Česká a slovenská psychiatrie

Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS

původní práce / original article

• AKTUÁLNÍ ČÍSLO
• ARCHIV
• VYHLEDÁVÁNÍ
• PERIODIKUM
• REDAKČNÍ RADA
• PŘEDPLATNÉ
• INZERCE
• AKTUALIZOVANÉ
  POKYNY
  PRO AUTORY

• ISSN 1212-0383

• © Česká a Slovenská psychiatrie 2024
• © Galén 2024

• Úvodní strana
• Webmaster
• Provozovatel
  webu

ČESKÉ VERZE SEBEPOSUZOVACÍCH MODELŮ IMPULZIVITY BARRATTOVY ŠKÁLY A ŠKÁLY UPPS-P A JEJICH PSYCHOMETRICKÉ CHARAKTERISTIKY

CZECH VERSIONS OF IMPULSIVITY SELF-REPORT SCALES THE BARRATT SCALE AND THE UPPS-P SCALE AND THEIR PSYCHOMETRIC PROPERTIES

---

ÚVOD

Impulzivní jednání představuje sklon jednat unáhleně na základě momentálního popudu a bez zvážení důsledků daného chování. Obchází se tedy fáze volního jednání, jako je boj motivů a jejich selekce, volba cílů volního jednání a  nejvhodnějších strategií k jejich dosahování s ohledem na hodnocení poměru dlouhodobějších rizik a zisků nebo inhibice irelevantního či nevhodného chování, případně se těmto procesům nevěnuje dostatečné úsilí. Impulzivní jednání se liší od kompulzivního jednání, tj. stereotypního, opakovaného či "ritualizovaného" jednání, jehož cílem je redukce úzkosti, nabytí jistoty či zábrana případným negativním událostem, jak vídáme u obsedantně-kompulzivní poruchy. Jde též o odlišné projevy, než je desinhibice či prostá hyperaktivita např. u manického syndromu, která představuje difúznější a  trvalejší důsledek zrychlení psychomotoriky, ztráty zábran či realistického hodnocení.

Určitou tendenci jednat impulzivně mají všichni lidé, zvláště ve vypjatých situacích, např. pod časovým tlakem či za intenzivních emočních stavů. Zvýšená míra impulzivity se projevuje rizikovým chováním, jako je zneužívání návykových látek, rizikové sexuální chování, excesivní přejídání, nakupování či gambling až po agresi, sebepoškozování a impulzivní suicidální jednání. Deficit v sebekontrole se projevuje u mnoha pacientů s různými jinak odlišnými onemocněními, např. ADHD, poruchy osobnosti, afektivní poruchy, abúzus a  závislosti, poruchy příjmu potravy, schizofrenie či Parkinsonova choroba. Přestože jde o poměrně častý a nebezpečný jev, projevy impulzivního jednání obvykle nepatří mezi diagnostické příznaky (s výjimkou ADHD a hraniční poruchy osobnosti) a nemusí jim být věnována dostatečná pozornost, přestože mají významné důsledky pro fungování jedince v sociálním prostředí i pro kvalitu jeho života. Další příčinou může být též nedostupnost jednoznačně účinné terapie, kterou by mohlo být impulzivní jednání ovlivněno, ale i nedostupnost nástrojů pro validní detekci takovéto symptomatiky.

