Česká a slovenská psychiatrie

Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS

původní práce / original article

ISSN 1212-0383

DOPADY PRACOVNĚ REHABILITAČNÍHO PROGRAMU NA PSYCHOPATOLOGII A KVALITU ŽIVOTA U PACIENTŮ S CHRONICKÝM PRŮBĚHEM SCHIZOFRENIE

THE EFFECTS OF A WORKING AND REHABILITATION PROGRAM ON THE PSYCHOPATHOLOGY AND QUALITY OF LIFE FOR PATIENTS WITH CHRONIC SCHIZOPHRENIA

Simona Venclíková^1,2, Iva Stehnová⁴, Tomáš Kašpárek^2,3

¹ Psychiatrická nemocnice Brno
² Psychiatrická klinika LF MU, Brno
³ Psychiatrická klinika FN Brno
⁴ 1. neurologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně

SOUHRN

Simona Venclíková S, Stehnová I, Tomáš Kašpárek T. Dopady pracovně rehabilitačního programu na psychopatologii a kvalitu života u pacientů s chronickým průběhem schizofrenie

Pozadí: Pacienti s chronickým průběhem schizofrenie bývají kvůli silně vyjádřeným negativním příznakům onemocnění a dlouhodobé nezaměstnanosti stigmatizováni, trpí sociálním stažením, vymizením zájmů, zhoršenou kvalitou života.

Cíle: Zmapovat, zda je možné zapojit nemocné s chronickým průběhem schizofrenie do placeného pracovně rehabilitačního programu a udržet je v něm po dobu 18 měsíců. Zobjektivizovat, zda dojde ke změně v psychopatologickém obrazu nemoci. Zjistit, zda dojde ke zlepšení kvality života.

Pacienti a metodika: Do projektu bylo zařazeno 15 nemocných s chronickým průběhem schizofrenie. Na začátku a na konci projektu byl jejich psychopatologický obraz hodnocen škálou Positive and Negative Syndrome Scale (PANSS), kvalita života byla hodnocena škálou Subjective Quality of Life Analysis (SQUALA).

Výsledky: 12 pacientů vydrželo v programu po dobu 18 měsíců. U účastníků došlo za těchto 18 měsíců k signifikantnímu zlepšení v celkovém PANSS a v obecné a negativní části škály PANSS (total PANSS p = 0,002, negative PANSS p = 0,002, global PANSS p = 0,002). U participantů nedošlo v žádném z parametrů ke zlepšení v subjektivním hodnocení kvality života.

Závěr: Naše studie potvrdila, že i nemocné s chronickým průběhem schizofrenie je možné zaměstnat a udržet v pracovně rehabilitačním programu. Díky zapojení do pracovně rehabilitačního programu došlo u participantů ke zmírnění psychopatologických příznaků nemoci. U účastníků nedošlo ke zlepšení subjektivní kvality života.

Klíčová slova: schizofrenie, negativní příznaky, pracovně rehabilitační program, finanční motivace, kvalita života

SUMMARY

Simona Venclíková S, Stehnová I, Tomáš Kašpárek T The effects of a working and rehabilitation program on the psychopathology and quality of life for patients with chronic schizophrenia

Background: Due to serious negative symptoms of the disease and long-term unemployment, patients with chronic course of schizophrenia are stigmatized, suffer from social withdrawal, loss of interest, and reduced quality of life.

Objectives: To find and map whether patients with chronic courses of schizophrenia are able engage in a paid working and rehabilitation program and to be kept in it for 18 months. To objectify whether there is a change in the psycho-pathological picture of the disease. To find out whether the patients´ quality of life is improved.

Patients and methods: 15 patients with chronic courses of schizophrenia were included into the project. At the beginning and at the end of the project, the psychopathological picture was evaluated using the Positive and Negative Syndrome Scale (PANSS) and quality of life was evaluated using the scale of Subjective Quality of Life Analysis (SQUALA).

