Podpořeno granty IGA MZ ČR NT-12170 a PRVOUK P25/LF1/2.
Štěpánková L, Králíková E, Zvolská K, Pánkova A, Felbrová V, Kulovaná S. Zmírnění příznaků deprese po úspěšné léčbě závislosti na tabáku
Úvod: Kouření je hlavní preventabilní příčinou morbidity a mortality v současném světě. U pacientů trpících psychickými poruchami jsou nemoci způsobené užíváním tabáku dokonce nejčastější příčinou úmrtí. Ti jsou v průměru dvakrát častěji kuřáky než psychicky zdravá populace a denně obvykle vykouří vyšší počet cigaret než průměrný kuřák. Dlouhodobě přetrvává obava psychiatrů i dalších zdravotníků z prohloubení psychického onemocnění v souvislosti s odvykáním kouření. Tyto obavy se však dlouholetým zkoumáním nepotvrdily a naopak řada studií prokazuje zmírnění psychických obtíží, zvláště pak faktorů deprese, úzkosti a stresu.
Cíl: Ověřit závažnost depresivní poruchy u kuřáků přicházejících léčit svou závislost na tabáku a porovnat se stavem po roce abstinence. Vyhodnotit úspěšnost léčby celkově i u tří podskupin pacientů dle vstupního skóre depresivních příznaků.
Metody: V souboru pacientů Centra pro závislé na tabáku léčených v letech 2010-2013 (1730 osob s kompletními daty) byla statisticky vyhodnocena úspěšnost celková i dle podskupin na základě vstupního skóre deprese dle Beckovy sebeposuzovací stupnice deprese (BDI-II).
U úspěšných pacientů, kteří vyplnili BDI-II na počátku i na konci léčby (509/651), byla statisticky vyhodnocena metodou kontinuální i kategoriální evaluace změna BDI-II skóre na počátku léčby a po roce abstinence.
Výsledky: Roční abstinence ověřená oxidem uhelnatým ve vydechovaném vzduchu byla v celém sledovaném souboru 37,6% (651/1730). Úspěšnost u pacientů, kteří se v úvodu nenacházeli v pásmu hodnotitelné deprese (BDI-II < 14 bodů), byla ve srovnání s pacienty se symptomy střední až silné deprese v počátku léčby signifikantně vyšší s OR 2,59 (1,76-3,79), p < 0,001. Průměrná míra závažnosti depresivních příznaků u hodnocené skupiny pacientů (509 osob) se po roce abstinence od kouření statisticky signifikantně snížila: vstupní BDI-II skóre 8,9 bodu (SD 0-25), po roce abstinence BDI-II skóre 5,3 bodu (SD 0-18, p < 0, 01).
Závěr: Míra závažnosti depresivních příznaků hodnocená pomocí BDI-II byla u bývalých kuřáků po roční abstinenci statisticky signifikantně nižší v porovnání se stavem před počátkem léčby. Intenzivní léčba závislosti na tabáku by měla být dostupná všem pacientům včetně psychicky nemocných kuřáků.
Klíčová slova: kouření, závislost na tabáku, deprese, léčba
Štěpánková L, Králíková E, Zvolská K, Pánkova A, Felbrová V, Kulovaná S. Improvement of depressive symptoms after a successful treatment of tobacco dependence
Background: Smoking is the current major preventable cause of morbidity and mortality worldwide, in patients with mental disorders tobacco related diseases are even the main cause of death. They are on average twice more likely to smoke than mentally healthy population and they smoke usually higher number of cigarettes per day. The fear of manifestation or worsening of depression after smoking cessation is a barrier to star tobacco dependence treatment for many smokers willing to quit and also for the health care staff. However, the long-term research did not confirm these concerns: large number of scientific studies demonstrated improvement of mental problems after smoking cessation, especially factors of depression, anxiety and stress.
Aims: To elucidate the level of depression in smokers seeking treatment of tobacco dependence at the baseline and after one year of abstinence from smoking. Abstinence rates in the whole sample, as well as in three subgroups according to the baseline depression score.
Methods: Abstinence rates were evaluated in patients of the Centre for Tobacco-Dependent between 2010-2013 (1,730 persons with complete records) in total, as well in subgroups according to the baseline Beck Depression Inventory (BDI-II).
The change in the BDI-II score in abstainers who completed the BDI-II score at the baseline and after one year of abstinence (509/651), was analyzed by continual and categorial evaluation.
Results: In the whole sample, the CO-validated one year abstinence was 37.6% (651/1730). The success rates among those with no actual depression at the baseline (BDI-II < 14 points), compared to the subgroup with moderate/strong depression, was significantly higher: OR 2.59 (1.76-3.79), p < 0.001. The mean level of depression in the successful subgroup significantly decreased after one year of abstinence: BDI-II baseline score 8.9 (SD 0-25), compared to 5.3 points (SD 0-18), p < 0.001.
Conclusions: The depression level according to the BDI-II score was significantly lower after one year of abstinence from smoking compared to the baseline level. Intensive treatment of tobacco dependence should be available to all patients including those with psychiatric illness.