Projevy, potažmo příčiny impulzivity jsou rozmanité, proto se výzkumníci již několik desetiletí snaží odlišit, jaké dimenze impulzivita obsahuje, jaké jsou vztahy mezi jednotlivými typy impulzivity a jaké jsou jejich zdroje. Ani dnes však v této otázce nepanuje shoda. Existují behaviorální a osobnostní modely impulzivity.¹ Podle behaviorálních modelů je impulzivita způsobena narušením určité neurobiologické funkce, kterou je možné detekovat behaviorálními testovými metodami. Osobnostní modely pojímají impulzivitu jako souhrn rysů, jejichž zvýšená míra vytváří sklon jednat impulzivně. Výsledkem osobnostních modelů jsou sebeposuzovací dotazníky, které jsou v klinické praxi snadněji aplikovatelné. Validita osobnostních modelů je ověřována pomocí faktorové analýzy položek dotazníků. Pro historii osobnostních modelů impulzivity viz Evenden (1999),² Linhartová a Kašpárek (2017),¹ Parker a Bagby (1997).3 V  tomto článku se zaměřujeme konkrétně na dvě v současné literatuře nejčastěji používané škály impulzivity, a sice Barrattovu škálu a škálu UPPS-P, jejíž název pochází z počátečních písmen anglických názvů dimenzí škály (Urgency, Premeditation, Perseverance, Sensation Seeking, Positive Urgency). Zatímco Barrattova škála je často používána i v klinické praxi, relativně nová škála UPPS-P se v klinické oblasti zatím příliš nerozšířila.

Barrattova škála

E. S. Barratt představil první verzi škály v roce 1959⁴ a v současnosti se již přes dvacet let používá jedenáctá verze škály (BIS-11).⁵ Škála obsahuje 30 otázek hodnocených na čtyřbodové stupnici. Podle autorů⁵ škála obsahuje šest faktorů prvního řádu, jejichž dvojice tvoří tři faktory druhého řádu. Vzhledem k vysokým korelacím faktorů autoři konstatují, že škála jako celek měří obecný rys impulzivity. Faktory druhého řádu představují Pozornostní impulzivita (Attentional Impulsiveness), kterou tvoří primární faktory Pozornost (Attention) a Kognitivní nestabilita (Cognitive Instability), dále Motorická impulzivita (Motor Impulsiveness), kterou tvoří primární faktory Motorická impulzivita (Motor Impulsiveness) a Vytrvalost (Perseverance), a Obtíže plánovat (Non-planning Impulsiveness), kterou tvoří primární faktory Sebekontrola (Self-control) a Kognitivní komplexita (Cognitive Complexity). Většina současných studií však nepotvrdila navrhovanou šestifaktorovou ani třífaktorovou strukturu škály ani existenci jediného společného faktoru.^6-9 Faktorová struktura škály je tedy nejasná, zvýšené skóre na škále bylo přesto zaznamenáno u řady klinických populací.¹⁰ Předchozí studie^8,11,12 dokládají, že škála obsahuje jak položky, které s ostatními položkami nekorelují, tak i  redundantní páry položek. Zároveň však škála zahrnuje i takové položky, které dobře vystihují globální faktor impulzivity. Na základě těchto položek již někteří autoři vytvořili zkrácené verze Barrattovy škály,^11,12 původní jedenáctá verze Barrattovy škály přesto zatím zůstává nejčastěji používanou formou.

Model UPPS-P

Model UPPS-P vznikl jako snaha o sjednocení všech dosavadních osobnostních modelů impulzivity a poprvé byl publikován v roce 2001. S. R Whiteside a D. R. Lynam¹³ zařadili do společné faktorové analýzy položky z 20 subškál z 9 různých modelů impulzivity a 14 originálních položek. Výsledkem byly čtyři faktory impulzivity, a sice Urgence (Urgency, 12 položek), tedy tendence jednat impulzivně pod vlivem negativních emocí, Nedostatek plánování (Lack of Premeditation, 11 položek), Nedostatek vytrvalosti (Lack of Perseverance, 10 položek) a Vyhledávání intenzivních prožitků (Sensation Seeking, 12 položek). Položky jsou posuzovány na čtyřbodové škále a autoři pojmenovali model podle počátečních písmen anglických názvů subškál jako UPPS. M. A. Cydersová a G. T. Smith14 následně v článku z roku 2007 upozornili, že tendence k impulzivnímu jednání se neobjevuje pouze pod vlivem negativních emocí, ale i v souvislosti s prožíváním intenzivních pozitivních emocí a nálad. Proto doplnili škálu UPPS o pátou subškálu, tzv. Pozitivní urgence (14 položek), a výsledný model nazvali UPPS-P. Cydersová a Smith¹⁴ dále ověřovali faktorovou strukturu celé škály. S daty se nejlépe shodoval model, který zahrnoval tři faktory vyššího řádu, a sice Urgenci, kterou tvoří subškály Pozitivní a Negativní urgence, Deficity ve svědomitosti (Deficits in Conscientiousness), které tvoří Nedostatek plánování a Nedostatek vytrvalosti, a Vyhledávání intenzivních prožitků.

