Práce byla podpořena výzkumnými projekty MZ ČR - RVO VFN64165, Q27/LF1 a MZ VES 15-30439 A.
Kitzlerová E, Kališová L. Elektrokonvulzivní terapie v těhotenství (část 1): Bezpečnost a účinnost
Předložená práce přináší v přehledu výsledky studií zabývajících se bezpečností a účinností elektrokonvulzivní terapie (EKT) v léčbě závažných duševních nemocí v populaci těhotných žen. EKT je ve všech třech trimestrech těhotenství efektivní a bezpečná, srovnatelně s farmakoterapií. Nástup léčebného účinku je rychlý a riziko výskytu nežádoucích účinků nízké. Nejčastější indikací k provedení EKT u těhotných nemocných je nedostatečná léčebná odpověď, intolerance psychofarmak nebo obava z nežádoucích účinků psychofarmak (z důvodu prevence teratogenicity a toxicity u plodu). Výsledky léčby EKT u těhotných jsou, dle míry léčebné odpovědi, srovnatelné s efektivitou léčby EKT v populaci netěhotných.
Klíčová slova: elektrokonvulzivní terapie, duševní nemoci, těhotenství, bezpečnost, účinnost
Kitzlerová E, Kališová L. Electroconvulsive therapy in pregnancy (part 1): Safety and effectiveness
This paper presents analysis of reviews dealing with the safety and effectiveness of electroconvulsive therapy (ECT) in the treatment of serious mental illnesses in the population of pregnant women. The effectiveness and safety of the ECT is good and comparable with pharmacotherapy in all three trimesters of pregnancy, with the rapid onset of action and low risks of adverse events. The most common indication for ECT in pregnant women is insufficient treatment response, intolerance of psychopharmacs or prevention of teratogenicity and toxicity in the fetus due to pharmacotherapy Effectiveness of electroconvulsive treatment in pregnant women are comparable to the non-pregnant population.
Key words: electroconvulsive therapy, mental illnesses, pregnancy, safety, effectiveness
Populace těhotných pacientek trpících duševními poruchami (15-29 %) je velmi specifická a jejich léčba je náročná s ohledem na potenciální rizika nejen pro samotnou ženu, ale i pro nenarozený plod.1,2 Těhotenství nepředstavuje protektivní faktor proti rozvoji duševních chorob, naopak může zvyšovat celková rizika.3 Duševní nemoci během těhotenství představují samostatný, nezávislý rizikový faktor pro vrozené malformace a perinatální mortalitu.3,4
Depresivní porucha patří mezi nejběžnější duševní nemocí v těhotenství. Afektivní poruchy v těhotenství zvyšují riziko předčasného porodu, který pak může být následně v životě narozeného dítěte spojen se zvýšeným rizikem vzniku depresivní poruchy, bipolární afektivní poruchy a schizofrenie v dospělosti.5 Odhaduje se, že 9 % těhotných pacientek trpí epizodou těžké depresivní poruchy, dle MKN-10,6,7 navíc po porodu byla depresivní porucha diagnostikována u 50 % žen.8 Prevalence depresivní poruchy v populaci těhotných žen je 7 % v prvním trimestru, 13 % ve druhém trimestru a 12 % ve třetím trimestru.9 Léčba depresivní poruchy u těhotných žen je komplikovaná jejich tendencí k přerušení užívání antidepresiv a vysokému riziku relapsu (až v 70 %).10,11 Odhady prevalence bipolární afektivní poruchy a psychotických poruch v těhotenství nejsou tak dobře zdokumentovány.12
Zásadním problémem v léčbě této populace nemocných je to, že dosud neexistuje dostatečné množství informací a důkazů o účincích léků na plod. Většina informací pochází ze studií na zvířatech s nízkou prediktivní hodnotou pro klinickou praxi, z kazuistik (s malými počty sledovaných osob), z hlášení o nežádoucích účincích nebo epidemiologických studií. Těhotné ženy jsou navíc vyřazeny z účasti ve farmakologických studiích. Teratogenní účinky léků byly do roku 2015 určovány podle kategorií (A, B, C, D, N, X) amerického úřadu FDA (Food and Drug Administration). V současné době jsou informace o možných teratogenních rizicích uvedeny slovně v souhrnu údajů o léčivém přípravku (SPC) a podání léku se řídí pravidlem, které říká, že benefity léčby musejí převážit potenciální rizika.13 Za nejrizikovější období pro vznik orgánových malformací se počítá první trimestr těhotenství. Navzdory nežádoucím účinkům většiny psychofarmak na plod je léčba duševních poruch v těhotenství nutná, jelikož rizika neléčené duševní poruchy na průběh a prognózu těhotenství jsou závažná.11,14-20
Graviditu u většiny psychicky nemocných žen považujeme za rizikovou pro matku i plod. Alternativou k podávání medikace v těhotenství je, kromě např. psychoterapie a jiných, elektrokonvulzivní léčba. EKT nemá teratogenní vliv na plod a vykazuje rychlý léčebný efekt pro matku.21,22 Navzdory mnohým pozitivům v léčbě těhotných nemocných zůstává stále tato metoda kontroverzní23 a názory a postoje odborníků na bezpečnost EKT v graviditě se liší.
