Česká a slovenská psychiatrie

Česká a slovenská psychiatrie

Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS

úvodník / editorial

ROLE PSYCHIATRIE V PODPOŘE DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ ZDRAVOTNÍKŮ BĚHEM PANDEMIE COVID-19

prof. Jiří Horáček, Ph.D.1,2, FCMA MUDr. M. Brunovský, Ph.D.1,2

1 Národní ústav duševního zdraví, Klecany
2 3. lékařská fakulta UK v Praze

Pandemie COVID-19 dolehla na životy nás všech. Současně odhalila systémové nedostatky ve zdravotnických systémech většiny států. Jedním z nich pak je neschopnost předejít negativnímu dopadu pandemie COVID-19 na samotné zdravotníky. Zdravotničtí pracovníci poskytovali péči navzdory vyčerpání, osobnímu riziku infekce, strachu z přenosu na členy rodiny, nemoci nebo smrti přátel a kolegů. Mnozí zdravotníci také čelili bezprecedentnímu počtu ztracených pacientů, pocitu bezmoci a mnoha dalším zdrojům stresu a úzkosti, včetně extrémně dlouhých pracovních směn v kombinaci s omezeními a osobní izolací. Části těchto percipujících negativních faktorů se dalo vyhnout, pokud by byl řádně a promyšleně nastaven systém managementu duševního zdraví zdravotnických pracovníků. Tento systém mohl být teoreticky připravený před pandemií. Již během epidemie těžkého akutního respiračního syndromu (SARS) v roce 2003 totiž zdravotničtí pracovníci hlásili chronické dopady stresu, které přetrvávaly po celé měsíce až roky.1

Mezi zdravotnickými pracovníky ošetřujícími pacienty s COVID-19 byla ve vysoké míře identifikována přítomnost deprese (50 %), úzkosti (45 %), nespavosti (34 %) a distresu (72 %).2 Tato iniciální zjištění byla podpořena systematickými přehledy a metaanalýzami zahrnujícími desítky tisíc účastníků,3,4 které potvrdily nejen nárůst anxiety, deprese, insomnie, strádání, ale překvapivě také OCD symptomů. Identifikovanými rizikovými faktory byly: přítomnost organické poruchy, ženské pohlaví, obavy o zdraví rodiny, strach z infekce, nedostatek osobních ochranných prostředků a blízký kontakt s nemocným s COVID-19. Podpora zdravotnickým systémem a odpovídající znalosti pak byly rozpoznány jako faktory protektivní. Skutečnost, že ženské pohlaví, mladší věk a profese zdravotní sestry byly opakovaně potvrzeny jako rizikové faktory, je významná a poukazuje na ohrožení žen ve zdravotnictví obecně. Ženy tvoří 70 % celosvětové pracovní síly ve zdravotnictví a pandemie prohloubila již stávající genderové nerovnosti. Zatímco se ženy snaží plnit své profesní povinnosti během epidemie, musejí současně uspokojovat potřeby svých rodin, včetně péče o děti, domácího vzdělávání, péče o starší lidi a domácí péče. Na zdravotní sestry a další profesionálky ve zdravotnictví proto musejí být cílené programy podpory duševního zdraví během pandemie i dalších kritických situací.

Dlouhodobý účinek na zdraví osob pracujících ve zdravotnictví je zatím z pochopitelných důvodů nejasný, nicméně lze očekávat, že analogicky jako v případě SARS budou uvedené symptomy přetrvávat měsíce až několik let. Nastavení adekvátního managementu podpory duševního zdraví profesionálů ve zdravotnictví je proto vysoce aktuální i nyní, když se zdá, že intenzita pandemie se u nás pomalu snižuje.

