Stuttgart: Thieme, 2009, 5., přeprac. a rozš. vyd., 55 s.
V předmluvě autoři uvádějí, že za posledních 10 let se poznatky o diagnóze a léčbě bipolární afektivní poruchy značně rozšířily. Poukazují hlavně na socioekonomické následky onemocnění, především na pracovní neschopnost a včasné převedení do důchodu, což vyžaduje nemalé náklady. Kníhaje stručná, rozdělená do několika kapitol:
Jako první popsal příznaky mánie řecký lékař Areteus z Kappadokie v 1. století po Kristu. Teprve Leonhard však exaktně rozlišil bipolární a unipolární afektivní poruchy. Prevalence BP činí 1,0-1,6% populace, BP II 0,5 %, unipolární deprese 1,0-19,0 %. Sebevražedné pokusy se vyskytují u nemocných s BP u 0,9 % oproti 0,015 % na 100 000 v normální populaci. V Německu se odhadují roční výdaje způsobené touto poruchou na 6 miliard eur.
U 14% pacientů s BP probíhá choroba chronicky.
Pozornost věnují "rychlým cyklérům". Řadí sem pacienty, kteří prodělají minimálně 4 epizody manické, hypomanické, depresivní, nebo smíšené epizody v posledních 12 měsících. Rozlišují rychlé cykléry, ultrarychlé cykléry a ultra-ultrarychlé cykléry. Studie z USA ukazují, že 69% pacientů s BP je na počátku onemocnění špatně diagnostikováno. Léčbu dělí na období akutní, stabilizační a profylaktickou mezi jednotlivými fázemi. Zabývají se především léčbou medikamentózní. V léčbě mánie hodnotí především lithium, antiepileptika, antipsychotika 2. generace. Lithium je účinné především v léčbě akutní mánie a psychoprofylaxi. V léčbě depresivních epizod u BP doporučují lithium, antiepileptika, především lamotrigin, a jako přídatnou léčbu antidepresiva. U akutní fáze se nejvíce osvědčuje elektrokonvulzivní terapie, repetitivní transkraniální magnetická stimulace, méně již spánková deprivace a fototerapie.
V další části knihy rozebírají podrobněji tyto preparáty:
O klozapinu, amisulpridu a zotepinu se zmiňují jen okrajově. Z typických neuroleptik (Němci se stále drží terminologie neuroleptika pro 1. generaci antipsychotik) se zmiňují o haloperidolu, chlorpromazinu, zuclopentixolu a flupentixolu.<(p>
Antidepresiva by měla být použita ve druhé řadě pro nebezpečí přesmyku z mánie do deprese a naopak.
Jako zatím příliš neověřenou léčbu uvádějí gabapentin a antagonisty kalciového kanálu.
V seznamu literatury jsou uváděni výhradně anglosaští autoři.
Publikace nepřináší v zásadě žádné novinky. Důležité je její poukázání na závažnost a socioekonomické následky. Hodnocena může být pozitivně pro svou stručnost a přehlednost jako praktický manuál.
doc. MUDr. František Faltus, DrSc.