Česká a slovenská psychiatrie

Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS

zprávy z Psychiatrické společnosti ČLS JEP

ISSN 1212-0383

ZA PROFESOREM PŘIKRYLEM

Pan profesor Radovan Přikryl se narodil 6. dubna 1974. Jeho maminka je lékařka, otec inženýr, jeho mladší bratr je také inženýr. V Brně navštěvoval základní školu, gymnázium a zde také úspěšně absolvoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity. Pro psychiatrii se rozhodl ještě v období svého vysokoškolského studia. V r. 1998 nastoupil na Psychiatrickou kliniku v Brně jako sekundární lékař, postupně velmi úspěšně složil obě atestace z psychiatrie a současně zahájil svoji akademickou kariéru. Postgraduální studium v oboru psychiatrie ukončil v r. 2002 obhajobou disertační práce, která se zabývala funkčním zobrazováním mozku, v r. 2008 obhájil habilitační práci na téma Nové perspektivní léčby pomocí transkraniální magnetické stimulace a v r. 2013 mu byl udělen titul profesor psychiatrie. Díky svým vynikajícím znalostem a velkému osobnímu nasazení přesvědčil na půdě své alma mater skvělou profesorskou přednáškou zástupce akademické obce o tom, že psychiatrie je obor budoucnosti a mé své nezastupitelné místo v rámci neurověd. Postupně si získával i renomé v zahraničí.

Dokázal najít rovnováhu mezi svými vědeckými ambicemi a klinickou prací, která pro něj byla srdeční záležitostí. V oblasti klinické praxe se věnoval závažným psychickým poruchám a jejich léčbě, hlavně psychofarmakům, a stal se významným pokračovatelem brněnské psychofarmakologické školy.

Do podvědomí psychiatrické obce se dostal již na počátku své profesní kariéry pro svou houževnatost, pracovitost a v neposlední řadě i organizační schopnosti. Byl předsedou organizačního výboru česko-slovenských psychiatrických sjezdů a podílel se na organizaci řady dalších. Více let zastával místo vědeckého sekretáře Psychiatrické společnosti ČLS JEP a Společnosti pro biologickou psychiatrii, stal se členem redakčních řad našich odborných časopisů, byl členem vědecké rady Vondráčkova nadačního fondu.

Měl vynikající pedagogické schopnosti - uměl sdělovat informace jasným a záživným způsobem, proto byl mezi studenty velmi oblíbený a vážený.

Velmi rádi ho měli jeho spolupracovníci. Nedokázal odmítnout pomoc, když byl o ni požádán. Neměl rád napětí, nedorozumění a konflikty. Ve vyhrocených situacích vždy dokázal najít kompromisní řešení. Takto diplomaticky zvládal řešit problémy i v rámci své funkce vědeckého sekretáře Psychiatrické společnosti, kde měl kromě jiného na starosti právě vyřizování stížností. Celé jeho oddělení, kde léta pracoval, si ho proto nesmírně vážilo. Dokázal vytvořit skvělý pracovní tým, který se pravidelně scházel i mimo pracoviště. Na tato pohodová posezení budeme dlouho s láskou vzpomínat.

Pacientům se vždy plně věnoval bez ohledu na čas a další povinnosti. Zabýval se hlavně nemocnými, kteří zažili poprvé ve svém životě psychotickou epizodu a nedokázali se s diagnózou vyrovnat. Uměl jim i jejich blízkým dát naději a překonat úzkosti a obavy z budoucnosti.

Každý máme určitý povahový rys, který nás charakterizuje. Když jsem se zamýšlela nad tím, co charakterizovalo Radka nejvíce, tak mě na prvním místě napadla absolutní pohoda, kterou dokázal kolem sebe šířit, vědomí, že se ve všem o něho mohu opřít, a jeho neutuchající schopnost empatie. Nezapomeneme ani na jeho smysl pro humor, ve kterém nikdy nechyběla trocha tak potřebné ironie, kterou jsme všichni milovali.

Každý z nás víme, co pro nás Radek znamenal. Mně dal potěšení ho provázet a pomáhat mu v počátcích jeho profesní kariéry - byl mým nejlepším a nejmilejším žákem.

Radek dal zase na oplátku svým žákům, které stihl vychovat, smysl pro povinnost, své zkušenosti, znalosti a lásku k psychiatrii.

Ale byly to jeho osudové ženy, které u něj byly na prvním místě, milované dcery a manželka. Jeho žena mu byla vždy nesmírnou oporou, zvláště pak v době, kdy věděl, že šance na úspěch v bitvě s neúprosnou chorobou jsou téměř beznadějné.

Radku, děkuji ti za sebe a za všechny ostatní, že jsi s námi byl.

prof. MUDr. Eva Čéšková, CSc.

Celá stať v dokumentu PDF

Čes a slov Psychiatr 2015;111(2): 110 -111

Zpět