Česká a slovenská psychiatrie

Česká a slovenská psychiatrie

Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS

dopisy redakci

JOHANN WOLFGANG VON GOETHE (1749-1832)
Psychiatrický pohled na světoznámou báseň ERLKÖNIG z roku 1782

MUDr. George O. Krizek, USA

Dovoluji si vám nabídnout příspěvek, který nechce být omezen na českou kotlinu, nýbrž by měl být "celoevropský". Je to pokus o psychiatrický pohled na Goetheho báseň "ERLKÖNIG", do češtiny překládanou jako "KRÁL DUCHŮ" (pod tímto názvem ji přeložil Karel Jaromír Erben - respektive přebásnil do češtiny a  zařadil do sbírky "Kytice").

Obsah básně je pozoruhodný tím, že Goethe, který zřejmě měl povědomí o  horečnatých deliriích u tehdy běžných dětských infekčních chorob, "bezděčně" popsal febrilní delirium s kombinovanými iluzemi a halucinacemi vizuálními, auditorními i haptickými způsobem, který se blíží kazuistice. (Nemocné blouznící dítě, asi v horečce, halucinuje nebezpečnou bájnou postavu "krále duchů", který se ho snaží zmocnit a posléze způsobuje jeho smrt). Přikládám německý originál ("Erlkönig") a ovšem Erbenovo nádherné přebásnění do češtiny a také úžasně přesně do angličtiny britským autorem (teprve z roku 1955) Edwinem Zeydelem. Goetheho originál vznikl v r. 1782, takže Erbenovo přebásnění je značně starší (Erben žil v letech 1811 až 1870).

Přikládám tedy znění básně v originále a přebásnění do dalších dvou jazyků, kde porovnáním vynikne Goetheho schopnost vylíčit paranoidně halucinatorní obsah febrilního deliria u dítěte. Je zajímavé, že profesor Vondráček postavu Erlköniga nezmiňuje v seznamu nadpřirozených bytostí ve svém "Fantastické a  magické?"

Johann Wolfgang von Goethe, všestranně vzdělaný geniální básník a filosof, se narodil do velmi zámožné rodiny ve Frankfurtu nad Mohanem. Otec byl právník, matka měla básnické nadání. Jako dítě nechodil do školy, měl domácí učitele. Jeho genialita se neomezovala na poezii či jiné literární odvětví. (První básně, které později spálil, napsal asi v deseti letech.) Projevil nadměrnou schopnost studovat jazyky. Bavilo jej loutkové divadlo. V 16 letech začal studovat práva na univerzitě v Lipsku, to ho ale nudilo. Přestoupil na uměleckou školu, kde jej zajímala kresba a rytectví. V r. 1769 onemocněl "těžkým vnitřním krvácením", považovaným za tuberkulózu. Jeho život se zdál být ohrožen. Asi rok a půl byl jen doma, zcela invalidní. Během rekonvalescence se obíral mystikou, okultismem a náboženstvím. Obnovil univerzitní studia. Jeho zájmy byly velice široké. V r. 1770 přesídlil do Štrasburku, kde prodělal nějakou obtížnou operaci. V r. 1774 píše "Utrpení mladého Werthera". Obírá se tématem "světobolu". V r. 1775 přechází - pro celý zbytek života - do Weimaru. Obklopuje se nejvyšší společností a šlechtou, někdy před rokem 1784 získává šlechtický titul. Počal studovat mineralogii (později, v r. 1806 byl k jeho poctě objevený minerál, vodnatý kysličník železitý nazván "goethit"). Dále se zajímá o botaniku, zoologii a lidskou anatomii. Je známa jeho studie lidské lebky, týkající se mezičelisti (Os incisivum). Goethe prý neměl rád Prusy, nedůvěřoval Rusům, cítil se dobře ve francouzském ovzduší. Napoleon Bonaparte se k němu choval velmi vlídně.

O úžasném pozorovacím talentu stran života - a to je hlavní předmět tohoto článku - svědčí doslova bezděčně napsaná "kazuistika" průběhu a dynamiky tehdy častých, a zhusta terminálně končících dětských akutně probíhajících infekčních onemocnění, spojených s febrilním paranoidně halucinatorním, delirantním stavem (často typhus abdominalis, paratyphus, pheumonie apod.)

Delirium s kombinovanými halucinacemi vizuálními, auditorními a haptickými, počínajícími jako iluze, je náplní slavné básníkovy básně Erlkönig. Tato báseň líčí za větru a tmy (deliria se za tmy zhoršují!) na koni jedoucího otce, který cválá do svého dvorce. V náruči drží dítě - synka, který je ve svém deliriu ohrožován halucinovaným "králem duchů". "Král duchů" je nešťastný český překlad slova Erlkönig (die Erie = německy olše), měl by to být "Olšový král". Tato bájná postava je - na základě obsahu "naší" básně - líčena jako chlupatý čert s ohonem, mající na hlavě královskou korunu. Tato - zřejmě kdysi běžná - postava německých pohádek není zmiňována ve velmi jinak přesném výčtu "nadpřirozených bytostí", vzniklých na principu montážních představ, ve Vondráčkově díle "Fantastické a magické z hlediska psychiatrie", 1968.

Staré německo-české slovníky překládají "Erlkönig" co "král duchů, skřítků, elfů". Goetheho báseň vrcholí tím, že halucinovaný král duchů se zmocňuje hrůznými halucinovanými přízraky dítěte a tak způsobuje jeho smrt. Báseň, napsaná v r. 1782, svou krásou i námětem zaujala a byla do češtiny přebásněna Karlem Jaromírem Erbenem, v rámci převzatých témat, a zařazena do sbírky Kytice. (Erben umírá 1870).

