Česká a slovenská psychiatrie

Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS

původní práce / original article

• AKTUÁLNÍ ČÍSLO
• ARCHIV
• VYHLEDÁVÁNÍ
• PERIODIKUM
• REDAKČNÍ RADA
• PŘEDPLATNÉ
• INZERCE
• AKTUALIZOVANÉ
  POKYNY
  PRO AUTORY

• ISSN 1212-0383

• © Česká a Slovenská psychiatrie 2024
• © Galén 2024

• Úvodní strana
• Webmaster
• Provozovatel
  webu

TYPOLOGIE ANTISOCIÁLNÍHO CHOVÁNÍ VE STŘEDNÍ ADOLESCENCI A JEJÍ VZTAH K UŽÍVÁNÍ NÁVYKOVÝCH LÁTEK

TYPOLOGY OF ANTISOCIAL BEHAVIOR IN MIDDDLE ADOLESCENCE AND ITS RELATION TO SUBSTANCE USE

---

ÚVOD

Mezi roky 2005 a 2014 publikoval výzkumný tým složený z pracovníků Psychologického ústavu AV ČR, v. v. i., a Kliniky dětské psychiatrie FN v  Motole a 2. LF UK sérii studií věnovaných antisociálnímu chování v  adolescenci.^{1, 2} Zvláštní pozornost věnovali autoři zejména vytvoření typologie dospívajících na základě jejich antisociálních projevů a  charakterizaci těchto typů.^3-7 Zaměřili se na období rané adolescence (12-15 let), protože té bylo dosud ve výzkumu rizikového chování během dospívání věnováno méně pozornosti.⁸

Data pro tyto studie byla použita z projektu SAHA (Social And Health Assessment, viz Blatný et al.¹), který mimo dospívající v období rané adolescence zahrnoval i kohortu šestnáctiletých, studentů a studentek středních škol. Cílem předkládané studie je proto vytvořit typologii adolescentů ve střední adolescenci na základě jejich anti-sociálního chování a  porovnat ji s typologií získanou pro období 12-15 let.

Antisociální chování

Antisociální chování, tj. chování namířené proti normám a zvyklostem přijatým či uznávaným určitou společností,9 patří mezi základní zdroje rizik vývoje v  adolescenci.^10,11 Podle současných pohledů je rizikové chování v  adolescenci normativní součástí vývoje dospívajících.^12-14 Tento názor se opírá zejména o funkční výklad rizikového chování - vývojovým úkolem v adolescenci je vytvoření vlastní identity, dosažení nezávislosti na rodičích a přijetí zodpovědnosti dospělého.⁹ Tyto vývojové úkoly mohou být podle některých autorů splněny jak na základě sociálně přizpůsobeného chování, tak pomocí chování rizikového.¹⁵ Funkční výklad podporuje i incidence rizikového chování v adolescenci - až 50 % adolescentů se během dospívání zapojí alespoň do jedné z forem rizikového chování, toto rizikové chování má určité typické projevy, jako je např. kouření, užívání alkoholu nebo poškozování majetku, a  po dosažení dospělosti v převážné většině samo odezní.^{9, 16-18}

Typologický přístup v psychologii

Typologický přístup (někdy též označovaný jako na osobu zaměřený přístup - person centered approach) je v psychologii používán daleko méně než přístup zaměřený na vztahy mezi proměnnými (variable-oriented approach), ačkoliv skýtá řadu výhod. Především umožňuje identifikovat různé specifické skupiny osob v  populaci a jejich podrobnou charakterizaci.¹⁹ Díky tomuto přístupu můžeme získat i strukturovanější pohled na problém antisociálního chování v  adolescenci. Rozlišení různých typů osob na základě jejich antisociálních projevů může usnadnit hledání příčin problémového chování a je významné zejména pro praktické aplikace, jako je vytváření edukačních a intervenčních programů, či poradenské a terapeutické zásahy.

