Před několika týdny nás navždy opustil skvělý lékař, vysokoškolský učitel, přednášející, básník, esejista a především výborný kamarád MUDr. Michal Maršálek, CSc. Michal byl dlouholetým členem výboru Společnosti pro biologickou psychiatrii (SBP), v minulosti měl vedení této odborné společnosti převzít, to mu však zdravotní stav nedovolil. Za výbor SBP chceme Michalovi věnovat alespoň tuto krátkou vzpomínku.
Michal Maršálek vystudoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze v roce 1973. První atestaci z psychiatrie složil v roce 1977, druhou atestaci o čtyři roky později. Soudním znalcem psychiatrem se stal v roce 1983. V roce 1990 dosáhl vědecké hodnosti CSc. s prací na téma "Prevalence a rizikové faktory tardivních dyskinezí při dlouhodobé psychofarmakologické léčbě". Jako lékař a vědec se zabýval zejména schizofrenií, depresí, obsedantně-kompulzivní poruchou a psychofarmakologií. V rámci České republiky byl nejvýznamnějším odborníkem v oblasti extrapyramidových příznaků, navozených psychofarmaky. Michal dlouhodobě působil v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích, jako primář a poté jako emeritní primář. V minulosti byl také odborným pracovníkem na Psychiatrické klinice 1. lékařské fakulty UK a VFN v Praze. V roce 2007 publikoval knihu "Deprese u schizofrenie". Zabýval se také vztahem duševních poruch a umění, zpracoval výklad díla rakouského sochaře F. X. Messerschmidta. Z básnických sbírek Michala Maršálka můžeme jmenovat například "Z člověka oči" (2007), "Letná: první kroky na Měsíci" (2008), "Kobalt přechází do krve" (2009), "Tady a nikde" (2010), "Práce s mraky" (2012) nebo "Sfinze a hlemýžďům" (2013).
Vážení kolegové, dovolte mi vyjádřit pár osobních vzpomínek a vět z pozice kamarádky. Michala jsem znala více než 20 let. Kdysi v dávnověku jsem dumala nad tím, jakému tématu budu věnovat atestační práci. Rozhodla jsem se pro tardivní dyskinézy a hledala někoho, kdo by mi s tím mohl pomoci. Profesor Richard Balon mi tehdy poradil, ať jdu za primářem Maršálkem do Bohnic, že je to náš největší expert na tuto problematiku. Já jsem se jednak ostýchala, jednak mě svazoval obrovský respekt. Prostě jsem se styděla, tak jsem za ním nešla. Tak jsem tu práci nějak dala dohromady sama. S tím jsem se Michalovi svěřila až po letech, když jsme se seznámili na nějakém kongresu, jak jinak než u skleničky vína. Řekl mi, že jsem byla tehdy pěkně blbá. To měl pravdu, a navíc rezidua zůstala. Od té doby jsme zažili hodně legrace a různých diskuzí, kdy jsem např. nemohla pochopit jeho vášeň pro sochy svařené z drátů, trčících do všech stran, o nichž jsem měla pocit, že jsou sotva tak dobrá k tomu, aby se o ně člověk zranil. Prostě omezená holka potkala renesančního člověka s intelektovým přesahem do umění, literatury, matematiky i astronomie. Všechny Michalovy básnické sbírky mám doma a pravidelně si v nich čtu, jsou skvělé.
S lítostí, steskem a už bez ostychu se loučí Klára
prof. MUDr. Ladislav Hosák, Ph.D. Psychiatrická klinika LF UK a FN Hradec Králové
prof. MUDr. Klára Látalová, Ph.D. Psychiatrická klinika LF UP a FN Olomouc