Velkým přínosem modelu je zahrnutí vlivu emocí na impulzivní jednání. Např. u  pacientů s hraniční poruchou osobnosti může být impulzivita v neutrálních testových podmínkách obtížně detekovatelná, protože tito pacienti jednají impulzivně zejména pod vlivem emocí či stresu.¹⁵ Subškály urgence tedy mohou na tuto tendenci upozornit, přestože v jiných testových metodách nemusí být zvýšená impulzivita patrná. Metoda se ve výzkumu rychle rozšířila¹⁶ a v současnosti se jedná o nejkomplexnější osobnostní model impulzivity.

Cíle práce

Cílem této práce je poskytnout český překlad obou metod a zhodnotit psychometrické charakteristiky dotazníků, validitu modelů a vhodnost obou metod pro používání v klinické praxi.

METODA

Škály a výzkumný soubor

Barrattova škála (11. verze) a škála UPPS-P byly přeloženy do češtiny autory tohoto článku (pro kompletní znění položek viz tab. 1 a tab. 2). Barrattovu škálu vyplnilo celkově 577 zdravých osob (z toho 61 % žen, průměrný věk 22,6 roku se směrodatnou odchylkou 2,3) a 14 pacientů s hraniční poruchou osobnosti; z toho 10 žen, průměrný věk 24,5 roku se směrodatnou odchylkou 4,5 roku). 92 zdravých osob (z toho 54 % žen, průměrný věk 22,1 roku se směrodatnou odchylkou 2,8) a všichni pacienti vyplnili rovněž škálu UPPS-P.

Analýza dat

Provedli jsme konfirmační faktorovou analýzu obou škál v programu R pomocí balíčku Lavaan. Ve všech analýzách jsme použili jako metodu odhadu Maximum Likelihood, data vstupovala do analýzy nestandardizovaná a byly povoleny pouze signifikantní korelace latentních faktorů.

U Barrattovy škály jsme ověřovali celkem tři modely. Model 1 představuje původní model podle Pattona, Stanforda a Barratta,⁵ a obsahuje tedy 6 primárních faktorů, jejichž dvojice tvoří 3 faktory vyššího řádu (Pozornostní impulzivita =~ Pozornost + Kognitivní nestabilita; Motorická impulzivita =~ Motorická impulzivita + Vytrvalost; Obtíže s plánováním =~ Sebekontrola + Kognitivní komplexita). Příslušnost položek do jednotlivých subškál je uvedena v poznámce k tab. 1. Model 2 obsahuje pouze tři faktory vyššího řádu bez rozlišení primárních faktorů. Model 3 testuje jednofaktorové řešení.

U škály UPPS-P jsme ověřovali jediný model podle Cydersové a Smithe14 (Urgence =~ Pozitivní urgence + Negativní urgence; Deficity ve svědomitosti =~ Nedostatek plánování + Nedostatek vytrvalosti; Vyhledávání intenzivních prožitků). Příslušnost položek do jednotlivých subškál je uvedena v poznámce k  tab. 2. Vzhledem k vysokému množství položek jsme stejně jako Cydersová a  Smith14 použili sdružení položek do balíčků. Pro každou subškálu byly vytvořeny tři balíčky, jednotlivé položky byly do balíčků přidělovány náhodně tak, aby byl počet položek v balíčcích pokud možno vyrovnaný.

Pro ověření diskriminační validity jsme srovnali výsledky všech škál u  zdravých lidí se skóre skupiny pacientů s hraniční poruchou osobnosti pomocí t-testu.

