Česká a slovenská psychiatrie

Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS

původní práce / original article

• AKTUÁLNÍ ČÍSLO
• ARCHIV
• VYHLEDÁVÁNÍ
• PERIODIKUM
• REDAKČNÍ RADA
• PŘEDPLATNÉ
• INZERCE
• AKTUALIZOVANÉ
  POKYNY
  PRO AUTORY

• ISSN 1212-0383

• © Česká a Slovenská psychiatrie 2024
• © Galén 2024

• Úvodní strana
• Webmaster
• Provozovatel
  webu

VÝSKYT ADHD U OSOB ZÁVISLÝCH NA ILEGÁLNÍCH NÁVYKOVÝCH LÁTKÁCH LÉČENÝCH V TERAPEUTICKÝCH KOMUNITÁCH V ČESKÉ REPUBLICE - PILOTNÍ STUDIE

ADHD IN DRUG ADDICTS UNDERGOING TREATMENT IN CZECH THERAPEUTIC COMMUNITIES - A PILOT STUDY

---

ÚVOD

Dle zahraničních i domácích studií je zřejmý vysoký podíl psychiatrické komorbidity u uživatelů návykových látek, v rozsahu 30-60 %.^1,2,3 Hyperaktivní porucha s deficitem pozornosti (Atention Deficit Hyperactivity Disorder - dále ADHD) má na této komorbiditě nezanedbatelný podíl. ADHD se zjišťuje u 9-45% uživatelů návykových látek,⁴ některé studie uvádějí výskyt nad 50 %.⁵ Dle studie ELSPAC (European Longitudinal Study of Parenthood and Childhood) je ADHD závažná z hlediska vlivu na zvýšenou vulnerabiltu jedinců s neurologickým poškozením ve vztahu k užívání návykových látek.⁶ Jsou popisovány problémy v  psychické, sociální a školní oblasti, daleko častější výskyt rizikového chování a antisociálních aktivit v porovnání s kontrolní skupinou. Uvedená neuropsychická porucha představuje vysoké riziko vytvoření zranitelné osobnosti s predispozicí k užívání návykových látek, a to na základě neuropsychického opoždění a zvýšené četnosti zátěžových situací, které ovlivňují vulnerabilitu jedince.⁷

Duální diagnózy u uživatelů návykových látek jsou spíše pravidlem než výjimkou. Spektrum komorbidních poruch je široké a zahrnuje různé diagnostické skupiny a poruchy v odlišných intenzitách. Společným jmenovatelem problémů přidružených k abúzu jsou komplikace, které daná osoba zažívá v životě a jež ovlivňují její životní spokojenost a životní dovednosti. Osoby užívající návykové látky v léčbě přinášejí na základě výskytu komorbidity problémy do oblasti efektivity léčby, možnosti profitu z programu a zvyšují nároky na odborný personál;³ standardně nastavený léčebný program je vzhledem k  deficitům daných jedinců nadprahový a neindividualizovaný Nutnost včasné a  správné diagnostiky přidružené komorbidity je zásadní;^8,9 špatná diferenciální diagnostika vede k chybnému nastavení léčebného plánu a ovlivňuje motivaci klienta i výsledek léčebného kontinua v negativním směru. V případě ADHD u  uživatelů drog se objevují další významné problémy - uvedený souběh diagnóz je často propojován s dalším komorbidním zatížením. U ADHD jsou dle Barkleyho¹⁰ často v souběhu závažné problémy - vyskytují se depresivní, úzkostné, bipolární poruchy; tikové poruchy, poruchy chování, poruchy učení a školních dovedností aj. Některé studie uvádějí podíl psychiatrické komorbidity u ADHD v  rozmezí až 60-70 %.^11-13 Na problematiku silné diagnostické stigmatizace navazuje riziko chybného diagnostikování ADHD v dospělosti. Zdroje uvádějí přetrvávání ADHD z dětství do dospělosti (věk uživatelů v léčbě) v rozsahu 30-50 %.^14-16 Zrádnost diagnostiky odráží proměna symptomatologie poruchy. Problém transformace psycho-patologie do méně nápadnějších symptomů (porucha pozornosti a impulzivita při ústupu primárního symptomu - hyperaktivity) znamená často chybnou diagnostiku, či přehlédnutí symptomů. V časných stadiích abstinence může být diagnostikování zároveň komplikováno jemným neurologickým poškozením v důsledku abúzu, zejména v případě metamfetaminu.