Results: 12 patients stayed in the program for 18 months. A significant improvement in the total PANSS, the global and the negative parts of the PANSS were observed for the patients after the 18 months (total PANSS p=0.002, negative PANSS p=0.002, global PANSS p=0.002). For the participants, no parameters of subjective evaluation of quality of life were improved.

Conclusion: Our study has confirmed that even the patients with chronic schizophrenia are able to be employed and kept in a working and rehabilitation program. Thanks to their engagement in the working and rehabilitation program, the participants experienced relieved psycho-pathological symptoms of the disease. The participants' subjective quality of life was not improved.

Key words: schizophrenia, negative symptoms, working and rehabilitation program, financial incentives, quality of life

ÚVOD

Schizofrenie je jedním z nejzávažnějších duševních onemocnění. Objevuje se mezi 20. a 34. rokem života a postihuje muže i ženy ve stejné míře. Prevalence schizofrenie je kolem 1 %. Při velikosti světové populace, která je kolem 7,4 miliardy lidí, trpí v současné době zhruba 74 milionů lidí touto poruchou. Schizofrenie se projevuje poruchami myšlení, vnímání, jednání, emocí a vůle. Rozlišujeme tzv. pozitivní příznaky nemoci (kam patří halucinace, bludy, dezorganizovaná řeč, bizarní chování) a negativní příznaky (emoční oploštělost, ztráta zájmů, ztráta prožívání radosti). Nemocní se schizofrenií trpí mimo jiné i vyšší morbiditou, je u nich např. zvýšený výskyt diabetů.¹ Příznaky poruchy nemocného stigmatizují, vedou k omezení sociálních kontaktů, ztrátě zaměstnání, ke zhoršení kvality života. Zhruba v jedné třetině případů se onemocnění chronifikuje. Klinickému obrazu pak dominují negativní symptomy (snížená motivace, sociální odloučení, celkové zpomalení myšlení a řeči). Léčba této fáze nemoci není farmakoterapeutickou intervencí příliš úspěšná. Částečného zlepšení je možno dosáhnout aplikací repetitivní transkraniální magnetické stimulace (rTMS).² Nemocní nemají o nic zájem, vyhýbají se kontaktu s lidmi (sociální stažení), v drtivé většině případů je přítomen kognitivní deficit.³ Negativní symptomy jsou hlavním zdrojem hendikepu nemocných.⁴

Práce je důležitou podmínkou důstojné existence člověka. Dává mu pocit seberealizace a společenské užitečnosti. Vytváří pole pro sociální kontakty s možností vést rozhovory, potkávat lidi, uzavírat přátelství.⁵ Práceschopnost je u nemocných se schizofrenií ovlivněna mnoha faktory. Mezi ty zásadní patří přítomnost a intenzita psychopatologických symptomů a přítomnost a míra kognitivního deficitu. V případě nemocných se schizofrenií je zaměstnáno pouze 10-20 % nemocných.⁶ A to i přesto, že je známo, že pravidelné zaměstnání, bez stresu a s jasně vymezenými povinnostmi je pro nemocné zvládnutelné a prospěšné. Naopak napomáhá nemocnému zůstat mimo nemocnici.⁷ Nemocní s chronickým průběhem schizofrenie jsou tedy ze sociálního fungování vyřazeni jak psycho-patologickými symptomy vlastní nemoci, tak dále i ztrátou zaměstnání. Svoji životní situaci prožívají výrazně negativně, kvalita jejich života je oproti zdravé populaci výrazně snížena.

Všichni lidé touží od pradávna po kvalitním životě. Většina lidí si pod tímto pojmem představí zdraví a spokojenost, za ně teprve řadí další hodnoty. K posouzení kvality života máme k dispozici objektivní a subjektivní indikátory. Objektivní indikátory jsou fakta o sociální situaci jedince, kam spadá například to, zda je či není nemocný zaměstnán, zda má či nemá partnera, zda má či nemá nezávislé bydlení a sociální kontakty. Subjektivní indikátory jsou pocity a hodnocení nemocným, jeho pohled na jeho sociální situaci. Vlivsociodemografických, klinických a léčebných faktorů na kvalitu života u pacientů se schizofrenií nebyl dosud uspokojivě definován.⁸