VÝSLEDKY

Psychometrické vlastnosti Barrattovy škály

Vnitřní konzistence celé škály u běžné populace českých respondentů je ? = 0, 82, pro jednotlivé škály je však v rozmezí ? = 0,17 až 0,66. (Pozornost ? = 0, 66; Motorická impulzivita ? = 0,66; Sebekontrola ? = 0,55; Kognitivní komplexita ? = 0,26; Vytrvalost ? = 0,17; Kognitivní nestabilita ? = 0,52). To jsou velmi nízké hodnoty, pro účely individuální diagnostiky neakceptovatelné. Korelační matice subškál je uvedena v tab. 3.

U žádného ze tří modelů Barrattovy škály nebylo dosaženo dostatečné shody modelu s daty (Model 1: Chi² = 2160,05; df = 396; Chi²/df = 5,45; CFI = 0,60; TLI = 0,56; RMSEA = 0,09; SRMR = 0,09; Model 2: Chi² = 2250,82; df = 402; Chi²/df = 5,60; CFI = 0,58; TLI = 0,54; RMSEA = 0,09; SRMR = 0,09; Model 3: Chi² = 2551,90; df = 405; Chi²/df = 6,30; CFI = 0,51; TLI = 0,47; RMSEA = 0,10; SRMR = 0,09).

Protože výsledky nepotvrdily ani jeden z navrhovaných modelů, rozhodli jsme se dále ověřit, nakolik přispívají jednotlivé položky do teoretického globálního faktoru impulzivity. Proto jsme provedli explorační faktorovou analýzu opět metodou Maximum Likelihood a s omezením na extrakci jediného faktoru. Výsledky modelu jsou podle předpokladů neuspokojivé (Chi²= 2496,04; df = 405; Chi2/ df = 6,16; 17 % vysvětleného rozptylu). Tab. 4 zobrazuje faktorové náboje a  extrakční komunality jednotlivých položek seřazené od položek nejvíce přispívajících do společného faktoru po položky přispívající nejméně. Ve spodní polovině tabulky můžeme vidět, že 11 položek dosahuje extrakční komunality méně než 10 %, s čímž korespondují nízké faktorové náboje těchto položek (0,3 a nižší). Naopak v horní polovině tabulky lze vidět, že škála obsahuje položky s vysokými faktorovými náboji, které přispívají do společného faktoru významnou měrou.

Psychometrické vlastnosti škály UPPS-P

Model UPPS-P dosáhl uspokojivé shody modelu s daty (Chi² = 160,00; df = 85; Chi²/df = 1,85; CFI = 0,94; TLI = 0,93; RMSEA = 0,10; SRMR = 0,09). Faktory Urgence a Deficitů ve svědomitosti silně korelují (r = 0,81; p < 0,001), Vyhledávání intenzivních prožitků s ostatními dvěma faktory nekoreluje. Plný faktorový model je uveden na obr. 1. Vnitřní konzistence všech subškál je vysoká (Nedostatek plánování ? = 0,91; Nedostatek vytrvalosti ? = 0,89; Vyhledávání intenzivních prožitků ? = 0,88; Negativní urgence ? = 0, 88; Pozitivní urgence ? = 0,95; celé UPPS-P ? = 0,95). Korelační matice subškál je uvedena v tab. 5.

Konvergentní validita

Konvergentní validita metod byla ověřována na základě korelací mezi jednotlivými subškálami. V tab. 6 jsou uvedeny korelace mezi subškálami Barrattovy škály a škály UPPS-P. Pokud by obě metody odhadovaly obdobně definovaný konstrukt, očekávali bychom i přes nedostatky v reliabilitě Barrattovy škály pozitivní korelace napříč jednotlivými nástroji. Při ověření tohoto předpokladu na vzorku zdravých respondentů (tab. 6) však zjišťujeme nízké korelační koeficienty variující v rozmezí r = -0,27 až r = 0, 26. Korelace celých součtových škál je r = 0,11.