U klientů terapeutických komunit je nutné zohlednit specifika, která přináší samotná diagnostika neuropsychické poruchy, a zároveň specifika předpokladu úspěšné léčby. Podíl klientů s duálními diagnózami je v terapeutických komunitách vysoký a vyznačuje se obecně vyššími komplikacemi ve zvládání a  absolvování léčebného programu.³ Existuje tedy předpoklad vlivu ADHD na zvládání běžně nastaveného léčebného programu, a tudíž i problém diagnostiky ADHD u klientů vstupujících do léčby v terapeutické komunitě.

Prevalence ADHD u klientů léčených v terapeutických komunitách

Prezentovaná kvaziexperimentální studie se v pilotní fázi zabývala výskytem ADHD u osob léčených pro syndrom závislosti v terapeutických komunitách pro uživatele ilegálních návykových látek. Byla zjišťována prevalence ADHD podle klinických inventářů vytvořených pro účely výzkumu na základě zahraničně standardizovaných škál. Výzkumné pole v České republice absentuje vzhledem k  dané problematice informacemi a diagnostickými, resp. screeningovými nástroji standardizovanými na českou populaci; tedy i na populaci uživatelů návykových látek. Použité klinické inventáře vycházely z diagnostických kritérií pro ADHD dle DSM-IV a mapovaly výskyt sym-ptomatologie poruchy v dětství i v dospělosti. Diagnostické položky byly doplněny o základní sociodemografické a  anamnestické údaje ke sledování charakteristik vzorku.

CÍLE STUDIE

Cílem výzkumu bylo zjistit, zda se v klientele terapeutických komunit pro drogově závislé v České republice vyskytují klienti s diagnózou ADHD (dětství, dospělost, dětství i dospělost), dále souvislosti mezi uvedenou poruchou a  jejím vlivem na osobnost jedince užívajícího návykové látky. Zjištění a  následné posouzení vycházelo ze specifických sebeposuzovacích dotazníků pro klienty. Výsledné hodnoty z hlediska předpokládané diagnózy ADHD byly následně porovnávány s relativní normou, kterou představovali klienti bez předpokládané diagnózy ADHD Byly zjišťovány rozdíly v kognitivních, behaviorálních a  sociálních aspektech osobnosti a rozdíly v průběhu léčby z hlediska adaptibility a schopnosti úspěšného absolvování programu. Výzkumný problém zahrnoval tyto potřeby:

a) definovat specifické nástroje pro diagnostiku, resp. screening ADHD u  klientů léčených v terapeutických komunitách, konkrétně dotazníky na projevy ADHD v dětství a v dospělosti;

b) zjistit souvislosti mezi projevy ADHD v dětství a v dospělosti a zjistit, do jakých oblastí života a osobnosti léčených uživatelů zasahují a jak se projevují. Výzkumné otázky vycházely z cílů studie; bylo zjišťováno:

1) zda se v terapeutické komunitě vyskytují klienti s předpokládanou diagnózou ADHD v dětství, v současnosti anebo v dětství i v současnosti;

2) zda a jaké existují odlišnosti či podobnosti mezi skupinou klientů se zjištěnými projevy ADHD pouze v dětství, skupinou s projevy v dětství i v dospělosti a skupinou se zjištěnými projevy ADHD pouze v dospělosti. Vzhledem ke stanovenému výzkumnému problému ad b) a ke stanovené výzkumné otázce č. 2 je nutné sdělit proběhlou analýzu dat vzhledem k charakteristikám výzkumného souboru - uvedená problematika není předmětem deskripce předkládaného článku z  důvodu rozsahu interpretovaných zjištění.