"Erlkönig" byl přeložen do angličtiny v r. 1955 (pozdě!) autorem jménem Edwin Zeydel. Možná byla báseň přeložena i do jiných jazyků. Je zajímavé, že námět smrti dítěte se vyskytuje u Erbena na několika místech jeho tvorby (viz "Polednice", "Smolný var", "Sirotkovo lůžko").

Na závěr: přikládáme české i anglické přebásnění Erlköniga, ovšem též německý originál. Bez toho by čtenáři krásu básně plně nezažili.

Karel Jaromír Erben (1811 - 1870)

Král duchů (Kytice 1893)
Přebásnění Goetheho básně Erlkönig (1782) do češtiny:

Ký pozdní to jezdec větrem a tmou?
Otec to s dítětem domů jedou;
synáčka milého v náručí má
a tiskne a hřeje a objímá!

"Mé dítě, což úzkostně tak se děsíš?" -
"Tatíčku, což krále duchů nevidíš?
Hle, krále se srstí a s korunou!" -
"Mé dítě, jen vodní to páry jsou."

"Pojď, dítě milé, pojď ke mně sem!
Zde krásně spolu pohrajem;
má louka je pěkná, květnatá,
a máti moje má šat ze zlata."

"Ach táto, tatíčku, slyšíš-li nyní,
jaké mi král sliby tajně činí?" -
"Spokoj se, mé dítě, a bázně nech;
suchéť to listí šumí po sadech."

"Pojď, dítě zlaté, pojďjen se mnou,
mé dcerky ti pilně sloužit budou;
mé dcerky, ty v noci tance mají,
ve spánek tě tancujíc uzpívají."

"Ach táto, tatíčku, což nevidíš
těch dcerek králových tam vody blíž?" -
"Vidím, vidím to, mé dítě milé:
vrby jsou to šeré a vyhnilé."

"Aj, rád tě mám, jsi švarný, musím tě mít;
a sám-li nepůjdeš, chci síly užít." -
"Ach táto, tatíčku! Již po mně sahá,
král duchů již v moci své mne má!"

I hrůza jest v otci a dává se v cval,
své úpící dítě v náručí jal;
přijíždí do dvorce v mysli traplivé,
leč dítě v náručí již - neživé.

Johann Wolfgang von Gotthe

Erlkönig

Wer reitet so spát durch Nacht und Wind?
Es ist der Vater mit seinern Kind;
Er hat den Knaben wohl in dem Arm,
Er fasst ihn sicher, er halt ihn warm.

Mein Sohn, was birgst du so bang dein Gesicht?
- Siehst, Vater, du den Erlkönig nicht?
Den Erlenkönig mit Kron und Schweif?
- Mein Sohn, es ist ein Nebelstreif. -

"Du liebes Kind, komm, geh mit mir!
Gar schöne Spiele spiel ich mit dir;
Manch bunte Blumcn sind an dem Strand.
Meine Mutter hat manch gilden Gewand."

Mein Vater, mein Vater, und hórest du nicht.
Was Erlenkönig mir leise verspricht?
- Sei ruhig. bleibe ruhig, mein Kind;
In durren Blättern säuselt der Wind. -

"Willst, feiner Knabe, du mit mir gehn?
Meine Töchter sollen dich warten schön;
Meine Töchter fuhren den náchtlichen Reihn,
Und wiegen und tanzen und singern dich ein."

Mein Vater, mein Vater, und siehst du nicht dort
Erlkönigs Töchter am dustern Ort? -
Mein Sohn, mein Sohn, ich seh es genau:
Es scheinen die alten Weiden so grau. -

"Ich liebe dich, mich reizt deine schöne Gestalt;
Und bist du nicht willig, so brauch ich Gewalt."
Mein Vater, mein Vater, jetzt fasst er mich an!
Erlkönig hat mir ein Leids getan! -

Dem Vater grausets, er reitet geschwind.
Er halt in Armen das ächzende Kind,
Erreicht den Hof mit Miihe und Not;
In seinen Armen das Kind war tot.

Johann Wolfgang von Goethe

The Erl-King

Who's riding so late where winds blow wild
It is the father grasping his child;
He holds the boy embraced in his arm.
He clasps him snugly, he keeps him warm.

"My son, why cover your face in such fear?"
"You see the elf-king father?
He's near! The king of the elves with crown and train!"
"My son, the mist is on the plain."

"Sweet lad, o come and join me, do!
Such pretty games I will play with you;
On the shore gay flowers their color unfold.
My mother has many garments of gold."

"My father, my father, and can you not hear
The promise the elf-king breathes in my ear?"
"Be calm, stay calm, my child, lie low:
In withered leaves the night-winds blow."

"Will you, sweet lad, come along with me?
My daughters shall care for you tenderly;
In the night my daughters their revelry keep,
They'll rock you and dance you and sing you to sleep."

"My father, my father, o can you not trace
The elf-king's daughters in that gloomy place."
"My son, my son, I see it clear
How grey the ancient willows appear."

"I love you, your comeliness charms me, my boy!
And if you're not willing, my force I'll employ."
"Now father, now father, he's seizing my arm.
Elf-king has done me a cruel harm."

The father shudders, his rede is wild.
In his arms he's holding the groaning child,
Reaches the court with toil and dread. -
The child he held in his arms was dead.

1782; translation by Edwin Zeydel, 1955

Celá stať v dokumentu PDF
Čes a slov Psychiatr 2017;113(2): 100 -102

Zpět