Key words: smoking, tobacco dependence, depression, treatment
Pacienti trpící psychickými obtížemi v průměru častěji kouří, častěji se stanou na tabáku/nikotinu závislí a vykouří denně v průměru více cigaret než kuřáci bez přítomné psychické poruchy.1-3 Ačkoliv je tedy kouření jedním z nejdůležitějších faktorů jejich somatické morbidity a předčasné mortality, často přetrvávají mezi pacienty i ošetřujícími zdravotníky obavy z prohloubení psychických příznaků po zanechání kouření. I z těchto důvodů není této skupině nemocných léčba závislosti na tabáku v České republice rutinně nabízena a poskytována.
Narůstající množství studií z posledních let, které byly zaměřeny na pacienty trpící psychickými poruchami (depresivními a úzkostnými poruchami, schizofrenií, post-traumatickou stresovou poruchou a duálními závislostmi) však prokazují opak.4-8 Pacienti s příznaky psychických poruch mohou přestat kouřit bez zhoršení svého psychického onemocnění, naopak jeho prognóza se v dlouhodobém horizontu zlepšuje. Problematika je přehledně shrnuta (včetně možností léčby, harm-reduction strategií a možného využití e-cigaret) např. v recentní metaanalýze Smoking cessation and reduction in people with chronic mental illness.9
Rozsáhlá metaanalýza Change in mental health after smoking cessation z roku 2014 přímo uzavírá, že: "? zanechání kouření je spojeno se snížením míry úzkosti, deprese a stresu a vede ke zvýšení přítomnosti pozitivní emotivity a kvality života ve srovnání s těmi, kdo nadále kouří. Efekt se zdá stejně významný u pacientů trpících psychickými poruchami, jako u pacientů bez jejich přítomnosti. Velikost efektu je stejná nebo větší v porovnání s aplikací antidepresivní léčby zaměřené na depresivní a úzkostné příznaky."10 Pacienti, kterým se podaří přestat kouřit, mají větší šanci na pozitivní změny či stabilizaci psychického onemocnění i až o 25 % vyšší šanci, že budou abstinovat od alkoholu či jiné primární drogy.11, 12 Dle nových studií může být dokonce vareniklin, indikovaný zatím pro léčbu závislosti na tabáku, velmi úspěšně použit i pro léčbu závislosti na alkoholu.13, 14
Pokud se budeme zabývat pouze faktorem přítomné depresivní symptomatiky, je zřejmé, že její vysoké skóre na počátku léčby závislosti na tabáku je jedním z negativních prediktivních faktorů úspěšnosti.15-17 Naopak, anamnéza depresivní poruchy v minulosti či léčená a aktuálně stabilizovaná deprese negativním prediktivním faktorem dle dostupných studií není vůbec či je pouze mírně na hranici statistické významnosti.18, 19 Podobných studií zaměřených na českou populaci je dostupných minimum. Výsledky zahraničních výzkumů potvrzuje i naše minulá práce, která neprokázala významný vliv depresivní symptomatiky v anamnéze na výsledek intenzivní léčby závislosti na tabáku po vyhodnocení pomocí multiregresní logistické analýzy.20
Ověřit míru závažnosti depresivní symptomatiky u sledované skupiny pacientů na počátku léčby a jeden rok po zanechání kouření. Vyhodnotit úspěšnost léčby celkově i úspěšnost tří podskupin pacientů dle vstupního skóre depresivní symptomatiky hodnocené BDI-II.
V souboru pacientů, kteří byli léčeni v Centru pro závislé na tabáku v letech 2010-2013 (1730 osob), byla statisticky vyhodnocena úspěšnost celková, i dle podskupin určených na základě vstupního skóre hodnotícího míru závažnosti depresivní symptomatiky dle Beckovy sebeposuzovací stupnice deprese (BDI-II).21
U úspěšných pacientů, kteří vyplnili dotazník BDI-II na počátku a na konci léčby, byla statisticky vyhodnocena pomocí kontinuální i kategoriální evaluace změna BDI-II skóre během jednoho roku abstinence.
Struktura intenzivní intervence v rámci léčby závislosti na tabáku byla zvolena v souladu s českými i zahraničními doporučeními léčby22-24 a byl použit kombinovaný přístup, který zahrnoval individualizovanou psychobehaviorální intervenci u všech pacientů a farmakoterapii (vareniklin, nikotin a/nebo bupropion) u pacientů s přítomnou fyzickou závislostí na tabáku, která byla hodnocena pomocí Fagerstrómova testu závislosti na cigaretách (FTCD).25
Psychobehaviorální intervence sestává z mnoha prvků a zahrnuje motivační rozhovor, vysvětlení principu závislosti, somatických i psychických souvislostí kouření, hledání vnitřních i vnějších spouštěčů chování, nalézání náhradních alternativ a zvládání stresu, diskusi o bariérách a podpůrných faktorech při odvykání kouření (podrobněji viz http://www.slzt.cz/struktura-intervence).