METODA

Popis souboru

Výzkumný soubor tvořili klienti residenční léčby v terapeutických komunitách, které se specializují na léčbu poruch spojených s užíváním návykových látek. Výzkumný soubor byl složen ze dvou základních skupin - ze skupiny s ADHD (zastoupenou třemi podskupinami) a ze skupiny bez diagnostikovaného ADHD (srovnávací skupina). Celkem soubor tvořilo 76 klientů, věkové rozmezí 15-45 let, abstinující v chráněném prostředí minimálně 2 měsíce, s indikací k  rezidenční léčbě. Výzkumný vzorek byl rozdělen do skupin na základě vyhodnocení sebeposuzovacích screeningových nástrojů a škál pro záchyt ADHD.

Výběrový soubor byl sestaven prostřednictvím dvoustupňové procedury kombinující metodu záměrného (účelového) výběru výzkumného souboru; konkrétně záměrného účelového výběru přes instituce (v tomto případě TK) a metody totálního výběru. První část procedury byla realizována e-mailovým a  telefonickým kontaktem s klíčovými pracovníky ve vybraných šesti certifikovaných terapeutických komunitách (z celkového počtu 12, tj. 50 % ze všech možných), kteří uskutečňovali sběr dat. V jednom případě byl kontakt s  terapeutickou komunitou osobní a sběr zajišťoval výzkumník po dohodě s vedením komunity. Záměrný výběr výzkumného souboru (první stupeň) byl následně kombinován s metodou totálního výběru (druhý stupeň) výzkumného souboru z  důvodu nutnosti komplexního vyhodnocení celého výzkumného souboru a zmapování výzkumného prostředí (tj. do výzkumu bylo zařazeno 100 % všech léčených klientů v šesti vybraných TK, kteří dali souhlas s účastí na studii). Výběrový vzorek byl následně rozdělen do dvou základních skupin na základě vyhodnocení screeningových nástrojů pro záchyt ADHD. I. skupinu tvořili jedinci s  diagnózou ADHD. Tato skupina byla dále členěna na tři podskupiny: a) podskupina s diagnózou ADHD pouze v dětství, b) skupina s diagnózou ADHD v  současnosti a za c) skupina bez diagnózy ADHD. II. skupinu tvořili jedinci bez zjištěného ADHD. Z důvodu zjištění prevalence ADHD a rizika nízké saturace dat byla metoda totálního výběru zcela opodstatněná. Přehled charakteristik výzkumného vzorku a základních sociodemografických údajů uvádí tab. 1 a tab. 2. Rozdělení vycházelo z vyhodnocení použitých klinických inventářů. Pro účely diagnostikování poruchy byly vytvořeny dva screeningové sebeposuzovací dotazníky určené pro klienty, které vycházely z dosud platných a používaných nástrojů v klinické a výzkumné oblasti. Jednalo se o anamnestický dotazník vytvořený podle škály WURS (Wender Utah Rating Scale), doplněný o položky k  detekci anamnestický relevantních informací. Tento dotazník sledoval projevy ADHD v dětství a odvíjel se od retrospektivního sebeposouzení respondentů. Druhým nástrojem byl sebeposuzovací dotazník, vytvořený podle škály ASRS verze 1.1 (Adult Self-Report Scale), který sledoval symptomy ADHD v dospělosti. Respondenti hodnotili svůj současný stav po minimálně dvou měsících abstinence.

Popis použitých metod

Data byla získána s využitím sebehodnoticí testové baterie pro klienty, která byla složená z anamnestického listu (AL) a sebehodnoticího dotazníku (SD). Anamnestický list k diagnostice projevů ADHD v dětství (WURS-61/ WURS-25) byl vytvořen podle škály WURS-61 (Wender Utah Rating Scale), vyhodnocení vycházelo ze škály WURS-25. Kromě WURS-61 se nejen pro výzkumnou činnost v zahraničí používá zkrácená verze; WURS o 25 položkách (WURS-25). WURS-25 (v zahraničí validní, reliabilní) vychází z původního 61položkového dotazníku, tyto položky popsali Ward, Wender a Reimherr¹⁷ jako nejsilněji konzistentní k ADHD. Autor také popisuje vysokou spolehlivost tohoto nástroje při použití u dospělých. Wenderova škála představuje nástroj ke strukturovanému vyšetření dospělých. Pomocí uvedeného nástroje je respondent retrospektivně dotazován na vyhodnocení dětství. Uvedený nástroj je používán ke zjištění symptomatologie ADHD v dětství na celém světě, má dobrou vnitřní konzistenci i test-retest reliabilitu.¹⁷ V České republice nebyla provedena validizace ani standardizace. Tab. 3 uvádí oblasti hodnocení dle WURS-25.

