Membránové hypotézy vzniku depresivních poruch tvoří jeden z pohledů na etiologii tohoto závažného onemocnění. Změny vlastností buněčných membrán a interakce lipid-protein ve specifických oblastech mozku mohou mít za následek zvýšenou náchylnost ke vzniku depresivních stavů. Pozorované změny v neurotransmitérových systémech mohou být poté následkem základních odchylek v membránovém metabolismu, intracelulárním pH a energetickém metabolismu. Změny ve složení membrány ovlivňují funkci membránově integrovaných proteinů (enzymů, receptoru, iontových kanálů, přenašečů), a tím i samotný přenos signálu. Identifikace narušených míst přenosu signálu se stává klíčovou oblastí pro případný vývoj nových antidepresivně působících látek.
Klíčová slova: buněčné membrány, depresivní poruchy, serotoninový přenašeč, antidepresiva.
Anders M., Fišar Z.: Membranes: Etiopathogenic Substrate of Depressive Disorders
According to the membrane hypothesis of affective disorders, disturbances in lipid-protein interactions can be predisposing factor in depression. The hypothesis is based on well known fact that lipid-protein interactions affect functionality of most membrane integral proteins, including enzymes, receptors, transporters and ion channels ensuring transmembrane signal transduction. Moreover, changes in lipid-protein interactions induced by antidepressive drugs can be crucial step in molecular mechanism of their action.
Key words: membranes, depressive disorder, serotonin transporter, antidepressants.