Česká a slovenská psychiatrie

Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS

zprávy / news

ISSN 1212-0383

OLDŘICH VINAŘ ZEMŘEL

Významná data z Oldřichova profesního života jsou známa z laudácií při příležitosti jeho kulatých jubileí. Dovolte mi proto krátce zopakovat nejdůležitější údaje a zamyslet se nad tím, co pro psychiatrii znamenal a proč by jeho památka měla být uchována pro další generace psychiatrů.

Doc. MUDr. Oldřich Vinař, DrSc, se narodil dne 9. 12. 1925 v Brně, kde trávil celé své dětství. Studium již absolvoval v Praze, ale celý život měl k Brnu vřelý vztah. Promoval na Karlově universitě v r. 1949. Za svůj obor si zvolil psychiatrii. Nejprve pracoval v Psychiatrické léčebně v Kosmonosích, pak na katedře psychiatrie Doškolovacího medicínského institutu (dnešní IDVZP). Po založení Výzkumného ústavu psychiatrického v r. 1961 (dnes Národní ústav duševního zdraví) se stal vedoucím oddělení psychofarmakologie a poté vedoucím národního centra Světové zdravotnické organizace (SZO) pro zkoušení psychotropních látek v bývalém Československu. Byl také řadu let členem komise expertů SZO pro lékové závislosti v Evropě. Současně pracoval dlouhá léta na malý úvazek v Československé akademii věd a ve Státním ústavu pro kontrolu léčiv. Několik měsíců pobýval v Biometrické laboratoři Washingtonovy univerzity a NIMH (National Institute of Mental Health) v Bethesdě. Hodnost docenta mu byla udělena na Lékařské fakultě UK v r. 1990. Titul doktora věd získal v r. 1991. Byl jediným českým členem a korespondentem ACNP (American College of Neuro-Psychopharmacology).

Oldřich byl jedním ze zakladatelů České neuropsychofarmakologické společnosti a organizátorem nejstarší konference s touto problematikou ve světě, Česko-slovenských psychofarmakologických konferencí v Lázních Jeseníku. V 70. letech minulého století přispěl k tomu, že československá škola zanechala nesmazatelnou stopu v oblasti světové psychofarmakologie. Velmi úzce spolupracoval s jedinečným týmem Výzkumného ústavu farmacie a biochemie v Praze a tato spolupráce vedla ke klinickému zkoušení a uvedení originálních československých psychofarmak Zavedl systém kontinuálního provádění kontrolovaných studií. S patřičným předstihem před světovým děním pochopil, že s rozvojem nových látek je nutné poměřovat i jejich účinek. Řada z nás starších si vzpomene na Oldřichovy škály, které jsme používali před tím, než k nám dorazily tyto metody ze zahraničí. Pomáhal vytvářet kontakty mezi odborníky zabývajícími se psychofarmakologií ve východní a západní části Evropy. I po osamostatnění Slovenska Oldřich vždy zastával názor, že v rámci oboru jsme se nerozdělili, že nadále spolu máme mnoho společného. Na Slovensku měl řadu přátel. Konečně i název psychofarmakologických konferencí zůstal stejný, včetně názvu našeho nejstaršího odborného psychiatrického časopisu - Česká a slovenská psychiatrie.

Oldřich byl vizionář, uměl se dívat dopředu, předvídat, kam psychiatrie půjde, a řadou svých tvrzení předběhl dobu (např. vliv kouření a genderových rozdílů na účinek psychofarmak). Jeho doktorská práce (1991!) byla věnována možnostem predikce efektu psychofarmak. Predikci stavěl nejen na klinických příznacích, ale také na biologických parametrech včetně elektroencefalografie a na koncentraci metabolitů katecholaminů. Jak blízko byl současným snahám o personalizovanou medicínu…

Oldřich také patřil k těm osvíceným psychiatrům, kteří se snažili kolegům z ostatních oborů a laikům přiblížit problematiku psychických poruch a ukázat je z lidské a srozumitelné stránky. Mnozí z nás si vzpomenou např. na knížku Psychofarmaka pro duši. Psal rád a často. Jeho články najdeme v populárně-naučných časopisech, kde poodhaloval nezasvěceným tajemství psychiatrie. S přibývajícím věkem se orientoval na filosofická témata, která ho vždy zajímala. Široké laické veřejnosti zůstane nepochybně v povědomí v souvislosti s katastrofickými záplavami v r. 1997. Oldřich Vinař zorganizoval za pomoci psychiatrů a praktických lékařů aktivní vyhledávání nemocných s psychickými následky po této události a nabízel jim profylaktickou léčbu citalopramem (darovaným firmou Lundbeck Ministerstvu zdravotnictví ČR pro oběti záplav). Ti, kteří pomoc přijali, měli v průběhu dalšího sledování významně nižší výskyt závažnějších a trvalejších psychických problémů. Vedle všech těchto činností se soustavně zabýval svými pacienty. Neúspěch léčby byl pro něj výzvou. Kolegům vždy dokázal poradit. Čas nikdy neodvane Oldřichovy významné publikace, ocenění na zahraničním a domácím fóru a zajímavé přednášky. Vždy se v nich snažil stavět problém do jiného úhlu pohledu. Rád své zkušenosti a postřehy nezištně předával. Celé generace psychiatrů se učily psychofarmakologii z jeho učebnice Psychofarmaka I a II. Psychiatrická obec znala Oldřicha jako mistra brilantních a často provokujících diskusí s vynikající pamětí. Zřejmě zde sehrálo roli místo jeho narození, protože v moravské metropoli je prokognitivní efekt červeného vína, které měl tak rád, všeobecně znám.

Byly to ženy, které byly pro Oldřicha osudové. Byl dvakrát ženatý, obě ženy byly lékařky. Měl tři dcery a osm vnoučat. Politické události často přinesly do Oldřichova života zvraty, nicméně jeho profesní postoje a poselství to nikdy neovlivnilo.

Milý Oldřichu, čest tvé památce.

prof. MUDr. Eva Čéšková, CSc.
Psychiatrická klinika LF MU a FN Brno

Celá stať v dokumentu PDF

Čes a slov Psychiatr 2018;114(2): 79 -80

Zpět