Sebehodnoticí dotazník (SD) vycházel z ASRS - verze 1.1 (Adult Self-Report Scale), který slouží ke zjišťování symptomatologie ADHD v dospělosti. Škála obsahuje celkem 18 položek, jež korespondují s kritérii DSM-IV pro ADHD Prvních šest položek je nejvíce prediktivních z hlediska příznaků ADHD Adult ADHD Self-Report Scale (ASRS verze 1.1) byla vyvinuta WHO (World Health Organization) ve spojení s týmem psychiatrů, odborníků ADHD a výzkumných pracovníků a použita v mnoha studiích.¹⁸

Metody zpracování a analýzy dat

Získaná data byla fixována v textové podobě dokumentů vytvořených pro výzkumnou činnost; následně byla transkribována do elektronické textové podoby. Z důvodů ochrany osobních údajů byli terapeutické komunity i  respondenti kódováni kombinací abecedních a číselných kódů. Doslovná transkripce byla provedena u škálových odpovědí, v případě otevřených otázek byly odpovědi při transkripci redukovány na jádrová sdělení. Systematické i  nesystematické vlivy výzkumníka byly minimalizovány pomocí vnějšího auditu. Systematizace pokračovala technikou barvení textu k rozlišení hodnocených položek jednotlivých dotazníků relevantních k zjištění symptomatologie ADHD. K systematizaci dat pro kvalitativní analýzu textových částí dotazníku byla použita technika kódování dat podle výzkumných otázek a oblastí.

Ke zjištění výskytu klientů s ADHD bylo využito vyhodnocení škál na základě dostupných a relevantních odborných zdrojů. V případě AL, který vycházel ze škály WURS-61, byla použita průřezová hodnota (patologická orientační ve smyslu ADHD) 46 a vyšší při vyhodnocení 25 položek (dle WURS-25). Tato hodnota byla použita v několika zahraničních studiích, je uváděna v manuálu WURS-25 a  odkazují na ni mnohé odborné zdroje.^17,19,20 SD, který vycházel ze škály ASRS verze 1.1 a zjišťoval projevy ADHD v dospělosti, byl vyhodnocen podle manuálu ASRS verze 1.1.²¹ Jako suspektní byli označeni klienti, kteří nedosáhli ve vyznačených polích části A potřebných hodnot (vynechané položky), ale jejichž hodnoty byly ve screeningovém dotazníku vysoké a v části B dosahovali stejných či vyšších hodnot než skupina s projevy ADHD.

VÝSLEDKY

Výskyt klientů s potenciální diagnózou ADHD v terapeutických komunitách

Na základě vyhodnocení škálových položek byli klienti rozděleni do dvou základních skupin (I. klienti s pravděpodobnou diagnózou ADHD, II. klienti pravděpodobně bez diagnózy ADHD); následně byla I. skupina rozdělena na 3 podskupiny. Celkový počet respondentů byl 76 z celkem 6 terapeutických komunit v České republice. Z uvedeného počtu nebyla k potenciální diagnóze ADHD splněna kritéria u 33 z nich, což odpovídá 43,4 % klientů. Z uvedeného počtu II. základní skupiny lze jako suspektní označit celkem 2 klienty vzhledem k AL (ADHD dětství). Suspektní klienti z II. skupiny dosahovali vysokých skóre v  anamnestickém listu (WURS 25), přičemž výsledný součet 25škálového dotazníku zůstával pod průřezovou hodnotou 46 bodů. Důvodem označení "suspektní klient" bylo kromě vysoké výsledné hodnoty i vyšší množství nevyplněných otázek, které mohly výslednou hodnotu značně ovlivnit. Přehled II. základní skupiny a  výsledných skóre v anamnestickém listu (dle WURS) a sebehodnoticím dotazníku (dle ASRS v 1.1) uvádí tab. 4.