První záznam o oficiálním použití EKT u těhotných žen pochází z roku 1941. 24 V roce 1951, s náhradou myorelaxancia kurare sukcinylcholinem, užití EKT rapidně vzrostlo.25 Na počátku 80. let 20. století byla EKT akceptována a schválena jako léčebná metoda a byla vytvořena první vodítka léčby.26
EKT patří mezi bezpečné a účinné terapeutické postupy při léčbě deprese (dosahuje vysoké míry remise - až 87 %),27,28 podobně i u mánie, 29,30 s uspokojivou terapeutickou odpovědí u psychotických poruch.31 Původně byla EKT v graviditě kontraindikována, 32 nicméně dle vodítek Americké psychiatrické asociace33,34 se EKT od roku 2000 považuje za léčbu první volby u těhotných depresivních nemocných. Americká psychiatrická asociace,33,34 podobně jako další studie,15,35-37 při provádění EKT doporučují opatření vedoucí k zajištění bezpečnosti průběhu léčby EKT.
Bezpečnost a účinnost EKT v těhotenství dokládá řada prací. Metaanalýza kazuistik EKT u gravidních žen z let 1942-1991 říká, že EKT je relativně bezpečnou metodou léčby těhotných žen, zejména ve druhém a třetím trimestru. V prvním trimestru se za rizikový faktor teoreticky považovala premedikace před EKT, ačkoliv toto riziko nepřevyšovalo rizika standardní psychofarmakologické léčby. Nebyly nalezeny žádné závažné komplikace EKT v graviditě a následně při dlouhodobém sledování ani jakákoliv poškození plodu.38
V poslední dekádě byly provedeny tři systematické přehledové práce (review) 2,22,39 a dvě nesystematická review,23,26 které sledovaly vliv EKT na těhotné ženy. Všechny vycházely a doplňovaly systematické review Millera z let 1942-1991,15 lišily se zařazovacími kritérii, některé případy se překrývaly a byly zařazeny do všech tří studií, zatímco některé byly zařazeny pouze do jedné nebo do dvou z uvedených studií.
Nejrespektovanější je review Andersona a Retiho z roku 2009,22 které přináší, v přehledu literatury od roku 1941 do roku 2007, účinnost EKT v populaci těhotných. Zaměřuje se na bezpečnost a porodní komplikace související s EKT. Studie prezentuje výsledky 57 článků datovaných od roku 1941 do roku 2007. Celkový uváděný soubor těhotných žen léčených EKT byl 339, průměrný počet EKT byl 10,8 výkonu, 15 pacientek bylo léčeno EKT v prvním trimestru, 37 ve druhém trimestru a 19 ve třetím trimestru. Data o účinnosti byla k dispozici u 68 ze 339 případů. U pacientek trpících depresivní poruchou byla minimálně částečná odpověď na léčbu (responze) přítomna v 84 %, u pacientek trpících schizofrenií nebo schizoafektivní poruchou se dostavila alespoň částečná remise v 61 %. Podrobně byly sledovány nežádoucí účinky léčby na plod i matku. Obecným závěrem tohoto přehledu je bezpečné využití EKT během těhotenství s nízkými riziky pro matku i dítě. Responze u těhotných depresivních žen (84 %)40-42 a u primárně psychotických poruch (částečná remise v 61 %)43,44 srovnatelně koreluje s efektivitou EKT u netěhotných nemocných,21,27,28 podobně i s léčebnou odpovědí na psychofarmaka a rychlejším nástupem účinku.2,28 EKT lze doporučit u těhotných žen trpících závažnými symptomy duševních chorob, jako jsou psychotické symptomy, katatonie nebo závažné suicidální myšlenky. Toto review pak doplňuje práce Griffithové et al. z roku 2016.45 Jedná se o sérii osmi kazuistik těhotných žen trpících afektivní poruchou (depresivní poruchou nebo bipolární afektivní poruchou, u pěti z osmi byly přítomny suicidální myšlenky) léčených EKT v rozmezí let 2012-2014. Práce také potvrzuje bezpečnost a dobrou účinnost této metody během těhotenství a její jednoznačný přínos v léčbě suicidálních myšlenek. Opatrnosti je třeba u žen trpících arteriální hypertenzí, preeklampsií, chronickou abrupcí placenty, nevysvětlitelným vaginálním krvácením, epilepsií a rizikem předčasného porodu. V těchto případech byla doporučena optimalizace bezpečnosti léčby EKT vhodnými opatřeními.45
