Česká a slovenská psychiatrie

Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS

dopisy redakci

ISSN 1212-0383

POHLED AMBULANTNÍHO PSYCHIATRA NA REFORMU PSYCHIATRICKÉ PÉČE V ČR

Opět nadějně začíná dlouho avizovaná reforma. V Jeseníku (2016) jsme si ujasnili, že budeme vystupovat konstruktivně, bez animozit. Na diskusi sice již nedošlo, ale bylo řečeno, že vzápětí se budou pracovní skupiny jednotlivých aktérů setkávat. V Lidových a dalších novinách už psali, že budou Centra duševního zdraví a ubude hospitalizací. Směr je tedy dán a je třeba vykročit.

Jak a kterou cestou jít, ještě nevíme. Téměř s jistotou však víme jedno, že na "to" jsou nějaké peníze z norských fondů, které by neměly skončit v hlavním městě ČR a v lůžkových zařízeních. Také proběhla informace o cca 400 milionech Kč, které se loni vydaly za pilotní projekty a ty byly ministerstvem zdravotnictví zastaveny. Jaké projekty? Je to pravda, nebo to není pravda? Chybí informace a nastupuje nejistota, pro koho a kam ta reforma vlastně směřuje. Vůbec nepodezírám někoho "tam nahoře", že by s penězi manipuloval. Zřejmě se zkoušelo "něco", aby se ujasnila reformní cesta.

Padla zmínka o rozdílných motivech jednotlivých účastníků a také o příznivcích a odpůrcích reformy. To považuji za nedorozumění. Neznám psychiatry nemotivované pro to, aby se dobře starali o své pacienty. Spokojený pacient = spokojený lékař. Pokud rovnice nefunguje, děje se někde chyba a nastává čas na dotaz "proč". Jinak nastoupí spekulace a skepse.

Každý z účastníků reformy je limitován horizontem znalosti problematiky, ve které se pohybuje, svou osobností, zkušenostmi, kompetencemi a finančním prostředím. Jsme součástí společnosti, která od nás někdy očekává víc, než dokážeme, někdy nás mylně obviňuje, ale bez nás - psychiatrů si v odborných otázkách většinou neporadí. Naše práce je finančně hodnocena na podkladě politických rozhodnutí tak, aby v bezplatném socialistickém systému zdravotní péče mohli být všichni (?) saturováni. Proto se po zrušení regulačních poplatků podařilo ihned zaplnit psychiatrické nemocnice a málokoho trápilo, že v nich bezdomovci našli své zázemí. Co na tom, že se prodlužují objednací doby k ambulantním psychiatrům, kteří mnohdy již nové pacienty ani přijímat nemohou, protože počet 30 a více ošetřených pacientů denně u nich vede k vyhoření. Stárne věkový průměr psychiatrů a nových je poskrovnu. Bude zajímavé, pokud zdravotní pojišťovny dovolí doporučený nárůst psychiatrických ambulancí, odkud noví psychiatři přijdou.

Současný systém psychiatrické péče si (ve srovnání se zahraničím) dovoluji označit za funkční, pokud jde o dostupnost a kvalitu odborné péče, která ale nenahradí chybějící psychoterapeutické, sociální a rehabilitační služby. Ambulantní psychiatr dokáže pacienta cíleně nasměrovat na tyto služby, pokud existují. Někteří pacienti a jejich blízcí ale nečekali na spuštění naší reformy a již dávno se sdružili, z vlastní iniciativy spolupracují s psychiatry a s veřejností a dokážou formulovat, co potřebují. Pokud již bylo rozhodnuto o vzniku Center duševního zdraví, pak by se (dle mého mínění) mělo navázat na stávající dobré zkušenosti spolupráce psychiatrů s těmito sdruženími a společně vytvářet příznivou společenskou atmosféru pro potřebné změny. Vývoj žádoucích změn v jednotlivých regionech ČR nebyl rovnoměrný, proto zřejmě nebude vhodná paušální aplikace plánovaných změn.

Pokud se v mé privátní psychiatrické ambulanci v Brně daří dlouhodobě úspěšně ošetřovat přes 500 pacientů trpících psychotickým onemocněním, pak je to díky spolupráci se sdruženími Dotyk a Práh, jejichž členové (někteří z nich stabilizovaní psychotici) potřebné pacienty pravidelně případově vedou, věnují se jejich rodinám a se mnou zdravotní problematiku konzultují. Až na výjimky není třeba pacienty hospitalizovat a také nevyužíváme denních stacionářů. Pacienti se individuálně i společně navštěvují, podporují v soběstačnosti, k odpovědnosti v léčbě a průběžně své problémy konzultují. Psychiatr je pro ně odborná a morální autorita, se kterou se oni radí, ale sami rozhodují o kvalitě svých životů. Za sebe mám jasnou představu o tom, jak dál mohu psychiatrickou péči o pacienty zlepšit - rozšířit zavedenou ambulanci o dalšího psychiatra, psychoterapeuta a sociálního pracovníka. Co postrádám v našem regionu, je provázanost a vzájemná informovanost o dostupných psychiatrických a návazných službách. Také bych uvítala odborného konzultanta a koordinátora psychiatrických služeb na úrovni kraje.

Doporučuji řídícím činitelům reformy otevřeně a průběžně informovat lékařskou i nelékařskou veřejnost o plánech, postupu a dílčích výsledcích reformních změn za účelem vzniku a tříbení diskuse, která umožní získat podporu a konsensus odborníků a veřejnosti. Reforma se týká celé společnosti.

Za nezbytné považuji transparentně zveřejnit, jaké finanční prostředky budou vynaloženy na cíle, které reformou sledujeme, a jak zajistit udržitelnost dosažených změn. Je třeba vydiskutovat, zda cílem reformy je vytvořit nové instituce, které možná nezbytně chybějí (pak je dobře, že vzniknou), a/nebo lze cíle také dosáhnout kultivací již existujícího a přirozeně se měnícího systému psychiatrické péče.

Hlavně však doporučuji naslouchat hlasu pacientů, bez jejichž zkušeností a podnětů si vlastní práci nedokážu představit.

Marta Holanová, ambulantní psychiatr, Brno

Celá stať v dokumentu PDF

Čes a slov Psychiatr 2016;112(1): 54 -55

Zpět