Celkový počet klientů s potenciální diagnózou ADHD, kteří tvořili I. základní skupinu, byl 43. Z celkového počtu respondentů se jednalo o 56,6 % klientů z  uvedeného výzkumného souboru. Podle výše popsaných kritérií byla základní skupina rozdělena na tři podskupiny. Podskupinu s potenciální diagnózou ADHD pouze v dětství tvořilo 16 klientů; podskupinu s potenciální diagnózou pouze v  dospělosti tvořilo 6 klientů a podskupinu s potenciální diagnózou v dětství i  v dospělosti 21 klientů. U I. skupiny s ADHD (podskupina ADHD pouze v dětství) se jako suspektní z hlediska ADHD i v současnosti jeví 7 klientů (vysoké výsledné skóre, absence pouze jediné položky ke splnění kritérií pro ADHD v  současnosti). U podskupiny ADHD pouze v dospělosti (suspekce na ADHD i v dětství) byla za suspektního klienta označena jedna osoba (4 nevyplněné položky u WURS 25, skóre 44). Při hodnocení výsledků z AL (podle WURS-25) bylo při průřezovém skóre 46 a výše detekováno 37 klientů. U uvedeného dotazníku se v daleko vyšší míře vyskytoval problém vynechání a nevyplnění položek (WURS-61) než v případě sebehodnoticího dotazníku (ASRS v 1.1). Celkové skóre v AL (WURS-61) bylo v porovnání se skupinou bez ADHD vysoké. Přehled výsledků vyhodnocení AL uvádí tab. 5.

Skupina s potenciální diagnózou ADHD v dětství se ve velké míře překrývala se skupinou s projevy ADHD v dospělém věku. Pozitivní zjištění ADHD v dětství dle AL korelovala se zjištěním ADHD i v současnosti/dospělosti u 21 klientů. 16 klientů, kteří dosahovali skóre 46 a vyššího, nenaplnilo kritéria ke stanovení potenciální diagnózy ADHD v dospělosti. U těchto respondentů byly pozorovány v  SD (ASRS verze 1.1 - část B) daleko vyšší a častější doprovodné symptomy zkoumané diagnózy.

Při vyhodnocení výsledků ze sebehodnoticího dotazníku (SD) podle ASRS verze 1.1 bylo na základě šestibodového screeningového dotazníku identifikováno 27 klientů. V části A klienti vykazovali závažnější symptomatologii než II. základní skupina bez ADHD; uvedené symptomy v části A popisovali s vysokou frekvencí výskytu. V části B byly doprovodné symptomy zaznamenány s vyšší frekvencí výskytu, a tedy i s vyšším skóre než u většiny klientů II. základní skupiny (vyjma suspektních). Ačkoliv původní dotazník ASRS verze 1.1 nevyužívá žádné celkové skóre 18položkového dotazníku, tab. 6 uvádí přehled výsledků vyhodnocení SD a i celkové hodnoty použitého nástroje u klientů s diagnózou ADHD v dospělosti. Tabulka s výslednými skóre je ve smyslu ADHD orientační, při interpretaci výsledků a stanovení potenciální diagnózy není výsledné skóre směrodatné. Komplexní přehled složení výzkumného souboru a výsledků screeningu uvádí tab. 7.

DISKUSE

ADHD a vliv poruchy na osobnost jedince z hlediska predispozice k užívání návykových látek a vysokému výskytu komplikací při fungování v běžném životě byl prokázán v mnoha klinických ilustracích, zahraničních studiích i v metaanalýze.²² ADHD v kontextu zkoumaného tématu je v České republice první sondou do popisované oblasti. Z tohoto důvodu nejsou dostupné informace o  zastoupení klientů s ADHD mezi uživateli návykových látek. Výzkumný projekt uvedené studie byl především mapující a explorativní (předvýzkumné šetření v  dané oblasti).

V uvedené studii byly použity jak české, tak převážně zahraniční odborné zdroje - manuály k diagnostice ADHD, aktuální výzkumy v oblasti ADHD, vědecké články a studie, které využívaly stejné nástroje k záchytu poruchy. Problémem byla komplexní absence informací k vyhodnocování použitých škál v České republice, které uvádí Paclt¹⁴ ve své knize (WURS). Z tohoto důvodu bylo v případě škály WURS použito zahraničních zdrojů a výzkumných článků, totéž i u Adult Self-Report Scale (ASRS verze 1.1).