Farmakologická intervence proběhla u 81 % pacientů, kteří užívali jeden či více léků, resp. 63,6 % užívalo vareniklin, 34,6 % některou z forem náhradní terapie nikotinem či jejich kombinaci a 9,2 % bupropion (případně v kombinacích).26
Pro hodnocení míry závažnosti depresivních příznaků byla použita Beckova sebeposuzovací stupnice deprese před započetím léčby a při závěrečné návštěvě 1 rok po dni D, tj. jeden rok od zanechání kouření u abstinujících pacientů. Hodnotící škála: 0-13 bodů bez přítomnosti depresivní symptomatiky či s minimálními příznaky, 14-19 mírná depresivní symptomatika, 20-28 středně těžká a 29 bodů a více těžká depresivní symptomatika.
Statistická analýza výsledků zahrnula retrospektivní analýzu 1730 zařazených pacientů. Pro analýzu úspěšnosti léčby závislosti na tabáku byla použita standardní kritéria, tzv. Russel Standard Criteria.27 Tato kritéria zahrnují sledování jeden rok, abstinenci udávanou pacientem a biochemicky validizovanou. V našem případě měřením CO ve vydechovaném vzduchu, s hodnotami do 8 ppm na přístroji Smokerlyzer Bedfont. Ve statistickém hodnocení byla použita metoda kontinuální evaluace na základě Wilcoxonova signed-ranked testu a kategoriální evaluace s provedením McNemar-Bowkerova testu.
Roční validizovaná úspěšnost léčby závislosti na tabáku byla v celém souboru 37,6 % (651/1730). Úspěšnost léčby byla u skupiny pacientů, kteří na počátku léčby dosáhli celkového skóre BDI-II 0-13 bodů (minimální nebo nepřítomné depresivní příznaky), ve srovnání s pacienty, u kterých bylo úvodní celkové skóre BDI-II 20 a vyšší (pásmo středně těžké až těžké míry závažnosti depresivních příznaků), statisticky významně vyšší s OR 2,59 (1,76-3,79), při p< 0,001.
Mezi hodnocenými abstinujícími pacienty byla průměrná míra závažnosti depresivních příznaků (průměrná hodnota celkového skóre BDI-II) na počátku léčby statisticky signifikantně vyšší (8,3 bodu), ve srovnání s hodnotou po jednom roce sledování ode dne D (5,3 bodu), při statistické významnosti p < 0.001 (tab. 1). K prohloubení závažnosti depresivní symptomatiky nedošlo ani v jedné ze sledovaných podskupin určených hodnotou úvodního celkového skóre BDI-II (tab. 2).
Rozmezí hodnocení BDI-II: 0-13 bez přítomnosti či s minimálními depresivními příznaky, 14-19 mírná závažnost depresivních příznaků, 20-28 středně těžká závažnost depresivních příznaků, 29 a více těžká závažnost depresivních příznaků.
Naše výsledky podporují množství zahraničních výzkumů z posledních let, které se zabývají otázkou vývoje deprese v průběhu odvykání kouření.6-10 Vzhledem k tomu, že účinnost a bezpečnost léčby závislosti na tabáku byla opakovaně prokázána, vzniká velké množství zahraničních doporučení a praktických manuálů, které se týkají zavádění těchto intervencí do rutinní praxe zařízení pro léčbu psychických poruch a závislostí. Citovány jsou v nich také studie, které se týkají léčby závislosti na tabáku v průběhu hospitalizace na psychiatrických odděleních s různým režimem.28-30 Jsou v nich rozebrány i bariéry zavádění těchto intervencí a jejich řešení. Uvádíme je zde jako vhodný zdroj praktických doporučení pro rutinní praxi. Tyto zdroje mohou překlenout jednu z limitací naší studie, kterou je zaměření pouze na pacienty ambulantní.
Vyvracení mýtů a předsudků, které se týkají odvykání kouření pacientů s psychickými poruchami,31 je důležitým základovým kamenem pro změnu současného stavu v ČR, kde léčba závislosti na tabáku v ambulantních i hospitalizačních psychiatrických zařízeních není běžně poskytována. Častou bariérou jsou předsudky personálu ohledně rizikovosti odvykání kouření. Je také prokázáno, že pacienti, kteří se obávají zhoršení svého psychického stavu po zanechání kouření, vykazují menší úspěšnost léčby závislosti na tabáku.32
Průměrná míra závažnosti depresivních příznaků (průměrná hodnota celkového skóre BDI-II) po jednom roce abstinence od kouření statisticky signifikantně poklesla. Ačkoliv je vysoké aktuální skóre míry závažnosti depresivních příznaků před počátkem léčby závislosti na tabáku negativním prediktorem úspěšnosti odvykání kouření, k prohloubení depresivních příznaků u žádné ze sledovaných skupin nedošlo. Tyto výsledky podporují význam dobré kompenzace depresivní poruchy pro dosažení vyšší míry účinnosti intervence u kuřáků a bezpečnosti rutinního zařazení léčby závislosti na tabáku do praxe psychiatrických zařízení.