Česká a slovenská psychiatrie

Česká a slovenská psychiatrie

Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS

zprávy z Psychiatrické společnosti ČLS JEP

ZPRÁVA ZE SLAVNOSTNÍHO KLUSU, KONANÉHO 7. 9. 2023 K 75. VÝROČÍ ZALOŽENÍ "APOLINÁŘE"

Tento slavnostní Klus se konal na den přesně od založení Apolináře v roce 1948, což tehdy bylo úterý. Původní název pražského protialkoholního oddělení, jež vešlo do dějin pod názvem "Apolinář" a bylo součástí státní psychiatrické kliniky profesora Myslivečka, zněl: "Oddělení pro studium a léčbu alkoholismu".1

Založení Apolináře vypadalo následovně: "Dne 7. září 1948 došlo k historické cestě dr. J. Skály a stěhování inventáře i devíti pacientů. Vezli si vlastnoručně psací stůl, noční stolky, kde v jednom bylo několik lahví a léčebné přístroje - tzv. štamprlata i 2 injekční stříkačky, 6 kýblů a snad už jen pár sešitů a papíru. Víc už nic."2 "Celý ten dav, který emigroval tehdy s lékařem, bylo devět pacientů. Dva z nich prohlásivše, že bylo sice možno je do ´takového´ baráku dostati (což zřejmě pokládali za terapeutický výkon prvého řádu), ale že je naprosto nemožno je tam udržeti. Tak jich zbylo jen sedm."3

Ovšem již dříve, nežli bylo založeno lůžkové oddělení, byla psychiatry Zdeňkem Jandou a Jaroslavem Skálou na 5. 2. 1948 svolána "Schůzka vyléčených alkoholiků psychiatrické kliniky v Praze", z níž vyjímáme: "Dr. Skála uvádí důvody, které vedly ke svolání této schůzky: lékaři chtějí občas spatřit své bývalé pacienty, aby mohli sledovat jejich zdravotní stav. Dalším důvodem je potřeba spolupráce v protialkoholní činnosti, která se stále více rozrůstá a v níž se velmi dobře mohou uplatnit ti, kdož alkoholismus sami prožili. Z vyléčených pacientů má být založen klub. Úkolem dnešního shromáždění je stanovit dobu a místo schůzek a zvolit předsedu a jednatele." A dále: "Dr. Janda žádá od členů naprostou toleranci náboženskou i politickou a demokratický vzájemný poměr." Též sděluje Dr. Janda, "že se připravují anonymní dotazníky pro vyléčené pacienty, které budou mít za úkol zjistit psychologii alkoholiků."4 Zápis z této schůzky vyšel ještě jednou, v mírně upravené podobě, byla zde vypuštěna věta Zdeňka Jandy, žádající od členů naprostou toleranci, a namísto o "vyléčených" alkoholicích se zde píše o alkoholicích "uzdravených",5 v souladu s později převládnuvším přesvědčením, že alkoholik se nikdy nemůže vyléčit, může se pouze uzdravit, pokud bude trvale a důsledně abstinovat. Založení Klusu se tradičně datuje pátým únorem 1948, ale v uvedené datum tento název ještě neexistoval. Jmenoval se "Klub vyléčených alkoholiků",6-8 přičemž ve dvou periodikách je jako datum založení uveden "čtvrtek 6. února",6,8 ovšem 6. únor 1948 připadl na pátek, takže je tato informace matoucí. Korektně bylo datum založení - čtvrtek 5. února - zmíněno v Rudém právu.7 Šlo pouze o strohá oznámení bez dalších informací. Zato v dubnu 1948 vyšel rozhovor s Jaroslavem Skálou, kde je probírána otázka léčení alkoholismu včetně "Klubu vyléčených alkoholiků".9

První publikovaná zmínka o změně názvu na "Klub usilujících o střízlivost", kterou se nám podařilo nalézt, se datuje z listopadu 1948. Je zde otištěn nedatovaný dopis Jaroslava Skály, ze kterého citujeme: "Z pražských pacientů, prošlých léčením, byl vytvořen Klus (Klub usilujících o střízlivost), jenž je složkou Čs. abstinentního svazu."10 Jde o velice zajímavé sdělení, neboť Klus tehdy nebyl součástí žádného zdravotnického zařízení, nýbrž spadal pod Československý abstinentní svaz (dále ČAS). Má to logiku, neboť Jaroslav Skála se znal s předsedou ČAS Janem Hořejším od druhé světové války11 a byl jeho členem, jak vidno z následujícího: "Výkonný výbor Světového protialkoholního svazu měl po válce první zasedání 1.-5. září t. r. (1946, pozn. autorů) v Bruselu. Čs. abstinentní svaz zastupovali přátelé Ant. Míčka, Václav A. Neumann a MUDr. Jaroslav Skála."12 25. 6. 1948 byl Jaroslav Skála zvolen místopředsedou zemského ústředí ČAS pro Čechy.13