Na základě vyhodnocení škál ze sebehodnoticích nástrojů pro klienty bylo zjištěno, že se v terapeutických komunitách vyskytují klienti s potenciální diagnózou ADHD ve vysokém počtu (z celého souboru jde o necelých 57 %  respondentů). Celkem se jednalo o 43 klientů s ADHD, které zastupovaly podkategorie ADHD v dětství (16 klientů), ADHD v současnosti (6 klientů) a  ADHD v dětství i v současnosti/dospělost (21 klientů). Uvedená skupina zcela splňovala stanovená kritéria v použitých klinických nástrojích nutná k  stanovení potenciální diagnózy. Výsledná zjištění některé studie potvrzují a  jiné vyvracejí - neliší se od studií, které uvádějí výskyt ADHD u 50 % a více uživatelů návykových látek.⁵ Jiná studie²³ uvádí prevalenci ADHD 28 % u mužů a 19 % u žen, celkově splňovalo kritéria pro diagnózu ADHD 39 % participants Další studie uvádí výskyt ADHD u problémových uživatelů či závislých na alkoholu, ilegálních drogách v rozmezí 9-45 %.⁴ Zjištěný počet osob v uvedené studii ukazuje na potenciální klienty s  diagnózou ADHD; výše uvedená studie23 z 39 % participantů, kteří splňovali kritéria, stanovila diagnózu u necelé poloviny z nich.

Použité škály představují dle jejich autorů mnohostranné diagnostické, resp. screeningové nástroje, které jsou schopné zachytit i jiné psychické poruchy. Tím mohl být ovlivněn celkový výsledek ADHD pozitivních. K zamyšlení je použití škál u klientů terapeutických komunit po dvou měsících abstinence; z  hlediska škály WURS (sebehodnocení dětství) se uvedená doba abstinence jeví dostačující, ale vzhledem ke škále ASRS verze 1.1 jako nedostatečná (možná rezidua po užívání metamfetaminu). V manuálu ke škále ASRS verze 1.1 se v  doporučení uvádí sebeposouzení zpětně v rozsahu šesti měsíců. Vzhledem ke krátkému pobytu v léčbě a předchozímu užívání návykové látky (minimum klientů v komunitě s předchozím absolvováním krátkodobé či střednědobé léčby) je zkreslení ve výsledném skóre možné. V případě použití uvedené škály lze doporučit její aplikaci po delší než dvouměsíční době abstinence. U škály ASRS verze 1.1 byli identifikováni tři klienti ve věku 15-18 let, u dvou z nich byla na základě škály stanovena potenciální diagnóza ADHD v současnosti (dospělost). Vzhledem k věku respondentů je užití termínu současnost nezavádějící (lépe aplikovatelné na celý soubor klientů s ADHD v dospělosti (současnost).

Uvedené poznatky o ADHD u klientů v terapeutických komunitách v České republice přinášejí první zjištění o možné (predikční) prevalenci. Zajímavé zjištění je, že se v České republice klienti s potenciální diagnózou mezi léčenými uživateli vyskytují (dle výše uvedených zjištění) ve vysokém počtu, který přesahuje počet klientů bez charakteristik svědčících pro ADHD.

Limit uvedené studie vzhledem k její pilotní povaze představoval problém explorace nezkoumaného jevu v konkrétních podmínkách terapeutických komunit. Za omezením stojí volba dotazníkových nástrojů, které bylo nutné z hlediska povahy výzkumného problému aplikovat na konkrétní případy a zjistit jejich schopnost zachycení problematiky. Významným omezením je použití výzkumných nástrojů vzhledem k včasné fázi léčby.