Popisné statistiky škál a jejich diskriminační validita

Protože navrhované subškály Barrattovy škály podle předchozích výsledků nelze rozlišit, při ověřování diskriminační validity jsme u Barrattovy škály pracovali pouze s celkovým skóre škály. Popisné statistiky škály UPPS-P, jejích subškál a Barrattovy škály pro vzorek zdravých lidí jsou uvedeny v tab. 7. Rozložení všech škál je přibližně normální. Výsledky t-testů srovnávajících výsledky zdravých lidí s pacienty s hraniční poruchou osobnosti jsou uvedeny v  tab. 8. Pacienti s hraniční poruchou osobnosti dosáhli ve srovnání se zdravými lidmi statisticky významně vyšších skóre v subškálách Nedostatek vytrvalosti (p < 0,05; d = 0,6), Negativní urgence (p < 0,001; d = 1,8), Pozitivní urgence (p < 0,01; d = 0,8) a dále v celkovém skóre škály UPPS-P (p < 0,01; d = 1) a v Barrattově škále (p < 0,001; d = 1,5). Všechny rozdíly dosahují vysoké velikosti účinku, velmi vysoké velikosti účinku pak dosahuje zejména subškála Negativní urgence, Barrattova škála a celkové skóre UPPS-P.

DISKUSE

Obsahová validita Barrattovy škály

Obsahová validita původní struktury Barrattovy škály se jeví jako problematická už po analýze reliability jednotlivých škál. Nízké hodnoty zcela znemožňují užití subškál v individuální diagnostice; i na úrovni celkového skóre směrodatná chyba měření odpovídá 0,42násobku směrodatné odchylky; při požadavku na dodržení 95% spolehlivosti je polovina intervalu spolehlivosti 0, 84násobek směrodatné odchylky. V případě subškál lze nejnižší hodnoty odůvodnit malým počtem položek ve škálách; celkovou reliabilitu nástroje a = 0, 82 však nelze akceptovat u součtu 30 položek.

Nízká reliabilita subškál (vysoká zátěž chybou měření) je pravděpodobně i  příčinou toho, že se nepodařilo potvrdit původní faktorový model, ani model tří faktorů, ani model s jediným společným faktorem. Výsledky naší studie na české populaci tak potvrzují předchozí doklady o nejasné faktorové struktuře škály^6-9,11,12 a poukazují na nedostatečnou validitu Barrattova teoretického modelu. Přesto Barrattova škála rozlišuje mezi zdravými lidmi a pacienty s  hraniční poruchou osobnosti s vysokou velikostí účinku. Výsledky napovídají, že Barrattova škála obsahuje některé položky, které jsou vysoce relevantní pro diskriminaci impulzivity, avšak zároveň obsahuje položky, které s  impulzivitou nesouvisejí nebo jsou jinak neadekvátní. Je možné, že jednofaktorový model zahrnující všechny původní položky není adekvátní právě kvůli nevhodným položkám. Z tohoto důvodu jsme dále provedli explorační faktorovou analýzu s omezením na extrakci jediného faktoru. Tab. 4 ukazuje, nakolik jsou jednotlivé položky pro společný faktor významné. V horní polovině tabulky lze vidět, že nejvýznamnější položky se týkají obecného sebeposouzení impulzivity, které poukazuje na předčasné jednání bez rozmýšlení: "Jednám spontánně, bez rozmýšlení", "Dělám věci bez přemýšlení", "Říkám věci bez přemýšlení", "Jednám impulzivně". Lze se tedy domnívat, že tyto položky vyjadřují obsah globálního faktoru, který se škála snaží zachytit. V dolní polovině tabulky můžeme naopak vidět, že řada položek se skutečně jeví jako nesouvisející s impulzivitou. Značná část těchto položek je přitom definována v inverzní formě, přičemž na rozdíly v hodnocení inverzních a neinverzních položek bylo odkazováno již dříve.⁶

V dalším výzkumu by tedy bylo možné zaměřit se na detailnější položkovou analýzu škály a vytvoření zkrácené verze škály, kterou by bylo možné používat v praxi. Snahy o vytvoření zkrácené verze Barrattovy škály již byly zaznamenány,^11,12 tyto snahy však zatím nevedly k rozšíření jednotné inovované verze.