Negativním symptomům, jako dimenzi schizofrenie, je v posledních letech věnován stále větší zájem. Existuje hypotéza, která koreluje negativní symptomy poruchy se zhoršením pracovního výkonu.⁹ Jsou popsány bariéry při zaměstnávání nemocných se schizofrenií, které tvoří jednak příznaky nemoci a jednak chudší neurokognitivní a intrapsychické fungování.¹⁰ Prací zaměřených cíleně na efekt zaměstnávání na psychopatologický obraz schizofrenie je velmi málo. Proto jsme se ve svém výzkumu zaměřili právě na toto téma. Celosvětově je velký zájem věnován nemocným s první atakou schizofrenie. Informací o pacientech s chronickým průběhem nemoci je významně méně. Kvalita života těchto chronicky nemocných je většinou posuzována objektivními indikátory, např. dle efektu farmakoterapie.¹¹ Nás v našem výzkumu zajímalo subjektivní prožívání kvality života.

Na subjektivní hodnocení kvality života u pacientů s chronifikovaným průběhem schizofrenie mají vliv psychopatologické symptomy a kognitivní funkce.¹² Z těchto výše uvedených důvodů jsme se zaměřili na nemocné s chronickým průběhem schizofrenního onemocnění. Zajímalo nás, zda jsou schopni se při vyjádřené negativní symptomatologii a kognitivním deficitu zapojit do programu pracovní rehabilitace a zda jsou schopni z tohoto programu profitovat.

Cíle projektu

Cílem číslo 1 našeho výzkumu bylo zjistit, zda je možné zaměstnat nemocné s chronickým průběhem schizofrenie a vyjádřenými negativními příznaky v placeném, pracovně rehabilitačním programu. A zda v tomto programu vydrží pracovat 18 měsíců.

Cílem číslo 2 bylo zjistit, zda v případě, že nemocní vydrží pracovat v pracovně rehabilitačním programu, dojde ke změnám v psychopatologickém profilu jejich nemoci.

Cílem číslo 3 bylo zjistit, zda v případě, že nemocní vydrží pracovat v pracovně rehabilitačním programu, dojde ke zlepšení v subjektivním hodnocení kvality života.

PACIENTI A METODIKA

Charakteristika souboru

Do projektu bylo zařazeno 15 nemocných s chronickým průběhem schizofrenní poruchy a vyjádřenými negativními příznaky. Všichni zařazení účastníci pobírají plný invalidní důchod a před nástupem do projektu nikde nepracovali, neúčastnili se pracovního ani rehabilitačního programu. Předvýběr provedli na základě definovaných požadavků (schizofrenní porucha s vyjádřenými negativními příznaky, plný invalidní důchod) ambulantní psychiatři ze svých pacientů. U všech doporučených nemocných jsme zhodnotili psychopatologický obraz jejich nemoci pomocí škály Positive and Negative Syndrome Scale (PANSS). Škálování prováděl jeden nezávislý rater. Všichni nemocní s pozitivními symptomy nemoci byli vyřazeni.

Do projektu byli zařazeni nemocní, kteří splňovali vstupní kritéria v hodnotách negativního PANSS: NI - hodnota 3 a více, N2 - hodnota 3 a více, N5 - hodnota 4 a více. Všichni zařazení účastníci měli negativní PANSS v rozmezí 14-34. Jednalo se o 12 mužů a 3 ženy. Demografické a klinické údaje jsou uvedeny v tab. 1. Všem zařazeným účastníkům byl před započetím projektu dán dotazník k hodnocení kvality jejich života Subjective Quality of Life Analysis (SQUALA).