ZÁVĚR

Vyhodnocení škálových položek v AL (WURS-61, WURS-25) a SD (ASRS verze 1.1) umožnilo rozdělení výzkumného souboru na I. základní skupinu s ADHD a II. základní skupinu bez ADHD Na základě výsledků škál bylo možné rozdělit I. základní skupinu s ADHD na tři podskupiny: a) podskupinu s potenciální diagnózou ADHD v dětství, b) podskupinu s potenciální diagnózou ADHD pouze v  dospělosti (současnost) a c) podskupinu s potenciální diagnózou ADHD v dětství i v současnosti. Bylo zjištěno, že se v terapeutické komunitě vyskytují klienti s potenciální diagnózou ADHD ve značné míře; počet klientů naplňujících stanovená kritéria pro ADHD převyšoval počet klientů bez ADHD Z  celkového počtu 76 respondentů bylo identifikováno 43 osob se symptomatologií ADHD Podskupinu ADHD pouze v dětství tvořilo 16 osob; podskupinu ADHD pouze v  současnosti 6 osob a podskupinu ADHD v dětství i současnosti 21 osob.

Uvedené závěry nekonstatují, že 43 osob, které naplňovaly kritéria pro diagnózu ADHD, je z hlediska klinické diagnózy skutečně pozitivních. Poukazují však na možný vysoký počet klientů v terapeutických komunitách, jejichž symptomatologie může značit komplikovanější, predikčně negativní průběh z  hlediska absolvování léčebného programu. Tento předpoklad potvrdila druhá část této pilotní studie, publikovaná jinde.^24,25 U klientů s  potenciální diagnózou ADHD byl zjištěn vysoký výskyt komplikací vzhledem k  začátku, průběhu a předčasného ukončení léčby.

Předkládaný výzkum usiloval především o rozšíření poznatků o problematice ADHD v kontextu adiktologické klientely, dále o prověření aplikačních možností a  účinnosti klinických nástrojů a v neposlední řadě o podnícení další výzkumné i  klinické činnosti v oblasti sledované problematiky. Výstupy studie korespondují s nálezy jiných autorů²⁶ a upozorňují, že problematika závislých klientů s potenciální diagnózou ADHD stojí za další výzkumné kroky a podněty pro léčbu.