Typologie antisociálního chování

Nejznámější typologií antisociálního chování v adolescenci je typologie Moffitové,¹⁷ která rozlišila dvě skupiny adolescentů s  antisociálním chováním: u první skupiny je antisociální chování přítomné celoživotně (life-course-persistent antisocial behavior), u druhé je limitováno do období dospívání (adolescence-limited antisocial behavior). První, méně početnou skupinu tvoří převážně chlapci, u nichž se antisociální chování objevuje již v předškolním věku, mají neuropsychologické a  temperamentové obtíže a nepříznivou rodinnou anamnézu.^20,21 Druhou skupinu představují dospívající, jejichž antisociální chování je spíše odpovědí na vývojové úkoly adolescence.⁹

Smartová et al.¹⁶ se zabývaly klasifikací vývojových trajektorií antisociálního chování v průběhu adolescence. Identifikovaly tři hlavní shluky: první, nejpočetnější skupinu (cca dvě třetiny souboru) představují adolescenti s nízkou mírou antisociálního chování na všech měřených věkových úrovních, druhou skupinu tvoří tzv. "experimentující" jedinci, kteří uváděli vysokou míru antisociálního chování jen na jednom věkovém stupni, a poslední skupinu představují "persistentní" jedinci (12 %), kteří uváděli vysokou míru antisociálních projevů na dvou a více vývojových stupních.

Na specifickou populaci juvenilních žhářů se zaměřily Del Boveová a  Mackayová.²² Tato heterogenní skupina může být dle autorek rozdělena do tří typů (konvenční typ s omezenými projevy žhářství, typ s  nepříznivým rodinným zázemím a multirizikový-perzistentní typ). I zde typologie umožnila odlišit od sebe skupiny osob dle způsobu, jakým zakládají oheň, recidivy a řady osobních a environmentálních zvláštností. Výsledky byly využity pro návrhy preventivních a léčebných strategií.

Typologie antisociálního chování v rané adolescenci na základě dat z projektu SAHA

V předchozích studiích jsme se zabývali typologií mladších adolescentů z  městských oblastí na základě antisociálních projevů.⁵ Identifikovali jsme čtyři shluky osob. Největší skupinu (více než polovinu souboru) představovali neproblémové děti s nízkou úrovní všech typů antisociálního chování. Další dva shluky byly charakterizované mírnými antisociálními projevy - pro jednu skupinu bylo typické zejména lhaní a v menší míře dále fyzická agrese a ničení cizího majetku, pro druhou skupinu bylo příznačné mírně agresivní chování (rvačky). Poslední typ, který tvořil jen 1,6 % celého souboru, představovaly děti s vysokou mírou všech typů antisociálního chování.

Identifikované typy jsme porovnali z hlediska dalších charakteristik a projevů - zneužívání návykových látek, styků s vrstevníky, školního prostředí, rodinného zázemí a výchovných stylů a expozice násilí (svědek násilí, oběť násilí). Jako nejvíce riziková (zneužívání návykových látek, styky s  delikventními vrstevníky) a zároveň ohrožená (špatné rodinné zázemí, oběti násilí) skupina se ukázal typ s vysokou mírou všech projevů antisociálního chování.²³

CÍLE STUDIE

Cílem předkládané studie bylo vytvořit typologii adolescentů ve střední adolescenci na základě jejich antisociálního chování. Předpokládali jsme, že tato typologie bude obdobná typologii získané pro období rané adolescence. Typologii jsme se rozhodli validovat na základě vztahů mezi antisociálním chováním a užíváním návykových látek. Vztah mezi mírou antisociálního chování a užíváním alkoholu i dalších návykových látek byl prokázán v předchozích studiích,²⁴ případně v rámci některých teoretických přístupů je užívání návykových látek včetně legálních drog, jako je tabák a alkohol, považováno za jeden z faktorů antisociálního chování (resp. za indikátor stupně delikvence).^{16, 25} Předpokládali jsme proto, že námi vytvořené empirické typy založené na projevech antisociálního chování se budou systematicky a v očekávaném směru odlišovat z hlediska užívání návykových látek, tzn. že typy s vyšší mírou projevů antisociálního chování budou ve větší míře užívat i návykové látky.

METODA

Výzkumný soubor

Výzkumu se zúčastnili dospívající zapojení do mezinárodní studie zaměřené na rizikové a protektivní faktory psychosociálního, školního a zdravotního vývoje dětí a adolescentů (SAHÁ - Social And Health Assessment).¹ Vzorek adolescentní populace byl sestaven na základě stratifikovaného pravděpodobnostního výběru škol podle místa a typu školy tak, aby reprezentoval národní soubor dospívajících z městských oblastí v České republice. Výzkum byl proveden v  Praze a krajských městech. Do výzkumu byly zahrnuty pouze běžné školy s  curriculem základní škola a střední školy na ně navazující. Sběr dat proběhl v  období od října 2003 do února 2004.

