zařazeni byli stabilizovaní nemocní, kterým byl předtím podáván olanzapin perorálně po dobu 4-8 týdnů. Pacienti byli rozděleni do skupin užívajících depotní olanzapin ve fixní dávce 150 a 300 mg/2 týdny, 400 mg/4 týdny a 45 mg/4 týdny nebo nadále olanzapin v tabletách (ve flexibilních dávkách 10-20 mg pro die). Skupiny se mezi sebou významně nelišily ve výskytu exacerbací schizofrenního onemocnění (93% bez exacerbace u tabletové formy oproti 84%, 90% a 95% u depotní formy ve stoupající dávce).46

V otevřené studii (n = 931) byla perorální suplementace olanzapinem (v průměrné dávce 10,8 mg/den) použita pouze u 21 % pacientů na přechodnou dobu (medián = 31 dní). Jednalo se především o nemocné s větší závažností onemocnění a nižší počáteční dávkou depotního olanzapinu.48

Vedlejší nežádoucí účinky depotního olanzapinu jsou podobné jako u perorální formy. Ve 24týdenní studii46 byly nejčastějšími nežádoucími účinky nárůst hmotnosti (7,2% u depotní vs. 7,5% u perorální formy), nespavost (7,2% vs. 4,0 %), nazofaryngitida (4,3% u obou forem), úzkost (4,8 % vs. 2,8 %) a ospalost (3,8 % vs. 2,8%). Ve skupině nemocných s "vysokou" dávkou depotního olanzapinu (300 mg/2 týdny; odpovídá 20 mg denně perorální formy) byl zjištěn vyšší nárůst hmotnosti, elevace hladiny prolaktinu a triglyceridů oproti dávkám nižším odpovídajícím dávce olanzapinu 10-15 mg denně. U dvou nemocných se objevila sedace a delirium v důsledku predávkovaní olanzapinem zřejmě při intravaskulární injekci. Lokální reakce v místě vpichu se objevila ve 3 %  případů (n = 30). Souhrnně ve studiích s olanzapin pamoátem byla hlášeným nežádoucím účinkem častějším než placebo sedace.

Česká a slovenská psychiatrie

U 0,07 % injekcí a 1,4 % pacientů v dlouhodobé studii se vyskytly známky tzv. postinjekčního syndromu (PIS; v zahraniční literatuře se můžeme setkat se zkratkou PDSS - post-injection delirium/sedation syndrome). Příznaky odpovídaly predávkovaní olanzapinem. Byla přítomna sedace od mírné formy až po kóma a/nebo delirium, které zahrnovalo zmatenost, dezorientaci, agitovanost, úzkost a kognitivní změny. Vyskytly se též extrapyramidové příznaky, dysartrie, ataxie, agresivita, závratě, slabost, hypertenze a křeče. V 80 % případů se potíže rozvinuly v první hodině po aplikaci injekce, zřídka 1-3 hodiny a  vzácně po 3 hodinách od podání. Reakci nelze predikovat. Nejsou zatím známy charakteristiky "rizikového" pacienta. Potenciálními faktory predisponujícími k PIS mohou být vyšší dávka (větší objem), vyšší věk a nižší BMI (Body Mass Index).49 V žádném případě PIS nedošlo k bezprostřednímu ohrožení života. K  úplnému zotavení z PIS dochází po 1,5 až 72 hodinách50 a dvě třetiny pacientů po prodělaném PIS pokračovaly v léčbě depotním olanzapinem.49 Mechanismus vzniku PIS není jasný. Nález vysokých plazmatických koncentrací olanzapinu u  nemocných s PIS (obr. 4) vede k úvahám o možnosti náhodného proniknutí olanzapinu do krve při aplikaci, např. poraněním cévy jehlou. Vyšší rozpustnost olanzapinu pamoátu v krvi než ve svalu může způsobit prudkou elevaci hladin s klinickými známkami intoxikace olanzapinem.51 V souvislosti s  výskytem PIS je na základě doporučení EMA nutné dodržovat některá opatření (tab. 4). Dávkování olanzapin pamoátu je uvedeno v tab. 5 a 6. Výhody a  omezení olanzapin pamoátu shrnuje tab. 7. V tab. 8 jsou porovnány základní charakteristiky nových AP2 s dlouhodobým účinkem.

Olanzapin pamoát je určen pro udržovací léčbu schizofrenie u dospělých pacientů dostatečně stabilizovaných akutní léčbou perorálním olanzapinem. Slouží k prevenci relapsů u nemocných s exacerbacemi psychózy při snížené adherenci k léčbě. Nutnost předchozí stabilizace při léčbě perorální formou olanzapinu je přímo uvedena v SPC. Vzhledem k uvedeným omezením a opatřením (tab. 4) bude nutná podrobná edukace nemocného a rodiny, nejlépe za pomoci předtištěných materiálů. Interval předepsaný pro observaci po aplikaci injekce nemusí být jen nevýhodou. Lze jej využít pro psychoedukaci a další terapeutické programy, jejichž realizace bude vyžadovat vhodné prostory a  přizpůsobení časového harmonogramu. Podávání olanzapin pamoátu proto zřejmě bude soustředěno zejména do specializovaných poraden a denních stacionářů při lůžkových zařízeních či "depotních" ambulantních center. V případě vzácného výskytu PIS je třeba zajistit observaci nemocného do odeznění příznaků. Při předpokladu, že se jedná o intoxikaci olanzapinem, je tedy vhodná hospitalizace na lůžku interního oddělení či krátké sledování na "emergency" (postup dle místně příslušných zvyklostí a organizační struktury). Ve většině případů PIS probíhalo pouze sledování a symptomatická léčba intoxikace.

ZÁVĚR

Léčba antipsychotikem s dlouhodobým účinkem v injekční formě umožňuje lepší kontrolu nad užitím léku a včasné odhalení nonadherence, pokud se pacient nedostaví k aplikaci preparátu. Donedávna jsme měli k dispozici pouze depotní formy API. Výsledek léčby byl často negativně ovlivněn výskytem nežádoucích účinků. Možnost využití preparátů s dlouhodobým účinkem o AP2 nám umožňuje zlepšit celkovou úspěšnost léčby nemocných schizofrenií. Olanzapin je po risperidonu dalším AP2, které bude v ČR dostupné ve formě dlouhodobě působících injekcí. Klinická účinnost olanzapin pamoátu byla prokázána v  akutní i udržovací léčbě schizofrenie.46, 47 Profil vedlejších nežádoucích účinků odpovídá perorální formě olanzapinu. Jistým omezením je nutnost monitorování stavu pacienta několik hodin po aplikaci injekce. Přesto převažuje přínos v možnosti podávání vysoce účinného antipsychotika druhé generace v depotní formě v intervalu 4 týdnů. Možnosti dlouhodobé udržovací léčby antipsychotiky tak dostávají opět nový rozměr.

Česká a slovenská psychiatrie

LITERATURA


Celá stať v dokumentu PDF
Čes a slov Psychiatr 2011;107(5): 276 -284

Zpět