Program pracovní rehabilitace

Nemocní pracovali v chráněném prostředí programu pracovní rehabilitace za podpory sociálních pracovníků. V úvodu programu byli účastníci zaškoleni speciálními pedagogy do základů pěti pracovních oborů (malíř-natěrač, zahradník, truhlář, zedník, tesař). Školení v jednom oboru trvalo 10 pracovních dnů a každý si mohl vybrat, kterých školení se zúčastní (minimum bylo jedno školení, maximum bylo všech pět). Po tomto úvodním vzdělávacím programu se účastníci zapojili do programu pracovní rehabilitace, kde se pokoušeli získané dovednosti aplikovat a rozvíjet, za podpory sociálních pracovníků. Program pracovní rehabilitace trval 18 měsíců (počítáno bez úvodního školení). Participanti se dle svých preferencí věnovali jednoduchým manuálním činnostem, jako údržba zeleně, úklid, pěstování plodin, malování místností apod. Výše úvazku se pohybovala od 0,1 do 0,5 dle zdravotního stavu jednotlivců, tedy dle doporučení jejich ambulantního psychiatra. Každá změna pracovního úvazku byla vždy nejprve konzultována s ambulantními psychiatry, od kterých jsme dostávali zpětnou vazbu i ohledně toho, jak se účastníci v programu cítí. Za svoji práci dostávali nemocní mzdu dle výše svého úvazku. Tři muži projekt předčasně opustili (1 muž pro velkou vzdálenost místa bydliště a tím náročné dojíždění, 1 muž nebyl schopen akceptovat pravidla programu, 1 muž pro konflikty v osobní rovině).

Po 18 měsících jsme opět zhodnotili psychopatologické symptomy onemocnění pomocí škály PANSS. Vstupní i výstupní škálování PANSS prováděl jeden rater. Účastníci opět vyplnili dotazník na hodnocení kvality života SQUALA.

Použité škály

Positive and Negative Syndrome Scale (PANSS) poskytuje přehled o přítomnosti pozitivních a negativních příznaků schizofrenie. Hodnocení je v kompetenci vyškoleného lékaře. Škála zahrnuje sedm oblastí pozitivních příznaků, sedm oblastí negativních příznaků a šestnáct oblastí týkajících se obecné psychopatologie.¹³ Každá doména škály PANSS nabývá hodnot 1-7, kdy 1 znamená absenci příznaku, 7 znamená extrémní vyjádření příznaku. Pro pozitivní PANSS je rozmezí 7-49, pro negativní PANSS 7-49, a pro obecný PANSS 16-112.

Subjective Quality of Life Analysis (SQUALA) umožňuje hodnocení 21 oblastí lidského života z hlediska subjektivní spokojenosti a důležitosti, na jejichž základě lze poté určit i samotnou kvalitu života a pět zobecňujících dimenzí kvality života (abstraktní hodnoty, zdraví, volný čas, blízké vztahy a základní potřeby). Awad a Voruganti popisují SQUALA jako sebeposuzovací multidimenzionální dotazník, jenž je silně vnitřně konzistentní s dobrou reliabilitou a senzitivitou ke změně.¹⁴ Dotazník do českého prostředí upravila Dragomirecká.

Statistické hodnocení

Statistické zpracování výsledků bylo prováděno pomocí programu SPSS Statistics 22. Byly zde využity neparametrické statistické metody, jako je Wilcoxonův a Mannův-Whitneyův test. Demografické údaje pak byly zpracovány prostřednictvím statistik popisných.