Soubor byl sestaven ze tří věkových kohort - 12letých (7. třída ZŠ a  odpovídající stupně víceletých gymnázií), 14letých (9. třída ZŠ a odpovídající stupně víceletých gymnázií) a l6letých (2. ročník středních škol a jeho ekvivalenty). Výzkumu se zúčastnilo celkem 4980 žáků a studentů ze 150 škol - 1471 žáků v kohortě 12letých, 1552 žáků v kohortě Mletých a 1957 studentů v  kohortě l6letých.

V předkládané studii jsme použili data od kohorty l6letých. Velikost souboru po vyloučení nekompletních a nekonzistentně vyplněných dotazníků byla 1891 osob (59,9 % dívek).

Metoda

Dotazník The Social and Health Assessment (SAHA) vyvinutý Weissbergem et al.²⁶ a adaptovaný Schwab-Stone et al.^{27, 28} sleduje jak samotné rizikové chování (antisociální chování, užívání návykových látek, sexuálně-rizikové chování), tak i široké spektrum psychosociálních faktorů, které mohou s rizikovým chováním souviset (rodinné zázemí, školní prostředí, zájmové činnosti, šikana, kvalita prostředí, komunita, expozice násilí, prosociální postoje, očekávání do budoucnosti, psychiatrické poruchy).

V předkládané studii jsme použili škálu antisociálního chování a škálu dotazující se na užívání návykových látek.

Antisociální chování

Škála antisociálního chování zjišťuje problémy s chováním různého stupně závažnosti.²⁸ Po stránce obsahové zjišťuje hlavní oblasti antisociálního chování dospívajících - problémové chování (porušování norem), majetkové delikty a násilné chování - a zahrnuje i položky zjišťující kázeňské a právní důsledky antisociálního chování (důtky ve škole, zatčení). Respondenti odpovídají na pětibodových škálách, kolikrát se v posledním roce zapojili do některého z typů antisociálního chování (0 = ani jednou, 1 = jedenkrát, 2 = dvakrát, 3 = třikrát až čtyřikrát, 4 = pětkrát a vícekrát).

Užívání návykových látek

V této studii jsme se z rizikových projevů chování zaměřili na užívání alkoholu, cigaret, marihuany a tvrdých drog. Položky týkající se alkoholu autoři odvodili z Monitoring the Future Survey.^{29, 30} Položky týkající se kouření cigaret, marihuany a tvrdých drog autoři získali ze School Health Study.³¹

Užívání alkoholu jsme zjišťovali prostřednictvím položek, které se ptaly na frekvenci (0 - ani jednou, 1 - pouze jednou, 2 - několikrát, 3 - vícekrát) konzumace piva, vína a lihovin za celý dosavadní život ("Už jsi někdy vypil/a celé pivo? (nejenom upil/a nebo ochutnal/a)", "Vypil/a jsi už někdy sklenici vína nebo vinného střiku? (nejenom upil/a nebo ochutnal/a)", "Vypil/a jsi už někdy skleničku nějakého tvrdého alkoholu? (nejenom upil/anebo ochutnal/a)".

Kouření cigaret jsme zjišťovali pomocí položky "Kouřil/a jsi někdy cigarety?". Respondenti měli možnost zvolit jednu ze čtyř možností: ani jednou, pouze jednou, několikrát a vícekrát. Stejné možnosti odpovědí nabízela i položka zjištující užívání marihuany "Kouřil/a jsi někdy marihuanu? Nebo ji užil/a jinak?".