Review Leiknese zahrnuje 67 studií z let 1942-2013.39 Má nejlépe propracovanou metodologii, jako jediné přesně definuje zařazující a vylučující kritéria. Zařazeno bylo 169 těhotných žen s průměrným věkem 29 let a hlavní diagnózou v souboru byla depresivní porucha a bipolární afektivní porucha (i depresivní fáze s psychotickými příznaky). Z nejčastějších nežádoucích účinků u plodu bylo zaznamenáno snížení srdeční frekvence (43 %), u matky pak děložní kontrakce a předčasný porod mezi 29 a 37. gestačním týdnem (29 %). 53 % těhotných žen bylo léčeno EKT ve druhém trimestru. S ohledem na zaznamenané vedlejší účinky doporučuje studie velkou opatrnost v indikaci EKT u těhotných nemocných ve srovnání se studiemi autorů Millera 199415 a Andersona a Retiho z roku 2009.22 Tento závěr může být ovlivněn obecně vyšším počtem nežádoucích účinků u matky i plodu, které však nebyly vždy vztaženy k EKT. Studie hodnotí užití EKT v těhotenství jako poslední léčebnou možnost s nutností přesných diagnostických a klinických indikací a zvážením všech potenciálních rizik proti benefitům.39
V systematickém přehledu studií Pompilliho et al. z roku 20142 byly vyhodnoceny všechny články a knižní kapitoly od roku 1975 do roku 2013, celkem tedy 184 článků, a kromě kazuistik byly hodnoceny i retrospektivní studie (např. Buluta et al. z roku 201346 zkoumali šest osob s depresivní poruchou, pět osob s bipolární afektivní poruchou a jednu osobu s jinak nespecifikovanou poruchou) a observační studie (např. Bulbula et al. z roku 201347 zkoumali 19 depresivních, 18 bipolárních a 2 schizofrenické pacientky). Kritéria pro zařazení zde byla více selektivní. Ve srovnání se studií Leiknese39 přináší Pompilliho review ucelenější přehled zaměřený na užití EKT v těhotenství vycházející z rozdílných metodik (kazuistiky retrospektivní a observační studie). Studie, které by hodnotily efekt EKT z dlouhodobého hlediska u dětí léčených během fetálního života touto metodou, však nebyly nalezeny, proto absolutní bezpečnost této metody během těhotenství nelze potvrdit.2
Systematická review Andersona a Retiho z roku 200922 a Pompilliho z roku 20142 a dvě nesystematická review23,26 považují EKT za poměrně bezpečnou metodu léčby závažných duševních poruch v těhotenství s nízkým výskytem nežádoucích účinků. Výše zmíněné review Leiknese z roku 201539 na druhé straně doporučuje EKT jako poslední léčebnou možnost. Nejstarší systematické review Millera z roku 199415 poukazuje, že EKT bylo spojeno s potenciálními vážnými riziky, která mohou být snížena odpovídajícími bezpečnostními opatřeními. Větší výskyt rizik uvedených v tomto review ve srovnání s recentnějšími pracemi mohl souviset i s tím, že metoda EKT prošla v průběhu času vývojem a modernizací, s minimalizací nežádoucích účinků a zvýšením celkové bezpečnosti. Porovnání uvedených přehledů z hlediska jejich metod, nálezů a limitů je uvedeno v metareview Sinhy et al. z roku 2017.48
Jak naznačují výše uvedené studie, EKT se považuje za účinnou metodu v léčbě závažných duševních nemocí v populaci těhotných žen. Tato populace má svá specifika a rizika, které je nutno zohlednit ve výběru vhodné léčebné strategie. Nejčastější indikací k provedení EKT u těhotných nemocných je nedostatečná léčebná odpověď nebo intolerance psychofarmak, proto by měla být EKT zvažována u nemocných, které nemohou být dále léčeny farmaky nebo z důvodu prevence vedlejších účinků psychofarmak u matky a teratogenicity a toxicity u plodu. Ženy léčené EKT dosahují plnou nebo částečnou léčebnou odpověď (těhotné ženy trpící depresivní poruchou léčené EKT v 84 %, těhotné ženy trpící schizofrenií léčené EKT v 61 %) a výsledky léčby jsou, dle míry responze, srovnatelné s responzí u netěhotných.2 Efektivita a bezpečnost EKT v léčbě závažných duševních poruch v těhotenství je dobrá a srovnatelná s farmakoterapií, s rychlým nástupem účinku a nízkými riziky výskytu nežádoucích účinků. Indikovaná by měla být striktně individuálně, dle diagnostických kritérií a závažnosti klinického stavu nemocných, s vědomím toho, že benefity léčby musejí vždy převažovat nad jejími riziky.