Obsahová validita škály UPPS-P

Faktorová struktura škály UPPS-P byla replikována. Škála obsahuje tři faktory vyššího řádu. Emoční impulzivitu reprezentuje faktor Urgence, který zahrnuje sklony jednat impulzivně pod vlivem jak negativních, tak pozitivních emocí (Negativní a Pozitivní urgence). Faktor Deficitů ve svědomitosti dále tvoří Nedostatek vytrvalosti a Nedostatek plánování. Třetím samostatným faktorem je Vyhledávání intenzivních prožitků. Zatímco faktory Urgence a Deficitů ve svědomitosti spolu vysoce korelují, Vyhledávání intenzivních prožitků se zbývajícími faktory nesouvisí. Škála se u běžné populace vyznačuje celkovou reliabilitou a = 0,95 při 59 položkách; pro jednotlivé subškály je reliabilita rovněž vysoká. Hodnota směrodatné chyby měření odpovídá 0, 24násobku směrodatné odchylky a polovina 95% intervalu spolehlivosti odpovídá 0,47násobku směrodatné odchylky pro případ celkové škály. V dalším výzkumu je zapotřebí ověření struktury škály a srovnání výsledků u dalších skupin pacientů.

Konvergentní validita

Korelace mezi subškálami Barrattovy škály a škály UPPS-P jsou nízké a  nevýznamné. Přestože se obě metody používají jako měřítka impulzivity, evidentně neodhadují shodné konstrukty a nevykazují konvergentní validitu. Barrattova škála se zřejmě zaměřuje na velmi hrubý a obecný odhad míry impulzivity, zatímco škála UPPS-P zjišťuje obsahově jasně definované dimenze impulzivního jednání.

Diskriminační validita

Pro ověření diskriminační validity škál jsme použili srovnání výsledků zdravých osob s pacienty s hraniční poruchou osobnosti. I při nízkém vzorku pacientů jsme nalezli rozdíly o vysoké velikosti účinku ve škálách Nedostatek vytrvalosti, Pozitivní a Negativní urgence a v celkovém UPPS-P skóre a také v  celkovém skóre Barrattovy škály. Velmi vysoké velikosti účinku dosáhl zejména rozdíl v Negativní urgenci. Dle výsledků jsou tedy pacienti s hraniční poruchou osobnosti méně vytrvalí a mají vyšší sklony jednat impulzivně pod vlivem jak pozitivních, tak zejména negativních emocí. Negativní urgence se jeví jako zásadní faktor impulzivity pro tuto skupinu pacientů. Do rozdílu v  celkovém skóre škály UPPS-P se zřejmě promítají právě rozdíly v jednotlivých subškálách. Jak již bylo zmíněno, Barrattova škála i přes absenci faktorové struktury a přítomnost problematických položek rozlišuje mezi zdravými lidmi a  pacienty. Tento výsledek podporuje opodstatnění zkrácené verze Barrattovy škály, která by obsahovala pouze položky s uspokojivými psychometrickými vlastnostmi.

Vhodnost škál pro užití v klinické praxi

Užití Barrattovy škály v její současné podobě v klinické praxi je vzhledem k  absenci faktorové struktury problematické. Zcela neadekvátní je pak interpretace subškál navrhovaných autory dotazníku. Škála UPPS-P je naopak vzhledem ke svým dobrým psychometrickým vlastnostem vhodná pro užívání v  klinické praxi. Dimenze škály jsou jasně obsahově definované a psychometricky odlišitelné, proto lze pomocí škály detekovat různé formy impulzivního chování u pacientů. Zvýšené skóre v různých dimenzích škály UPPS-P nám může napovědět, jak postupovat ve snaze redukovat míru impulzivního jednání u  konkrétního pacienta. Např. v případě zvýšeného skóre v Nedostatku vytrvalosti bychom mohli uvažovat o posilování schopnosti zaměření pozornosti pacienta, v  případě zvýšených skóre v Urgenci např. o zlepšování strategií emoční regulace apod.

