Česká a slovenská psychiatrie

Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS

dopisy redakci

ISSN 1212-0383

K REFORMĚ PSYCHIATRICKÉ PÉČE

Projekt "Služby schizofrenikům v domácím prostředí" podpořený MZ prostřednictvím Norských fondů, který DOTYK II, o.p.s., aktuálně realizuje, potvrzuje správnost našich vizí, jak organizovat a vést podporu a péči o duševně nemocné schizofrenií.

V DOTYKu poskytujeme terénní (v domácím prostředí nemocných) služby od roku 2010. Vývoj dospěl až do situace, že dnes, hlavně s přispěním realizace výše uvedeného projektu, navštěvujeme uživatele služby dvakrát až třikrát v týdnu. Náš tým se skládá z odborníků nemoci nejvýše znalých - osob, které si duševní nemoc prožili na vlastní kůži, dále z profesí psycholog, speciální pedagog, sociální pracovník, terapeut a jako konzultant psychiatr. Jsme přesvědčeni, že námi vytvořené a uplatňované metody práce pomáhají uživatelům našich služeb. Jsou založeny na principu návratu do života životem. Příklady: Uživatel služby "nevystrčil nos z domu", měl problémy s pohybem ve venkovním prostředí mezi lidmi - dnes chodí za vesnici sám věnčit pejska; uživatelka služby neotvírala dům žádným osobám, s nikým nenavazovala oční kontakt - dnes je schopna přijmout od listonošky poštu, vpustit pracovníka vodáren, samozřejmě s nezbytnou komunikací; uživatel služby se nebyl schopen zapojit do žádné činnosti - dnes hraje jednoduché hry a čte krátké zprávy z teletextu a novin, zvládá základní domácí práce; uživatelka služby se pohybovala jako stroj bez vnímání okolí - dnes je schopna si všimnout, že se kolem ní něco děje nebo mění; uživatel služby odmítal jakýkoli kontakt - dnes chodí na vycházky a uvažuje o návštěvě lékaře.

Naše metody práce a metodická filozofie vychází ze znalosti duševně nemocných schizofrenií a jejich potřeb při překonávání úskalí úzdravy.

Stav poskytování péče duševně nemocným schizofrenií nás rodiče z části Moravy vedl v roce 2008 k založení svépomocné rodičovské skupiny s názvem DOTYK. Zde jsme si nejdříve, s našimi nemocnými, ujasnili, jakou péči vlastně potřebují. Shodli jsme se, že se jedná o lékařskou péči a podporu dalších odborníků - psychologů a speciálních pedagogů, nejlépe přímo v domácím prostředí pro nemocné a jejich nejbližší okolí. Taková služba 18 let po "Sametové revoluci" samozřejmě neexistovala v celé ČR. Aby vznikla, napsali jsme projekt, který dnes pokračuje na půdorysu sociální služby rozšiřované o další projekty včetně již zmiňovaného projektu "Služby schizofrenikům v domácím prostředí".

Současně avizovaná reforma psychiatrické péče je nyní záležitostí ministerstva zdravotnictví, což především přináší boj mezi lůžkovými a ambulantními lékaři o jejich budoucnost - jaksi se zapomíná na potřeby nemocných. Proto se jasně rýsuje otázka, je-li takto pojatá změna vůbec správná cesta. Z mého pohledu není a jeví se mně jako nezbytně nutné svěřit ji orgánu, který se bude zabývat zdravím jako celkem v kontextu života s použitím medicíny, psychologie, pedagogiky, a případně ostatních užitečných oborů. Duševně nemocní schizofrenií nepotřebují reformu jen zdravotnickou, nýbrž komplexní reformu činnosti státu v přístupu k jejich nemoci. Tento požadavek však vyžaduje změny systémové a značně širší, než plánuje zmíněná reforma psychiatrické péče MZ. Musejí se především reflektovat potřeby duševně nemocných schizofrenií a začít od zjišťování právě těchto potřeb. Zaměřit se na ně je velmi důležité, poněvadž jsou jiné v ČR než v jiných státech Evropy, jelikož jsou závislé na systému poskytování péče o zdraví v daném státě. Tím chci jen říci, že vytrhnout nějakou část systému poskytování péče o duševně nemocné v jiné zemi, kde to z našeho pohledu krásně funguje, a snažit se ji přenést k nám, je docela diletantismus a jen dělání něčeho, aby něco proběhlo.

Z pohledu šestileté zkušenosti poskytování mimolékařských služeb duševně nemocným schizofrenií vidím největší potíž, že ve své podstatě neexistuje žádný systém v návaznosti lékařských a ostatních služeb. Nemocní, kteří opustí lůžková oddělení nebo se začnou léčit u ambulantního specialisty, se současně automaticky nezapojují do další potřebné péče, jako je trénování kognitivních funkcí v celé šíři a získávání JISTOT ve všech oblastech života. Zůstávají většinou na pospas sami sobě a svým rodinám a budují si stav zanedbání ve své úzdravě. Neexistuje tedy systém péče souběžné s lékařskou, který však má pro minimalizaci důsledků onemocnění zásadní význam. Tady je nutné zdůraznit, že tento systém nelze budovat v podřízenosti lékařů, nýbrž partnerstvím specialistů angažovaných na budování cesty k úzdravě na základě znalosti potřeb duševně nemocných. V této souvislosti si dovolím připomenout, že již od "Sametové revoluce" se hovoří o změně ministerstev vlády, která by více odpovídala potřebám doby. Určitě je potřeba doby, a to již několik let, spojit zdravotnictví se sociálními věcmi, poněvadž to dnes jaksi patří k sobě.

Z poznatků získaných za dobu práce pro duševně nemocné schizofrenií si dovoluji vyjádřit přesvědčení, že ani sociální služby nejsou v daném prostředí v ČR schopny plnit funkci souběžné péče s lékařskou pro klienty s duševním onemocněním schizofrenií. Vyplývá to z filozofie zákona o sociálních službách, dále z možností množství poskytování sociální služby, z malé připravenosti i vysokoškolsky vzdělaných sociálních pedagogů a v neposlední řadě z uplatňovaného systému komunitního plánování, ve kterém se vlivem úředníků a politiků dnes naprosto ztratil klient a jeho potřeby. Opravdu na některých místech naší vlasti je situace taková, že klient může službu ztratit jen proto, že neznalý nebo zaujatý starosta obce či úředník může prostě říci, že ji dotyčný nepotřebuje, a obec ji z toho důvodu nepodpoří.

Ve své činnosti pro duševně nemocné jsme se v DOTYKu setkali s významným nedostatkem erudovaných odborníků pro souběžnou péči s lékařskou péčí. Hledali jsme především v řadách psychologů a speciálních pedagogů, jež považujeme za klíčové odborníky. Příliš se nám nedařilo ani u sociálních pedagogů. Všichni, kteří u nás projevili zájem pracovat, byli absolutně nepolíbeni problematikou duševních nemocí, ať to byli vysokoškoláci absolventi, nebo uchazeči z praxe. Komplexnost reformy by určitě měla zahrnovat i přípravu odborníků z uvedených oborů pro souběžnou péči, poněvadž tzv. výjezdní týmy a psychiatrická setra ji určitě nevyřeší ani nezajistí.

Mgr. Josef Svoboda

info@dotyk2.cz; www.dotykbrno.cz; www.dotyk2.cz

Celá stať v dokumentu PDF

Čes a slov Psychiatr 2016;112(1): 55 -56

Zpět