Kolikátý byl nynější slavnostní Klus, historicky vzato? Víme, že dvoutisící se konal 2. 2. 1989.14 Po roce 1989 se kontinuita čtvrtečních Klusů, organizovaných personálem apolinářského mužského oddělení, vytrácí, až vyhasne zcela. Nepodařilo se nám zjistit, kdy se konal poslední Klus, snad někdy mezi léty 1993 a 1995; ke znovuvzkříšení Klusů došlo po přestěhování ženského oddělení z Lojovic do Apolináře v roce 2002, kdy je začalo organizovat oddělení ženské, vždy poslední čtvrtek v měsíci, s výjimkou nepřítomnosti Jiřího Hellera a Olgy Pecinovské.15

Po této historické odbočce se vracíme ke slavnostnímu Klusu, který byl, stejně jako v posledních letech, organizován a zahájen v 18.00 vedoucí lékařkou ženského oddělení Kliniky adiktologie MUDr. (stomatologie) et MUDr. (všeobecné lékařství) Olgou Pecinovskou. Aula tzv. "Jungmaníku", postaveného v letech 1824/1825 a pojmenovaného po profesorovi Antonínu Janu Jungmannovi (1775-1854) , porodníkovi, který zde bydlel a přednášel,16 byla zcela zaplněna. Slova se poté chopil proděkan, profesor PhDr. Michal Miovský, Ph.D., vedoucí Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze. Vyjádřil radost nad dosažením 75 let nepřetržitého působení Apolináře a zároveň vyjádřil velké poděkování primáři MUDr. Petru Popovovi, MHA, který se rozhodl - v souvislosti s dosažením penzijního věku - složit funkci primáře Kliniky adiktologie. Primář Popov poté krátce zavzpomínal na historii Apolináře. Dále, až do konce Klusu, který se protáhl přes obvyklých 90 minut, se dostali ke slovu přítomní.