Položky v dotazníku SAHA týkající se užívání jiných návykových látek byly nepatrně pozměněny oproti původním položkám, kvůli specifickým českým obecně zneužívaným látkám, které se liší od původních substancí v dotazníku SAHA (př. typicky česká droga pervitin nebo užívání lysohlávek; oproti tomu např. andělský prach nebo crack, jako typické drogy angloamerických zemí). Respondenti byli dotázáni, zda někdy užili určitou návykovou látku; vybírali ze seznamu pouličních drog (čichání lepidla, extáze, LSD nebo PCP - andělský prach, kokain nebo crack, heroin, pervitin nebo amfetamin a lysohlávky). Pro zjištění četnosti užívání jiných návykových látek jsme použili pětibodovou škálu (0 = ani jednou, 1 = 1-2 krát za rok, 2=1-2 krát za měsíc, 3 = 1-2 krát za týden, 4 = každý den).

Metody analýzy dat

Pro identifikaci typů adolescentů podle jejich antisociálního chování jsme použili shlukovou analýzu. Provedli jsme nehierarchickou shlukovou analýzu (k-means) na položkách škály antisociálního chování. Jako nejvhodnější a  nejlépe interpretovatelné jsme vybrali řešení pro 3 typy adolescentů. Kromě tohoto řešení jsme provedli také výpočet typologie pro 4 a 5 typů. V případě vyššího počtu typů však nebyly typy odlišeny na základě struktury profilu, pouze na základě úrovně jednotlivých proměnných. Z toho důvodu jsme se rozhodli pro řešení se třemi typy.

Identifikované typy jsme porovnali z hlediska zastoupení pohlaví a typu střední školy pomocí Personova chí-kvadrátu. Dále byly typy porovnány z  hlediska užívání návykových látek pomocí různých metod statistické analýzy dat, a to z hlediska užívání alkoholu a cigaret pomocí Kruskal-Wallisova testu (s post hoc specifikací rozdílů pomocí Mannova-Whitneyho U testu s upravenou hladinou významnosti pro mnohonásobná porovnání dle Bonferonniho korekce), z  hlediska užívání marihuany a ostatních návykových látek pomocí Pearsonova chí-kvadrátu (škála týkající se zneužívání ostatních návykových látek byla překódována do dichotomní podoby). Pearsonův chí-kvadrát byl doplněn o  koeficient Cramerova V.

VÝSLEDKY

Na položkách škály antisociálního chování jsme pomocí shlukové analýzy identifikovali 3 typy osob, které se lišily v míře a projevech antisociálního chování. Tab. 1 prezentuje tyto typy.

Typ 1 reprezentuje osoby se zvýšenou úrovní antisociálního chování, a to zejména v oblasti lhaní učitelům, rodičům či opatrovníkům, chození za školu a  účasti ve škole po požití alkoholu a marihuany. Dále se osoby v tomto typu dopouštějí rvaček, poškozují cizí majetek a zůstávají bez dovolení celou noc venku. Typ 2 zastupují osoby s méně závažnými projevy antisociálního chování, jako je lhaní učitelům a rodičům, či občasné záškoláctví. Nejvíce zastoupený typ 3 je charakteristický nízkými skóre ve všech položkách.

Identifikované typy byly porovnány z hlediska pohlaví (viz tab. 2). Chlapci a  dívky se liší z hlediska zastoupení v jednotlivých typech (?² = 64,26; df = 2; p < 0,01; Cramerovo V = 0,187). Největší mezipohlavní rozdíl byl zaznamenán u  typu 1, kde jsou výrazněji zastoupeni chlapci.

Identifikované typy se liší také z hlediska zastoupení typu středních škol (?² = 26,52; df = 4; p < 0,01; Cramerovo V = 0,120). Studenti učňovských oborů jsou oproti ostatním studentům výrazněji zastoupeni v typu 1 charakteristickém celkově nejvyšší úrovní antisociálního chování.

Tři typy osob jsme porovnali také z hlediska kouření cigaret (položka "Kouřil/a jsi někdy cigarety?") - tab. 4. Také v tomto aspektu byl nalezen statisticky významný vztah ke sledované typologii (?² = 314,65; df = 6; p < 0, 01; Cramerovo V = 0,292). Drtivá většina osob z typu 1 (88,1 %) a většina osob z typu 2 (56,9%) uvádí opakovanou zkušenost s užíváním cigaret, čímž se tyto dva typy odlišují od typu 3.

