Česká a slovenská psychiatrie

Česká a slovenská psychiatrie

Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS

zprávy z Psychiatrické společnosti ČLS JEP

ŽIVOTNÍ JUBILEUM DOC. MUDR. VLADIMÍRA HORTA, CSC.


Dne 2. srpna 2020 oslavil docent Vladimír Hort ve zdraví a bystré mysli devadesáté narozeniny. Významná data z jeho života byla zmíněna již dříve, ale pro připomenutí chceme některá z nich zopakovat. Vladimír Hort se narodil 2. 8. 1930 v Praze. Po maturitě na reálném gymnáziu váhal mezi studiem medicíny a  chemie, na níž ho přitahovala exaktnost. Promoval na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v roce 1955. Po promoci dostal umístěnku pro obor TBC, mohl ho vyměnit za jiný "neatraktivní" obor. Vybral si psychiatrii a  nastoupil do PL Kosmonosy, s tím, že bude moci v budoucnu přestoupit na neurologii. Nakonec zůstal v Kosmonosích několik let. Na dalším působišti - psychiatrické ambulanci v Kolíně - se ocitl konečně blíže vysněné neurologii, nabyl však dojmu, že neurologie nabízí méně možností než psychiatrie, a  rozhodl se definitivně pro psychiatrii.

Česká a slovenská psychiatrie

V roce 1963 získal interní aspiranturu na Psychiatrické klinice Fakulty všeobecného lékařství (FVL; dnes: 1. LF) UK v Praze, ale dojíždění na ambulanci do Kolína mu ještě na nějakou dobu zůstalo jako povinný závazek. V té době vstoupil do kontaktu s prof. Knoblochem a MUDr. Hausnerem, spolupracovníky na pražské poliklinice, kteří ovlivnili jeho další směřování k psychoterapii. Spolu s Knoblochem, Skálou a Urbanem se pravidelně účastnil psychoterapeutických týdnů v Lindau. V roce 1968 založil prof. Knobloch legendární výcvikovou psychoterapeutickou skupinu v Lobči a docent Hort byl mezi prvními frekventanty, mezi jinými s Junovou, Mrázkem, Boučkem, Bolelouckým, Nesvadbovou či Dostálovou. Po prim. Mrázkovi převzal později doc. Hort funkci tajemníka Psychoterapeutické sekce Psychiatrické společnosti ČLS a vykonával ji úspěšně více než 8 let.

V roce 1969, před stěhováním dětské psychiatrie do motolské nemocnice, přijal nabídku profesora Fischera, aby se stal odborným asistentem Fakulty dětského lékařství (FDL; dnes: 2. LF) UK pro výuku dospělé psychiatrie. Ačkoli se vnějškově příliš nezměnilo - výuka dospělé psychiatrie pro motolské studenty se odehrávala nadále na Psychiatrické klinice FVL -, vzniklo tak později významné spojení jubilanta s dnešní 2. lékařskou fakultou UK. V roce 1978 obhájil kandidátskou disertaci na téma Experimentální použití spánkové deprivace u alkoholismu a o osm let později byl jmenován docentem psychiatrie na FDL UK. Od roku 1983 byl pověřen vedením motolské kliniky, v roce 1986 byl jmenován řádným přednostou a v Motole v této funkci působil až do roku 1998. Po roce 1989 se intenzivně zapojil do akademického života fakulty. Osm let působil v Akademickém senátu 2. LF UK, jedno volební období byl jeho předsedou. Byl také členem Akademického senátu Univerzity Karlovy. Docent Hort měl významnou úlohu v procesu etablování psychoterapie, kde řadu let zastupoval Psychiatrickou společnost ve složitých vyjednáváních o  psychoterapeutickém vzdělávání, výcvicích a zkouškách ze systematické psychoterapie.

I po odchodu z vedoucí funkce byl dlouhá léta aktivním učitelem 2. lékařské fakulty, členem výboru Psychiatrické společnosti ČLS, členem výboru sekce soudní psychiatrie ČLS a členem oborové komise pro psychiatrii České lékařské komory.

Ani v současnosti neztrácí zájem o obor psychiatrie a psychoterapie, zajímají ho novinky v oborovém dění. Dokáže zaujmout studenty svým hloubavým, někdy až nekonformním přístupem k psychiatrickým tématům. Zůstává vitální i v řadě jiných oblastí, než je intelektuální aktivita, má řadu koníčků a zájmů. Těší ho koncerty vážné hudby, čte knihy o historii a rád jezdí se svojí pečující manželkou na chalupu na Sázavě. Syn Jakub se stal profesorem neurologie na 2. LF UK. Vladimír Hort je také dědečkem vnoučat Justýnky a Jakuba a těší se z  toho, jak prospívají.

Docent Hort je v pracovní oblasti přemýšlivý odborník, který vždy projevoval vlastní nezávislý úsudek. Často rád relativizoval tvrzení, která se mu zdála příliš jednoznačná, vnášel do diskusí neotřelé nápady. Přináší zajímavé postřehy a rady mladším kolegům, kteří s ním rádi konzultují neobvyklé případy, jak z klinické, tak soudně znalecké praxe. V mimopracovní sféře je Vladimír Hort duchaplný společník, kterému je vlastní jemný, někdy až štiplavý, sarkastický humor.

Vážený pane docente, milý Vladimíre, přejeme Ti jménem všech spolupracovníků a přátel do dalších let hodně zdraví a štěstí a přetrvávajícího zájmu o vše v  té obdivuhodné míře, jaká Ti byla dopřána doposud.

prof. MUDr. Michal Hrdlička, CSc. doc. PhDr. Jana Kocourková


Celá stať v dokumentu PDF
Čes a slov Psychiatr 2020;116(5): 259 -260

Zpět