V této souvislosti je třeba zmínit publikaci "75 let léčby závislých v Apolináři a Lojovicích 1948-2023",17 která vznikla při přípravě tohoto Klusu a kterou dostal každý, kdo v diskusi vystoupil. Tato publikace byla inspirována publikací Jaroslava Skály z roku 1993,18 vydanou k 45. výročí Apolináře, kde nalezneme 40 otázek, na které tehdy odpovědělo 42 abstinujících bývalých pacientek a pacientů Lojovic a Apolináře. V nynější verzi bylo použito pouze otázek šest, zčásti odlišných od ankety z roku 1993, na něž odpovědělo 43 abstinujících ex-pacientek Lojovic a Apolináře. Nížepodepsaným se podařilo nalézt tři bývalé pacienty, kteří vyplnili anketu v roce 1993, a požádat je o reakci po 30 letech. Písemně reagoval pouze známý básník a nezávislý myslitel ing. Igor Slouka (nar. 1937), v Apolináři léčený na podzim roku 1970 a stále nepřetržitě abstinující, jehož odpovědi jsou ve sborníku zahrnuty. Rudolf Kokert (nar. 1942), též účastník ankety v roce 1993, v Apolináři léčený v roce 1968 a po recidivě opět v roce 1970, sice písemně nereagoval, ale na Klus se dostavil osobně a byl mu věnován veliký potlesk, neboť byl nejdéle nepřetržitě abstinujícím ze všech přítomných: 53 let. Většinu přítomných tvořily abstinující ex-pacientky Lojovic a Apolináře, některé z nich přišly i se svými partnery. Na "rozehřátí" si všichni přítomní opakovaně, unisono a hezky nahlas zadeklamovali oblíbené "skálovské" "Dobře žiju, abstinuju, a ty taky, a ty taky, je nás moc." Tato věta se v minulosti používala v různých jazycích, snaha nížepodepsaných naučit ji auditorium v nizozemštině byla po několika marných pokusech pro její obtížnost účastníky se smíchem odmítnuta. Tématem večera bylo "Co pro mne znamená, když se řekne ´Apolinář´. Apolinář byl v živé diskusi bývalými pacientkami a jejich rodinnými příslušníky ceněn v oblasti ústavní léčby, ale ještě značně více v oblasti doléčování, neboť abstinence je běh na dlouhou trať a "V Apolináři dokáže abstinovat každý vůl", jak lapidárně říkával Jaroslav Skála.19 Mnohým se "Apolinář" stal novou rodinou, přinesl jim opravdová přátelství nových, cenných lidí, vysoce byla hodnocena vzájemná důvěra, podpora, soudržnost, spolehlivost, otevřenost, čestnost a tolerance. V souvislosti s výrokem Zdeňka Jandy o toleranci na první schůzce "Klubu vyléčených alkoholiků" v roce 1948 je zajímavé, že po 40 letech na Klusu o toleranci (byť trochu odlišně) hovořil Jaroslav Skála: "Tehdy vzniká patřičné ´klíma´, kdy pravice a střed Kotulánky disponuje ´jak tolerantní jistotou´, tak i zejména ´tolerancí k nejistotě´ začátečníků. V druhém případě jde u pokročilých o pochopení, vcítění se do účastníků na levici."14 Ke slovu se dostal i personál - jak bývalý, tak současný, který vysoce hodnotil mj. apolinářskou psychoterapii, kterou před padesáti lety definoval tehdejší apolinářský psychiatr Karel Plaček "jako orientovanou na cíl", přičemž "cílem je věc zdánlivě jednoduchá, trvalá abstinence od alkoholu a psychoaktivních látek, dosáhnout cíle je ale velmi složité."20 Karel Plaček byl mimochodem jediným bývalým apolinářským pracovníkem působícím v cizině (vyjma nížepodepsané), který se k výročí Apolináře ozval: "Pozdravy všem účastníkům oslav významného 75. jubilea ze slunné Kalifornie. Měl jsem tu čest vést několik Klusů za dobu svého pětiletého sekundářství v Apolináři v 70. letech. Připravoval jsem se pečlivě, ale často jsem musel improvizovat a reagovat na náladu v komunitě. Někdy byla napjatá, jindy poklidná a někdy to byla legrace. Snažil jsem se udržet pozornost pravice i levice napodobováním svých vzorů Jaroslava Skály a Jaromíra Rubeše, ale k jejich energii, vědomostem a vtipu jsem měl upřímně řečeno hodně daleko. Pozdravy všem členům personálu a Klusákům, kteří mě ještě pamatují. Na Klusech jsem se hodně naučil z prožitých zkušeností všech, které Apolinář postavil znovu na nohy a naučil je používat střízlivý rozum. V mé praxi jako psychiatr v San Diegu mi porozumění, čím pacienti, abstinenti, ale i personál prochází, velice pomohlo. Děkuji. Ještě jednou gratulace k 75. výročí Vaší významné instituce a srdečné pozdravy všem účastníkům, Karel Plaček." Jediným z Klusáků, který si Karla Plačka pamatoval, byl výše zmíněný Rudolf Kokert. Z personálu sklidila největší potlesk auditoria zdravotní sestra Věra Šťovíčková, ze všech přítomných nejdéle nepřetržitě v Lojovicích a Apolináři pracující, a to od 1. 4. 1981. Celému průběhu přihlížel ze svého portrétu stále přítomný Jaroslav Skála. V době, kdy byl frustrujícími (výchovnými, minusovými) a gratifikujícími (plusovými) body hodnocen i personál, by od něho získali gratifikující body všichni členové současného i bývalého apolinářského personálu (celkem 11), kteří si našli cestu do středu terapeutického dění, na tento slavnostní Klus, kde se sčítaly doby trvalé a důsledné abstinence, tak jak to zakladatel Apolináře při takovýchto setkáních s oblibou činil. Při oslavách třiceti let Klusu v únoru 1978 se podařilo dosáhnout 1000 let abstinence,21 ovšem Klus byl tehdy organizován z mužského oddělení, které obnášelo 51 lůžek; nyní je již více než 20 let organizován z oddělení ženského s 24 lůžky a přítomné "Klusačky" dosáhly na 466 let abstinence, plus dva "Klusáci" na 68 let. Jaroslav Skála by měl velkou radost z tohoto "pokladu", jak nazýval dobu abstinence "našinců".22

Dovolujeme si končit citátem Jaroslava Skály: "Život je plný démonů. Nejhorší je démon závislosti, lepší už bude démon abstinence prosté - leč často tupohlavé. Ten pravý démon je ´démon abstinence tvořivé´. Tehdy se práce na osobnosti a jejím zrání může stát fascinujícím sportem. Abstinence našinců je tedy jen podmínkou a prostředkem, rozhodně ne však cílem."14

Poznámka: Jména všech uvedených osob jsou publikována s jejich explicitním souhlasem.

Role autorů: J. M. Nerad navrhl obsah sdělení, participoval na vyhledání a fixování historických pramenů, je autorem finálního textu. L. Neradová participovala na vyhledání a fixování historických pramenů a na úpravách textu po stránce formální a obsahové.

Konflikt zájmů: Oba autoři jsou bez konfliktu zájmů.

Jindřich Mischa Nerad M.D.
Ludmila Neradová M.D.

LITERATURA

Čes a slov Psychiatr 2023;119(6): 253 -255

Zpět