Dále jsme identifikované typy porovnali z hlediska pití alkoholu (položky ?Už jsi někdy vypil/a celé pivo (víno, tvrdý alkohol)? (nebo jenom upil/a nebo ochutnal/a)". Odpovídající deskriptivní statistiky jsou uvedeny v tab. 5. Z  hlediska užívání alkoholu se identifikované typy statisticky významně liší (?² = 277,13; df = 2; p < 0,01). Ačkoli statisticky významné rozdíly na hladině 1 % byly nalezeny pro porovnání všech dvojic na základě Mannova-Whitneyho U  testu, nejvýraznější rozdíl byl mezi typem 1 a 3.

Typy osob jsme dále porovnali z hlediska užívání marihuany (položka ?Kouřil/a jsi někdy marihuanu? Nebo ji užil/a jinak?") - tab. 6. Opět byl nalezen statisticky významný vztah mezi oběma proměnnými (?² = 658,95; df = 6; p < 0, 01; Cramerovo V = 0,423). Struktura vztahu je podobná vztahu týkajícímu se kouření cigaret, nicméně z porovnání tabulek 4 a 6 (a také z porovnání odpovídajících hodnot koeficientu Cramerova V) je patrné, že vztah typologie dle antisociálního chování a užívání marihuany je výrazně těsnější než vztah typologie a kouření cigaret.

Nakonec jsme identifikované typy osob porovnali z hlediska užívání ostatních drog. Pro účely této studie jsme škálu překódovali do dichotomní podoby. Zkoumaný soubor byl rozdělen do dvou skupin - jednu skupinu představovaly osoby s nulovou zkušeností s drogami v rámci nabízeného seznamu, druhou pak osoby, které alespoň u jedné látky označily jakoukoli míru zkušenosti. Odpovědi osob ve vztahu k typologii antisociálního chování jsou uvedeny v tab. 7. Byl nalezen poměrně těsný vztah mezi zneužitím drogy a typem chování (?² = 402,07; df = 2; p < 0,01; Cramerovo V = 0,467). Tento vztah je dán velkým rozdílem mezi typy 1 a 3 z hlediska udávané zkušenosti s ostatními drogami (tedy drogami odlišnými od tabáku, alkoholu a marihuany).

DISKUSE

Cílem studie bylo vytvořit typologii adolescentů ve střední adolescenci na základě jejich antisociálního chování, tuto typologii validovat na základě vztahů mezi antisociálním chováním a užíváním návykových látek a porovnat ji s typologií získanou pro období rané adolescence.

Nalezli jsme tři typy adolescentů na základě jejich antisociálního chování. První typ se zvýšenou úrovní antisociálního chování představuje 12 procent ze sledovaného souboru. Pro tyto adolescenty je typické, že lžou učitelům, rodičům či opatrovníkům, zůstávají bez dovolení přes noc mimo domov, do školy chodí po požití alkoholu či marihuany a dopouštějí se rvaček a poškozují cizí majetek. V tomto typu jsou výrazněji zastoupeni chlapci oproti dívkám a  studenti učňovských škol. Druhý typ představují adolescenti s mírně problémovým chováním (lhaní učitelům a rodičům, záškoláctví). Tento typ tvoří 28 % sledovaného souboru. Třetí, nejpočetnější typ (60 %) zahrnuje adolescenty s  nízkou mírou všech projevů antisociálního chování. Ve druhém a třetím typu mírně převažují dívky a jsou zde o něco více zastoupeni studenti SOŠ a  gymnázií. Tyto výsledky odpovídají jiným studiím i našemu předchozímu výzkumu, 1,16 podle nichž dvě třetiny populace tvoří adolescenti bez problémového chování. Pouze typ č. 1 představuje skupinu se zvýšeným rizikem vývoje během dospívání.

Identifikovaná typologie adolescentů ve střední adolescenci je částečně obdobná typologii získané pro období rané adolescence. Stejně jako u mladších adolescentů je i u šestnáctiletých nejvíce zastoupen typ bez problémového chování a je i stejně početný (zhruba dvě třetiny populace). Podobný je i typ, pro nějž je typické zejména lhaní učitelům a rodičům. U mladších adolescentů jsme dále nalezli typ, pro nějž bylo charakteristické mírně agresivní chování - rvačky. Protože tento typ tvořili převážně chlapci ve věku dvanácti let, vysvětlovali jsme toto chování vývojovými zvláštnosti rané adolescence (emocionální instabilitou, impulzivitou a nízkou sebekontrolou).³² Je otázkou, zda děti z toho typu přecházejí do prvního typu typologie šestnáctiletých, tj. adolescentů se zvýšenou mírou více forem antisociálního chování, či zda se jejich chování postupně stabilizuje a stávají se součástí typů s  bezproblémovým či mírně problémovým chováním. Odpověď může poskytnout pouze longitudinální studie.