LITERATURA

• 1. EMCDDA - European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction. Komorbidita: užívání drog a duševní poruchy. Úkol drogy (Drugs in Focus) 14. Brífink Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost. Lisabon 2004: EMCDDA.
• 2. NIDA - National Institute on Drug Abuse. Comorbidity: addiction and Other Mentall finesses (NIDA Research Report Series). National Institutes of Healt 2008: National Institute on Drug Abuse.
• 3. Kalina K, Vácha P. Dual Diagnoses in Therapeutic Communities for Addicts - Possibilities and Limits of Integrated Treatment. Duální diagnózy v  terapeutických komunitách pro závislé - možnosti a meze integrované léčby Adiktologie 2014; 13 (2): 144-164.
• 4. Wilens TE. Attention-deficit/hyperactivity disorder and the substance use disorders: the nature of the relationship, subtypes at risk, and treatment issues. Psychiatric Clinics of North America 2004; 27, 283-301.
• 5. Horner BR, Scheibe KE. Prevalence and implications of attention-deficit/ hyperactivity disorder among adolescents in treatment for substance abuse. Journal of the American Academy of Child and Adolescent Psychiatry 1997; 36 (1) : 30-36.
• 6. Foltová L. Posouzení životní situace adolescentů s psychickými poruchami. Diplomová práce. Brno 2010: FSS MU, Katedra sociální politiky a sociální práce.
• 7. Malá E. Jsou hyperkinetické poruchy mýtem? Čes a slov Psychiat 2006; 102 (3) : 142-148.
• 8. Kalina K. Faktory významné pro léčbu, změnu a úzdravu. In: Kalina K et al. Základy klinické adiktologie. Praha: Grada Publishing; 2008.
• 9. Miovská L, Miovský M, Kalina K. Psychiatrická komorbidita. In: Kalina K et al. Základy klinické adiktologie. Praha: Grada Publishing; 2008.
• 10. Barkley RA. Attention-deficit hyperactivity disorder: A Handbook for Diagnosis and Treatment (3rd ed.). New York: Guilford Press; 2006.
• 11. Kooij JJ, Francken MH. Diagnostic Interview for ADHD in Adults Version 2.0 (DIVA 2.0) Dutch: Diagnostisch Interview voor ADHD bij volwassenen. DIVA Foundation, The Hague 2010, the Netherlands.
• 12. Nazar BP, Pinna CM, Coutinho G, Segenreich D, Duchesne M et al. Review of literature of attention-deficit/hyperactivity disorder with comorbid eating disorders. Revista Brasileira Psiquiatry 2008; 30 (4): 384-389.
• 13. van Emmerik-van Oortmerssen K, van de Glind G, Koeter MWJ, Allsop S, Auriacombe M et al. Psychiatric co-morbidity in treatment-seeking substance use disorder patients with and without attention deficit hyperactivity disorder: results of the IASP study. Addiction 2014; 109 (Feb. 2014): 262-272.
• 14. Paclt I. Hyperkinetický syndrom v dospělosti. In: Paclt I. et al. Hyperkinetická porucha a poruchy chování. Praha: Grada Publishing; 2007.
• 15. Drtílková I. Hyperkinetická porucha (ADHD) v adolescenci a dospělosti. In: Drtílková I et al. Hyperkinetická porucha. ADHD. Praha: Galén; 2007.
• 16. Malá E. Hyperkinetické poruchy (F90), Poruchy chování (F91). In: Hort V, Hrdlička M, Kocourková J, Malá E et al. (eds.): Dětská a adolescentní psychiatrie. Praha: Portál; 2000.
• 17. Ward MF, Wender PH, Reimherr FW. The Wender Utah Rating Scale: an aid in the retrospective diagnosis of childhood attention deficit hyperactivity disorder. American Journal of Psychiatry 1993; 150: 885-890.
• 18. Hines JL, King TS, Curry WJ. The adult ADHD self-report scale for screening for adult attention deficit-hyperactivity disorder (ADHD). The Journal of the American Board of Family Medicine 2012; 25 (6): 847-853.
• 19. McCann BS, Scheele L, Ward N, Roy-Byrne P. Discriminant Validity of the Wender Utah Rating Scale for Attention-Deficit/Hyperactivity Disorder in Adults. The Journal of Neuropsychiatry and Clinical Neurosciences 2000; 12: 240-245.
• 20. Matsumoto T, Yamaguchi A, Asami T, Kamijo A, Iseki E et al. Drug preferences in illicit drug abusers with a childhood tendency of attention deficit/hyperaktivity disorder: A study using the Wender Utah Rating Scale in a Japanese prison. Psychiatry and Clinical Neurosciences 2005; 59 (3): 311-318.
• 21. Kessler RC, Adler L, Ames M, Delmer O, Faraone S et al. The World Health Organization Adult ADHD Self-Report Scale (ASRS): A Short Screening Scale for use in the general population. Psychological Medicine 2005; 35: 245-256.
• 22. van Emerik-van Oortmerssen EK, Glind G, Brink W, Smit F, Crunelle van E et al. Prevalence of attention-deficit hyperactivity disorder in substance use disorder patients: A meta-analysis and meta-regression analysis. Drug and Alcohol Dependence 2012; 122 (1-2): 11-19.
• 23. Schubiner H, Tzelepis A, Milberger S, Lockhart N, Kruger M et al. Prevalence of Attention-Deficit/Hyperactivity Disorder and Conduct Disorder among substance abusers. Journal of Clinical Psychiatry 2000; 61 (4): 244-251.
• 24. Kalina K, Rubášová E, Miovský M, Cablová L, Šťastná L. Vliv ADHD na proces a výstupy léčby u klientů terapeutických komunit pro drogově závislé v České republice - pilotní studie. Adiktologie 2014, 14 (3): 228-246.
• 25. Rubášová E. ADHD u klientů terapeutických komunit pro drogově závislé -prevalence, vliv na osobnost a na průběh a výsledek léčby. Diplomová práce, vedoucí Kalina, K. Univerzita Karlova v Praze 2014,1. lékařská fakulta, Klinika adiktologie.
• 26. Miovský M, Cablová L, Kalina K. The effects of ADHD on particular psychological functions and life skills among clients undergoing addiction treatment in therapeutic communities. [Vliv ADHD na vybrané psychické funkce a  na životní dovednosti u klientů léčících se ze závislosti v terapeutických komunitách]. Adiktologie 2013, 13 (2): 130-144.

---

Celá stať v dokumentu PDF

Čes a slov Psychiatr 2015;111(5): 228 -235

Zpět