VÝSLEDKY

Schopnost zapojení se do programu pracovní rehabilitace

12 z 15 zařazených účastníků s vyjádřenými negativními příznaky v rámci chronické schizofrenie zůstalo v pracovně rehabilitačním programu po celou jeho dobu, tedy celých 18 měsíců. Největším problémem bylo zrekonstruovat základní pracovní návyky, tzn. dodržování času nástupu do zaměstnání / odchodu ze zaměstnání, nastavených přestávek. Během trvání programu velká část účastníků opakovaně měnila výši svého pracovního úvazku. Všichni participanti začínali v programu s úvazky 0,1-0,3 (dle doporučení svých ambulantních psychiatrů). Zkraje projektu byla patrná snaha o navyšování pracovních úvazků z ekonomických důvodů. Většina účastníků se snažila svůj vstupní pracovní úvazek navýšit o 0,1 až 0,2. Své žádosti o navýšení úvazku vysvětlovali touhou po vyšším zisku. Vyšší pracovní zatížení na začátku projektu, tzn. úvazek 0, 4-0,5, ale vedlo k selhávání účastníků (zvýšená únavnost, zhoršení zdravotního stavu ve smyslu podrážděnosti a obav, provázené nutností úpravy medikace ambulantním lékařem), proto bylo třeba pracovní úvazky opět snížit. Zjistili jsme, že nemocné s chronickou schizofrenií je možno za speciálních, chráněných podmínek zaměstnat, zrekonstruovat jejich pracovní návyky a v zaměstnání je udržet. Ke konci projektu, tzn. po 12 měsících, již někteří účastníci zvládali pracovat na poloviční úvazek. Průměrná výše úvazku se během celého programu pohybovala kolem 0,3. Po ukončení programu zůstalo v chráněném zaměstnání 10 nemocných. 1 muže a 1 ženu se po ukončení programu dokonce podařilo zaměstnat na částečné úvazky na otevřeném trhu práce.

Efekt programu pracovní rehabilitace na psychopatologický obraz nemoci

Předpoklad, že díky pracovnímu zařazení dojde u nemocných ke změně psychopatologických příznaků jejich onemocnění, se potvrdil. V psychopatologickém obraze došlo k signifikantnímu zlepšení celkové PANSS (p = 0,002), v obecné části škály PANSS (p = 0,002) i v negativním PANSS (p = 0,002) (tab. 2). K významnějšímu signifikantnímu zlepšení došlo v obecných položkách škály PANSS, konkrétně v položce G7 - motorické retardaci a G16 - aktivním sociálním stažení. V oblasti negativních příznaků pak došlo ke statisticky významnému zlepšení v položkách N2 - nedostatek emoční angažovanosti na životních událostech, N4 - snížení zájmu v sociálních interakcích zapříčiněné apatií a NI - citová oploštělost.

Vliv programu pracovní rehabilitace na kvalitu života

Předpoklad, že díky pracovnímu zařazení dojde ke zlepšení subjektivního hodnocení kvality života, se nepotvrdil (tab. 3). Mezi vstupními hodnotami škály SQUALA a výstupními hodnotami po 18 měsících v pracovním programu není signifikantní rozdíl.

DISKUSE

Efektu zaměstnávání na psychopatologický obraz nemoci a na kvalitu života u nemocných se schizofrenií se celosvětově doposud věnovalo jen málo autorů, např. Stefan Priebe15 nebo B. Holzner.¹⁶ Velkým úskalím této problematiky je to, že velká část nemocných v rámci vyjádřených negativních příznaků nemá o nic zájem, tedy nemá zájem ani o zaměstnání. Nemocné je třeba silně motivovat, aby byli ochotní nechat se zaměstnat. Jak se ukazuje z realizovaných studií^17,
18 i z výsledků našeho výzkumu (snaha o navyšování pracovního úvazku a tím i finanční odměny), největší motivací je finanční odměna za odvedenou práci. Ve výše uvedených studiích pociťovali účastníci v rámci placených pozic zlepšení v subjektivním hodnocení kvality života, pracovali usilovněji.