Hlavním rozdílem mezi typologií žáků základních a středních škol spočívá v tom, že jsme mezi šestnáctiletými nenalezli typ s vysokou úrovní všech forem antisociálního chování, který představoval necelá dvě procenta populace. Vysvětlením může být to, že tyto děti nepokračují ve studiu na středních školách a byly v typologii zachyceny proto, že absolvovaly povinnou školní docházku.

Nakonec jsme typologii validovali na základě vztahů mezi antisociálním chováním a užíváním návykových látek. Podle očekávání se všechny tři typy mezi sebou liší v míře užívání návykových látek - s rostoucí úrovní antisociálního chování roste i míra užívání návykových látek.^24,33 V případě cigaret a  marihuany je nejvýraznější rozdíl zejména mezi typem 1 (adolescenti se zvýšenou úrovní antisociálního chování) a typy 2 a 3 (adolescenti s mírně problémovým chováním a adolescenti bez problémů v chování), v případě alkoholu a tvrdých drog je nejvýraznější rozdíl zejména mezi typem 1 a 3.

ZÁVĚR

Výsledky výzkumu mohou být využity zejména při vytváření cílených preventivních programů.

LITERATURA

• 1. Blatný M, Hrdlička M, Ruchkin V, Vermeiren R, Schwab-Stone M. Antisocial involvement, use of substances, and sexual behaviors among urban youth in the Czech Republic. Stud Psychol 2006; 48 (2): 107-123.
• 2. Blatný M, Hrdlička M, Sobotková V, Jelínek M, Květon P et al. Prevalence antisociálního chování českých adolescentů z městských oblastí. Cesk psychol 2006; 50 (4): 297-310.
• 3. Sobotková V, Blatný M, Hrdlička M. Antisociální chování dospívajících a  vztahy s vrstevníky: rád se s tebou podělím o ukradené cédéčko. Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, řada psychologická 2007; Pil: 65-72.
• 4. Sobotková V, Blatný M, Hrdlička M, Vobořil D, Květon P et al. Antisociální chování dospívajících a jeho souvislosti s kvalitou školního prostředí. In: Blatný M, Vobořil D, Květon P, Jelínek M, Sobotková V, eds. Sociální procesy a  osobnost 2005: sborník příspěvků. Brno: Psychologický ústav AV ČR; 2006: 339-346.
• 5. Sobotková V, Blatný M, Jelínek M, Hrdlička M, Urbánek T. Typologie antisociálního chování v rané adolescenci a jeho vztah k dalším formám rizikového chování. Cesk psychol 2009; 53 (5): 428-440.
• 6. Sobotková V, Osecká T, Jelínek M, Blatný M, Hrdlička M. Expozice komunitnímu násilí a školní šikana a jejich vztah k antisociálnímu chování v  rané adolescenci. Cesk psychol 2012; 56 (5): 409-419.
• 7. Sobotková V, Blatný M, Jelínek M, Hrdlička M. Antisocial behavior in adolescence: Typology and relation to family context. J Early Adolescence 2013; 33 (8): 1091-1115.
• 8. Blatný M, Polišenská VA, Balaštíková V, Hrdlička M. Problematika rizikového chování a rizikových faktorů vývoje dětí a dospívajících v českých a  slovenských odborných časopisech v letech 1996 - 2004. Cesk psychol 2005; 49 (6): 524-539.
• 9. Bonino S, Cattelino E, Ciairano S. Adolescents and risk. Behaviors, functions, and protective factors. New York: Springer 2005.
• 10. DiClemente RJ, Hansen WB, Ponton LE, eds. Handbook of Adolescent Health Risk Behavior. New York: Plenum Press 1996.
• 11. Macek P. Adolescence. Praha: Portál 2003.
• 12. Silbereisen RK, Eyferth K, Rudinger E. Development as action in context. Problem behavior and normal youth development. New York, Berlin: Springer-Verlag 1986.
• 13. Jessor R, van den Bos J, Vanderryn J, Costa FM, Turbin MS. Protective factors in adolescent problem behavior: moderator effects and developmental change. Dev Psychol 1995; 31 (6): 923-933.