ZÁVĚR

Oba v současnosti nejčastěji používané sebeposuzovací dotazníky pro hodnocení impulzivního chování, tj. Barrattova škála a škála UPPS-P, byly přeloženy do češtiny a byly ověřeny jejich psychometrické charakteristiky na českém vzorku. Barrattova škála v aktuální podobě vykazuje nízkou obsahovou validitu, použití škály v klinické praxi je tudíž problematické, zcela neadekvátní je pak sčítání skóre do subškál podle autorů dotazníku.⁵ Validita škály UPPS-P je přiměřená, jednotlivé subškály jsou jasně obsahově definované a psychometricky odlišitelné. Škála UPPS-P je proto vhodná k detekci jednotlivých domén impulzivního chování a je použitelná u klinických populací.

LITERATURA

• 1. Linhartová P, Kašpárek T. Současné modely, testy a metodologické aspekty měření impulzivity v psychologii a psychiatrii. Cesk Psychol 2017; LXI, 1: 29-42.
• 2. Evenden JL. Varieties of impulsivity Psychopharmacology 1999; 146: 348-361.
• 3. Parker JDA, Bagby RM. In Impulsivity: Theory, assessment, and treatment, ed. Webster CD, Jackson MA, The Guilford Press 1997: 142-157.
• 4. Barratt ES. Anxiety and Impulsiveness Related to Psychomotor Efficiency Percept Mot Skills 1959; 9: 191-198.
• 5. Patton JH, Stanford MS, Barratt ES. Factor structure of the Barratt Impulsiveness Scale. J Clin Psychol 1995; 51: 768-774.
• 6. Haden SC, Shiva A. Trait impulsivity in a forensic inpatient sample: An evaluation of the Barratt impulsiveness scale. Behav Sci Law 2008; 26: 675-690.
• 7. Ireland JL, Archer J. Impulsivity among adult prisoners: A confirmatory factor analysis study of the Barratt Impulsivity Scale. Pers Individ Dif 2008; 45: 286-292.
• 8. Reise SP, Moore TM, Sabb FW, Brown AK, London ED. The Barratt Impulsiveness Scale-11: Reassessment of its structure in a community sample. Psychol Assess 2013; 25: 631-642.
• 9. Vasconcelos AG, Malloy-Diniz L, Correa H. Systematic review of psychometric proprieties of barrattimpulsiveness scale version 11 (BIS-11). Clin Neuropsychiatry 2012; 9: 61-74.
• 10. Stanford MS, Mathias CW, Dougherty DM. et al. Fifty years of the Barratt Impulsiveness Scale: An update and review. Pers Individ Dif 2009; 47: 385-395.
• 11. Coutlee CG, Politzer CS, Hoyle RH, Huettel SA. An abbreviated impulsiveness scale constructed through confirmatory factor analysis of the Barratt Impulsiveness Scale Version 11. Arch Sci Psychol 2014; 2: 1-12.
• 12. Steinberg L, Sharp C, Stanford MS, Tharp AT. New tricks for an old measure: The development of the Barratt Impulsiveness Scale-Brief (BIS-Brief). Psychol Assess 2013; 25: 216-226.
• 13. Whiteside SP, Lynam DR. The five factor model and impulsivity: Using a  structural model of personality to understand impulsivity. Pers Individ Dif 2001; 30: 669-689.
• 14. Cyders MA, Smith GT. Mood-based rash action and its components: Positive and negative urgency. Pers Individ Dif 2007; 43: 839-850.
• 15. Cackowski S, Reitz A-C, Ende G et al. Impact of stress on different components of impulsivity in borderline personality disorder. Psychol Med 2014; 44: 1-12.
• 16. Berg JM, Latzman RD, Bliwise NG, Lilienfeld SO. Parsing the Heterogeneity of Impulsivity: A Meta-Analytic Review of the Behavioral Implications of the UPPS for Psychopathology Psychol Assess 2015; 27: 1-18.

---

Celá stať v dokumentu PDF

Čes a slov Psychiatr 2017;113(4): 149 -157

Zpět