Česká a slovenská psychiatrie

Česká a slovenská psychiatrie

Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS

souborný článek / review article

FARMAKOTERAPIE MENTÁLNÍ ANOREXIE

PHARMACOTHERAPY OF ANOREXIA NERVOSA

Čéšková E., Palčíková I.

Psychiatrická klinika LF MU a FN Brno,
přednostka prof. MUDr. E. Čéšková, CSc.
SOUHRN

Léčba mentální anorexie zůstává problematická. Farmakoterapie je v současné době považována za přídatnou terapii. Užívána jsou hlavně antidepresiva, v  popředí zájmu se ocitají atypická antipsychotika. Antidepresiva, nejčastěji selektivní inhibitory zpětného vychytávíní serotoninu, jsou indikována při udržovací léčbě pro prevenci relapsů onemocnění a pro zvládání depresivně-úzkostné a obsedantně kompulzivní symptomatiky, která bývá u  některých nemocných výrazná. Efekt těchto antidepresiv u akutních stavů s  kachexií a malnutricí je minimální. K podávání atypických antipsychotik je řada psychiatrů ambivalentních. Doporučuje se individuální přístup a pečlivé zvážení jejich přínosu ve vztahu k rizikům.

Klíčová slova: mentální anorexie, antidepresiva, antipsychotika.

SUMMARY

Čéšková E., Palčíková I.: Pharmacotherapy of Anorexia Nervosa

The treatment of anorexia nervosa remains problematic. Pharmacotherapy is considered to be an additive treatment. Antidepressants are mostly used and atypical antipsychotics start being in the centre of interest. Antide-pressants, usually selective serotonin reuptake inhibitors, are indicated in the maintenance treatment for relaps prevention and for controlling depressive, anxious and obsessive-compulsive symptoms, which can be prominent in some patients. The efficacy of antidepressants in the acute phase of illness with cachexia and malnutrition is minimal. A great deal of psychiatrists are ambivalent to the use of atypical antipsychotics. An individual approach and a careful evaluation of the risk/benefit ratio are recommended.

Key words: anorexia nervosa, antidepressants, antipsychotics.


Celá stať v dokumentu PDF
Čes a slov Psychiatr 2007;103(6): 280 -284

Zpět