Výzkum zaměřený cíleně na dopady pracovně rehabilitačního programu na psychopatologický obraz a kvalitu života u nemocných s chronickou schizofrenií neexistuje. Je velice obtížné vyhledat nemocné s chronifikovaným onemocněním a přesvědčit je, aby se zúčastnili programu pracovní rehabilitace. Dále je vysoce nejisté, jak dlouho a zda vůbec v programu vydrží. Z tohoto důvodu byl náš sledovaný soubor poměrně malý, což částečně limituje statistické hodnocení výsledků. Našemu výzkumu se svým designem nejvíce blíží studie z roku 2005, která byla zaměřena na starší pacienty se schizofrenií.¹⁹ Dá se očekávat, že schizofrenní onemocnění by u starších pacientů mohlo mít chronický průběh, ale ve výzkumu není definováno, že by mělo jít cíleně o tuto skupinu nemocných. Program pracovní rehabilitace zde trval 6 měsíců, u účastníků došlo k výraznému zlepšení symptomů onemocnění. K hodnocení byla použita škála PANSS. V našem souboru došlo k signifikantnímu zlepšení v negativní i obecné části škály PANSS a také v celkovém PANSS, a to i přesto, že schizofrenní onemocnění našich účastníků vedlo k hlubokému narušení jejich zájmů a emocí. Škálu PANSS použil k hodnocení vlivu zaměstnání vs. nezaměstnání i kolektiv autorů v čele s Tandbergem.²⁰ Výsledky ukázaly lepší klinické, globální i sociální fungování u zaměstnaných pacientů. Studie ale byla zaměřena na pacienty s první epizodou schizofrenie, u kterých se předpokládá větší flexibilita a vyšší šance na návrat k běžnému životu než u nemocných s chronifikovaným průběhem poruchy. Jak vyplývá z našich výsledků, vhodným pracovním programem je možné dosáhnout zlepšení i u nemocných s nepříznivým vývojem onemocnění. Dá se předpokládat, že u nemocných s první epizodou bude zlepšení ještě daleko výraznější. Z tohoto důvodu by všichni nemocní s první epizodou schizofrenie měli být preventivně zařazeni do speciálního pracovně rehabilitačního programu, aby zůstali začleněni do společnosti a nedocházelo k jejich odloučení. Jak se ukazuje, program pracovní rehabilitace tento potenciál má.

Neexistuje jednotný koncept programu pracovní rehabilitace. Nám se velice osvědčila strategie, kdy před nástupem do samotného pracovně rehabilitačního programu absolvovali účastníci vzdělávací program, kde byli proškoleni speciálními pedagogy v několika manuálních oborech. Je třeba si uvědomit, že se jedná o populaci vážně duševně nemocných, kteří již mnoho let pobírají invalidní důchod a většinu času trávili doma. Nestačí tedy snaha o rekonstrukci jejich pracovních návyků, je třeba jim ukázat, jak jednotlivé pracovní činnosti správně a bezpečně realizovat. Všichni účastníci hodnotili toto počáteční zaškolení velice kladně. Další část programu pracovní rehabilitace se zaměřila na základní pracovní návyky. Trvalo téměř 12 měsíců, než byli účastníci schopni dodržovat nastavenou pracovní dobu, respektovat nastavené přestávky atd. Čas je tedy v programu pracovní rehabilitace jedním z nejdůležitějších faktorů. Pracovní zatížení je u těchto chronicky nemocných třeba zvyšovat jen velmi pozvolna, jinak může dojít k dekompenzaci jejich zdravotního stavu (únava, tenze, dyssomnie).

Z výsledků našeho výzkumu, z výsledků výše uvedených studií, ale i z výsledků dalších prací, např. T. Burns,²¹ jednoznačně vyplývá, že zaměstnání hraje velmi významnou roli v životě člověka. Dlouhodobou nezaměstnaností se vytrácí smysl života, dochází k omezení sociálních kontaktů, rozpadá se životní rytmus člověka, mizí odměna, tj. hlavní zdroj k uspokojování životních potřeb.⁵ Tyto dopady nezaměstnanosti v kombinaci s negativními příznaky schizofrenie vedou k výrazné stigmatizaci nemocného, jeho ekonomické nejistotě, k jeho odsunu na okraj společnosti. Více než polovina nemocných se schizofrenním onemocněním by s podporou mohla být způsobilá získat a udržet pracovní místo na volném pracovním trhu.²² Z realizovaných studií i z výsledků našeho výzkumu je jasně patrné, že návrat duševně nemocných do placeného zaměstnání vede ke zmírnění projevů jejich nemoci a tím k nižšímu čerpání zdravotní péče. Ke stejnému závěru dospěl ve své práci i Bush,²³ který vypočítal, že rozdíl průměrných nákladů na jednoho účastníka jeho výzkumu, za ambulantní služby a institucionální pobyty, přesáhl v průběhu deseti let částku 166350 USD (tj. cca 4158750 Kč) ve prospěch pracující skupiny.