• 14. Moffitt TE, Caspi A. Childhood predictors differentiate life-course persistent and adolescence-limited antisocial pathways among males and females. Dev Psychopathol 2001; 13 (2): 355-375.
• 15. Silbereisen RK, Noack P. On the constructive role of problem behavior in adolescence. In: Boler N, Caspi A, Downey G, Moorhouse M, eds. Person and context: Developmental processes. Cambridge: Cambridge University Press 1988: 153-180.
• 16. Smart D, Vassallo S, Šanson A, Dussuyer I. Patterns of antisocial behavior from early adolescence to late adolescence. In: Makkai T, ed. Trends & Issues in crime and criminal justice series No. 290. Australian Institute of Criminology; 2004.
• 17. Moffitt T. Adolescence-limited and life-course-persistent antisocial behavior: A developmental taxonomy. Psychol Rev 1993; 100 (4): 674-701.
• 18. Morizot J, LeBlanc M. Searching for a developmental typology of personality and its relations to antisocial behavior: A longitudinal study of a representative sample of men. J Pers 2005; 73(1): 139-182.
• 19. Osecká L. Typologie v psychologii. Praha: Academia 2001.
• 20. Moffitt TE, Caspi A, Rutter M, Silva P. Sex differences in antisocial behaviour. Cambridge: Cambridge University Press 2001.
• 21. Loeber R, Farrington DP. Young children who commit crime: Epidemiology, developmental origins, risk factors, early interventions, and policy implications. Dev Psychopathol 2000; 12 (4): 737-762.
• 22. Del Bove G, Mackay S. An empirically derived classification system for juvenilie firesetters. Crim Justice Behav 2011; 38 (8): 796-817.
• 23. Nielsen Sobotková V, Blatný M, Hrdlička M, Jelínek M. Rizikové a  anti-sociální chování v adolescenci. Praha: Grada 2014.
• 24. Csémy L. Anomie a užívání návykových látek u dospívajících. Adiktologie 2001; 1(1): 29-37.
• 25. Mak AS. A self-report delinquency scale for Australian adolescents. Aust J Psychol 1993; 45 (2): 75-79.
• 26. Weissberg RP, Voyce CK, Kasprow WJ, Arthur MW, Shriver TP. The Social and Health Assessment. Chicago, IL: Authors; 1991.
• 27. Schwab-Stone ME, Avers TS, Kasprow W, Voyce C, Barone C et al. No safe haven: A study of violence exposure in an urban community. J Am Acad of Child Psy 1995; 34 (10): 1343-1352.
• 28. Schwab-Stone ME, Chen C, Greenberger E, Silver D, Lichtman J, Voyce C. No safe haven II: The effects of violence exposure on urban youth. J Am Acad of Child Psy 1999; 38 (4): 359-367.
• 29. Johnston LD, Bachman JG, O'Malley M. Monitoring the future: A continuing study of the lifestyles and values of youth. Ann Arbor, MI: The University of Michigan Institute for Social Research 1990.
• 30. Johnston LD, O'Malley PM, Bachman JG, Schulenberg JE. Monitoring the Futurenational results on adolescent drug use: Overview of key findings, 2004. Bethesda MD: National Institute on Drug Abuse 2005.
• 31. Jessor R, Donovan JE, Costa F. Problem drinking and risky driving among youth: A psychosocial approach to a lifestyle pattern. Proceedings, International Conference on High Alcohol Consumers and Traffic. Paris, France: INRETS 1989: 137-152.
• 32. Langmeier J, Langmeierová M, Krejčířová D. Vývojová psychologie s úvodem do vývojové neurofyziologie. Praha: H&H 1998.
• 33. Cho S-B, Heron J, Aliev F et al., Directional relationships between alcohol use and antisocial behavior across adolescence. Alcohol Clin Exp Res 2014; 38 (7): 2024-2033.

---

Celá stať v dokumentu PDF

Čes a slov Psychiatr 2016;112(3): 107 -113

Zpět