Aktuálním úkolem psychiatrie je identifikovat problémy zdravotnických profesionálů vázané na tento specifický distres a nastavit efektivní management podpory duševního zdraví. Strategie pro udržení zdraví a  emocionální pohody pracovníků ve zdravotnictví zahrnují řadu obecných a  specifických opatření. Obecná opatření jsou stejná jako u nezdravotníků a  odpovídají naplnění základních potřeb (jídlo, spánek, pohyb, dostatek přestávek), aktivní relaxaci, spoléhání se na důvěryhodné zdroje informací, omezení expozice médiím a cílené zaměření na životosprávu apod. Specifická opatření by pak měla být zaměřena na zvýšení emocionální odolnosti zdravotnických pracovníků, která je klíčovou součástí udržení zdravotnických služeb, a to nejen v souvislosti s epidemií COVID-19. Tato specifická opatření lze rozdělit na intervence na úrovni individuálních pracovníků a na systémová opatření na úrovni řízení zdravotnických zařízení. Obě strategie by měly být založené na myšlence, že ochrana před chronickým stresem a souvisejícím narušením duševního zdraví je nezbytná také pro plnění vlastní profesionální role zdravotníka. Dále je nezbytné zdůrazňovat, že komplikovaná situace nezmizí ze dne na den, a proto je nutné se zaměřit na dlouhodobější management duševního zdraví nežli na krátkodobé krizové intervence, byť opakované.

Na úrovni managementu je vhodné zajistit pravidelné obměny pracovníků z pozice s vyšším stresem na funkce s nižším stresem a opačně. V podmínkách České republiky máme rovněž značné mezery v zavádění tzv. "buddy systému", tedy postupu, při kterém dva kolegové pracují společně jako jeden celek tak, aby byli schopni se navzájem sledovat a pomáhat si. Tento "kamarádský" systém umožňuje vzájemnou podporu, monitorování stresu a posiluje bezpečnostní postupy. Systém je velmi vhodný i pro nyní zaváděné terénní služby, kdy terénní pracovníci působí v komunitě ve dvojicích. Dále je vhodné implementovat flexibilní plány pro pracovníky, kteří jsou přímo zasaženi infekcí nebo mají člena rodiny zasaženého stresující událostí.

Zvláštní kapitolou je péče o spánek. Zdravotničtí pracovníci spí často méně než doporučených 7-9 hodin za noc a v nočních službách pracují mnohokrát nepřetržitě. Nutkavé myšlenky společně s nespavostí jsou pak charakteristickou složkou dopadu COVID-19 na zdravotníky.2,4 Poruchy spánku a cirkadiánního rytmu mají negativní důsledky na zdraví a bezpečnost, včetně zhoršené funkce imunitního systému a zvýšeného počtu nehod a chyb. Součástí podpory resilience zdravotnických pracovníků tedy musí být asertivní podpora kvalitního spánku, který mimo jiné také umožní zvýšit odolnost proti infekci. Tato doporučení zahrnují např. vystavení se jasnému světlu 15-60 minut po probuzení s tím, že nejlepší je přirozené sluneční světlo nebo jakýkoli jasný nebo namodralý světelný zdroj, který synchronizuje cirkadiánní rytmus. Podporu přináší rovněž ranní cvičení, nebo krátká zdřímnutí zlepšující bdělost, výkon a paměť. Samozřejmostí je uvážlivé používání kofeinu přes den a omezení alkoholu a modrého světla před spaním s cílem podpořit "biologickou" noc. Mezi netriviální opatření na podporu spánku během pandemie také patří udržování pravidelného časového rozvrhu spánku a probuzení i ve dnech volna, čímž se minimalizuje fyziologický "jet-lag".5

Rolí psychiatrů v éře COVID-19 musí být podpora a povzbuzování kolegů z ostatních oborů k péči o vlastní duševní zdraví. Musíme proto předvídat a včasně reagovat na stresy spojené s pandemií a cíleně zavádět opatření podpory resilience a prevence psychických potíží u zdravotnických pracovníků. Tato specifická opatření a doporučení se týkají individuální podpory jednotlivých zdravotníků a opatření na úrovni vedení zdravotnických zařízení. Podpora spánku představuje jednoduchou, dostupnou a velmi efektivní strategii, která je vhodná s ohledem na nespavost jako negativní dopad na zdravotníky, který je typický právě pro pandemii COVID-19.

Literatura

Celá stať v dokumentu PDF
Čes a slov Psychiatr 2021;117(3): 109 -110

Zpět