Zajímavé je, že u našeho souboru účastníků nedošlo k očekávanému zlepšení v jejich subjektivním hodnocení kvality života. K podobnému výsledku dospěla ve své práci i Mona Eklund. Jejím výsledkem bylo zjištění, že zaměstnání na otevřeném trhu práce má pro subjektivní hodnocení kvality života menší význam. Smysluplná každodenní činnost je pro duševně nemocné velmi důležitá, u každého nemocného je však zapotřebí individuální přístup. Otevřený trh práce není vhodný pro všechny nemocné.²⁴ Většina ostatních autorů, kteří se zaměřili na vliv zaměstnávání na kvalitu života u duševně nemocných, dospěla k opačným výsledkům. Nordt²⁵ a Drake²⁶ dospěli k závěrům, že zaměstnání vede u duševně nemocných ke zlepšení kvality jejich života. Obě práce ale použily k posouzení kvality života odlišný dotazník a v obou studiích byli kromě nemocných se schizofrenií zařazeni také pacienti s poruchou nálady. Naší teorií, proč nedošlo u našeho souboru ke zlepšení v hodnocení kvality života, je to, že v rámci chronického průběhu schizofrenie došlo k silné dezintegraci osobnostních struktur. Z tohoto důvodu nemají nemocní náhled na změnu své sociální situace (navýšení sociálních kontaktů v rámci zaměstnání, zlepšení pracovního výkonu, zlepšení ekonomické situace) a svůj život i s těmito změnami hodnotí stejně negativně jako bez nich. Dalším důvodem, proč u našeho souboru nedošlo ke změně kvality života, může být i rozdílná výše úvazků. Účastníci, kteří měli po většinu projektu úvazek 0,1 nebo 0,2, měli výrazně méně sociálních interakcí a také menší ekonomické výstupy než účastníci s vyššími úvazky. Dalším důvodem negativního výsledku může být i velikost našeho souboru.

ZÁVĚR

Nemocné s chronickým průběhem schizofrenie a vyjádřenými negativním příznaky je možné finančně motivovat, zapojit je do pracovně rehabilitačního programu a v tomto programu je udržet. Během 18měsíčního programu je možné zrekonstruovat jejich pracovní návyky (aby zvládli dodržovat stanovenou pracovní dobu a přestávky, komunikovat se zaměstnavatelem, plnit pracovní požadavky, uspět v pracovním kolektivu, napsat si životopis apod.) a aktivizovat je do té míry, že jsou schopni ustát požadavky běžného pracovního prostředí.

Placený pracovně rehabilitační program měl statisticky významný pozitivní vliv na psychopatologický obraz nemoci. Nevedl ale ke změně v subjektivním hodnocení kvality života.

LITERATURA

1. Ustohal L, Stehnová I. Diabetes a schizofrenie. Cesk Slov Neurol N 2012; 1: 111-114.
2. Přikryl R, Ustohal L, Přikrylová Kučerová H. A detailed analysis of the effect of repetitive transcranial magnetic stimulation on negative symptoms of schizophrenia: A double-blind trial. Schizophrenia Research 2013; 149: 167-173.
3. Stehnová I, Sisrová M, Ustohal L, Hublová V, Beránková D et al. Neurokognitivní dysfunkce u schizofrenie. Čes a Slov Psychiat 2015; 111 (4): 194-200.
4. Villalta-Gil V, Vilaplana M, Ochoa S, Haro JM, DolzM et al. Neurocognitive performance and negative symptoms: Are they equal in explaining disability in schizophrenia outpatients? Schizophrenia Research 2006; 87 (1-3): 246-253.
5. Buchtová B, Šmajs J, Boleloucký Z. Nezaměstnanost, 2., přepracované a aktualizované vydání. Praha, Grada Publishing 2013.
6. Marwaha S, Johnson S. Schizophrenia and employment. Social Psychiatry and Psychiatric Epidemiology 2004; 39 (5): 337-349.
7. Libiger J. Stigma duševního onemocnění. Psych 2001; 1: 48-52.
8. Browne S, Roe M, Lane A, Gervin M, Morris M et al. Quality of life in schizophrenia: relationship to sociodemographic factors, symptomatology and tardive dyskinesia. Acta Psychiatrica Scandinavica 1996; 94(2): 118-124.
9. Lysaker P, Bell M. Negative symptoms and vocational impairment in schizophrenia: repeated measurements of work performance over six months. Acta Psychiatrica Scandinavica 1995; 91 (3): 205-208.
10. Rosenheck R, Leslie D, Keefe R, McEvoy J, Swartz M et al. Barriers to employment for people with schizophrenia. Am J Psychiatry 2006; 163: 411-417.
11. Meltzer HY, Burnett S, Bastani B, Ramirez LE Effects of six months of clozapine treatment on the quality of Life of chronic schizophrenic patients. Hosp Community Psychiatry 1990; 41 (8), 892-897.
12. Tomida K, Takahashi N, Saito S, Ma-eno N, Iwamoto K et al. Relationship of psychopathological symptoms and cognitive function to subjective quality of life in patients with chronic schizophrenia. Psychiatry and Clinical Neurosciences 2010; 64 (1): 62-69.
13. Kay SR, Opler LA, Fiszbein A. Positive and Negative Syndrome Scale. Toronto, Canada: MHS 2000.
14. Awad A, Voruganti L. Measuring quality of life in patients with schizophrenia: An update. PharmacoEconomics 2012; 30 (3): 183-195.
15. Priebe S, Warner R, Hubschid T, Ec-kle I. Employment, attitudes toward work, and quality of life among people with schizophrenia in 3 countries. Schizophr Bull 1998; 24 (3): 469-477.
16. Holzner B, Kemmler G, Meise U. The impact of work-related rehabilitation on the quality of life of patients with schizophrenia. Soc Psychiatry Psychiatr Epidemiol 1998; 33 (12): 624-631.
17. Bond GR, Resnick SR, Drake RE, Xie H, McHugo GJ et al. Does competitive employment improve nonvocatio-nal outcomes for people with severe mental illness? J Consult Clin Psychol 2001; 69 (3): 489-501.
18. Bryson G, Lysaker P, Bell MD. Quality of life benefits of paid work activity in schizophrenia: A longitudinal analysis. Schizophr Bull 2002; 28 (2) : 249-257.
19. Bell MD, Fiszdon JM, Greig TC, Bryson GJ. Can older people with schizophrenia benefit from work rehabilitation? J Nerv Ment Dis 2005; 193 (5): 293-301.
20. Tandberg M, Ueland T, Andreassen OA, Sundet K, Melle I. Factors associated with occupational and academic status in patients with first-episode psychosis with a particular focus on neurocognition. Soc Psychiatry Psychiatr Epidemiol 2012; 47 (11): 1763-1773.
21. Burns T, Catty J, Becker T, Drake RE, Fioritti A et al. The effectiveness of supported employment for people with severe mental illness: a randomised controlled trial. Lancet 2007; 370: 1146-1152.
22. Swanson RM, Spitzer SR Stigma and the psychiatric patient career. J Health Soc Behav 1970; 11: 44-51.
23. Bush PW, Drake RE, Xie H, McHugo GJ, Haslett WR. The long-term impact of employment on mental health service use and costs for persons with severe mental illness. Psychiatr Serv 2009; 60 (8): 1024-1031.
24. Eklund M. Work status, daily activities and quality of life among people with severe mental illness. Qual Life Res 2009; 18 (2): 163-170.
25. Nordt C, Muller B, Róssler W, Lau-ber C. Predictors and course of vocational status, income, and quality of life in people with severe mental illness: A naturalistic study. Soc Sci Med 2007; 65 (7): 1420-1429.
26. Drake RE, Frey W, Bond GR, Goldman HH, Salkever D et al. Assisting social security disability insurance beneficiaries with schizophrenia, bipolar disorder, or major depression in returning to work. Am J Psychiatry 2013; 170 (12): 1433-1441.

Čes a slov Psychiatr 2017;113(1): 7 -13

Zpět